Vykoupení
Byla v tělocvičně sama. Užívala si ty okamžiky, kdy ji nikdo nemohl rušit a ona se doopravdy mohla věnovat svému tréninku. Pomáhala s údržbou vybavení a čas od času zaskakovala za instruktory, kteří se z nějakého důvodu nemohli účastnit výuky. A za to směla po libosti využívat po večerech zdejší cvičební sál i jeho vybavení. Byla za to vděčná. Tady si připadala zase více sama sebou, když procházela všechny sestavy, které se naučila. Každý výpad, každý kryt jí připomínal to kým byla. Ukotvoval ji v tomto novém světě, kam nyní patřila, a ve kterém se učila existovat. Byl to svět, který neovládala válka, ale který se teprve učil žít v míru. Připadala si stejně rozervaná.
Měla zavřené oči, a tak neviděla postavu, která se vplížila do její soukromé svatyně a se zájmem ji pozorovala. Možná, že o vetřelci celou dobu věděla, ale nedala na sobě nic znát. Ani na okamžik nezaváhala ve svém cvičení. Každý pohyb byl ztělesněním dokonalé a smrtící ladnosti. Nakonec máchla rukou svírající ostrý meč rovnoběžně se svým ramenem. Zastavila ho naprosto přesně jen pár milimetrů od hrdla osoby, která se postavila za ní.
„Valar morghulis,“ ozval se jí u ucha sotva slyšitelný hlas. Cítila, jak jí na okamžik vynechalo srdce, než se vrátilo k normálnímu rytmu.
„Valar dohaeris,“ odvětila sotva slyšitelně, než se otočila, aby k tomu vetřelci byla čelem.
Potřebovala se přesvědčit, že si to její mysl jen nevysnila. Potřebovala vědět, že se jí to nezdá. Nic to však neměnilo na tom, že věděla, že nesmí polevit v ostražitosti. Ne dřív, dokud nezjistí proč tu je. Špička její Jehly mu stále mířila přímo na hrdlo, ale on se tvářil naprosto nevzrušeně. Na rtech ten samý arogantní polovičatý úsměv, který si pamatovala.
„Proč jsi tady?“
„Krásná dívka se nemusí bát, že by jí muž ublížil. Není tady kvůli tomu, aby její duši odevzdal Mnohotvářnému bohu.“ Pronesl ta slova klidně a ona mu věřila. Kdyby ji chtěl zabít, řekl by jí to.
„Tak proč?“ dotírala dál, aniž by se přinutila sklonit čepel svého meče. Užívala si, že nad ním má tuhle nepatrnou výhodu.
„Muž musel odejít, a tak si našel cestu k důvodu svého odchodu,“ pronesl nevzrušeně.
„Vyhnali tě kvůli mně?“ ptala se dál, když jí došla absurdita celé jejich situace, a tak se rozhodla, že pro jednou by mohla ustoupit, a sklonila Jehlu. Opět jen pokrčení ramen.
„Omlouvám se, Jaqene, to jsem nechtěla.“
„Děvče se nemá za co omlouvat, nebyla to jeho vina.“
Arya si ho konečně pořádně prohlédla. Těch několik let, co se neviděly ani jednoho z nich příliš nezměnilo. Pod přiléhavým oblečením se jasně rýsovaly dlouhé, štíhlé svaly, které na něm vždy obdivovala. Znala jeho sílu i rychlost. A přesto ji nikdy nepřestalo udivovat, jak jemné práce byly jeho ruce schopné stejně, jako zabíjení. S jeho přítomností se vrátilo všechno to, co se snažila mnoho let potlačit. Všechny vzpomínky a pocity byly najednou až příliš živé. Hrozilo, že ji to zadusí. To nemohla dopustit. Odešla ke zdi, kde byly ve stojanu cvičné hole. Opatrně odložila Jehlu, vzala dvě hole a vrátila se k muži, který býval jejím učitelem. Potřebovala myslet na něco jiného, než na to, co přineslo jeho zjevení. Jednu hůl mu hodila. Bez problémů ji zachytil, přehmátnul a přešel do bojového postoje.
Máchla holí do oblouku a nechala si ji za zády. Našlapovala tak, aby váhu měla rozloženou rovnoměrně. Byla připravená bojovat. V obličeji měla odhodlaný výraz a na rtech pohrával náznak úsměvu. Muž to sledoval s jakýmsi potěšením. Nezměnila se. Stále v ní planul neuhasitelný oheň, který on sám kdysi pomáhal rozdmýchat. Znala jeho schopnosti stejně, jako on znal ty její. Věděl, že jsou vyrovnanými soupeři.
Učinil několik zkusmých výpadů, které hravě odrazila. Byla mrštná a rozhodně se nebála. Přičetl jí to k dobru. Dlouhé minuty se oťukávaly, než konečně mladé ženě došla trpělivost a zaútočila se vší potlačovanou energií. To byla její chyba. Praštil ji svou zbraní mezi lopatky, až upadla na zem, ale okamžitě se zvedla. Usmál se na ni, než odrazil její další výpad. Tentokrát to on schytal do ramene. Její ránu cítil, ale nenechal se jí vykolejit. Když se mu pokusila zaútočit na hlavu, tak se sklonil a máchl holí u země ve snaze jí podrazit nohy. Arya nadskočila, ale když její nohy dopadly na zem, tak věděla, že ho podcenila. Zaháknul jí nártem nohy nad kotníkem a vyvedl ji z rovnováhy, takže spadla na zem. Vyhekla, jak jí náraz na podlahu tělocvičny vyrazil dech.
Obkročmo si nad ní klekl a svou hůl jí přitlačil na hrdlo. Nemohla pořádně dýchat, ale odmítla se vzdát. Pokusila se ho ze sebe zvednout tím, že zvedla boky, ale ani to s ním nehnulo. Oproti ní byl příliš těžký. Vztekle přimhouřila oči a najednou až příliš živě zatoužila setřít mu z tváře ten samolibý úsměv, který mu pohrával na rtech. Ideálně pěstí.
„Dívka bojovala dobře, ale pak nad sebou ztratila kontrolu. Proč?“ ptal se zvědavě zatímco jí očima těkal po obličeji, aby odhalil jakoukoliv stopu lži a ona to věděla. Věděla, že lhát nemá cenu. Ne jemu. Znal ji až příliš dobře.
„Protože už mě to oťukávání unavovalo. Chtěla jsem tě konečně dostat na lopatky,“ přiznala, když konečně spolkla svou hrdost.
„Proč?“
„Protože jsem na tebe měla vztek, Jaqene, proto!“ zakřičela mu do obličeje.
„A ty jsi byla mým posledním úkolem v Chrámu Černé a Bílé, krásná dívko, nemáme si co vyčítat,“ prohlásil s jakousi podivnou stopou lítosti, než se zvedl a natáhl k ní ruku. Byla tak naštvaná sama na sebe, že si ani nevšimla toho, že se zapomněl a nemluvil ve třetí osobě. Chopila se nabízené ruky a nechala se vytáhnout na nohy. Z očí jí stále sálal vztek.
Uklidila hole, sebrala Jehlu a zvedla sportovní tašku s vybavením, kterou měla u stěny. Jaqen tam stále jen stál a hleděl za ní. Arya zavrtěla hlavou, jako kdyby samu sebe nechápala, než se nad tím mužem smilovala.
„Pojď, dáme si pár skleniček vína a popovídáme si o minulosti, jako pár přátel,“ pronesla přes rameno, aniž by čekala na odpověď.
„Kam nás děvče vede?“
„Domů,“ odpověděla úsečně a doufala, že jí doma ještě nějaké víno zbylo. Neměla náladu na bary a jejich osazenstvo. A přiznávala, že neměla náladu se dělit o Jaqenovu přítomnost s kýmkoliv jiným. Příliš dlouho ho neviděla a alespoň tenhle jeden večer ho toužila mít pro sebe, než se opět změní vítr a odvane ho jiným směrem, než ji.
Celou cestu, co jeli k jejímu bytu, mlčeli. Nebylo to nepříjemné ticho, spíše naopak. Cítila vedle sebe jeho blízkost, po které se jí stýskalo a to jí stačilo. Proplétala se nepříliš hustým provozem na okraji Králova přístaviště, kde bydlela. Konečně zaparkovala před několikapatrovým domem. V několika oknech se svítilo. Vystoupila, vzala si z kufru své věci a opět bez čekání šla ke vchodovým dveřím. Když byla u nich, tak přes rameno zamkla dálkovým ovládáním své auto, načež přiložila čip ke dveřím do domu, aby mohli vejít. Celou cestu do třetího patra, kde byl její byt, šel krok za ní.
Tašku s věcmi odhodila hned v rohu za dveřmi. Jen Jehlu opatrně uložila na její místo na komodě, kde na ni měla stojan. Její chování ho pobavilo, ale na tváři si to nenechal znát.
„Sedni si,“ mávla ke gauči, zatímco hledala otvírák na víno, aby jim oběma nalila sklenice, jak mu slíbila. Nesedl si dřív, než se posadila ona. Podala mu sklenici vína.
„Na co si chce krásná dívka připít?“ Arya na okamžik sklopila pohled na rudou tekutinu ve své sklenici, než se mu pevně zadívala do očí.
„Na nové začátky,“ pronesla upřímně, čímž si od něj vysloužila úsměv, který mu dosáhl až do očí. Jeho obličej, jako by najednou ožil. Zdálo se jí, že ztratil něco z té přísné sebekontroly, kterou se byl nucen naučit nosit, jako svou druhou přirozenost. Toužila zjistit, jak by jeho tvář vypadala, kdyby se byť jen na jedinou vteřinu přestal kontrolovat. Vždy patřila mezi až nezdravě zvědavé.
Povídali si na různá témata. Probrali snad vše od cestování, až po její práci tady v Králově přístavišti a pili přitom víno. Když se postavila, tak cítila, jak se jí lehce zatočila hlava. Asi vypila víc, než měla, ale bylo jí to jedno. Vzala ovladač a pustila na přehrávači hudbu. Ozvala se pomalá rocková píseň, a tak se přímo ďábelsky usmála, než k němu z náhlého popudu natáhla ruku.
„Tanči se mnou,“ zamumlala a přesto to jeho uším znělo téměř jako rozkaz.
Netušil, co přesně po něm chce nebo od něj očekává, ale nehodlal si nechat ujít příležitost být opět v její těsné blízkosti. Díky ní se cítil opět na živu. Ona byla jeho posledním úkolem, který splnil, než byl konečně vyvázán z absolutní podřízenosti Chrámu Černé a Bílé. Ta malá holčička, kterou poznal zpečetila jeho osud ještě dřív, než si toho on sám byl pořádně vědom. A zdálo se, že ona si svou moc nad ním ani v nejmenším neuvědomila. Nebo ne zcela. O to víc její cena v jeho očích stoupla. Dopil svou sklenku, položil ji na stůl a jediným plavným pohybem se zvedl ze svého místa na gauči, než přistoupil až těsně k ní. Jednu její ruku vzal do své a druhou jí položil doprostřed zad, než se pomalinku začal i s ní otáčet v pomalém rytmu rockové balady.
Zavřela oči a nechala se jím vést. Bylo tak snadné zapomenout na to, čím kdysi byli. Tak strašně snadné. Už nebyla jeho učněm a on jejím učitelem. Nyní z nich byl prostě jen párek přátel, kteří si užívají večer. Už dlouho se necítila tak dobře, jako právě v tomto okamžiku. Bylo to, jako kdyby vše zapadlo přesně na své místo, kam to vždy patřilo.
Čím déle tančili, tím více se uvolňovala v jeho náruči. Nevěděla ani co se stalo, ale najednou se opírala přímo o něj. Cítila, jak z jeho těla sálá horkost. Jejich spojené ruce spočívali mezi nimi na jejich hrudích. Omámeně otevřela oči a vzhlédla k jeho tváři. Na rtech už neměl ten samolibý, arogantní poloúsměv, který tak dobře znala. Ne, jeho tvář byla jaksi vážná, jako kdyby se v duchu snažil vyřešit nějaký složitý problém. Už netančili, jen se pohupovaly do rytmu hudby, která přestala hrát nejspíše už před nějakou dobou.
Musel cítit její pohled, protože sklonil hlavu a položil si bradu na vršek její hlavy. Do nosu se mu vetřela svěží vůně divoké máty. Poprvé po dlouhých letech, co od něj odešla byl šťastný a nechtěl tenhle okamžik nijak zkrátit nebo o něj jinak přijít. Byla světlem v jeho temnotě. Jeho nadějí a touhou. Cítil, jak se její štíhlé prsty přesunují z jeho ramene na krk, než se zastavily na hraně jeho čelisti. Trochu se zavrtěla, aby získala prostor na to podívat se mu do obličeje. S rukou stále na jeho tváři hleděla známku hry, kterou s ní hraje, ale nenacházela nic, jen odraz své vlastní osamělosti.
„Proč jsi mě vyhledal?“ šeptala a těkala obrovskýma šedýma očima po jeho opálené tváři. Věděl, že si zaslouží jeho upřímnost, avšak nebyl si moc jistý tím, zda k ní chce být zcela a naprosto upřímný. V duchu se děsil, že ho od sebe odstrčí a svrhne ho tak zpět do jeho temnoty, ve které tak dlouho žil. Neodvážil se odpovědět, a tak jen zavrtěl hlavou.
Jeho mlčení ji rozčílilo. Stoupla si na špičky, aby byla, co nejvyšší a dívala se mu zpříma do očí.
„Prolila jsem za tebe slzy, krvácela jsem pro tebe, zabila jsem pro tebe, tak mi laskavě odpověz, Jaqene H‘ghare!“ odsekávala napůl vztekle napůl umíněně. Místo odpovědi jen znovu zavrtěl hlavou, pevněji, skoro bolestivě stiskl její ruku ve své, než se sklonil a přitiskl své rty na její. Nejdříve to bylo cudné, ale pak pod jeho nátlakem pootevřela ústa a on neodolal. Vklouzl jazykem do těch sladkých úst a prozkoumával je. Otíral se jazykem o její, dokonce se nechal unést natolik, že ji kousl do plného spodního rtu. Jedinou odpovědí mu bylo tiché zakňourání, které se utopilo v jeho ústech. Byla tak sladká, že doufal, že ten okamžik nikdy neskončí, jenže nakonec se od něj odtáhla a ohromeně na něj zírala do široka otevřenýma očima, ve kterých byl jasně patrný zmatek. Vzal to jako svou narážku, sebral si bundu, kterou nechal na opěradle a vydal se ke dveřím.
Zmateně si v mysli přehrála, co se právě stalo. Takovou dobu po tom toužila a nyní se to stalo. Netušila proč až teď, ale bylo jí to jedno. Všechno jí bylo jedno, až na to, že ji hodlal znovu opustit. Prudce se otočila přesně ve chvíli, kdy sahal po klice dveří.
„Stůj!“ zakřičela ze všech sil. V těch slovech bylo zoufalství, vztek i bolest nad tím, co právě znovu hodlal udělat. Viděla, jak zmrznul na místě. Nepohnul ani jediným svalem, zatímco ona prudce oddechovala. Věděla, že pokud teď odejde už ho nikdy nespatří a to se nesmělo stát. Potřebovala ho stejně, jako vzduch k dýchání. To poznání na ni dolehlo s plnou silou, a tak ve svém zmatku skoro ani nezaregistrovala jeho slova.
„Nebo?“
„Pokud teď jen tak odejdeš. Pokud mě znovu opustíš, tak jsi chodící mrtvola, Jaqene H‘ghare. Najdu si tě a dohlédnu na to, abys mrtvý i zůstal,“ pronesla s vášnivostí sobě vlastní a s překvapením si uvědomila, že každé slovo myslela smrtelně vážně. Její prohlášení u něj vyvolalo výbuch upřímného smíchu. Ten hluboký hrdelní zvuk způsobil, že jí po páteři přejelo zamrazení. Nikdy ho neslyšela doopravdy se smát. Toužila ten zvuk slýchat častěji. Viděla jak spustil ruku k tělu a pomalu, jako ve zpomaleném záběru se otočil směrem k ní. Dlouhé vlasy mu zakrývaly část obličeje, jako hedvábný závoj.
„Co po tomto muži chceš, sladké děvče?“ ptal se na oko nevzrušeně, ale ona se nedala oklamat. Cítila tíhu jeho pohledu a uvědomila si, že ho potřebuje stejně, jako on ji. On byl jediný muž, který se jí kdy dostal pod kůži a to spolu nikdy nic neměli. Naopak. Schytávala od něj rány a mnoho životních lekcí a stejně na něj nepřestávala myslet, i když byla s jinými. Tentokrát to byla Arya, kdo jen zavrtěl hlavou. Prudce oddechovala, střídavě zatínala a rozvírala pěsti, než na něj pohlédla očima žhnoucíma jako roztavené stříbro. Trvalo to možná jeden nebo dva údery srdce, ale stejně tak to mohla být nekonečná věčnost. A pak se to stalo. Něco uvnitř Aryi povolilo a nenapravitelně se zhroutilo. Z oči jí stekly osamělé slzy, které vztekle setřela hranou dlaně, než se rozeběhla a doslova mu skočila kolem krku. Rukama i nohama ho svírala tak pevně, jak jen dokázala. Obličej zabořila do jeho krku a stále dokola šeptala.
„Neodcházej, neopouštěj mě. Jaqene, Jaqene, Jaqene…“
Její slova byla rajskou hudbou pro jeho již tolikrát zlomenou duši. Bunda spadl azapomenutá na podlahu, když ji k sobě tiskl, jak nejpevněji dokázal. Do vlasů jí vtisknul nespočet něžných polibků. Odtáhla se, aby ho mohla políbit na rty. Jejich polibek byl tentokrát hladový. Jako by se snažili jeden z druhého napít a utišit nekonečnou žízeň. Jejich jazyky bojovaly o dominanci, než se Jaqen odtrhnul a sjel jí jazykem na krk, kde našel pulzující žílu. Hravě jí kousnul do citlivého místa a odměnou mu bylo další tiché zasténání a pevnější stisk jejích nohou kolem jeho boků. Cítil, co mu její blízkost prováděla a zatoužil ji mít pod sebou. Ukázat jí, kdo je tady pánem. Už jen to pomyšlení, způsobilo, že jeho penis sebou v nyní až příliš těsných kalhotách netrpělivě zacukal. Potlačil hrdelní zavrčení, když ho za tvář odtáhla od svého krku a naklonila se k jeho uchu, které opatrně oždibovala, než promluvila. Ani ona už nedokázala skrývat vzrušení z jeho těsné blízkosti. Jako kdyby léta tvrdého tréninku nic neznamenala a ona opět nebyla schopná ovládat své emoce a reakce.
„Ložnice. Hned.“
Chraplavě se zasmál, než si ji trochu nadhodil, aby se mu její váha lépe nesla na cestě do ložnice. Srdce mu bušilo z toho, co se mezi nimi nyní dělo i z vidiny nadcházejících příslibů. Dobře mířeným kopnutím si dootevřel již naštěstí pootevřené dveře. Arya ho mezitím líbala na krk, kde čas od času pokoušela pár míst zuby, než je pak opět konejšila jazykem. Měl pocit, že z toho zešílí, pokud ji okamžitě nepoloží někam, kde se jí bude moci dotýkat. Těšil se, až konečně bude moci objevovat její tělo. Hodlal si do paměti vtisknout každý jeho kousek stejně, jako každý její pohled, sten i vzdech. Čekal až příliš dlouho a nehodlal to protahovat ani o vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné.
Zasyknul, když se mu její zuby zabořili hlouběji do místa, kde se rameno sbíhá s krkem. Cítil, jak zatahala za kůži a věděl, že bude mít značku, ale nevadilo mu to. Hodlal ji nosit s hrdostí sobě vlastní. Kdyby mu viděla do tváře, tak by spatřila, jak se mu rty roztáhly v ďábelském úsměvu, když ucítil, že její stisk kolem jeho pasu povolil a on ji prostě pustil přímo do její postele. Vykřikla, jak náhle spadla dolů, ale nevadilo jí to. Bleskově se přetočila na všechny čtyři a vyzývavě na něj hleděla zpod přivřených víček. Pootevřené rty měla lehce naběhlé od jejich předchozích divokých polibků. Čekala na něj. Kleknul si před ní také na všechny čtyři. Pár chvil na sebe jen beze slov hleděli, než to nevydržel, sednul si na paty a prudce si ji strhnul do náruče. Cítil, jak mu rukama přejíždila po zádech, ramenou a nakonec mu je zapletla do vlasů. Líbal ji s divokou naléhavostí uplynulých let. Již se více nedokázal držet zpět ani když ucítil, jak mu na okamžik ztuhla v náruči, když jí rukou zajel pod triko. Do dlaně mu vklouzlo krásně plné ňadro. Odtrhnul se od jejích úst a přes tenkou látku trička vzal do úst její bradavku. Zalapala po dechu nad tím zvláštním pocitem. V okamžiku kdy jí bradavku stisknul zuby se prohnula do oblouku, aby mu byla co nejblíž. Přerývaně dýchala, zatímco se nechala laskat svým bývalým učitelem. Cítila, jak se jí horká touha z podbřišku rozlévá do celého těla. Obávala se, že pokud Jaqen nepřestane tak se udělá tady a teď, o což rozhodně nestála, a tak ho odstrčila.
Omámeně na ni hleděl lehce zmateným pohledem, zatímco chytila spodní lem jeho trika a sunula ho vzhůru. Poslušně zvedl ruce, a předklonil se, aby ho mohla toho nepotřebného kusu oblečení zbavit. Fascinovaně si ho prohlížela. Měl dokonale tvarované tělo. Opatrně přejela konečky prstů po mnoha starých jizvách, které viděla. Zavřel nad jejím laskáním oči a snažil se zůstat v klidu, ale vlastní tělo ho zrazovalo. Ve slabinách cítil skoro bolestné tepání a ruce ho svrběly touhou se dotýkat ženského těla jen kousek od něj. Nakonec to Arye nedalo a zkusmo přejel nehty přes jeho prsní svaly, kde vědomě zavadila o drobné bradavky, čímž si od něj vysloužila varovný pohled. Vyplázla na něj jazyk a pokračovala až k opasku jeho džín. Cítil, jak rozepla sponu a pokračovala k poklopci. Neudržel se a položil svou ruku na její. Přitiskl jí dlaň na svou erekci a hlasitě zasténal, když ho i přes látku pevně stiskla.
„Svlékni se,“ zachraptěl, když jí pustil ruku a sám si stoupl, aby se co nejrychleji dostal z oblečení, kterému překáželo. Neodporovala mu, naopak se rychle vysvlékla z cvičebního oblečení i spodního prádla a s rukou stydlivě položenou přes ňadra čekala, až se k ní přidá. Byla dokonalá.
Znovu ji naléhavě líbal, než se přesunul k jejím ňadrům, se kterými se hladově mazlil. Arya se pod ním vrtěla nenaplněnou touhou. Sténala pod jeho laskáním a dovolila si odhodit veškeré zábrany a masku, kterou nosila, jako svou druhou kůži. Sjel na jizvy na jejím břiše, které tam byly kvůli němu a všechny něžně políbil, než sjel rukou na její stehna a chvějícími se prsty přejel přes venušin pahorek. Cítil, jak se pod ním zachvěla. Díval se jí do očí, když prstem zajel mezi faldíky její kundičky a našel ten sladký hrbolek. Okamžitě mu vyrazila boky vstříc a co nejvíce rozevřela stehna v němé pozvánce. Jenže on se jí nemohl nabažit, a tak se posunul dolů a prsty vystřídal jeho horký jazyk. Dlouhými tahy přejížděl od shora dolů a zpět, dokud špičkou jazyka nenarazil na ten korálek slasti. Chvěla se pod ním, vyrážela mu vstříc a když byla nejblíže svému vyvrcholení, tak zatnula pěsti do prostěradla.
„Prosím,“ zachraptěla, když měla pocit, že už to napětí déle nevydrží. Jen se usmál, než do jejího horkého těla vklouzly dva jeho prsty. U všech bohů, byla strašně těsná, horká a více, než připravená. Zalapala po dechu, když cítila, jak se v ní pohybují jeho dlouhé, štíhlé prsty. Nadzvedla se v bocích, jak nejvíc dokázala, aby zachytila ten nepolapitelný okamžik slasti, když se jeho prsty trochu ohnuly a zavadily přesně o to jedno místo.
To bylo vše, co potřeboval. Když z ní jeho prsty vyklouzly, tak zklamaně zakňourala. V okamžiku ji však naplnilo jeho mužství a ona na něj vytřeštila oči. Měla pocit, že se zblázní. Cítila, jak napíná stěny její kundičky a byl to naprosto skvostný pocit. Když opatrně přirazil jak nejdále mohl, tak se na chvíli zastavil. Oba divoce oddechovali vzrušením a Jaqenovi na čele naskočilo pár kapek potu.
Nedal jí moc času, aby si na něj zvykla a začal přirážet do těla té bohyně, kterou měla pod sebou. Vlasy měla divoce rozhozené po polštáři, tváře zarudlé vzrušením a nohy kolem jeho pasu ho držely v zámku, ze kterého nebylo úniku. Díky téhle poloze se dostal až nadoraz a cítil, jak naráží na její děložní čípek. Zvedl se na rukách a jeho přírazy zrychlovaly. Arya cítila, že to nepotrvá dlouho a nárazy jeho pánve na její klitoris ji brzy přehoupnou do sladké náruče vyvrcholení.
„Jaqene. Jaqene. Jaqene,“ sténala chraplavě, zatímco mu nehty drásala záda, jak se snažila pozdržet svůj orgasmus, ale nakonec svůj boj prohrála, když ji hladově políbil na ústa, aniž by vypadl ze svého divokého rytmu. Vykřikla do jeho úst, záda se jí prohnula do oblouku a celé tělo zaplavila slastná křeč. Takhle silný orgasmus nikdy nezažila. Cítila, jak se kolem něj svírá skoro v křeči a málem ji zabilo, když ucítila, jak sebou jeho mužství několikrát trhlo a na stěny její ztýrané kundičky narazilo jeho horké sperma.
Když znovu chytili dech, tak se na něj zahleděla pohledem kočky, která právě paničce sežrala kanárka. Neochotně vyklouznul z jejího těla a lehnul si vedle ní. Naprosto samozřejmě si ji stulil do náruče a líbal ji do vlasů, zatímco jí šeptal pro ni neznámá slova v cizím jazyce. Nejspíše lorathi, pomyslela si v duchu, než ji zaplavilo vyčerpání z prožitého milování. Cítila se v bezpečí a milovaná. Poprvé ve svém dospělém životě cítila, že někam patří a bylo jí jedno, že to místo je v náruči muže, díky kterému málem zemřela. Byl jejím světlem i nadějí. Jejím hříchem i odpuštěním.