V mém náručí je vždy Hermionou

Ona byla Hermiona. Hermiona Grangerová. Stála přede mnou se svými 5 stopami a 4 palci výšky. Malá dívka v porovnání s mojí dominantní postavou. Pro své přátele byla Mia, všichni na škole ji tak znali. Ve světě byla známá jako slečna Grangerová, kamarádka Chlapce, který zůstal na živu. Ale v mém náručí byla vždycky Hermionou. Světlo mého života, důvod proč žít, můj hřích a moje spása. Hermiona.

Samozřejmě tady vůbec nemusela být žádná potřeba mojí Hermiony, kdybych se nejdříve nesetkal s Lily. Byla dítětem, které jsem potkal, když jsem byl velmi mladý. Co se stane chlapci v tak mladém a snadno ovlivnitelném věku, to ho může poznamenat na celý život. Byla nádherná a plachá. Byla velmi ženská. Její vlasy zářily ohněm ze slunce a její oči se třpytily jasněji, než nejoslnivější ze smaragdů. Když na mě těma očima hleděla, tak něco uvnitř mě ožilo. Chodili jsme spolu do školy. Procházeli jsme spolu chodbami tohoto kouzelného místa. Když jsme jednou šli na procházku, tak jsme narazili na komnatu nejvyšší potřeby. Otevřela se nám, poskytujíc nám tak útočiště. Tohle místo bylo naše. Právě v této komnatě jsme jeden druhému odhalili naše duše. Dali jsme si celá srdce a jeden druhému jsme obětovali naši nevinnost. Byl jsem tady, když jsem díky Lily pocítil opravdovou lásku. Byla tak nevinná a půvabná. Její pleť byla jemnější, než nejjemnější alabastr a bělejší, než čerstvě padlý sníh. Byla krásná svým vlastním způsobem. Byla andělem, který spadnul do mého života.

Nebylo to dlouho po tom, co jsme dali jeden druhému do zástavy naše těla a duše, a já udělal nejstrašnější zradu. Z toho důvodu jsem ji vytěsnil ze svého života. Zmizela. Neusiloval jsem žádnými prostředky, abych na ni učinil dojem. Pouze se mi podařilo ji vytlačit více pryč a svoji duši zatlačit hlouběji do temnoty. Pak jedné osudové noci zemřela. Byla zavražděna. V náručí jsem držel její tělo bez života. Její okouzlující smaragdově zelené oči ztratily všechnu svou nádheru. Byly prázdné, i ona byla prázdná. S její smrtí se moje duše roztříštila a moje srdce rozervalo. Zanechala po sobě zející ránu. Bolest byla v ráně a ta se nemohla vyléčit.

Můj milý čtenáři, já neočekávám, že porozumíš mým pohnutkám pouze z tohoto krátkého popisu mé minulosti. Miloval jsem čistou láskou. Já jsem tu čistotu pošpinil. Já jsem poskvrnil tu milost svou temnotou. Avšak usiloval jsem o vykoupení. Vykoupení v jejím náručí, v její duši. Hermiona. Stále tak čistá a silná. Byla na hony vzdálená Lily, kterou jsem miloval. Ach, obě však měli tak podobné vlastnosti. Tak inteligentní, tak ohnivé, s tak velkými možnostmi. Obě byli nezaměnitelně úžasné. Avšak Hermiona má nadšení, má patřičně hřejivého ducha. Přitahuje mě k ní nedefinovatelné síla. Drží mě u ní něco nepopsatelného. Byl to osud nebo nepochopení.

Neříkám, že jsem se dostal do této ošemetné situace se studentkou beze strachu. Nechtěl jsem způsobit rozruch a vyrvat ji z jejího života. Je dokonalá. Dámy a pánové, kteří toto čtete, vězte, že ji miluji. Nechci ji zničit. Avšak nemohu si pomoci, a vy mne nejspíše vidíte jako démona. Démona, který se v noci připlížil a ukradl její mysl a duši. To však není pravda. Přišla ke mně dobrovolně. Jsem gentleman, a tak jsem jí prozradil své úmysly a do ničeho jsem ji násilím nenutil. Tehdy jsem znovu obnažil svou duši, připraven na odmítnutí. Otevřel jsem jí svou náruč a ona sama se do ní schovala. Lpí na mně a já si troufám věřit, že mě potřebuje tak, jako já potřebuji ji. Troufám si snít o tom, že se o mě bude jednou starat stejně, jako já o ni.

Ptáte se, kdy jsem si to uvědomil? Nevzpomínám si na datum, kdy jsem si uvědomil, že ji miluji. Vyvinulo se to tak postupně, že když jsem si uvědomil svou náklonnost, zkusil jsem ji odbourat. Což nebylo lehké splnit. Vím, že můj pocit se změnil z pouhého opatrovníka v lásku během jejího posledního roku na tomto kouzelném místě. Proměnila se v ženu. V postavu bohyně milosrdenství. Přivedla zpět do mého života něco, o čem jsem si myslel, že je to pryč – důstojnost a čistotu. Byla tak svěží a půvabná. Maják naděje v těchto strašlivých, temných časech. Tenkrát jsem se do ní zamiloval. Ten poslední rok se přeměnila v ženu a já se stal uzdraveným mužem toužícím po odpuštění.

Hermiona. Jak skvělé jméno pro tak skvělou osobu. Přivedla mě k šílenství s touhou po lásce. Ona mě přiměla, abych si osvojil to, o čem jsem si myslel, že je to dávno mrtvé. Necítím se jako muž, ale jako mladý chlapec v nejlepších letech. Když Lily zemřela v tak mladém věku, já zemřel s ní. Hermiona mě přivedla zpět k životu. Ať už to její bystrá mysl ví nebo ne, zachránila mě. Tahle zatracená malá čarodějka obrátila můj život naruby a vtáhla mě zpět do života.