Hermiona měla za týden odejít z Bradavic. Vrátila se po válce, aby si dodělala zkoušky a nyní po osmi letech, se její cesta školou chýlí ke konci.

 

Seděla na jedné ze svých posledních hodin Lektvarů, upřeně hledíc na učitele, který ji upoutal, šokoval, spílal jí a rozzuřil ji. Bylo to pouze teď, po všem čím oba prošli, že si to byla schopná připustit: na ničem jiném nezáleželo, byl úchvatný.

 

A na ničem jiném nezáleželo, válka a boj o přežití naučily Hermionu nepromarnit život. Profesor Snape to věděl také, tím si byla jistá.

 

A zatím ji každou hodinu tohoto roku vyučoval, jako kdyby se nic nestalo. Navzdory jeho neskutečnému přežití, jednoduše přeskočil do neproniknutelné osobnosti, kterou svědomitě představoval v Bradavicích.

 

Avšak nyní se na něj dívala, oblečen v bohaté černé, kterou si s ním neustále spojovala, Hermiona přesně věděla, co zoufale chce.

 

Když jeho hodina skončila a studenti odešli, tak ona se držela pozadu. Snape si sedl ke svému stolu, píšíc na pergamen, a ani se nepodíval, zatímco k němu mířila. Víc ani neočekávala. Jednoduše čekala. Posléze promluvil tak sytým a hlubokým hlasem, jako vždy.

„Co se děje, slečno Grangerová?“

„Jak víte, odcházím příští týden ze školy.“

„Hmmm.“ Stále měl skloněnou hlavu.

„Strávila jsem tu dlouhý čas. Osm let.“

„Ano.“ Nezněl ohromeně.

„Osm nezapomenutelných let.“

„Nezapomenutelných pro vás, předpokládám.“

„Doufám, že celý ten čas a samozřejmě v minulém roce, vy a já jsme našli více, než porozumění, oproti minulosti.“

 

Konečně přestal psát, položil brk a vzhlédl k ní, jeho inkoustově černé oči se nakonec zasekly do jejích. „A jaký druh porozumění by to měl být?“

„Už déle nejsem dítě, profesore.“

„To můžu vidět.“ Na krátký okamžik jeho oči opustily její tvář a sjely dolů po jejím těle.

„Za měsíc mi bude dvacet. Já nyní vím, co v životě chci.“

 

Na čas zavládlo ticho. Jednoduše na ni hleděl s nečitelnou tváří. Čekala. Pak nakonec promluvil, pomalu a kontrolovaně.

„A co chcete?“

 

Na okamžik nedokázala odpovědět, koutky jejích úst se zachvěly v záhadném úsměvu.

„Myslím, že to chcete také. Trochu jsem o tom přemýšlela celý rok. Prošla jsem toho trochu moc, abych si udržela život a vzala si něco, když přijde čas.“

 

Opět tu byla prodleva, než odpověděl, jeho hlas byl stále odměřený.

„A ten okamžik už…nastal?“

Její úsměv se svůdně prohloubil. „Myslím, že ano.“

 

Její tváře chytily růžový nádech.

„Opakuji svou otázku, slečno Grangerová: co je to, co chcete?“

 

Delší chvíli držela jazyk za zuby, sledujíc jeho v očekávání se rozšiřující zorničky, zatímco na něj stále upřeně hleděla.

„Chci vám vykouřit ptáka.“

 

Zíral na ni a stěží mrkal, což byla jediná známka nějaké reakce na to, co řekla a ještě se mu vlastně nepatrně rozšířilo chřípí.

 

Po nějaký čas mezi nimi leželo ticho. Nikdo z nich se ani nepohnul. A pak se ozvalo zaskřípání jeho židle, když ji odsunul. Snape se postavil a odvrátil od ní pohled. Přešel zpoza stolu, přešel k ní a zastavil se asi na stopu nebo tak nějak od ní. Opět nechal své oči, aby se setkaly s jejími, avšak nepromluvil.

 

Hermiona udělala krok kupředu, aniž by odtrhla své oči od jeho. Její zoufalství ochutnat ho, bylo rozdílné od jakékoliv touhy, kterou předtím poznala. Sáhla dolů a po hmatu rozepnula knoflíky jeho fraku a zajela rukou do tepla pod ním. Bylo naprosto jasné, co v tom okamžiku vyplynulo. Její prsty pracovaly rychle na spodních knoflících na jeho černých kalhotách, a když do nich sáhla, narazila na silnou, tvrdou masu jeho penisu. Byla potřeba trocha pomoci, aby ho vyvedla ven, jako by se zoufale vrhal na svobodu. A pak s očima stále upřenýma na něj, sklouzla dolů, rukama přejíždějíc po té silné a hladké vlně.

 

Hermiona si klekla a najednou tak byla v úrovni s délkou jeho penisu, který čněl mezi chlopněmi jeho fraku. Byl velký a široký a čněl před ní se zářivou kapkou očekávání na svém konci. Hermiona pohlédla nahoru a zase jednou zachytila svýma očima profesorovy. Jeho oči byly i nadále neproniknutelné, avšak nebyla v nich pochybnost o jeho vlastní potřebě.

 

S posvátnou úctou sklonila hlavu ke středobodu jeho těla. Položila jazyk podél jeho spodní strany a pomalu jím táhla nahoru, vychutnávajíc si přitom mužovu chuť; chutnal svěže a čistě. Její jazyk si zapamatoval žíly a hrbolky, jak cestoval, a když dospěla k jeho žaludu, zatlačila otevřenými ústy na jeho vrcholek a plně je uzavřela okolo jeho baňaté špičky. Teprve tehdy, když Snape nevydal žádný zvuk, dlouze a pomalu vypustila vzduch, který rezonoval na špičce jeho penisu, nyní pohodlně usazené v jejích ústech.

 

Hermiona trochu uvolnila pevné sevření a zvolna kroužila jazykem po jeho vrcholu, to hladké a poddajné tělo pod ní tančilo a z jeho špičky prosakovalo slané očekávání, které vzrušovalo její chuťové pohárky. Nesmírná touha zaplavila její smysly. Vše, co chtěla, bylo vzít si ho, ochutnat ho a potěšit ho. Její jazyk nyní pracoval horlivěji, spolu s tlakem jejích těsných úst a rtů zpracovávajících jeho vrcholek. Hlava se mu zvrátila dozadu a vyšel z něj nějaký zvuk, hlasitý a nekontrolovatelný: sten uvolnění a slasti. Sevřela ho rukou po celé délce, naslinila ho a průběžně ho hladila po jeho pevném těle.

 

Víc, víc. Nebyl schopná se nabažit podstaty tohoto muže. Byl tady před ní, obnažený a bezmocný a nahý v jejích ústech po tom všem, čím si prošli. Sála ho ještě silněji, vychutnávajíc si narůstající vlhkost na jejím jazyku. Polkla ji, když zalapala po dechu. Odtáhla se od něj a vzhlédla k němu. Jeho ústa byla uvolněná, jeho vlasy kolem něj visely rozcuchané. Obdivně na ni hleděl dolů s nakrčeným obočím.

 

A pak položil ruce na její hlavu a jemně ji navedl zpět na sebe. Hermiona ze široka otevřela ústa a zaklonila hlavu. Chtělo ho mít hlouběji, než kdy předtím, a tak uvolnila svaly v ústech a hrdle. Přitlačila se kupředu vedena jeho rukama a nechala ho ponořit se hluboko do ní. Snape zaváhal, ale necítil žádný odpor, a tak ji znovu přitáhl kupředu, nechávajíc špičku svého penisu ponořit se do jejího krku. Pojala ho celého, a když byla celá jeho délka v ní, tak se zastavila. Mohla stěží dýchat, ale to nebylo důležité; byl její, dal jí samotné vše ze sebe. Vyžívala se v tom pocitu. Začalo ji píchat v očích, jak jí naléhavě tiskla potřeba kyslíku. Odtáhla se v posledním okamžiku, zalapala po vzduchu s otevřeným radostným úsměvem a s odvahou se na něj podívala. Jeho obličej odrážel její vlastní údiv, ale i vzájemnou naléhavost, takže ho do sebe nechala ponořit znovu a stejně tak hluboko, jako předtím a ještě jednou si ho tam podržela.

 

Snape pevně sevřel její hlavu a začal se pohybovat, až z ní téměř plně vyklouzl a pozoroval, jak vyskočil z jejích plných, vlhkých rtů a na provázky slin přiléhající k jeho zvětšenému zrudlému žaludu. Pak ji přitáhl zpět tak hluboko, jak jen mohl, než nechal její rty, aby pevně přejely po celé jeho délce, cítil, jak její jazyk víří na jeho žaludu předtím, než se do ní znovu ponořil, zatínajíc proti ní své pevné břicho. Občas řízen instinktem mezi nimi, se úplně vytáhnul a nechal ji popadnout dech a přizpůsobit se pocitu, že ho měla celého, ale vždy otevřela ústa a zoufale si ho brala.

 

A pak si všimla, že se jeho dech změnil a jeho svaly napjaly. Trochu se odtáhla a znovu ho těsně držela v ruce, kterou tvrdě a rychle pohybovala po celé jeho délce. Její ústa nyní pracovala hbitěji, její jazyk a rty sály a láskyplně vytahovaly jeho slast. Snapeovy prsty se jí zaklesly do vlasů, jeho oči se soustředily v pohledu na ni, jak před ním klečí a svaly měl napnuté elektrizujícím napětím. S mocným výkřikem, hlasitějším, než jakýkoliv zvuk, který od něj kdy slyšela, explodoval do jejích úst, silné výstřiky semene jí narážely do patra – jednou, dvakrát. Otevřela pro něj více ústa a ucítila dva další výstřiky dopadající dlouze a horce na její jazyk a každý z nich byl doprovázen hlubokým stenem úlevy a uvolnění.

 

Po několika chvílích, kdy se jeho tělo uvolnilo, sjely jeho ruce na její tváře, kde zatlačil palci, aby si zajistil, že její ústa budou stále otevřená. Pomaličku z ní vyklouzl. Vzhlédla a našla ho zírajícího do jejích úst, kde viditelně držela na jazyku jeho semeno. Poskytla mu ten výhled na tak dlouho, jak chtěl. Když se nakonec jeho prsty uvolnily, tak na ni stále hleděl, když zavřela pusu a polkla. Snapeovy oči se třepotavě zavřely, zvrátil hlavu a vydechl čirou blažeností.

 

Hermiona se postavila, oprášila si kolena a posbírala si své věci. Její profesor se nehnul ze svého místa před stolem, ale upravoval se a zapínal si knoflíky.

 

Hermiona na něj ještě vrhla pohled a hřejivě se usmála.

„Děkuji.“

 

Jeho obočí se lehce překvapeně nadzvedla. „Já děkuji vám…za ten okamžik.“

 

A s posledním úsměvem se Hermiona otočila a odešla.