Úchvatná Wendy 9
„A dorazily mé nové šaty z Paříže, jenže potřebují tolik úprav, až je škoda o tom mluvit. Opravdu nechápu, jak si ty švadleny mohly najít práci.“
Lizzie mdle tlachala nad čajem. Wendy ji slepě sledovala.
„Každopádně by měly být hotové včas na ten večírek u Simmondsových. Tedy doufám, že to tak bude, protože ty šaty budou ohromující. Vzpomínáš si na ně, že ano, drahá Wendy? Pamatuji, žes měla pocit, že jsou poněkud neslušné.“
„Hmmm?“ Wendy byla duchem nepřítomná. Měla na zádech nepříjemný škrábanec. Zvedla ruku a nepřítomně si to místo promnula. „Tvé šaty? Stále ještě v Paříži?“
„Ach, vážně, Wendy. Copak jsi neposlouchala ani slovo z toho, co jsem ti tu říkala? Vypadáš nepřítomně.“
„Omlouvám se, Lizzie. Minulou noc jsem nemohla spát. Jsem poněkud unavená.“ To byla pravda; minulou noc spala opravdu málo. Opět si podrbala ten škrábanec.
Lizzie nesouhlasně zamlaskala. „Je něco v nepořádku s tvým korzetem? Pořád si totiž saháš na záda.“
S korzetem nebylo v nepořádku nic, to jen ten otravný škrábanec. Wendy se ten pocit skoro líbil; připomínal jí, jak k tomu škrábanci minulou noc přišla: stála skoro nahá se šaty zmuchlanými kolem nohou, zatímco James si ji bral opřenou o kmen habru. Ta zvláštní známka slasti oproti ostrosti kůry jí poskytla mnohem intenzívnější orgasmus, než kdy předtím. Jemně se usmála.
„Nesměj se, Wendy. Odvažuji se říci, že jsi dnes poněkud otravná.“ Lizzie si rozmrzele zkřížila paže. Lizzie byla jeden z těch lidí, kteří se rychle stali otravnými a to často i navzdory tomu, že k tomu měli mnohem méně důvodů. „Každopádně, jak už jsem říkala, ty šaty budou připraveny na večírek u Simmondsových. A pokud to mohu tvrdit, tak si myslím, že tam bude i James.“
„James?“ Wendy se zaměřila na to jméno.
„Kapitán Hook samozřejmě. Zkus si vzpomenout! Zcela jasně se snaží ovládat, aby na mě příliš netlačil; nějakou dobu jsem ho již neviděla, ale nemyslím si, že to ještě potrvá dlouho.“
„Neozval se ti od toho prvního setkání?“
„No...je to vytížený muž a já byla spoustu dní pryč. A máti je vždycky doma. Spíš si myslím, že si mě přeje vidět ve chvíli, kdy tam není ona. Věřím, že čeká, dokud mě nebude moci zastihnout o samotě. To by totiž bylo úplně nejlepší.“
„Takže už se ti znovu neozval?“
Lizzie úsečně vydechla. „Ne, to ještě ne.“
Wendy znala pravý důvod, proč její kamarádka nedostala jakýkoliv lístek od kapitána. James Hook byl ve skutečnosti výlučně zabrán někde jinde, jak to mohla dosvědčit Wendy: ve své posteli v hotelu Claridge, na podlaze svého apartmá v hotelu Claridge, na pohovce v tom apartmá v hotelu Claridge, proti jž výše zmíněnému habru v její zahradě, opírající se o jilm, tvrdě ji objímající proti druhé stříbrné bříze po pravé straně, a také na tom příhodném malém pahorku úhledně schovanému za přístřeškem porostlým zimolezem.
Rozhodla se, že o tom se ale Lizzie nezmíní.
-xxxoOoxxx-
Byla na Jamesovi závislá kvůli svému potěšení? Wendy se nemusela spoléhat na muže kvůli svému štěstí a žena v dnešní době – někdo by mohl říct agresivně tvrdohlavá a nesnesitelně drzá – vnímavá by si pravděpodobně dvakrát rozmyslela, než by si nechala diktovat od muže každý pohyb, ale tohle bylo jiné.
Nikdy se necítila tak svobodná, tak vyrovnaná se svým pohlavím, tělem a i myslí. Víc, než díky nějakým politickým pamfletům nebo strhujícím proslovům se Wendy cítila, jako žena, díky Jamesi Hookovi, který dal svobodu jeímu tělu víc, než se jí dostalo kdy předtím. Současné sociální ovzduší samozřejmě neplodí zvědavost, ale byla to její nová sexuální nezávislost v mysli, které způsobilo, že zamířila na Kensington a Chelsea WSPU „Lekci pro ženy“ následující úterý.
Neměla žádný zájem na tom se podílet na něčem bojovném, ačkoliv i přes to následovala Sufražetky, které roky opatrně působily. Napsala paní Pankhurstové vyjádření své podpory a souhlasu. Tohle byla první schůze, které skutečně věnovala pozornost a nyní byla tady kvůli své zvědavosti stejně, jako kvůli čemukoliv jinému. Název přednášky byl „Pochod žen“, a jak Wendy věděla, byl založen na textu písně Sufražetek, kterou dnešní mluvčí, Cicely Hamiltonová, napsala.
Wendy šla trochu pozdě, a tak tiše vklouzla na místo vzadu. Mluvící žena měla pozoruhodně jemnou tvář a působila na ni, jako by byla skoro až nepřiměřeně ženská a krásná. Překvapilo ji to? Očekávala snad, že sufražetky budou mít zvířecí jak duši, tak i vizáž? Ale navzdory svému delikátnímu vzezření žena mluvila s vášní a přesvědčením a její silný hlas se důrazně nesl nad jejími shromážděnými posluchači.
Wendy se nedokázala udržet, aby ji neobdivovala. Dokázala si představit, že by to samé dělala i ona? Se vší upřímností pravděpodobně ne. Ne proto, že by nevěřila ve věc, ale spíše proto, že zjistila, že její vášně směřují někam úplně jinam, kde jsou nezměrně uspokojivější. Napadlo ji, že kdyby Cicely Hamiltonová obdržela tu samou pozornost od muže, jako byl James Hook, tak by možná měla méně času nebo by alespoň méně tíhla k riskantním podnikům, jakým byl i tento. Možná to prostě byl Jamesův způsob, jak zvítězit nad ženami – skrze časté, bezuzdné potěšení hraničící až s vyčerpáním, vůči snaze hnát se za něčím dalším.
„No není úžasná?“
Tato otázka nebo spíše prohlášení přišlo od ženy sedící vedle ní. Wendy se k ní otočila. Seděla tam mladá žena s pěkně utvářenou tváří orámovanou hustými tmavými vlasy. Byla překrásná a nemohlo jí být více, než dvacet let. Její obrovské hnědé oči byly upřeny dopředu na Cicely Hamiltonovou a jemná pleť jí zářila obdivem k tomu, čeho všeho byla svědkem.
„Je velmi silným řečníkem,“ pronesla Wendy, nepřejíc si tlumit ženino nadšení.
„Víte, ona je spisovatelka. A herečka. To byste neřekla, že? Takové ovládání jazyka, taková radostná autorita v každém slově!“ Žena byla šťastná, soustředěná a pyšná, což bylo tak rozdílné od Lizziina frivolního narcisismu. Wendy si ji okamžitě oblíbila.
Obě poslouchaly a Wendy si nedokázala pomoci, aby nebyla nadšená obětavou oddaností a zápalem, nejen Cicely Hamiltonové, ale i z dívky vedle ní, jejíž štíhlé tělo ji neustále udržovalo v pozorném napětí po celý zbytek lekce. Na konci si okamžitě stoupla a tleskala tak silně, až se Wendy bála, že si rozedře ruce.
Potom, co potlesk odezněl se k ní dívka vítězně otočila a Wendy do sebe nasála záři její nadšené radosti. Dívka k ní pevně natáhla ruku. „Jsem Lillie. Lillie Lentonová. A ty?“
Wendy natáhla svou vlastní ruku a Lillie jí s ní potřásla se silou a energičností Bermondseyského kováře.
„Wendy... Darling.“
„Půjdeš další den na shromáždění k Emmelin?“
„Ehm... ne.“
„Ach, měla bys jít – je to absolutně inspirující. Musím říci, že některé z nás si tam pro sebe vymýšlejí jména.“
„Vymýšlejí si pro sebe jména?“
„Ano – taková malá honička s policií.“
„Vážně? Co to vlastně děláte?“
„Rozbila jsem výkladní skříň obchodu. Toho velkého v Knightsbridge. Udělat se to muselo. Jeho ředitel je odporný muž, který od svých dívek, co zaměstnává, vyžaduje pracovat dvakrát tolik hodin, než muži.“
„Svatá dobroto.“ To bylo vše, co Wendy dokázala říct. Lizzie jí věnovala udivený pohled.
„Ty jsi nic takového nikdy předtím neudělala, že ne?“
„Ne.“
„Ty tedy nejsi členkou Unie?“
Samozřejmě už slyšela o Ženské sociální a politické unii, organizaci založenou paní Pankhurstovou. Wendy zvažovala, že se připojí, ale nepřála si příliš naštvat Jeremyho, což by se určitě stalo. „No, pečlivě vás sleduji a napsala jsem paní Pankhurstové vyjádření své podpory. Ale ne...Nikdy jsem nedělala něco takového.“
„Měla bys dělat víc. Je to ten nejúžasnější pocit na světě.“
Wendy si pomyslela, že ten nejúžasnější pocit na světě je Jamesův jazyk vlnící se přes její ženství, zatímco dva jeho prsty narážejí na to úžasné místečko uvnitř. Ve skutečnosti věděla, že to tak je. Usmála se na Lillie. „Budu se muset vrátit.“
„Vrátit kam? Bezpochyby k manželovi a dětem. To by tě ale nemělo zastavit od toho, aby ses k nám přidala.“ Lillie s ní udržovala krok a provlékla si ruku pod Wendyinou. „Moje přítelkyně a já máme takový malý nápad.“
Wendy se nedokázala ubránit, aby nebyla fascinovaná a ta sebevědomá dívka na její paži vyzařovala přímo neposedné kouzlo, kterému bylo těžké odolat.
„Znáš čajovnu na Kew?“
„V zahradách?“
„Ano.“
„Máme v úmyslu vést tam malé setkání.“
„Co? Pochod s transparenty?“
Lillie jí věnovala drobný úšklebek. „Něco takového. Máš zájem tam přijít?“
„To rozhodně ne. Jsem velmi šťastná, že mohu poskytnout svou podporu, ale opravdu si nemyslím, že mohu poskytnout i čas nebo...“
„Pověst?“
„Dobře, říkejme tomu tak.“
„Ale sezením vzadu a sladkým přikyvováním, když Emmeline řekne něco, s čím souhlasíš, ničeho nedocílíš, Wendy. Skutky, ne slova, Wendy, to je to oč tu běží. Musíme být tam venku a docílit toho, že si ti příšerní muži sednou na zadek a vezmou nás na vědomí. A nesmíme přestat. Potřebujeme ženy, jako jsi ty – slušné, elegantní ženy, které muži respektují a naslouchají jim. Pokud ženy jako ty povstanou – ženy se vždy musely spoléhat na to, že budou zůstávat doma a budou hodnými ženuškami – tak opravdu potom budeme moci někde začít.“
Wendy se zamračila. To bylo to, čím byla – hodnou ženuškou? Pomyslela si, že hodná ženuška sotva utíká do hotelu Claridge bez vědomí manžela, aby trávila odpoledne v náručí piráta, který zabil nespočet mužů. Nakonec pochybovala, že by si to Lillie myslela. Šokovalo by ji to, kdyby jí to řekla? Myslela by si, že je prostě jen příliš ve spárech ďábelských mužů, jako ubohá vykořisťovaná služebná?
Lillie vytáhla vizitku a v rychlosti na ni naškrábala adresu. „Podívej. Něco ti vidím na očích, Wendy. Jsi jedna z nás. Přijď a uvidíš nás.“ Podala Wendy ruku, stiskla ji a odspěchala pryč.
Wendy pohlédla na vizitku. Byla to adresa v Highgate. Zastrčila ji do rukavičky a šla domů.
-xxxoOoxxx-
Jeremymu se o své přítomnosti na setkání nezmínila. Na místo toho mu řekla, že navštívila výstavu exotických motýlů v muzeu přírodní historie. Zdálo se, že mu to stačí. Následující den zamířila do Claridge.
Ten nejúžasnější pocit na světě.... ta slova Lillie Mentonové jí proběhla hlavou, zatímco James zabořil svou hlavu mezi její nohy a jeho jazyk jí způsoboval okamžitou záplavu slasti. Když se nakonec zvednul s nejšibalštějším úsměvem, jaký si jen lze představit, tak si nedokázala pomoci a vybublala z ní radost v podobě chichotání. „Jsi zkažený, zkažený mužský,“ smála se stahujíc ho k sobě a tvrdě ho líbajíc, aby ochutnala tu zvláštní slanost své vlastní slasti na jeho rtech.
„Ano, k tomu nemám námitky,“ ohradil se.
Její tělo se povolně prohnulo slastí, kterou jí dával ústy. „Dělají to i ostatní lidé?“ zeptala se.
„Hmmm...i když zdaleka ne tolik, jak by měli. Pokud by tímto způsobem bylo potěšeno více žen, svět by byl mnohem radostnějším místem.“
Opět se rozesmála. „Jak zvláštní. Zrovna nad tím jsem přemýšlela včera.“
„Z nějakého zvláštního důvodu?“
„Byla jsem na setkání sufražetek.“
James pozvedl obočí. „Opravdu? Už jsem o těch ženách četl – nezvykle hodně jsem o nich četl.“
„Ty neosuhlasíš s ženským volebním právem?“
„Po pravdě jsem se nad tím nikdy nezamýšlel. Země Nezemě není ovládána něčím, co by se dalo nazvat demokracií. Ve skutečnosti totiž vůbec žádnou vládu nemá. A ještě dlouho to tak bude.“
Usmála se a vtiskla mu polibek na pravou bradavku, která se jí škádlivě tyčila pod bradou. „Z celého srdce osuhlasím s ženským volebním právem.“
„Nic menšího jsem ani neočekával.“
„Takže jaký je tvůj pohled na ženská práva, Jamesi?“ posadila se a vyzývavě pozvedla obočí.
„Nemyslím, že bych na to měl nějaký pohled. Mám sklon chovat se ke každému se stejnou přezíravostí bez ohledu na jeho pohlaví.“
„Ke mně se nechováš přezíravě.“
„Tvůj manžel by možná nesouhlasil.“
Přehodila přes něj nohu a přejela po celé délce jeho tvrdého mužství. Pohlédla dolů a vzala ho do dlaně s tím, že mu vrátí to, co udělal on jí. Palcem obnažila jeho pevný žalud, čímž způsobila, že se ostře nadechnul.
„Pokud to, cos dělal ty mně se čas od času dělá, tak.. je možné.. ti oplatit tvou laskavost?“ Sledovala kapičku čiré tekutiny, která unikla ze špičky jeho žaludu a jazykem si krátce přejela přes spodní ret.
Nejdřív prostě jen zadržel dech, jako kdyby v něm její návrh zažehl obrovské očekávání. Pohladil ji po vlasech. „A zrovna ty se ptáš na rovnost mezi muži a ženami, Wendy Darling... Pokud to pro muže uděláš, tak se ti rozteče v rukách – poddajný, ochotný, vřelý a toužící. Bude tvůj již navždy. S tím souvisí, že ty jakožto dokonalé stvoření, si nad ním udržíš moc.“
„Pak tedy...“ uvažovala a sklouzla po posteli. „Bych měla uplatnit svou nadvládu.“
James upadl do zvědavého ticha. Jeho dýchání se zpomalilo a ležel naprosto tiše. Wendy obrátila pozornost k tomu neodolatelnému předmětu jejího zájmu a důkladně ho zkoumala. Zdálo se, že to žije svým vlastním životem a o to více to obdivovala, protože to bylo celé jeho. Vzhlédla a setkala se s ním očima. Jeho pohled byl soustředěný, ale rozjasněný údivem. Nechala jazyk, aby se dotknul opravdu jen naprostého kousíčku. V očekávání se napjal. Tentokrát mu jazyk nechala sklouznout na celý žalud a způsobila, že sebou náhle trhnul.
„Vydrž,“ zavrněla napodobujíc tak jeho vlastní tón hlasu.
Ta celá délka jeho penisu se najednou zdála mnohem nádhernější, toužebnější, než si představovala. Zaplavil ji hlad, touha, kterou může zmírnit jen to, že ho celého vtáhne do úst. Wendy o tom nepřemýšlela – ani by to nedokázala, její tělo odmítlo jakýkoliv rozbor – přála si ho pouze uspokojit. A tak otevřela ústa, přiblížila své rty k tomu jemnému konci a začala sát.
James hrdelně zavrčel.
Čas od času zavrčel, když byl s ní, ale nyní to bylo jiné vrčení. Rozhodla se, že to byl ten nejdokonalejší zvuk, který kdy slyšela. Způsobil, že se v ní svíjelo ještě více slasti, jako kdyby se jí i nadále dotýkal.
Vsála ho do tváře a těšila se ze způsobu, který jí poskytovalo ten tvrdý kus těla v jejích ústech. Celé to pro ni mělo zvláštní povrch. Lehce slaná vlhkost se pojila s vlhkostí jejích úst a poskytovala jí nepopsatelné vzrušení. A jak sála, tak jazykem poletovala kolem té skulinky, kterou lechtala a škádlila. Vysloužila si tím další hrdelní zavrčení. Bez přemýšlení se pohnula tak, aby zdvojnásobila své usílí.
„Zachvátil mě pekelný oheň! Jsi si jistá, že tohle je – aaaach – poprvé, co děláš něco takového?“
„Uhm.“ To bylo nejblíže tomu, co by se dalo nazvat souhlasnou odpovědí, jelikož měla ústa plná chlouby tohoto muže.
James natáhl ruku dolů a sevřel jí zápěstí. „Dej jí ještě níž a sevři. Pohni s ní dolů a nahoru, zatímco budeš dělat – TOHLE! - u sladkých mořských sirén!“ Prohnul se v zádech, když jazykem tvrdě sklouzla kolem jeho žaludu. Wendy byla triumfální.
Dělala, jak jí bylo navrhnuto a její vášeň ještě vzrůstala. Její rty se nyní táhly přes jeho žalud, než ho pustila s prudkým pop. Chtěla, aby vydržel chlad na svém mužství alespoň několik vteřin, než ho opět uzavře v horké vlhkosti svých úst. „Jsi víla. Musíš být. Takové mučení by totiž nevymyslel žádný člověk.“
„Žádná víla, Jamesi, pouze žena.“
Tentokrát se rozhodla ho sát bez přestávky. Nebyla něžná; řekla by, že vznešenost tohoto klíčového okamžiku nebyla ani tak žádoucí, jako spíše nezbytná. Přistihla se, jak ho vtahuje hlouběji a hlouběji a začala si užívat to nepatrné omezení vzduchu, jak se žalud jeho penisu tlačil hlouběji do jejích úst. Věděla, co se již brzy stane. Ani jednou jí nepřišlo na mysl, že by se měla odtáhnout. Vychutnávala si jeho vzrůstající slast a vychutnala by si i jeho uvolnění.
Wendy se nyní odhodlaně soustředila, byla v něm ztracená tak, jako byl on v ní. Ale James, který byl vždy gentlemanem, sebral sílu ke konečnému uvědomění si nutnosti. Možná, že se nerozpakoval prolít mužovu krev bez svolení na palubě své lodi, ale nikdy by nepustil své semeno ženě do úst, aniž by nejdřív nepožádal o svolení. Rukama jí chytil za hlavu a snažil se ji odtáhnout.
„Prosím, prosím...přesuň se pryč. Budu...já budu...“ Hook se potýkal s potížemi. „Wendy...Budu...kurva!“
To slovo, ačkoliv vysloveno neúmyslně, když slast zabila slušné vychování, Wendy otřáslo. Nevybavovala si, že by ho někdy slyšela vyslovené tak nahlas, ačkoliv věděla o jeho existenci. Koneckonců zabíralo první místo na seznamu „Zakázaných slov používaných před koncem třetího ročníku“ ve škole. Ačkoliv by se to ani nikdo říct neodvážil.
Ten krátký okamžik překvapení dovolil Jamesovi zeptat se mnohem jasněji: „Wendy. Teď použij jen svou ruku nebo ti vyvrcholím do úst.“
„Ale já to chci.“
„Jsi si jis-“ Ale již bylo pozdě. Opět si ho vzala do úst. Jazykem, rty, celými ústy si ho uchvátila až do konce. S posledním zkázonosným zabručením a vzepjetím se do ní James tvrdě udělal. Jelikož vyvrcholil tak tvrdě, tak se jeho semeno čtyřikrát rozstříklo na jejím patře. Nespěchala, aby se odtáhla a nechala ho v sobě, dokud jeho penis pomaloučku nepropustila ze vsých úst.
Bylo to zvláštní: horké, lepkavé a slané. Ale byla to část jeho a ona to zcela obdivovala. Spolkla to dříve, než se na to mohla začít sebe sama ptát.
Položil se zpátky s vlasy rozházenými chaoticky kolem sebe, zavřenýma očima a ticho uchovalo jeho lapání po dechu. Ještě nikdy ho neviděla tak přemoženého. James Hook se jí roztekl v dlani. Copak by si o ní asi teď pomyslela Lillien Lentonová?
„Tohle jsi nemusela dělat,“ zamumlal, jakmile se tak nějak dal do pořádku. „Vůbec nic z toho jsi dělat nemusela a už vůbec ne ten poslední kousek. Tohle ve skutečnosti snese jen vyjímečná žena.“
„Tobě se to snad nelíbilo, Jamesi Hooku?“
„Ach ano, líbilo. Opravdu hodně se mi to líbilo.“
Vytáhla se vedle něj a uhnízdila se tam. „Přemýšlím, co by na to asi řekla paní Pankhurstová?“ zakřenila se.
„Kdo?“
„Vůdkyně hnutí sufražetek.“
„Já-“ Náhle se přetočil a tím ji přišpendlil pod sebou.“se rozhodně nestarám o to, co by na to řekla paní Pankhurstová. Prostě mi slib, že to budeš dělat znovu a znovu a znovu.“
„Jen když si to budu moci vybrat, můj dobrý kapitáne.“
„Nejsem tvůj dobrý kapitán. Jsem tvůj velmi, velmi zlý kapitán.“
Natáhla se pro polibek. „Slib mi, že nikdy nepřestaneš být mým opravdu zlým kapitánem.“
„Ach...“ Jeho tvář ztratila něco ze své lehkovážnosti. „..slibuji, že budu. Wendy, slibuji ti to se vší vážností toho, čím jsem.“
Chvíli na to vklouznul dolů a zase jednou pohřbil svou hlavu mezi jejími stehny.
Bylo to, jako by mu roztála v rukách.