Úchvatná Wendy 8
Wendy se s trhnutím probudila. Zmatek pokřivil její chápání. Pokradmu se rozhlédla po elegantní místnosti. Byla zmatená a srdce jí rychle tlouklo. Pak její oči padly na postavu v posteli vedle ní. Ležela naproti němu, jeho hormada černých kudrnatých vlasů se přes hory polštářů řinula, jako chladnoucí láva.
A na místo dalšího zmatku přišlo pochopení.
James Hook. Tady vedle ní. Dostavil se nával obrovské radosti a ona se naklonila, aby ho pohladila po zádech, odhrnujíc mu vlasy předtím, než mu těmi nejjemnějšími polibky posázela jizvy táhnoucí se křížem krážem přes jeho pevné, tvrdé tělo.
Muž se pohnul a s hlubokým nádechem se přetočil. Wendy pokračovala v líbání jeho hrudi, nyní okouzlena jeho vyboulenými svaly, tak odlišnými od bledé, slabé kůže jejího manžela. Tyto nové potřeby, tyto předtím neznámé touhy, vše nyní bylo tak čisté a přirozené.
„Wendy Darling... Drahoušek Wendy...“ Jeho hlas tančil pobaveným potěšením, ačkoliv byl stále omámený spánkem.
Pokračovala v líbání, usmívala se, když zvedla hlavu. „Líbí se mi, když mi tak říkáš.“
„Tenkrát poprvé v parku jsi mi za to vyčinila.“
„Byla to má povinnost. A byla jsem v šoku.“
„To rád slyším. Snažil jsem se tě šokovat.“ A dřív, než si to uvědomila ji přetočil a přišpendlil svým tělem a vnořil se do ní. Vzduch se do ní nahrnul s náhlým úžasem a vzrušením z toho, že byla zase jednou kompletní.
James Hook se v ní pohyboval opatrně a pomalu, vychutnávaje si tak každý příraz, kdy ho obklopovala, i každý pomalý a šťavnatý únik z jejího oddaného těla. Byl pozorný a svědomitý, chtěl její potěšení víc, než své vlastní (je třeba konstatovat, že u něj to byla velmi vzácná potřeba). Ale když nadešlo její vyvrcholení a on ho slyšel stejně tak, jako ho i cítil a její udivený křik ho v tom ujistil tak náhle, stejně jako předtím se do ní udělal se stejnou silou, jakou si dokázal vybavit jen ze svého mládí, slast ho obtočila a převzala nad ním kontrolu.
Wendy se na něj usmála a pohladila ho po tváři. „Učinil jsi mě tak šťastnou. Nedokáži to pochopit. Ty, který jsi měl na svědomí všechny ty zlé věci.“
„Ach, vypravěčko, víš sama, že představivost je nedoceněná. Oznamuje tvé potřeby lépe, než očekává společnost. A tvá představivost, má Wendy, je skutečně dobrá.“
„Viděla jsem tě zabít muže.“
„Nutnosti, co musí být udělány,“ řekl s netrpělivým úšklebkem.
„Potřebuji tě, ničemo.“ Wendy se prohnula v zádech, aby ho opět políbila a on jí to vrátil s tak bolestně hlubokým obdivem, že za očními víčky ucítila slzy. Hook sklouzl po jejím těle a uvelebil se na jejích ňadrech, kde mezi rty vzal její pravou bradavku, kterou do nich nasál. Wendy se zahleděla nad sebe, pokoušeje se svázat nitě ve své mysli.
„Copak jsem se ohledně svého života tak mýlila? Myslím, že pravděpodobně ano. Nežiji život, pro který jsem byla navržena. Ztratila jsem zázrak a ztratila jsem i magii, kterou jsem si tak opatrovala. Jak jsem to jenom mohla nevidět? Vždycky jsem to věděla; vždycky jsem to tušila. Ale ani Peter mě nebyl schopen setřást z cesty, po které jsem kráčela.“
„Pak jsi tedy nebyla připravena a on byl vyděšený tím, čím by ses mohla stát. Bylo to pro něj neznámé. Ale ty jsi nyní dospěla, Wendy. A stejně tak i já. Až nyní jsi schopna vidět věci bez mlhy ideálů.“
„A ty jsi mou ideální představou?“
Samolibě se usmál, než opět potáhnul za její bradavku a obkroužil ji jazykem. „Ne. Já jsem tvou realitou.“
Stále byl v ní, jeho mužství bylo stále hmatatelné i navzdory jeho předchozímu vyvrcholení. „Nechci, abys ze mě vyklouznul.“ Sevřela ho pevněji. „Ale musím jít domů. Děti na mne čekají.“
„Ano. A matka přece nemůže nechat své děti čekat.“ A s tím se James zvedl z jejích prsou, ještě jednou ji políbil a něžně z ní vyklouznul.
Wendy se umyla a oblékla tak pomalu, jak to jen dokázala, ale čas se spiknul proti ní a brzy už bylo pozdě a ona musela pospíchat pryč. „Kdy tě znovu uvidím?“ Vyhrkla tu otázku dříve, než ji mohla zastavit.
Usmál se, jeho vzrušení z její potřeby se odrazilo jako jiskry v jeho očích. „Brzy. Velmi brzy.“
Odloučení jí působilo fyzickou bolest, ale sposledním polibkem se otočila po tom, co do jeho rtů zašeptala: „Na shledanou, Jamesi.“
Ale jeho ruka ji zachytila za záda a s divokou potřebou zašeptal: „Řekni mi tak znovu. Řekni to. Mé jméno. Řekni ho.“
S oddaným povzdechem ho zasypala polibky. „James. Jamesi...Jamesi...můj drahý Jamesi, můj nádherný miláčku...“ A její polibky a slova se přes něj přelila, jako ozdravný závoj, odháněje pryč roky smutku a roztrpčení v několika okamžicích.
„Teď jdi.“ A když byli ještě stále při smyslech, tak vyběhla z místnosti a on za ní zavřel dveře.
xoxOxox
A takto večer probíhala konverzace u večeře v domě Montgomeryových:
„Jaký byl recitál?“
„Vynikající.“
„Šla jsi sama?“
„Ano.“
„Jsou děti v pořádku?“
„Tys je neviděl?“
„Už spali, když jsem se vrátil.“
„Náročný den v práci?“
„Ano.“
Ticho.
„Ta ryba je dobrá, že?“
„Našel jsem kost.“
„Ach.“
xoxOxox
Wendy si povšimla, že to byla spíše frustrace, než hanba, co ji celý následující den pronásledovalo. Neměla by být ničena vinou, kvůli své manželské nevěře?
Jeremy ležel vedle ní, házel sebou a otáčel se. Jendoduše ji to rozčilovalo. Byl to prostě špatný muž.
Ale Hook jí slíbil, že by se měli brzy vidět, a jak Wendy věděla, možná byl ničemou, ale Jas Hook byl mistrem v dobré formě. On své slovo dodrží.
Její manžel se druhý den navrátil z práce brzy a přivedl s sebou hosta.
„Kapitán Hook byl v kanceláři a doprovodil mě domů. Říkal, že by měl chuť na kapku čaje. Můžeš to říct panu Pearsonovi?“ Jeremy se otočil a přísně se usmál na muže, který ho následoval do domu. Bylo jasné, že se u něj jedná spíše o povinnost, než o pohostinnost.
Na Wendiině tváři se objevil šťastný úsměv, jakmile pirátský kapitán vešel do dveří.
„Dobré odpoledne, Wendy. Jak příjemné vás zase vidět.“
James ji vzal za ruku a políbil ji. Vzpomněla si na ta ústa jinde na svém těle.
Byl oblečen jako kterýkoliv jiný gentleman, ale ona si ho v duchu vybavila nahého tak, jak ho předešlý den opustila.
Přinutila svou mysl vrátit se do přítomnosti, prakticky radostí z toho běžela, když šla najít hospodyni, aby připravila čaj.
Všichni tři si sedli v přijímacím pokoji. Wendy byla vyvedena z míry tím, že dokázala normálně sedět u čaje v přítomnosti jich obou – manžela i milence. Možná to bylo tím podvodem, kterým se klamala: donutila svou mysl přijmout nepřijatelné.
„Wendy se ptala, zda přemýšlíte o tom, zde koupit dům, Kapitáne?“ zeptal se Jeremy s nuceným zájmem v hlase.
„Ještě si nejsem jistý, co dělat. V současné době zvažuji různé možnosti.“
Její manžel nevypadal, že k Hookovi chová nějakou náklonost, jak Wendy vzpomínala. Ale stále to byl důležitý klient a bylo třeba se o něj starat.
Slečna Stocktonová se zjevila ve dveřích. „Omlouvám se, že vás vyrušuji, pane Montgomery, ale Peter přemýšlí, zda byste si na něj neudělal minutku volno. Jeho malá sada vláčků je již hotová a on by byl velmi rád, kdybyste ji viděl.“
Jeremy svraštil obočí. „Řekněte mu, že přijdu později. Jsem zaneprázdněn.“
Wendy mu dala krátké rozhřešení. „Ach, Jeremy, tak strašně toužil, aby ti to ukázal. A brzy bude čas, aby šel do postele. Tak jdi a podívej se na to.“
Jeremy s povzdechem vstal. „Omluvte mě, Kapitáne, za chvilku budu zpět.“
„To nic, Montgomery. Nic by se nemělo postavit mezi otce a jeho syna.“ Ještě před tím, než Jeremy opustil místnost, tak po svém klientovi střelil pobouřeně udiveným pohledem.
Wendy si stoupla a přešla ke dveřím, kde sledovala, jak její manžel stoupá do schodů. A ve chvíli, kdy ozvěna jeho kroků odumřela, se dveře ihned zavřely a byla na ně natlačena zády.
Hook ji líbal. Mezi hltáním toho druhého v zoufalém setkání jazyků, rtů a zubů, zamumlala: „Ach, chyběl jsi mi. Zdálo se mi o tobě a toužila jsem po tobě.“
Hook se odklonil jen proto, aby se v modři jeho očí varovně zablýsklo a položil jí prst na rty, aby ji umlčel. Nahradil svůj hák dřevěnou rukou a nyní se jí opíral o dveře, zatímco jeho druhá ruka zamířila dolů, aby jí vyhrnula sukně. Zvedl jí nohu vzhůru, ohnul ji v koleni, a pak ruku přesunul ke svým kalhotám.
Wendy pohlédla dolů, vystrašená a zároveň až za hranicí možného vzrušená. Cože? Tady? Tady v jejím vlastním přijímacím salonu? Stojící proti dveřím? Něco z daleké vzdálenosti na ni křičelo, ať to zastaví. Jeremy byl nahoře, děti byly taky nahoře, personál chodil po chodbách a ona byla tady, sukně měla vyhrnuté až na bocích, zatímco tento muž dával průchod své...
Viděla to. A ten vzdálený křik ustal. Na jeho místo nastoupila potřeba a chtíč, naléhal na ni, pobízel ji.
„Ach ano, můj milý, prosím, prosím, ano.“ V jeho očích se opět zablýsklo a nyní se jeho ruka přitiskla na její ústa. Tohle udělal již předtím, před mnoha lety, což v ní vyvolalo podivné pocity. Udělal to ještě jednou, silněji, než kdy jindy. Místo, aby se bála, tak z toho měla požitek a nasávala vzduch nosem, potěšená pocitem jeho moci, která se na ni tlačila, aby omezila její hlasové projevy radosti.
Ale jak to chtěl udělat? Bylo to vůbec možné?
Hook lehce pokrčil koleno, přitáhl si její nohy až po konečky jejích prstů, a Wendy to zjistila. Ano, bylo to možné. Jeho penis se do ní vecpal a ona na něj instinktivně dosedla. Chtěla se smát, ale jeho ruka jí v tom bránila. Chtěla se rozesmát z toho jasného objevu. Ach, opět ji naplnil. Oči se jí třepotavě zavřely, aby se soustředila na ten báječný pocit. Začal se pohybovat opatrně, ale přesto jistě, a nikdy ne dost na to, aby z ní vyklouznul. S jejím tělem přišpendleným ke zdi se v ní Hook pohyboval a to přímo tam proti dveřím do jejího přijímacího salonu.
Jeho ruka klesla, aby ji chytila pod vnitřní stranou stehna. A když to ucítila, tak následovala svůj vlastní instinkt a nechala se vést vlastní touhou. Wendy zvedla svou druhou nohu, takže kolem něj nyní měla obtočeny obě a na dveřích ji držel jen on. Ruce mu ovinula kolem krku a cítila, jak se pohupuje na celé jeho pevné délce. Zachytil poupě mezi jejíma nohama s dalším přírazem a netrvalo to dlouho, než Wendy nalezla sama sebe, jak balancuje na souvislé hraně slasti.
Opět tvrdě přirazil a povolil svému vlastnímu zavrčení, aby z něj tiše uniklo a ona se udělala. Připoutala ho svýma očima a tvář se jí tiše a beze zvuku zkřivila. Ústa měla otevřená a v očích se jí objevilo nevěřícné blaho. Pulzovala na něm tak tvrdě, že nemohl dělat nic víc, než ji okamžitě následovat a vybuchnout do ní třemi dávkami čiré extáze.
Hook ztěžka oddechoval, ta poloha a námaha si na něm jasně vyžádala daň. Opřel se čelem o její, než ji na něj políbil a opatrně se z ní vymanil, a pak jí podal svůj kapesník. Jemně si ho položila mezi nohy, kde z ní stále unikalo jeho semeno a rychle si stáhla své oblečení na své místo. James se již vrátil a elegantně se posadil na své místo na pohovce. Za dveřmi se ozvaly kroky a otevřely se právě, když od nich Wendy ukročila. Jeremy vkročil dovnitř s přísnou tváří.
„Proč byly ty dveře zavřené?“
„Byl tu příšerný průvan. V poslední době je tak mizerně a já bych se nerada nachladila. Co si myslíš o Peterově vláčkovém setu?“ Sama sebe ohromovala tím, jak snadno klamala.
„Hmmm. Udělal s tím dobrou práci. Je to budoucí inženýr.“ Wendy potěšilo, když spatřila, že se tvář jejího manžela prosvětlila a konečně ji ještě více potěšilo, že svou pozornost odsunul od zjevné nedůvěřivosti o tom, proč ty dveře byly zavřené.
Jeremy přešel k Hookovi. Když si všimnul plného hrnečku svého klienta, tak našpulil rty, posadil se a pročistil si krk. „Jak se žije v hotelu Claridge, Kapitáne?“
„Velmi pohodlně, děkuji vám. Oba byste ke mně měli brzy přijít na večeři.“
„Ach, my nevečeříme v hote-“
„Děkuji vám, Kapitáne, to by bylo opravdu příjemné,“ přerušila ho Wendy. Její manžel po ní blýsknul zlostným pohledem.
„Slyšel jsem, že jste na další den pozval Lizzie Forbesovou?“ zeptal se Jeremy rychle.
Při zaslechnutí toho jména Wendy zjistila, že již nereaguje s předšlým zeleným závojem žárlivosti, ale skoro zvědavě ohledně toho, jak James odpoví.
„To skutečně ano.“
„Je to velmi pěkná dívka, nemyslíte? A celkem rozkošná.“ Jeremyho hlas prošpikovalo optimistické přimlouvání.
„Docela.“
„Někdo by mohl říct, že opravdová trefa. Pochybuji, že bude i nadále dlouho neprovdaná.“
„Když to říkáte.“
„No, neříkám, jednoduše jsem myslel...“ Jeremy byl zmatený Hookovou odpovědí. Wendy potlačila úšklebek.
„Je už hotová večeře, Wendy?“ Její manžel pohlédnul na hodinky. „Obávám se, že nejsme v pozici, abychom vás dnes pozvali, abyste s námi povečeřel, Kapitáne.“
„Ach?“ vylétlo z Wendy. „Opravdu ne?“
Jeremy se zaseknul. „Ne. Došli jsme s paní Pargeterovou dnes ráno k určitým ustanovením.“
„Je to tak? Ale v jedenáct hodin tady byla donáška. Sama jsem viděla, jak dorazil vozík.“
„Ano, ale museli jsme dojít k určitým...věcem...má drahá... ty věci...“
„Co, Jeremy?“
„Vždyť víš...“¨Pohlédl na ni se zoufale rozšířenýma očima, přesvědčujíc ji, aby se chytila nápovědy a pomohla mu.
„Vlastně ne.“
Hook hleděl z jednoho na druhého se vzrůstajícím pobavením, ale pak se plynule postavil. „Na tom nezáleží. Mám na večeři schůzku se starým přítelem ze školy, takže bych pozvání v každém případě musel odmítnout.“
Jeremy rychle vstal, zcela jasně pociťující úlevu z uvolnění z jeho zoufalých vytáček. „Kde jste chodil do školy, Kapitáne?“
„V Etonu.“
Jeremy opět našpulil ústa.
„A vy?“ pokračoval Hook.
„Wellington.“
„Ach, smůla.“
Jeremy se naježil. „Byla to báječná a dobrá škola.“
„Prakticky ve středu ničeho, že? Malé šance na nějaké...mimoškolní aktivity.“
„Neangažoval jsem se v mimoškolních aktivitách. Byl jsem horlivý student.“
„Jsem si jist, že ano. Což je na vás velmi obdivuhodné.“
Wendy sledovala tuto malou výměnu se zvláštní směsicí pocitů. Na jednu stranu si užívala Hookovo duchaplné dobírání si Jeremyho kvůli jeho skromné škole, ale konec konců za toho muže byla již pár let vdaná a její pobavení bylo zmírněné lítostí a ztrapněním. A to byl čas, aby se podívala na své děti.
„Kapitáne Hooku. Jsem ráda, že jste se k nám připojil na čaj. Jsem si jistá, že vás zase brzy znovu uvidíme.“
Jeremy si odfrknul.
„Jsem si jist, že ano. Dělkuji vám za velmi příjemně ztrávený čas.“ Bylo něco ve způsobu, jak si na jazyku poválel slovo příjemný, co způsobilo, že se v ní něco okamžitě sevřelo. Ach, jen ať ho brzy uvidí.
xoxOxox
Večeře – která mimochodem byla bohatá – začala podobným nepříjemným napětím, jako předchozího večera. Tušil snad Jeremy něco? I kdyby ano, tak Wendy si uvědomila, že z toho vlastně ani nemá strach. Předpokládala, že vina vyjde na nějakém místě najevo, ale zatím to bylo daleko.
Srkali svou polévku v tichu a jakmile bylo naservírováno kuře, tak Jeremy promluvil.
„Myslím, že jsi o Hookovi pravděpodobně měla pravdu.“
Vzhlédla. „Jak to myslíš?“
„Nedůvěryhodný.“
„Ach? Máš nějaký konkrétní důvod, že to teď říkáš?“
„Nic hmatatelného z jeho účtu, ale zjišťuji, že si jeho společnost neužívám tak, jako prvně.“
Wendy si pomyslela, že nejlepší bude neříkat nic. Napíchla si na vidličku bramboru.
„A nelíbí se mi ten způsob, jakým na tebe hledí.“
Žaludek jí nepatrně ztěžknul. Hlodání viny?
„Nebuď hloupý. Nedívá se na mě žádným zvláštním způsobem.“
„Samozřejmě, že dívá.“
„A jakým způsobem? Nechápu, co tím myslíš.“
Zabodl se do ni pohledem a jeho nůž projížděl tam a zpět skrze tuhý kousek kuřecího prsa, jako kdyby byl tou osobou, která opět vraždí toho nebohého ptáka. „Samozřejmě, že se kouká. Kouká na tebe tím způsobem. Jako kdyby chtěl...“
„Chtěl co?“ Zvráceným způsobem si to začala užívat.
„Chtěl...ach, vždyť víš... shledává tě atraktivní, chce tě pro sebe... ve své posteli.“
Nahlas a poněkud uvolněně se rozesmála. Její smích byl naprosto spontání a přirozený, ale objevil se kvůli směšnému způsobu, jakým se její manžel vyjádřil. Naštěstí si to Jeremy přebral, jako nevěřícnost a pobavení. Tvář mu rozpaky zrůžověla, ale následně trochu roztála.
Wendy si pomyslela, že bude nejlepší rozptýlit situaci. „Nevšimla jsem si, že by se na mě koukal nějak jinak, než na tvé ostatní kolegy a přátele. Myslela jsem, že máš rád, když kvůli tvým klientům vypadám pěkně?“
Jeremy se dokázal zlehka usmát. „Ano, to mám, a jsem na tebe velmi pyšný, ale... taky jsem si všimnul... že koukáš...“ Povzdechl si.
Do Wendiina žaludku se opět vrátila bolest. „Jak?“
„Někdy si myslím, že na něj hledíš tím samým způsobem,“ řekl překotně s hlavou stále skloněnou.
A s lehkostí a instinktivní schopností, která překvapila i ji, se Wendy uchýlila k naprosté lži.
„Nebuď směšný, Jeremy. Je to jednoruký hulvát s tou nejpochybnější reputací a minulostí. Jak by mohlo být vůbec možné, abych se zajímala o někoho, jako James Hook?“
Jeremy k ní vzhlédnul se stále křečovitým výrazem ve tváři. Hřejivě se usmála. Opětoval jí úsměv, jeho výraz se uvolnil a on se dlouze napil vína. Přesunuly hovor na jeho matku, což bylo daleko více uznávaným tématem hovoru.
Její manžel byl uchlácholen.
xoxOxox
Následující noci, těsně po půlnoci, se Wendy vyplížila z postele, zanechávaje tal Jeremyho spát v ložnici samotného. Hleděla ze svého okna a v temnotě spatřila jiskru. Pospíchala dolů do dolní části zahrady a našla ho tam. A na lehce orosené trávě uprostřed stromů jejího lesa ji James Hook pomiloval, dokud se nocí neprotlačily první paprsky vodově šedého rozbřesku.