Úchvatná Wendy 7
Proč ho v zahradě zastavila? Zpanikařila. V její vlastní zahradě, tak blízko k Nezemi, jak to jen mohla udělat, ještě blíž k jejímu manželovi a domovu zpanikařila. Dáma ve Wendyině postavení si koneckonců dovolila okamžik pochybností.
Ale nemohla zapomenout na jeho polibek.
Mravenčení na jejích rtech zůstávalo celou noc, stejně jako horkost zavrtaná uvnitř jejího těla, v jádru jejího bytí. Tiše se vkradla zpět do postele vedle Jeremyho a čekala až přijde vina.
Pouze ležela v temnotě se spícím manželem a jejími vlastními myšlenkami a pocity ohledně jediné společnosti a zjevné bylo pouze jedno: tancování v měsíčním světle s pirátským králem; šimrání jeho kníru při jejich prvním polibku; ten způsob, jak se o ni později otíral, zvláštní drsnost, po které opět zatoužila; jeho tvrdost toužící po ní tak, jako ona toužila po něm; zhroucení na zem s ním nad sebou; jeho prsty pod jejími sukněmi...
Stiskla nohy k sobě v touze, aby se jí tam dotýkal, ano přímo tam.
Jeremy zachrápal a převalil se k ní. Wendy se rychle otočila a pevně zavřela oči.
xoxOxox
Druhého dne seděli u snídaně a sotva spolu promluvili. Jeremyho oči byly zaměřeny na Timesy.
„Včera jsi mě v práci překvapila.“ Jeho slova byla úsečná, jeho zlost stále zřejmá.
„Myslela jsem, že dělám dobrý skutek.“
Ticho.
„Máš na dnešek nějaké plány?“ dotázal se stručně, očima zaletěl ke stranám o financích.
„V Bechstein Hall je polední recitál. Možná půjdu.“
„Hmmm...chmpf.“ Vydal ze sebe Jeremy zastřené zakašlání. Nezdálo se, že s ním jeho dušená rýže souhlasí. Wendy se neviděna odtáhla odporem.
„Už jste s Kapitánem Hookem dospěli k uspokojivé dohodě ohledně jeho účtu?“
Jeremy vzhlédnul. „Zdá se, že ano.“
„Předpokládám, že bude kupovat dům, pokud má v úmyslu zůstat.“
„Neznám jeho dlouhodobé úmysly. Říká mi jen málo.“
„No, potřebuje někde žít, když tu zůstává. Kde pobývá v tuto chvíli?“ Sklonila hlavu, ale opět na sobě ucítila manželovy oči. Obávala se, že neodpoví.
„Mám za to, že v Claridge.“
„To se pro něj hodí.“
Dosnídali v tichosti kromě jediné příležitosti, kdy Jeremy požádal o sůl.
xoxOxox
Začalo pršet. Wendy byla v patře, když Jeremy odešel do práce. Neslyšela ho odejít. Děti už začaly své hodiny a byly uvelebeny v dětském pokoji se slečnou Stocktonovou a učitelem až do pěti.
Wendy sešla ze schodů v plášti a šla si vzít deštník.
„Jdete ven, paní Montgomery?“ vyptával se Pearson, který měl pozoruhodný talent objevit se ve vhodných (i nevhodných) chvílích. „Poněkud hodně tam prší. Jste si jistá?“
„Myslela jsem, že bych zašla na recitál do Bechstein Hall a pravděpodobně v první řadě splatila nějaké sociální volání. Možná na chvíli. Naobědvám se venku. Prosím informujte, paní Pargeterovou.“
Věnovala svému majordomovi krátký úsměv, než otevřela dveře a opustila dům. Její krok byl pevný.
xoxOxox
Lidé pospíchali šedými ulicemi Londýna v jasně uspěchaném temou pondělního rána, v touze uniknout těžkému mrholení, tak typickému pro jarní Anglii. Elegantní dáma s deštníkem spěchala zazobanými ulicemi Mayfairu a byla horlivě odhodlaná dosáhnout svého cíle, ale nebyl to déšť, co nutil Wendyina chodidla cupitat přes Brook Street.
Dveřník hotelu Claridge počastoval její promočené sukně pochybovačným pohledem, když se dostala ke dveřím hotelu, ale i přesto jí je otevřel a rychle jí odebral deštník. Wendy se kradmo rozhlédla kolem po elegantní recepci s pozlacenými a majestátními pilíři, a když si všimla kapek padajících z lemu její sukně na šachovnicovou podlahu, bylo jí to nepříjemné. Ale crčení vlhkosti kapající jí z šatů nebylo nic ve srovnání s bušením jejího srdce a svíjením v jejím břiše. Ještě blíž.
S hlavou vysoko zdviženou si razila cestu k recepčnímu pultu. „Dobré ráno. Mám schůzku s Kapitánem Jamesem Hookem. V tom zmatku s deštěm jsem zapomněla číslo pokoje. Mohl byste mi ho prosím připomenout?“
Recepční se na ni zadíval se zábleskem nepopiratelného podezření, ale nebylo na místě, aby se dotazoval na záměry neznámé nádherné dámy a přemrštěně bohatého námořního kapitána s falešnou levou rukou.
„Zajisté, madam. Kapitán Hook je v královském apartmá, třetí patro.“
„Děkuji.“ Její zářivý úsměv odrážel, jak jí poskočilo srdce. Wendy se otočila ke schodům a vyspěchala po nich. Nohy měla provlhlé od deště, ale ani si toho nevšímala, natož aby se o to starala. Dorazila k třetímu podlaží neslušným spěchem a brzy nalezla královské apartmá.
A jediným rychlým pohybem si uhladila větrem rozcuchané vlasy a zaklepala.
Byl tam? Odpoví vůbec? Zpočátku tam bylo ticho a zdálo se, že vteřiny se nekonečně vlečou. Wendy se rozrušeně kousla do rtu, zvyk kterého zanechala v dětství.
Ale pak to uslyšela. Jisté, těžké kroky, co se přibližovaly. Jejich přiblížení vždy způsobilo, že se jí zbláznil tep a zadrhnul dech, avšak nyní to bylo vzrušením a očekáváním, nikoliv děsem.
Klika se otočila a dveře otevřely.
V tváři Jamese Hooka se neobjevilo překvapení. Neobjevilo se v ní nic, kromě hluboké a klidné jistoty. Jeho ruka spočívala vysoko na dveřích a byl oblečen ve volné bílé košili, která se zdála být pozůstatkem jeho šatníku z Nezemě. Kšandy kalhot mu visely kolem nohou, které končily ve výšce kolen vysokými koženými botami. Wendy pohlédla na konec jeho druhé ruky a zase jednou uviděla záblesk zahnutého kovu. V její mysli byl zcela perfektní. Musela pohnout pravou nohou, aby udržela rovnováhu.
Hook roztáhl dlaň na venkovní straně dveří a zatlačíl, čímž je do široka otevřel. Pak pomalu ustoupil dozadu, stáhnul se do místnosti a čekal.
Wendy si nebyla zcela jistá, že ji nohy poslechnou. Ale opevnila se odhodláním a jasně zrozenou touhou. Vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře.
Hook se pohnul ke stolu u okna a opřel se o něj, založil si ruce, a jako by ji zkušenýma očima hodnotil, jako by ji studoval. Stála uprostřed místnosti a setkala se s jeho očima. Bylo to tam zase, ta poskakující, nekotrolovatelná potřeba, která se uvnitř ní svíjela, tak snadno podnícená jasnou modří jeho pohledu. Toho pohledu, který ji poprvé uhranul před všemi těmi roky.
Nakonec spustil paže a odtáhl se od stolu, narovnal se. Opět si všimla jeho bot. Černých a pružných a hebkých.
A pak se rozešel přímo k ní. Pokusila se vypadat kontrolovaně, i když věděla, že ten pokus selže. Dech se jí zrychlil a napětí v její hrudi zesílilo zoufalým tlakem v břiše, natahujícím se dolů, horkým a naléhavým, až k tomu místu mezi jejíma nohama.
James Hook byl nyní blízko ní, ale stále ji zkoumal, jako kdyby byla exemplář, který měl schválit. Zastavil se od ní na dvě stopy. Jeho oči vstřebávaly každý palec jejího těla, ona jen stála, dovolujíc mu jeho podrobné zkoumání. Neřekl ani slovo a tichá atmosféra byla tak klasická, že se neodvažovala ji porušit, dokonce měla obavu, že ji pokazí i její hlasité dýchání. Když se jeho oči vrátily k její tváři, tak si všimla, že jeho výraz je mnohem jasnější; nebyla to podrobná prohlídka, ale oddanost. Jeho ústa byla lehce pootevřená, jeho obočí se nasměrovalo dolů do písmena V v hlubokém uvažování. Byl při pohledu na ni zabrán hluboko do sebe.
„Sundej si plášť.“
Udělala to tak rychle, jak byla požádána, přestože se jí prsty vzpíraly rozrušením. Nakonec její plášť spadnul na podlahu do vlhké louže.
Hook naklonil hlavu na stranu, ústa se mu maličko stočila v koutcích nahoru. Namířil na ni dlouhým ukazováčkem a třikrát s ním na ni kývnul, dávajíc jí znamení, aby pokročila kupředu a způsobil tím gestem, že to uvnitř ní poskočilo, jako divoké hříbě. Pohnula se blíž k němu, pryč od louže mokrého kabátu za ní.
A James pozvednul ruku, jako to udělal tenkrát na večírku, a přesunul ji zpět k její tváři. Ale ještě, než si dovolil se jí dotknout, tak se zastavil a tentokrát prsty navázal kontakt s tváří a pohladil ji, skoro ji jemně zalechtal a Wendy dokázala jen stisknout oči, aby se pokusila zastavit narůstající nával slz.
Pak mu ruka poklesla, neopouštějíc její pleť, ale pásl se na kůži níž pod její bradou, a ještě níž kolem hebké linie jejího hrdla. V tomto bodě se ruka zastavila a přejel konečky horkých, jistých prstů přes její klíční kosti, a pak dolů, něžně přejel přes oblinu jejího levého ňadra, a sjel jimi pod okraj výstřihu. Wendy se ostře nadechla. Ale on nepřestával. Pokračoval níž, nechávaje svou ruku vklouznout do křivky jejího pasu, a pak dál na její bok. Ale namísto, aby pokračoval k její noze, tak to vzal přímo k tomu místu, tomu místu tak plnému života, horkému a křičícímu po něm. Nepatrně ji stisknul přes množství vrstev jejího oblečení, ale i ten tlak ji přiměl, aby vydala podivný zvuk podobný zamňoukání kotěte.
Bylo to tím, že zvednul svou druhou ruku, tu s hákem na konci a použil ho, jako jediný prst, přiložil si ostrý konec na rty, našpulil je a vydal jemné, ale ostré a varovné „Šššš.“.
Nyní se jeho prsty natahovaly více dolů, nabírajíc její sukni, dokud nedosáhl spodní strany, blíž a ještě blíž.
Wendy ho chtěla u sebe, chtěla jeho ruku výše a hlouběji, chtěla ji přímo tam, přímo v jejím nejtajnějším místečku, které bylo nyní pouze a jenom jeho.
A byly tam konečky jeho prstů přejíždějící přes horkou bavlnu jejích dlouhých spodních kalhot. Hlasitě zalapala po dechu, překvapená, že to uslyšela. Ale tentokrát se jeho prsty nezastavily, cestovaly vzhůru k okraji jejích dlouhých kalhotek, jen aby okamžitě vklouzly dovnitř, lechtajíc ji mezi jejími chloupky, kterých se dotýkal jen jeden další muž. Oči se jí rozšířily, ale – ach – tohle bylo správné a ona to teď chtěla.
A pak se jí dotknul. Opětovala mu pohled svým vlastním udiveným a prosebným. Víc, víc, víc. Jamesovy oči byly odměřené soustředěním, přimhouřené, když vklouznul dolů a našel ji vlhkou a připravenou.
Ach, ten dotek. Tam, tam, můj milovaný. Jeden dlouhý prst, prostředníček, sklouznul přes ni, přes její střed, přejíždějíc přes to místečko, to sladké, sladké místečko, které nikdy zcela neidentifikovala. Tam, ach, znovu tam, prosím, prosím. A on tam byl znovu. Náhle se chytila jeho ramen, tvrdé masy svalů, jako by to tak mělo být. Ty prsty byly nyní pod ní, a pak – další ostrý výkřik – uvnitř, uvnitř ní byly minimálně dva a, ach, ona to chtěla. Zatlačila dolů, uvnitř je obklopila a oni ji naplnily, vzrušovaly ji. A pak vyklouzly a přejely přes to místečko, které ji dělalo tak, tak šťastnou, a pak dlouhé prsty zajely znovu dovnitř, hluboko.
Hleděla do jeho očí – ach, andělský muž – nyní se o ni otíral, nepřestával, stále se na ni upřeně díval, obočí svraštělé, ústa otevřená, byli tam oba společně.
„Pojď, pojď, má Wendy, pojď...“
Jít kam? Půjdu s tebou kamkoliv, můj miláčku, má lásko.
Hbité prsty tak jistě kroužily, třely, hladily a brnkaly. Až se roztavila láva, tak nebezpečná a vysoká a pevná a potom...
Och, po pravdě! Ach perfektní, vznášející se život...
Poté Wendy poklesla, ale on ji zachytil. Zvedl ji na ruce stále svírající její nadšené, vlhké ženství.
Ty mimořádné pocity měly vyvolat strach, byly tak nové a podivné, ale Wendy se s nimi seznámila. Wendy věděla, že to bylo takové, jak předpokládala, jak to mělo být už tak dávno. Přes slzy ho políbila; políbila ho s z hloubky vytaženou vděčností, až byla řada na Hookovi, aby se divil.
Stáli tam mnoho dalších minut, jejich rty se setkaly, jejich těla se přitiskla jedno k druhému. Jeho prsty setrvávaly v ní, nechtěje ji opustit, jako kdyby se mu ruka na pevno přilepila pod její sukně, viditelná pouze od loktu nahoru, jak s ní byla spojena.
Wendy se dokázala jen stěží usmát. Spočívala svou hlavou na jeho čele a mumlala, skoro zahanbeně, ohromená nad svou vlastní ignorací. „Já jsem nidky předtím...“
„Já vím.“
„Ale bylo to...já...děkuji ti...“ Utnul ji, slíbávajíc její slova a konečně dal ruku z jejího pohlaví a začal ji svlékat. Byl pozoruhodně obratný a její oblečení padalo na podlahu vrstvu za vrstvou s tak rychlou efektivitou dokud brzy nezůstalo jen spodní prádlo, ne křehké samo o sobě, a ne neoceněné mužem zodpovědným za jeho vystavení.
S nepatrným samolibým úsměvem na korzet stahující její štíhlý pas se James přesunul za ni. Očekávala, že to bude trvat dlouho, a tak si dala ruce za záda, aby mu pomohla, ale s náhlým uvolněním přišla volnost. Wendy hlasitě vydechla, když se do ní nahrnul vzduch, a pohlédla dolů, aby uviděla korzet ležící mrtvě dole na podlaze a šněrování bylo rozříznuté. Nyní vše, co zůstalo byla její košilka, dlouhé kalhotky a po tom, co jí stáhl kalhotky dolů, zvedla paže vzhůru a stáhla si bavlněný vršek. Wendy byla nahá.
Dokonce ani Jeremyho nenechala vidět ji nahou. Její tělo bylo něco, co si držela, jako svou vlastní soukromou svatyni. Ano, její manžel do ní proniknul, ale ona na sobě měla po celou dobu noční košili. Vždycky věděla, že to bylo špatné, takže se mu zcela neodhalila, ale on nikdy nejevil tu potřebu a ona to ani nikdy nechtěla. Někdy stála a hleděla na sebe v samotě jejího pokoje, přebíhajíc rukama přes svá prsa a sledovala tvrdnoucí bradavky, zatímco je laskala. Proslulá svýma štíhlýma nohama přeběhla rukou z tmavého V z chloupků pod jejím břichem. Někdo toho byl hoden. A ona čekala.
Nyní již nepotřebovala déle čekat.
James Hook si ji upřeně prohlížel. Jeho oči byly jasné a zvlhlé, viděla to, jeho tvář zamlžená údivem. Wendy ztichla. Nepřišla ani hanba ani znechucení. Byla jeho. A ona byla vše, co chtěl.
A James byl opět nad ní, hlava jí padla do jeho ruky a on ji líbal, otevřeně a hladově. Jeho rty odtlačily její a ona přivítala útok jeho jazyka. Prsty jí zamotal do vlasů a zatáhnul. Bolelo to, ano, bolelo, avšak způsobilo to pouze to, že se pro něj více otevřela a sevřela jeho košili, přitahujíc si ho blíž, takže horkost jeho těla se smísila s její. Otřely se zuby a mezi sladce vlhkým horkým polibkem, ochutnala krev, pravděpodobně svou vlastní, ale nestarala se o to. Jeho dech byl trhaný a těžký; byl tak soustředěný na ovládnutí jejích úst, že sotva měl čas popadnout dech, a když k tomu došlo, tak to jen rozřinčelo jeho chtíčem nasáklé tělo předtím, než se znovu nasytil z jejích otevřených úst. Tohle byla touha. Tohle byla vášeň a život. A hluboko uvnitř, silněji, než kdy dřív, byla pulzující prázdnota, divoká a dožadující se, jako kdyby měla umřít, pokud ji nezaplní. Hook jí rozumněl.
Jeho ruka dorazila k jejímu pasu a James ji posunoval dozadu, dokud už nemohla jít dál a spadla na postel. Byl tam jen jeden jediný způsob, jak vyřešit tu nesnesitelnou prázdnotu a to očekávaným naplněním. Za užití zoufalé rychlosti se Hook sklonil, aby se zbavil oblečení. Košili si rychle přetáhnul přes hlavu a pohodil stranou. Kalhoty si uvolnil a stáhnul je dolů, a byl také nahý. Neměl potřebu spodního prádla. Wendy zalapala po dechu.
Říct, že byla ohromená by bylo přípustné; její touha byla, po pravdě řečeno, na okamžik vyvedena z míry pouhou velikostí toho, co spatřila. Její pochyby ohledně Jeremyho obdaření byly oprávněné. Ne všichni muži měli takový obvod, jako její manžel. To, co se před ní nyní vztyčilo, bylo – jak to jen říct – velké. Tohle bylo to správné slovo, usoudila Wendy, než se její tělo zase jednou zachvělo touhou, posílenou o ten objekt, o který se jedná.
Prosím, prosím, buď teď uvnitř mě. Pojď do mě. Tyto myšlenky jí bušily v hlavě, ale vyplynuly ven pouze jako sotva patrné mumlání. „Jamesi...Jamesi...“
Hook byl rychle nad ní, nakláněje se přes ni, jeho oči planuly a znovu mu přes ústa přeletěl úsměv, jako když tančili valčík.
„Wendy Darling, mám tě.“
Náhle poklesnul tělem a opět ji tvrdě políbil, nutíc ji otevřít ústa s pomocí neústupných rtů a zubů a přijímal její překvapení svým jazykem.
Wendy nikdy tak moc nechtěla zažít ten okamžik spojení. Tahle její část se cítila zelektrizovaná, bolavá po naplnění mužem. Trhala s sebou a svíjela se, vědoma si svých akcí, ale bezmocná, aby je zastavila. Nechtěla je zastavit. „Prosím, prosím...“
S konečným samolibým úsměvem James odtáhnul její levou nohu stranou a usadil se. Byl uvnitř ní svírán. A bylo to jiné a nové a vzrušující tak, jak to má být a ona to teď věděla. Dál uvnitř, tak silný a tvrdý a dlouhý a ona ho mohla cítit, mohla ho cítit celého, napínal ji, vyplňoval ji tak skvěle, tak skvěle. Nakonec se její očekávání setkalo s realitou. Bylo to on, byl to celý on a byl uvnitř ní.
Beze studu vykřikla. Bylo správné křičet, bylo správné nechat ho vědět, jak božský je to pocit, jak božské je cítit ho v sobě. Prohnula se k němu, možná jako nějaké zvíře, ale fungovalo to, pronikl do ní ještě hlouběji a ona byla naplněná. Nyní zasténal on, ostrý sten vynucený tou náhlou slastí. Och, byl to tak nádherný zvuk. Znovu s sebou trhla a on se znovu pohnul a nemohl už jít dál. Další sten, tentokrát delší, zcela šťastný. Byla jím vyplněna, vyplněna tím tvrdým, pevným mužem, byla vyplněna Jamesem Hookem.
James se přestal pohybovat, jen na okamžik, a zaujatě na ni pohlédnul, jeho tvář byla zkroucená obdivem a úžasem. „Čekal jsem tak dlouho a ty jsi všechno. Jsi všechno.“
„Prosím...nech mě cítit tě, Jamesi. Prosím, pohni se ve mně.“
Odtáhnul se, jen trochu, a pak tvrdě přirazil s naléhavým, skoro primitivním zavrčením. A poté znovu. Pokaždé Wendy unikl malý sten a pokaždé byla opět plná.
Ale pak vyklouznul a rychle hmátnul po několika polštářích a polštářcích. A předtím, než mohla Wendy protestovat nad jeho ztrátou je vsunul pod ni. „Zvedni boky.“ Udělala to a on umístil polštáře pod ni, takže její boky byly vytlačeny vzhůru. Pak s rychlostí zrozenou z jistoty a zkušenosti jí James zvedl nohy, každou si umístil na jedno rameno a rychle se do ní opět zanořil. Wendy se rozšířily oči a zadrhl se jí dech. V tomto úhlu jeho délka – jeho penis – se do ní protlačil takovým způsobem, že jí zajiskřily oči a začala se skrz ní svíjet nepředstavitelná nádhera. Teď byla řada na ní, aby zasténala. Jamesův samolibý úsměv na ni zafungoval stejně tak dobře, jako jeho mužství.
„Ach ano. Naučím tě žít, má milovaná dívko. Naučím tě oplatit věci, které nechápeš. Teď mě nech, ať si tě hluboce a tvrdě vezmu.“ Stoupnul si do kleku, pohnul se tak, že její boky byly nahoře a opíraly se o jeho hruď, pevně ji svíral pravou rukou a vnikal do ní, nořil do ní znovu a znovu svůj penis, pokaždé našel to sladké místečko, které předtím nebylo objeveno. Jeho levá ruka byla natažená na straně v bezpečné vzdálenosti, ale pohyboval se nadšeným způsobem, jako kdyby byl řízen a hák byl jeho taktovkou. Koneckonců to ovlivňovalo většinu jeho života a nyní to ovlivňovala jeho vášeň.
Stěží si všimla, že se jeho palec přesunul na to zvláštní místečko, které již dříve uchvátil svými prsty, ten malý knoflíček kůže, který ji podnítil. S dalším přírazem do ní, se nyní jeho palec třel a tlačil, znovu ji posunujíc přes tu hranici, způsobujíc tím, že to úžasné napětí přicházelo rychleji a rychleji.
A ona znovu vzlétla a tentokrát byl uvnitř ní a ona se oddávala jeho tvrdosti a sytila se na něm. Na té zuřivosti, z toho oplácení, na té jeho divokosti a velkoleposti. Záda se jí propnula a hlava jí padla do zadu a silně vykřikla uvolněnou slastí.
Když se její tělo uklidnilo, tak James spustil její nohy ze svých ramen a znovu se nad ní pohyboval, stále hluboko, stále celý v ní.
Byl blízko, jeho hlava byla vzdálena pouhých pár palců od ní. „Podívej. Podívej se na mne,“ zasyčel nebezpečně, ale nikdy ne tak dokonale. Otevřela zamlžené oči a setkala se s těmi jeho. Byly modřejší, než kdy předtím, ale přímo uprostřed, tam kde pomněnková krvácela do černě jeho zorniček, spatřila šířící se rudou, světlou a vzkvétající. A ona ho za to milovala.
Pohyboval se stále naléhavěji, pravou ruku zamotanou do jejích vlasů, za které trvdě škubal. Zase jednou to zabolelo, ale ona to chtěla cítit tak moc, jako cítit ho uvnitř sebe. Koutkem oka spatřila záblesk kovu, byl tak blízko, ale nikdy se zcela nedotýkal.
„Wendy...Wendy...“ Jamesova slova se vytratila do těžkého zasténání a tvář se mu zkřivila, jako kdyby byl v agonii. Tvrdě a dlouze se do ní udělal; představovala si, že může cítit každý nával jeho semene, zatímco ji plnilo horkostí.
James se uvolnil a sesunul se na ni, jeho tělo tížilo. Zvedla ruku a podržela si ho tam přebíhajíc prsty přes pevná záda a dlouhotvořené jizvy. Jeho dýchání bylo hluboké, každý nádech přitlačil jeho silné tělo ještě tvrději na její, kůži ke kůži.
Oči se jí zavřely a usnula.