„A jak nazýváte tento druh času, malí Montgomeryovi?“

 

Pokud byla Wendy otřesena jejím setkáním v parku, tak její mysl byla nyní nucena se zaměřit na přímý tón chůvy jejích dětí, která se na ně vyřítila, jakmile se otevřely přední dveře.

„Omlouvám se, slečno Stocktonová. Měli jsme tak vzrušující čas, až bylo těžké se odtrhnout.“

 

Když Peter a James pelášili kolem jejich matky do vstupní haly, zanechávajíc za sebou cestičku ze zablácených stop a těsně za nimi se rostoucí rozhořčení jejich chůvy i nadále zvětšovalo.

„A podívejte v jakém jsou stavu! Říkala jsem vám, že je hloupost brát je ven sama. Vždy využijte profesionála, slečno Montgomery. Nikdy by takhle nedopadli, pokud bych tam byla.“

 

Wendyin zmatený šok ze setkání, se nyní zkombinoval s hrůzou z toho, že slečna Stocktonová v ní neměla důvěru. „Jednoduše si to užívali, slečno Stocktonová. A já jsem jejich matka. Nemusíte mít strach; jsem více, než schopná vzít své vlastní děti na procházku.“ Wendy zklamalo, že to nevyznělo tak důrazně, jak by si přála.

 

„Hm. Je tady místo a čas na řádění, ale nedělní večer před vyučováním druhý den není jedním z nich.“ Slečna Stocktonová, jejíž silné a podsadité paže se připravily, se natáhla a vzala si od Wendy svíjející se Jane. „A jak se má moje pěkná Jane? Nedostala ses do bahna, tak jako tvoji bratři, že ne? Dobře, ty jsi přece holčička; nebyla bys přece tak bláznivá, abys tohle dělala, že ne? Pojďme se společně podívat, co budeme mít připraveno k večeři, ačkoliv ta teď bude zničená. Kuchařka bude v tom správném stavu.“

 

Obklopená dětmi je slečna Stocktonová energicky poháněla nahoru do schodů. Wendy za nimi hleděla s pocitem neschopnosti a lítosti. Nemohla nevidět všechny její taktiky, ale nedokázala ignorovat skutečnost, že její děti naprosto zbožňují svou chůvu. Zdálo se, že výraz „přísný a spravedlivý“ byl vymyšlen pro ni a přístup k práci s Montgomeryovými dětmi. Děti sice byly kolem Wendy šťastné, ale bláznivé. Taktéž byly šťastné se slečnou Stocktonovou, ale byli s ní klidnější a uspořádanější. Jistě, že nešetřili se svou láskou k matce, ale někdy si přála, aby je mohla mít jen pro sebe a užívat si to způsobem, kterým chtěla. Přemýšlela o propuštění té tělnaté a přímočaré ženy z Yorkshiru a tedy i jejich výchově na vlastní pěst. Wendy, konec konců, byla vychována z větší části psem a věci i tak fungovaly dobře.... nebo ne?

 

Avšak její manžel tento nápad pokaždé zavrhl. Děti mají chůvy. A manželky hrají bridge a opečovávají po večerech své manžely na pracovních večírcích a společenských večeřích. Obzvláště pak ženy tak zářivé, jako Wendy Montgomery, rozená Darling. Jeremy Montgomery nade vší pochybnost miloval předvádění své ženy.

 

Když děti zmizely na schodech, tak k Wendy dlouhým krokem zamířila upravená a umírněná postava jejich majordoma Pearsona. „Lámali jsme si hlavu, kdy dorazíte, paní Montgomery. Manžel vám poslal vzkaz, aby oznámil, že bude mít zpoždění. Američtí klienti, jako obvykle působí problémy. Bude zpět nejdříve před desátou.“

 

Ve Wendy vzrůstal pocit frustrace z jejího manžela. Nyní více než obvykle toužila po jeho chladné předvídatelnosti. „Ach, ale je neděle, byla jsem venku v naději, že nyní již bude zpátky. Po pravdě, Pearsone, myslíš si snad, že je to příliš?“

„Škoda mluvit, já vím, madam, ale pan Montgomery pracuje tvrdě kvůli tomu, aby vám a rodině zajistil slušné oblečení a bydlení.“

„Někdy bych raději měla daleko méně velkolepý dům, pokud by to znamenalo, že bych více vídala manžela.“

„Omlouvám se, madam. Jsem si jistý, že až přijde, tak dorazí nahoru za vámi včas.“ V hlase jejího majordoma byl náznak škádlení, ale jakmile na něj Wendy pohlédla, aby si přečetla jeho výraz, tak Pearson držel pevně skloněnou hlavu a ústa měl přísná.

„Byla paní Pargeterová hodně rozčílená kvůli večeři?“

„Ach, vždyť víte jaká kuchařka je – nepřejde ani minuta bez toho, že by na něco neměla nějakou drobnou stížnost. Ale to se týká studené šunky, a tak podobně. Nic jí není po chuti. Doufám, že vás nezdržely žádné potíže, madam?“

 

Wendy ucítila, jak jí rudnou tváře. „Ne, to vůbec ne. Chlapci prostě jenom byli v dobré náladě, to je vše. Musím jít a podívat se, jak daleko se již dostali.“

 

Odspěchala pryč, opouštěje svého majordoma, který o ni pečoval.

 

xoxOxox

 

Jak už to bývá, tak studená večeře se ukázala příjemnou. Jedla v jídelně s dětmi, což bylo něco, na čem v neděli trvala, a poté co se vykoupaly, šla s nimi nahoru do dětského pokoje, aby je uložila do postýlek a obšťastnila je krátkým příběhem.

„Mami, vyprávěj nám znovu o Peterovi!“

„No – ten tady leží natažený přímo na posteli!“ zasmála se, ukazujíc na svého nejstaršího.

„Ne, o tamtom Peterovi – o tom chlapci, vždyť víš! Chlapci v zemi Nezemi.“

„Ach, drahoušku, nemohli bychom si dát dnes večer něco jiného? Jsem vyčerpaná ze všech těch příběhů o drahém Peteru Panovi.“

„Pak nám tedy vyprávěj o Hookovi!“ vykřikl James. „Hook s jeho očima, které zářily rudě, když zuřil a jeho vlasy, které jsou jako vosk odkapávající z černé svíčky.“

 

Wendy bezděčně zavřela oči, zase jednou si vybavuje muže v parku před ní. Černé vlasy, modré oči, tmavé rty zvedající se v koutcích... Zapotácela se a natáhla ruku, aby sevřela čelo postele, jako oporu. „Dnes večer vám budu vyprávět říkanku. Jsem příliš unavená na dlouhé příběhy.“

 

Její chlapci sebou trucovitě praštili na postel.

„Tak hele, vy dva, Jane už spí, takže už byste měli opravdu spát i vy dva. Hodiny vám začínají brzy ráno.“

 

Po rychlé básničce nebo dvou je všechny vřele políbila, zachumlala kolem nich přikrývky a popřála jim dobrou noc, ujišťujíc se, že okno do dětského pokoje je pevně zavřené.

 

Zmínka o Hookovi, až ji z ní zamrazilo v krvi. Bylo to zamrazení? Zdálo se, že ve skutečnosti ji to příšerně rozehřálo a podívala se do svého zrcadla v ložnici, kde si všimla, že jí tváře zrudly a oči jí zářily. Ani nedokázala popřít, co uspíšilo tenhle emocionální zmatek. Domácí rutina byla rozvrácena přemrštěným zaujetím tou záležitostí v parku, avšak nyní byla opět sama a její mysl stále ještě běsnila.

 

Byl to opravdu on? Věděla, že byl, o tom nebylo pochyb, ačkoliv vypadal trochu starší od doby, co ho naposledy viděla. Proč byl tady? Měla za to, že je mrtev, ale i kdyby přežil, tak předpokládala, že je pro něj nemožné uniknout z Nezemě. Ona si zvykla vídat Petera po všechny ty roky a jen stěží by popřela jejich neobyčejná dětská dobrodružství, avšak náhlé objevení tohoto muže ji uvrhlo do zmatku. A nyní k ní jen tak jednoduše přijde? Bylo to, jako by ji sledoval, jako by ji hledal. Čas dokázal zmírnit její touhu, avšak neotupil její vzpomínky na Nezemi, Petera nebo Hooka. Po pravdě řečeno, jakmile Wendy Montgomery, rozená Darling, dospěla, přistihla se, že myslí na pirátského kapitána stále více a více.

 

Když nadešel čas, aby pojmenovala svého druhého syna, tak James byl jasná volba. Vždycky měla ráda jméno James; měla vzdáleného strýčka jménem James, stejně jako její manžel. Bylo to dobré a praktické jméno, jak si říkala. Avšak v temnotě noci, když často ležela sama, jí její srdce říkalo, že to bylo z jiného důvodu, z důvodu, který ji nutil myslet na černé kudrny a zářící oči, ty samé oči, které zachytily její pohled dnes v Hyde Parku.

 

Ale nyní, pro klid vlastní mysli se přesvědčovala, že dnešní setkání se již nebude opakovat. Možná, že se vrátil do Anglie, ale ona již nikdy znovu nehodlala Jamese Hooka vidět.

 

xoxOxox

 

Hodně po desáté hodině, když se zrovna chystala do postele, tak Wendy uslyšela tupé žuchnutí zavírajících se vchodových dveří. Její manžel byl konečně doma a její mysl se uvolnila. Nikdy tolik nepotřebovala jeho klidnou přítomnost. Přišel do ložnice, jeho vysoká postava byla shrbená, avšak stejně si pečlivě sundal sako a manžety a úhledně je umístil na jejich místa. Teprve poté si stále ještě oblečený sedl na postel vedle ní.

 

Wendy se vytáhla nahoru a chytila ho za ruku. „Půl jedenácté, Jeremy. Je tak pozdě.“

„Omlouvám se, má drahá. Měli jsme zatracenou nepříjemnost se zákazníky z New Yorku. Klienti vyhrožovali, že okamžitě naskočí na loď. Jednoduše jsem je nemohl dostat pryč.“

„Chyběl jsi nám.“

Naklonil se a políbil ji na tvář. „Taky jsem tě postrádal. Co jste všechno dělali?“

„Nic, opravdu.“

„Nic? Pearson říkal, že jsi sama šla s dětmi do parku.“

Proč se najednou cítila tak provinile? „No, ano, víš, udělala jsem to proto, abych trochu zabila čas.“

„To je v pořádku, lásko, máš právo jít do parku. Neočekávám od tebe, že na mě budeš celou dobu čekat,“ potlačil smích.

„Doufala jsem, že budeš doma dřív a nyní jsem příliš unavená.“

„Ještě okamžik tu nebudu. Dej mi chvíli, abych se umyl a budu celý tvůj,“ usmál se, odhrnujíc jí vlasy z obličeje. Ale Wendy ho nechtěla celého, chtěla jen jeho společnost, upomínku na její manželství. Jeremy se odešel umýt a připravit se do postele. Jako obvykle mu to zabralo věčnost, rozčiloval se nad svými toaletními potřeby a nočním úborem. Když si po dlouhé chvíli lehl k ní do postele, už skoro spala.

 

Pokoušela se potlačit zívnutí. „Ach, drahý. Jako bych rok nespala.“

Otočil se k ní s úsměvem. „Vypadáš krásně, i když zíváš.“ Jeremyho ruka jí přejížděla po paži, kroužíc kolem jejího bříška, kam se přesunula, a pak výše, překrývajíc měkký vrcholek jejích ňader ukrytých v bavlně její noční košile.

„Jsi hodně unavená?“ Přitáhl si ji blíž k sobě.

„Hm,“ broukla, pokoušejíc se o tak ospalý zvuk, jak jen to bylo možné. Věděla, co bylo očekáváno. A tak moc, jako chtěla, aby byl manžel doma, tak to z tohohle důvodu bylo těžké. Navíc její tělo ani mysl nebyli úplně v náladě.

 

Avšak její manžel zřejmě byl, i navzdory své únavě. Posunul se směrem k ní a začal svou obvyklou rutinu svádění – tedy to, co považoval za svádění. Přitulil se k jejímu krku, pohladil její ňadra, i když poněkud horlivěji, než by bylo nezbytné, pak navedl její ruku, aby ucítila jeho tvrdnoucí mužství, aby na ni udělal dojem a zvýšil tak její vlastní zápal. Wendy měla za to, že to často nemělo tento žádoucí účinek. Neměla zkušenost s žádným jiným mužem, takže si Wendy nebyla jistá, zda jeho mužství bylo impozantní nebo ne. Co se jí týkalo, tak celá ta záležitost byla poněkud únavná a špinavá – nebylo divu, že slečna Stocktonová byla zarytá stará panna.

 

Avšak dnes v noci byl Jeremy za bodem, z něhož již nebylo návratu. Wendy se s povzdechem zavrtěla, aby se posunula dolů na postel a dovolila svému manželovi, aby se podílel na jeho manželských právech. Nepopírala, že si to ani trochu neužívala. Ona od toho očekávala alespoň radost; byly tam okamžiky, kdy skrz ni procházely vlny lahodného očekávání, tolik toho slibující, avšak nikdy nedosažené. Dokonce se jí zamlouvalo, když se stal sebevědomým a rozhodným, mocně se s ní pohybujícím, způsobující tak, že v ní jeho niterné zvuky evokovaly divokost, kterou necítila od Nezemě, ne od...

 

Dnes v noci tyto pocity byly opět přítomny, stále s nadějí, a jako vždy s příslibem. Ale Wendy byla obyčejně zklamaná; nebyla si jistá z čeho, ale obvykle to skončilo náhle, zanechávajíc za sebou pouze pocit marnosti.

 

Avšak nyní se Jeremy popásal na jejím těle, přes její klíční kosti. Líbilo se jí to. Prohnula se k němu s náhle probuzeným tělem. Stáhl jí noční košili, odhalujíc tak její ňadra. Její oči se zavřely a mysl se zamžila; obnažila je svévolně a pro jednou necítila žádnou hanbu. A byla odměněna. Rty se sevřely kolem bradavky a dychtivě ji sály. Wendy uslyšela zakňourání a s překvapením si uvědomila, že vyšlo z jejích úst. Bylo to neslušné to takhle cítit? Bylo to špatné? Ale ten pocit studu pouze zvyšoval její potěšení. Ach, líbilo se jí to. Dělal to již předtím, ale pouze vyjímečně. Nyní chtěla víc a víc. Tlačila prsa k manželovi, aby ho donutila zase je tak vroucně sevřít. Na okamžik si myslela, že to vyjde, že tam na nějakou dobu zůstane, tiskl je a sál, vysílajíc tak ty sladké střepy potěšení skrz ni, až nakonec na to teplé a náročné místo mezi jejíma nohama.

 

Ale ne.

 

Jeremy až příliš brzy opustil její prsa, nadzvedl se a neobratně zápolil s kalhotami od pyžama. Ta známá zátočina zklamání se kroutila svou známou cestou uvnitř Wendy, když si uvědomila, že by byl v ní, neustávající a vyorávající si svou cestu, dokud by nebyl brzy konec. Opět.

 

Jeremy jí roztáhl nohy od sebe a rychle se do ní vmáčkl celou svou dlouhou a úzkou délkou (Wendy vždy připadal tenký, ale pravděpodobně takoví byli všichni muži).

 

Měla ho v sobě ráda nebo přinejmenším měla ráda tu myšlenku, že je uvnitř ní. Ale nikdy ho necítila tak, jak si představovala, že by měla, nikdy se necítila tak, jako ve svých snech. Možná, kdyby se přesunuli do jiné polohy – bylo to ale vůbec povolené? Jeremy to nikdy nezkoušel, takže pravděpodobně ne.

 

Její manžel padl svým tělem na její a začal se svými předvídatelnými, rytmickými přírazy v ní, každý pohyb vpřed doprovázelo hluboké neměnné zasténání, které ji sice fascinovalo, ale stejně tak i nudilo. Zněli všichni muži takhle, hm, pravidelně? Měla by sténat? Měla by vykřiknout? Nikdy to neudělala. Po celou dobu prostě tiše ležela; zdálo se to, jako patřičné.

 

Avšak tuto noc si s překvapením uvědomila, že je vášnivější, než obvykle. Dnes v noci se jí líbily ty zvuky muže, který byl uvnitř ní. Odvážila se mu obtočit nohy kolem pasu a přeběhnout mu rukama po zádech, stahujíc ho do sebe hlouběji. Jeremy vzhlédl, byl polekaný, ale i čistě povzbuzený. S ostrým nádechem se nad ní pohyboval mnohem horlivěji. Wendy tím byla velmi potěšena. Zvedla nohy tak, aby změnila úhel jeho přírazů do takového, který sesílal malé třpytivé záblesky pěkných věcí, které skrz ni vysílaly záblesky slasti.

 

Přitiskla si jeho hlavu ke své a zavřela oči, zaměřujíc se tak na tyto nové záblesky v jejím těle.

Možná tuto noc.

 

Zamotala prsty do jeho plavých vlasů jen s velkým úsilím vnímaje jejich hebkost a vlhkost. Jsou všechny mužské vlasy cítit takto? Jsou takto cítit i černé vlasy?

 

Pevně stiskla zavřená víčka, zatímco se tělo pohybovalo skrz její, bavilo ji to, užívala si to všechno. Černé vlasy, modré oči, černé vlasy, modré oči...

 

A pak se její manžel otřásl, zasténal a sesunul se.

 

To byl konec.

 

Tak rychle, jako do ní vstoupil, z ní i vyklouzl, zanechávajíc za sebou špinavou cestičku ze semene, které z ní vytékalo, tak jako to udělal vždy. „Děkuji, má drahá. Uspěchal jsem to, ale ty jsi tak nádherná. Tak nádherná.“

 

A Wendy byla opět sama, ulepená a stále ještě roztoužená.

 

Jeremy vstal, aby se očistil. „Je služebnictvo spokojeno s podmínkami na středu, kdy jsme venku?“

Zmateně na něj pohlédla. „Co se děje ve středu?“

Nespokojeně zamlaskal. „Partneři. Velký večírek, miláčku. Když šéfové pořádají večírek, tak musíme přitančit na místo. Tento rok je to dokonce důležitější, navštíví ho potenciální klienti z celého světa. Potřebuji tě tam. Vždycky mi dodáš trochu toho lesku,“ usmál se na svou ženu domýšlivě.

 

Wendy zoufale zavřela oči. Úplně na to zapomněla. Kdyby to bylo na ní, trávila by každý večer doma s dětmi čtením příběhů, hraním her nebo prostým tulením u ohně. Pomyšlení na oblečení parádních šatů a nutnost být nejkrásnější, ji naplňovalo naprostou hrůzou. Její rodiče, otec obzvlášť, vždy nenáviděli večerní pochůzky. Ona tuto jejich nechuť ke společenskému životu zdědila.

„Zapomněla jsem na to. Opravdu tam musíme?“

„Ano, musíme. Vždyť víš, jak je to důležité. Připravovalo se to celé měsíce. Myslel jsem, žes informovala Pearsona a slečnu Stocktonovou, že děti budou výhradně v jejich péči.“

„Neboj se, udělala jsem to, jen už je to dlouho. Jednoduše jsem na to zapomněla. Jsem si jistá, že Pearson má všechno pevně v rukách.“

„Můžeš si obléct tu půlnočně modrou hedvábnou róbu. Vypadáš v ní úchvatně.“

„Ach, Jeremy, lituji, že jsem si ji kdy koupila, když si jí obleču, tak se cítím, jako pařížská tanečnice – je jen stěží slušná. Ty šaty mají tak hluboký výstřih a ta francouzská krajka na rukách je hm – exotická.“

Usmál se. „Obleč si je. Miluji je. A stejně tak i každý muž, který tě v nich uvidí.“

„Ale ne každá žena.“

„Nejsou tam žádné ženy, které by vyhledávaly naše finanční služby.“

„A proč ne?“

Připlížil se k ní a na špičku nosu jí položil koneček prstu. „Ts, ts, ts, malá ženuško. Neomezil jsem snad ty tvé hloupé myšlenky?“

„Ne, a ani neomezíš.“

„Že si znovu nedopisuješ s paní Pankhurstovou, že ne?“

„To je mezi mnou a mým dopisním papírem,“ odpověděla s koketním, ale prudkým ujištěním.

„Víš, že tě miluji, kvůli tvému nezávislému duchu, že ano, má drahá?“

„Jak říkáš.“

„Jsem na tebe tak pyšný. Ve středu budeš vypadat skvostně.“

„Jeremy, jsem schopná i něčeho víc, než prostě vypadat úchvatně.“

„Já vím, drahá, já vím...“ zívl. „Musím se vyspat. Ještě jednou děkuji za...“ zachumlal se, znovu zívl a lehce zachrápal.

 

Wendy, jíž tělo brnělo více, než to dělalo obvykle, se pokusila o totéž.

 

Avšak spánek se jí vyhýbal a noc ji dohnala s dlouho vzdálenými vzpomínkami a pocity, které tak dlouho ležely ladem. Když nakonec usnula, tak ji zase jednou sžíraly sny o rozbouřeném moři a králi pirátů.

 

xoxOxox

 

Středa nastala až příliš rychle. Wendy vyvětrala modré hedvábné šaty, téměř se stydíc na ně pohlédnout. Výstřih byl příliš hluboký a to jak pro slušnost, tak i pro dnešní módu a tmavá smyslná krajka evokovala omamný budoár dámy pochybné pověsti. A to i přes více zaoblený tvar dle módního trendu, byly tyto šaty poctivě vypasované kolem pasu a těsně přiléhaly spíše až riskantně k místům, ke kterým by správně lnout neměly. Věděla, že to vykouzlí vděčné pohledy od pánů, ale i tak by si raději vzala pro tenhle večer něco vkusnějšího.

 

Stejně se však do nich nasoukala, když přišel čas a přijala manželovo rámě. Mohl od ní jen sotva odtrhnout zrak, zatímco procházely širokými ulicemi Kensingtonu. Okamžitě ucítila, jak rudne – co by asi řekli ostatní?

 

Opravdu, při příchodu si povšimla pohledů od vděčných pánů a pohoršených pohledů od dam, ale naštěstí bylo velké panství Park Lane plné hemžení a Wendy byla schopna se ztratit mezi nesčetnými hosty, kteří se tu shromáždili.

 

Nakonec se uvolnila a užívala si skleničku šampaňského. Její přirozená upovídanost brzy zvítězila a její vřelý a nakažlivý smích, který z ní vybublal, okouzlil všechny, kteří to slyšeli. I přes sklony k poklidnému domáckému životu, Wendy vždy dobře věděla, jak si nejlépe udržet publikum. Uměla zacházet se slovy a nyní toho využívala k velkému vlivu, ne aby nadchla možné klienty svého manžela, ale aby ulevila své vlastní znuděnosti.

 

Její manžel se přišoural, jak postupoval večer a nabídl jí další skleničku šampaňského.

„Tak, většina lidí mi skládala komplimenty na tvé vzezření, má lásko. Jsi můj největší přínos.“

 

Povzdechla si. Je tohle snad všechno, jak o ní smýšlí? Pohlédla úkosem na svého manžela, zatímco usrkávala ze své sklenky. Stále zůstal pohledný a uhlazený, avšak jeho kdysi husté plavé vlasy mu nyní ustupovaly a místo pod jeho očima bylo jen zřídka bez stínů a unavených vrásek. Jeho přirozeně informovaná a intelektuální konverzace se v těchto dnech většinou omezovala na obchodní a domácí nezbytnosti. Propadla mnohem více nabuzenému a energickému muži; to čas ho tak rychle okradl o jeho oslnivost?

 

Jeremy ji vzal za loket a vedl ji nahoru do menší místnosti. „Přejdeme sem – je tu někdo, s kým bych tě chtěl seznámit, je to potenciální klient ze zámoří. Nadělal své jmění obchodem a strávil mnoho času na moři. Zajímavý chlapík – i když si nejsem jistý těmi jeho vlasy. Chce bezpečné místo, kam by uložil své značné jmění. Bude se ti líbit a jsem si jistý, že i ty jemu. Není si jist, zda spolupracovat s námi nebo s Lloyds. Možná právě ty vykloníš jazýček vah na naši stranu.“

„Opravdu, Jeremy, nemůžeš mě využívat, jako návnadu na své klienty.“

„Prosím, drahoušku. Ty prostě a jednoduše jsi nejkrásnější žena na tomto plese,“ usmál se samolibě. „Tady ho máme.“

 

Jeremy ji dovedl ke skupince mužů stojících a konverzujících v rohu a jejich černé fraky poskytovaly jejich debatnímu kroužku elegantní černé třásně. Jeden, který byl zády k ní, měl dlouhé černé vlasy svázané vzadu temně červenou sametovou stuhou. To šimrání uvnitř ní začalo na novo.

„Pánové, většina z vás již zná mou ženu – Wendy. Vy jste však ještě neměl to potěšení, kapitáne.“

 

Muž se otočil a Wendy se po druhé za čtyři dny setkala s nezapomenutelně modrýma očima.

„Wendy, smím ti představit kapitána Jamese Hooka?“