Tvrdý oříšek

„Jak?“ rozkřikla se zoufale, když její protihráč zasadil poslední úder a tím ukončil hru. Prohrála. Opět. Výhry by spočítala na prstech jedné ruky. Shovívavě se na ni usmál. Zcela ignoroval její vzteklý výlev. Bavilo ho to. Stejně jako její vítězné tanečky, když ho dokázala porazit. Několikrát ho už napadlo, že by ji nechal schválně vyhrát, ale kdyby to zjistila, tak by se strhlo peklo na zemi. Tím si byl jistý až do morku kostí.
„Když si myslíš, že vítězství máš na dosah, přestáváš se soustředit na ostatní figury,“ snažil se jí vysvětlit v čem dělala chyby.
„Vždyť se snažím je hlídat. Přece není možné se permanentně soustředit na úplně každou figuru sebe i protihráče a k tomu ještě přemýšlet o svém tahu a případném dopadu na tahy protihráče.“
„Jsem živým důkazem toho, že to jde.“ Hodila po něm silně otráveným výrazem, který mluvil za vše. Uchechtnul se.
„Zlepšila ses. Od naší první hry se s každou další zlepšuješ. Cvičení dělá mistra. Možná nebudeš nikdy mistrem světa, ale jen tak někdo tě neporazí.“
„Ha, ha, ha,“ pronesla suše.
„Nedělám si legraci, Aryo. Každé slovo jsem myslel zcela vážně.“ Mladá žena si odhrnula vlasy, které jí spadly do obličeje, když se před chvílí rozčílila.
„Já vím, ale je hrozně únavné skoro vždycky prohrát,“ unaveně se usmála.
„Byla bys raději, kdybych tě nechal vyhrát?“
„Ani náhodou!“ vypálila okamžitě bez zaváhání. Po téhle jejich malé výměně se oba rozesmáli.
 
Seděli nad nyní prázdnou deskou pro cyvasse, popíjeli sladké víno a povídali si. Bavili se o všem a o ničem. Sbírali střípky informací o životě, zájmech a myšlenkách toho druhého. Vždy se na tyhle jejich schůzky těšila, i když její pokus o cyvasse skoro vždy končil porážkou. Než poznala Tyriona, tak tu hru nikdy nehrála. Ale vlastně to bylo zajímavé. Bylo to, jako vést do boje vlastní malou armádu. A navíc po hře vždy následovala podnětná konverzace. Někdy se mu svěřovala s tím, co ji zrovna trápilo nebo se jí přihodilo a jindy si role vyměnili. Nikdy by nevěřila, že zrovna Tyrion Lannister bude jednou jejím přítelem. A co víc, možná by se odvažovala říct, že byl jejím nejlepším přítelem.
 
Kousala si spodní ret, zatímco přemýšlela, jak nadhodit otázku, která jí už delší dobu vězela v hlavě.
„Děje se něco?“ ptal se starostlivě Tyrion.
„Ne,“ popřela vše zcela automaticky. Pak si všimla jeho výrazu. „Ano. Já vlastně nevím. Můžu mít hodně osobní otázku, Tyrione?“ Polkl další doušek vína, než jí němě pokynul, aby pokračovala. Mladá žena se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu. Její společník naopak přemýšlel, co asi měla na srdci, že se tak ostýchala zeptat. Obyčejně neměla problém se bavit skutečně o čemkoliv, což si několikrát ověřil.
„Byl jsi někdy zamilovaný? Myslím tím skutečně zamilovaný, ne jen okouzlený nebo zaslepený chtíčem, ale opravdu opravdu zamilovaný,“ ptala se opatrně, zatímco sledovala jeho obličej. Tyrion jí věnoval úsměv.
„Ano, ale ony mne nikdy skutečně nemilovaly. Viděly jen to, co se jim hodilo. Proč se ptáš?“
„Jak jsi poznal, že tvé city neopětují?“
„Vlastně už ani nevím. Je to už velice, velice dávno, co se to stalo.“
„Hmm,“ odbroukla jen rozpačitě. Viděl, jak se jí do tváří vkrádá nach. Líbilo se mu to. Kdyby jen tušila, co se v něm odehrává pokaždé, když ji vidí, tak by nejspíše s křikem utekla. A to byl pravý důvod, proč ji v tomto ohledu držel v nevědomosti. Raději ji bude mít jako dobrou přítelkyni, než aby vůbec nebyla v jeho životě.
„Proč se vlastně ptáš?“ vyzvídal. Sledoval, jak sklopila oči, než odpověděla.
„Protože si nejsem jistá. Kéž by byl univerzální návod na to, jak zjistit, že se někomu líbíš.“
„Ne na vše je univerzální návod. Chceš o tom mluvit? Nemusíš mi říkat, o koho jde. Jen ti nabízím ucho, které bude naslouchat, pokud se chceš vypovídat.“
„Tak dobře.“
 
Odmlčela se, aby se napila vína.
„Vždycky, když jsem s ním, tak mám takový pocit kolem žaludku. Jako když jedeš na horské dráze. Buší mi srdce, jen ho vidím. U všech bohů, mluvím jak hrdinka z románu, které tak ráda hltala Sansa, když byla mladší,“ nervózně se zasmála. Tyrion zjistil, že tomu muži závidí.
„Ne, ale z vlastní zkušenosti tě ujišťuji, že jsi s největší pravděpodobností zamilovaná.“
„Chmpf.“
„To přece není tak zlé. Nebo ano?“
„Pochybuju, že ví, že existuju. Teda v tomhle smyslu.“
„Takže se znáte?“
„Už nějakou dobu se vídáme.“ Tyrion ucítil bodnutí žárlivosti. Nedal však na sobě nic znát. Nesměl.
„Možná se jen bojí. Třeba si sám není jistý a možná jen čeká na to až uděláš první krok,“ snažil se ji povzbudit. Věnovala mu pochybovačný pohled velkých šedých očí, do kterých se tak rád díval.
„Co když ho zklamu?“ Tyrion na ni vytřeštil oči v nefalšovaném údivu.
„Jak bys ho mohla zklamat, prosím tě?“ Zavrtěla se nervózně na židli. Nedokázala přijít na nic lepšího, než že je třeba jít s pravdou ven.
„Můžu tě políbit?“ vyhrkla nakonec. Tváře jí při té otázce přímo hořely. Přišla si trapně už v okamžiku, kdy ta slova vyslovila.
„Co prosím?“ zeptal se, jako kdyby špatně slyšel. Arya rozhodila rukama, než si zakryla tvář, aby se pokusila zakrýt své ponížení.
„Neměla jsem nikdy moc příležitostí se to naučit a nerada bych pro toho muže byla zklamáním. Bohové, tohle je tak trapné,“ mumlala. I tak jí však rozuměl. Cítil, jak se mu při té představě srdce rozbušilo rychleji. Dostalo se mu nejspíše jediné příležitosti a nebyl ochotný ji promarnit.
 
Tyrion se zvedl ze židle, stoupnul si před ní a něžně jí odtáhl ruce z obličeje. Nyní byli zhruba stejně vysocí, takže se k němu nemusela sklánět. Vzhlédla a zadívala se do jeho očí v barvě smaragdů, které byly tak typické pro všechny Lannistery stejně jako jejich plavé vlasy, ale dle jejího názoru to bylo taky to jediné, co ho kromě jména s jeho rodem spojovalo.
 
Dýchala rychle a s pootevřenými ústy čekala na jeho další krok.
„Uklidni se nebo za chvíli omdlíš,“ vysvětloval. Nervózně se pousmála, když se pokusila uklidnit, ale moc jí to nešlo. Srdce hrozilo, že jí vyskočí z hrudi. Věděla, že to nejspíše byl pitomý nápad, obzvlášť teď, když souhlasil. Proklínala se za to a mohla jen doufat, že to nijak neovlivní jejich přátelství.
 
Ucítila na tváři jeho ruku a zcela instinktivně zavřela při tom doteku oči. Jeho dlaň byla suchá a teplá a jeho dotek vyslal do jejího těla jiskřičky vzrušení. Dech se jí zadrhl v hrdle. Při její reakci už nebyl ochoten čekat ani o vteřinu déle. Přitiskl jemně své rty na její. Cítil, jak ztuhla překvapením, ale skoro okamžitě se mu poddala. Pohybovala rty v něžném a velice cudném polibku, při kterém se mu začala vařit krev. Po několika okamžicích ucítil, jak mu jednu ruku položila na hrudník a druhou na rameno. Povzbudilo ho to. Podržel si jí jednou rukou za zátylek a druhou stále nechal na její tváři. V líbání začala být nyní mnohem odvážnější. Špičkou jazyka mu přejela po rtu. S radostí jí vyhověl a sám sobě dovolil ten polibek prohloubit. Vklouzl jazykem do jejích úst. Laskali a zkoumali ústa toho druhého. Arya se neovládla a nechala si z hrdla uniknout tichý sten. Cítil, jak se mu z toho co prováděli, krev hrne do jižněji položených míst, než kde byl jeho mozek. Prosil o milost všechny bohy, aby si toho nevšimla a nepřerušila ten okamžik. Cítil, jak se mu pod rukama konečně uvolnila. Její polibky byly mnohem naléhavější. Nyní v nich nebylo ani stopy po nějakém ostychu. Naopak. Rukama ho pevně chytila kolem krku, aby si ho udržela co nejblíž. Nechtěla, aby to skončilo. Spokojeně zamručel a přiškrceně zasténal, když ucítil, jak ho zuby velice něžně popotáhla za spodní ret, než se nakonec odtáhla.
 
Oba byli zadýchaní vzrušením a měli rty naběhlé od polibků. Viděl, jak se jí vášní lesknou oči. Zatoužil si ji strhnout k sobě a zase ji líbat. Pročistila si hrdlo, protože se obávala, že by jí selhal hlas.
„My...myslíš, že to bylo dobré?“ zakoktala se, za což se proklínala. Zdálo se však, že si toho nevšiml.
„Na to, že říkáš, že s tím nemáš moc zkušeností, tak jsi v líbání opravdu velice dobrá,“ ujistil ji. Pod jeho chválou zase kouzelně zčervenala. Ach bože, jak jen žárlil na toho muže a to ani neznal jeho jméno. Nyní si bolestněji, než jindy uvědomoval, že byl dost starý na to, aby byl jejím otcem. Nenáviděl se za to, stejně jako za to, že nebyl vysoký a pohledný. Arya si musela všimnout jeho rozpoložení, protože ho pohladila po tváři zarostlé několikadenním strništěm.
„Omlouvám se. Zdá se, že jsem překročila hranici. Neměla jsem to po tobě chtít,“ omlouvala se tiše. Očima mu těkala po obličeji.
„Ne, to nic. Ale pokud ti ten muž ublíží, tak mi to řekneš a já si to s ním vyřídím, jasné?“ snažil se jí zvednout náladu. Při jeho slovech se usmála něčemu, co chápala jen ona sama. Bylo mu to jedno. Pro ten úsměv by se postavil třeba stovce mužů.
„To slibuju. I když by to bylo jistě velice zajímavé sledovat.“
„Myslíš snad, že bych to nezvládl?“ odvrkl podrážděně a odtáhl se z jejího dosahu, který ho příliš rozptyloval.
„Já ti nevím, přece jen nejsi nejmladší,“ snažila se ho přivést na jiné myšlenky špičkováním, což většinou zabíralo, ale nyní se po jejích slovech ještě více zachmuřil. V tom okamžiku jí bylo jasné, že přestřelila.
„Díky za připomenutí,“ odvětil s potlačovanou zlostí, než se vrátil ke svému poháru a celý ho na jeden zátah vypil.
 
Arya přišla k němu a dotkla se jeho ramene. Nesetřásl její ruku, ale taky se na ní skutečně nepodíval.
„Nechceš mi říct, co se skutečně děje?“ Tak to ani náhodou, pomyslel si hořce, navenek však jen zavrtěl hlavou.
„Tak hele, jsi můj přítel a opravdu mě mrzí, že jsem tě viditelně rozčílila tím, co jsme před chvílí dělali. A pokud to mohu nějak odčinit, tak řekni jak a já to udělám.“
„To nic, Aryo, skutečně se nic neděje. Jen možná trochu závidím tomu, kdo tě bude smět líbat.“
„Tak o to tady jde? Ty snad žárlíš?“ ptala se ohromeně, ale její duše zajásala nad tím zjištěním. Chtěl lhát, ale neodvážil se být takový pokrytec.
„Asi ano.“ Vlilo jí to do žil další naději na to, že vše nebylo ještě ztraceno. Doufala, že ten pocit byl správný, a že jí celý tenhle plán nevybouchne do obličeje. To by nejspíše nepřežila. Stiskl její ruku na svém rameni.
„Když ti řeknu, že žárlíš zbytečně, bude to k něčemu?“
„Asi ne. Bojím se, že díky tomu tvému tajemnému muži přijdu o naše společná setkání s cyvasse.“
„To ani náhodou.“
„Když se lidé zamilují, dělají nejpodivnější věci a často zapomínají na staré přátele,“ odvětil hořce. Stisk na jeho rameni zesílil.
„Mohu ti odpřísahnout, že to se nestane,“ prohlásila sebejistě. Hořce se usmál. Byla ve své mladické naivitě okouzlující.
 
-xoOox-
 
Stále se pravidelně vídali. Nelhala, když říkala, že se nevzdá jejich společných setkání. Pokaždé, když ji viděl, jak si soustředěním kousala ret nebo měla vyplazenou špičku jazyka v hlubokém zamyšlení, tak si vzpomněl na to, jaké to bylo líbat ji. Byl si jistý, že když bude třeba, tak z té vzpomínky dokáže žít dlouhé roky. Stejně tak si cenil každého letmého doteku, který si vyměnili.
 
Zazvonil mu telefon, který otráveně zvedl, aniž by se podíval na číslo volajícího. Při zvuku hlasu z druhé strany se však okamžitě probral k životu. Byla to ona. Žena, kterou hluboce a upřímně miloval tak, jako ještě nikdy nikoho jiného. Žádná se jí nedokázala vyrovnat a žádná jeho lásce nesahala ani po kotníky.
„Co se děje?“
„Budeš dnes večer na tom pitomém večírku, který pořádá Joffrey?“
„Nejspíš ne. Proč?“
„Protože já jsem pozvaná od Myrcelly, takže jít musím a ráda bych tam měla i nějakou příjemnou společnost. Tak půjdeš?“ vemlouvala se mu.
„Aryo, upřímně říkám, že nevím jestli to stihnu. Mám nějaké vyřizování a možná se mi to protáhne až do pozdního večera. A vůbec, nebude tam ten tvůj přítel?“
„Jo, jasně a zdá se, že můj přítel taky shodou okolností nemá čas. Promiň, ale kdyby něco, ráda tě uvidím. Měj se, Tyrione,“ řekla s potlačovaným zklamáním, které však jeho citlivému sluchu neuniklo. Zatoužil ji sevřít v náruči a zahnat její chmury. Zavěsila bez toho, že by čekala na jeho odpověď. Nelhal, když říkal, že měl dnes nějaké vyřizování. Byl si však jistý, že se alespoň pokusí na ten večírek dorazit.
 
Bylo asi deset hodin večer, když se konečně dostavil na večírek, který byl viditelně v plném proudu. Naštěstí pro něj nebylo vyžadováno formální oblečení, takže jeho bílá košile od obleku, kterou měl u krku rozepnutou a společenské kalhoty byly nadmíru přijatelné. Propátrával očima dav a hledal Aryu. Prozatím neměl štěstí.
„Kdy jí to už konečně řekneš?“ ozvalo se vedle něj. Ovládl se natolik, že nenadskočil leknutím, ale jen se otočil na toho, kdo na něj mluvil. Nebyl to nikdo jiný, než Bronn. Jeden z mála jeho brutálně upřímných přátel.
„Nejspíš nikdy. Má přítele,“ pronesl zahořklejším tónem, než sám chtěl. Bronn se jen uchechtnul nad přítelovou tvrdohlavostí.
„Viděl jsi ho někdy?“
„Ne. Jinak bych ho asi musel zabít, kdybych viděl, jak na ni jen sáhnul,“ promnul si unaveně kořen nosu.
„Jsi pitomec. Podle mě ti s tím přítelem věšela bulíky na nos, ale to není moje věc,“ dodal, než se otočil, aby si vzal skleničku od procházejícího číšníka.
„Co tím chceš říct?“
„Nic. Vůbec nic,“ protáhl se špetkou jízlivosti. Odměnou mu byl ostrý pohled, který by možná někoho jiného dokázal zastrašit. „No nic, naposledy jsem ji viděl v patře na balkoně, kdyby tě to náhodou zajímalo. Ale odpusť, že tě nedoprovodím, protože mám před očima velmi zajímavý obrázek toho, jak bych rád aby skončil můj večer.“
„Usadíš se někdy?“
„Taková se ještě nenašla, co by mě k tomu dokázala donutit,“ pokrčil rameny, než odešel za kořistí, kterou si dnes vyhlédl. Tyrion nad svým přítelem jen zakroutil hlavou, než se i on vydal po stopě té, kvůli které se sem obtěžoval.
 
Zabralo mu několik minut, než Aryu našel. V místnosti byla jen trocha tlumeného světla z umně schovaného osvětlení a trocha ho sem dopadala z venku. I tak ale viděl, že seděla s nohama nataženýma před sebou. Záda si opírala o rám posuvných dveří. Když přišel blíž, tak si všiml, co měla na sobě. Krátké těsné šortky, páskové sandály a černý top, který se uvazoval za krkem. Na sucho polknul, když si všiml, že neměla podprsenku a bylo jí poněkud chladno. Okamžitě odvrátil zrak stranou. Snažil se dívat kamkoliv jinam, než na lákavé obliny ňader rýsující se pod tenkou látkou tílka. Celkem se mu to dařilo.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se opatrně. Zvedla k němu oči, které měly poněkud skelný výraz.
„Hm. Co tu děláš?“
„Myslel jsem, že jsi chtěla, abych přišel,“ snažil se jí jemně připomenout. Mezi obočím jí naskočila přemýšlivá vráska. Nakonec pokrčila rameny a lokla si přímo z lahve, kterou měla schovanou u druhého boku.
 
Tyrion si vedle ní klekl a hbitě sáhl po lahvi. Nehodlala ji pustit.
„Vyliješ to,“ osopila se na něj, když se chvilku přetahovali.
„Ty už pít nebudeš. Rozhodně jsi už měla dost,“ pronesl nesmlouvavě. Arya našpulila rty, jako malé děvčátko. Bohové, jak jen toužil po tom ty plné rty políbit.
„Proč?“
„Protože nechci, abys zvracela, až tě odsud povezu. Proč vlastně nejsi s Myrcellou, Sansou nebo vůbec s ostatními, ale sedíš tu sama?“ Hodila po něm velice ošklivým pohledem.
„Pravdu?“
„Vždycky,“ přikývnul.
„Sansa se zase chová jako slepice a když jsem naposledy viděla Myrcellu, tak měla plné ruce práce s Tristanovým poklopcem,“ odvrkla. Musel se trochu snažit, protože jí opilost poněkud motala jazyk.
„Kde?“ zavrčel vztekle. Arya se rozesmála, než mu položila ruku na paži, aby ho uklidnila. Trochu to pomohlo.
„Jsou zasnoubeni,“ připomněla mu. Přikývnul skrz zaťaté zuby. I opilá měla jeho společnice pravdu. A navíc on byl jen Myrcellin strýc, ne otec.
 
„Můžeš chodit?“
„Proč?“ Povzdechl si. Tohle bude asi dlouhý zbytek večera. Ještě nikdy ji neviděl takhle na mol, musela vypít mnohem víc, než jen tu jednu lahev.
„Protože odcházíme,“ vysvětloval trpělivě. Opile se na něj usmála.
„Ne.“
„Ale ano.“ Zavrtěla hlavou.
„No tak, šup, vstávej,“ řekl a tentokrát jí nedal na výběr, ale chytil ji v podpaží a donutil ji vstát.
„Nechci domů.“
„Tam bych tě v tomhle stavu samotnou ani nenechal,“ pronesl suše, zatímco jí držel rukou kolem pasu, aby jí pomohl s rovnováhou. Opírala se o něj, ale poctivě se snažila jít rovně. Láhev, o kterou se před chvílí ještě tahali, ležela zapomenutá na balkoně.
 
Opatrně jí pomohl ze schodů a protáhl ji zadním vchodem k autu, kterým přijel. Usadil ji na místo spolujezdce, pečlivě jí zapnul bezpečnostní pás a teprve poté si sedl za volant. Bez větších potíží se zařadil do nyní již prořídlé dopravy a mířil ke svému domu. Arya celou cestu seděla tiše. Koutkem oka sledoval, že čas od času klimbala. Když zaparkoval, tak sebou trhla.
„Vstávej,“ vyzval ji něžně. Arye se podařilo odepnout bezpečnostní pás a vysoukat se z auta. Motala se jí hlava.
„Pojď, uložíme tě do postele.“ Bez větších protestů přikývla. Šla vedle Tyriona známými chodbami jeho domu, dokud nezastavili před jednou z ložnic pro hosty.
 
Sedla si na postel a pokoušela se zout si alespoň boty, když si vedle ní kleknul její dnešní zachránce a boty jí sundal. Vděčně sebou plácla do postele a s lehce připitomělým úsměvem na krásné tváři se na něj dívala.
„Chci...líbat...znovu,“ vysoukala ze sebe. Zavrtěl hlavou.
„Jsi opilá, nevíš co říkáš. Mluví z tebe alkohol.“ Zase ty trucovitě našpulené rty. Bohové pomozte mi, pomyslel si skoro zoufale.
„Nelíbím se ti,“ zakňourala nešťastně.
„Tak to není, miláčku,“ ujišťoval ji. Na okamžik si dovolil hrát na to, že je jeho. Skutečně jeho. Něžně jí odhrnul vlasy, které jí spadly do obličeje, když se přetočila na bok. Byla tak krásná. Dokonce i opilá ho dokázala okouzlit. Přestaň! Napomínal se v duchu. Viděl, že již usnula. Se smutným úsměvem zatracence přes ni opatrně přetáhl deku, aby byla v teple.
„Dobrou noc,“ zašeptal jí, než jí vtiskl lehoučký otcovský polibek na spánek. Věděl, že by neměl, ale nedokázal si to odpustit. Prostě nedokázal. Mladá žena se jen zavrtěla a něco zakňourala ze spaní. Tyrion se usmál.
 
Jsi starý, starý blázen, Tyrione, nadával si v duchu. Kdyby byl jen o pár let mladší a pár centimetrů vyšší, tak by neváhal. Ale takhle? Takhle se neodvažoval. Bronn byl blázen, když se mu snažil namluvit, že by to Arye měl říct. Ne. Mlčet bylo mnohem lepší. Tak si ji alespoň mohl udržet ve své blízkosti, jako přítelkyni, když už ne ženu. Takové a podobné myšlenky se mu honily hlavou, zatímco seděl ve svém oblíbeném křesle se sklenkou vína.
 
-xoOox-
 
Při jejich dalších setkání s cyvasse Tyrion nijak nekomentoval to v jakém stavu ji našel na onom večírku. Ani Arya se k tomu nevrátila. Dokonce se jí podařilo nepozorovaně vyklouznout brzy ráno poté, co se probudila v jeho hostinském pokoji. Strašně se za sebe styděla. Jediné, co ho mrzelo, byl fakt, že na jejich společné hry už neměl tolik času. Jeho volný čas si nárokovala práce.
 
Arya seděla s Jaqenem na lavičce v zátoce. Opírali se o sebe ramenem. Leželo mezi nimi příjemné mlčení, zatímco se zaobírali vlastními myšlenkami.
„Napadlo tě už, že bys ho mohla přinutit žárlit?“ přeptal se jako by mimochodem. Střelila po něm ostrým pohledem.
„A co když by se nic nestalo? Co když to s ním nehne?“
„Tak pak je čas na to pohnout se dál,“ pokrčil rameny, jako kdyby bylo vše nad slunce jasnější.
„Tobě se to řekne,“ zabručela. Vysloužila si za to přátelské žďuchnutí do ramene.
„Vím, že to není lehké, ale někdy nám prostě a jednoduše není dáno být s danou osobou. Můžeš tomu říkat třeba, že se sešli správní lidé ve špatný čas,“ snažil se jí to vysvětlit.
„Jak se dá někdo přinutit žárlit?“ zeptala se zcela bezelstně. Jaqen se tiše uchechtnul. Věkem byla možná dospělá, ale její nedostatek vědomostí ohledně romantických stránek života ji činil na druhou stranu velmi mladou. Jaqen ji právě proto tolik zbožňoval. Její mysl i tělo bylo ukuto a zakaleno v boji o své vlastní místo ve světě. Věděl, že nikdy se doopravdy nezajímala o romantické svazky. Neznamenalo to však, že by stále byla panna, to rozhodně ne. Jen prostě jaksi postrádala praxi.
„Věřím, že na něco přijdeš,“ ujistil ji.
„Jistě, ó vševědoucí,“ utrousila zcela nepokrytě sarkasticky. Jaqen se spokojeně rozesmál. Její sarkasmus po něm vždy sklouzl, jako voda po kachním peří.
 
Svezl jí do města na zmrzlinu, kterou jí slíbil, když se ji dnes snažil vytáhnout ven.
„Proč jsi vůbec tak strašně chtěl, abych s tebou dneska šla ven?“ ptala se, zatímco se zády opírala o kufr jeho auta. Uznával, že ta póza je i při její drobné postavě velmi svůdná. Nevědomky tak totiž vystavila světu na odiv kulatá ňadra, která se neobtěžovala zakrývat ničím jiným než sportovní podprsenkou. Jenže ona nic z toho nevnímala. Podle ní se prostě jenom opírala o auto. Nic víc, nic míň.
„Protože jsem chtěl, abys na chvíli vypadla ze svého stereotypu, do kterého ses dostala. Nedělalo ti to dobře, děvče,“ pronesl upřímně, než jí hravě cvrnkl do nosu.
„Fajn, tak dojdi pro tu zmrzlinu, já počkám na našem místě,“ přikázala mu, než se odlepila od auta a s nepatrně se pohupujícími boky odešla k zábradlí, kde většinou seděli, když šli na místní zmrzlinu. V koutku své zkažené duše doufal, že Arya se nakonec bude muset pohnout dál a tehdy jí bude připraven poskytnout rameno i náruč, kde by se mohla vyplakat. Tak, jak by to udělal správný přítel. Kterým konec konců i byl.
 
Objednal dva kornouty zmrzliny. Jednu nechal posypat oříšky, druhou polít karamelem. Věděl, kterou z nich si vybere jeho společnice. V tomto ohledu byla naprosto předvídatelná. Usmál se té myšlence. Blížil se k jejich místu, kde si všiml, že se Arya baví s dvěma cizinci. Jeden byl podobně vysoký, jako on, druhý byl naopak mnohem menší. Vyššího nepoznal, ale toho menšího ano. Nebyl to nikdo jiný, než Tyrion Lannister.
 
„Jaqene, tohle je Tyrion a Bronn. Bronne, Tyrione, tohle je Jaqen,“ představila je bez zaváhání ze svého bidýlka na zábradlí. Všichni přítomní muži se přeměřili pohledy, jako kdyby jeden druhého odhadovali. Jaqen se uvnitř naježil. Paradoxně jako největší hrozbu vnímal z těch dvou Tyriona, a to hlavně díky tomu, jak se na Aryu díval. Jako kdyby pro něj na světě neexistovalo nikdo a nic jiného, než ona. Jen ona. Cítil, jak mu z ruky zmizel kornout zmrzliny, zatímco jeho mozek ovládal testosteron.
 
„Co vás sem přivádí?“ přeptal se jich Jaqen, zatímco pomalu ujídal ze svého kornoutu. Opřel se těsně vedle Aryi a nabídl jí svou zmrzlinu. Podezíravě si ho prohlédla, než se odhodlala opatrně ochutnat z kornoutu, který jí nabízel. Na oplátku mu nabídla svůj, který bez váhání přijal. Jaqen se v duchu škodolibě usmíval tomu, jak se Tyrion při tom výjevu napružil.
„Šli jsme se nadýchat čerstvého vzduchu, protáhnout si nohy a probrat pár věcí,“ řekl Tyrion. Ještě jednou si prohlédl Jaqena, který úplně viděl, jak se mu v hlavě protáčejí kolečka. „Nebudeme vás vyrušovat. Užívejte dne. Rád jsem vás poznal, Jaqene. Aryo,“ pokynul jim, než se vydal zpět na cestu. Bronn jen přikývnul, než následoval nejmladšího Lannistera dál jejich cestou.
 
Arya se ještě nějakou dobu dívala za vzdalujícími se muži, zatímco ujídala střídavě svou a Jaqenovu zmrzlinu. Jaqen nelenil a stejným dílem ujídal i on z její. Bylo to přátelské gesto, ale on dobře viděl, jak moc se to Lannisterovi nelíbilo. Viděl v tom mnohem víc, než v tom opravdu bylo. Jaqen však rozhodně nebyl z těch, který by to Lannisterovi vymlouval. Hrálo mu to do karet.
 
„Vypadal jsi, jako kdybys ho chtěl rozcupovat na kousky,“ smál se mu Bronn. Tyrion věděl, že má jeho přítel pravdu, avšak nezabránilo by mu to, aby po něm nesekl ostrým pohledem.
„To asi byl ten její přítel,“ procedil skrz zatnuté zuby. Slovo přítel přitom znělo spíše jako nadávka.
„Možná,“ souhlasil Bronn opatrně. „Ale můžeš si za to sám, příteli. Nikdy jsi neudělal nic, abys jí ukázal, jak moc ti na ní záleží,“ upozornil ho. Menší muž jen rozhodil rukama.
„Bohové, vždyť bych prakticky mohl být její otec. Navíc ona je krásná, chytrá no a podívej se na mě. Co bych jí asi tak mohl nabídnout, hm? Život s trpaslíkem. Žena jako ona si zaslouží víc,“ odsekl zahořkle. V zelených očích mu však stále plál vztek.
„Vzhledem k tomu, s kým jsem ji viděl, tak věkový rozdíl bych neřešil. Ani ten Jaqen není zrovna v jejím věku,“ upozornil ho na očividné. „A pokud jde o to druhé. Ty už snad nevěříš, že pravá láska stojí za boj?“ škádlil ho nemilosrdně Bronn. Tyrion místo odpovědi jen zavrtěl hlavou, zatímco vztekl nakopl kamínek ležící na cestě, aby si trochu ulevil. Nepomohlo to, ale jevilo se to jako lepší nápad, než Arye Stark nakopnout přítele.
„Pokud o ni nehodláš bojovat, pak by ses měl smířit s tím, že jí budeš vídat s jinými muži. Na můj vkus je sice trochu malá, ale má krásnou figuru,“ zasnil se Bronn. Ucítil, jak mu Tyrion dal herdu do zad.
„Neboj, já ti do zelí nepolezu. Jenže to jsem já. Ostatní tyhle ohledy mít nebudou, kamaráde.“
„Jo, já vím,“ procedil přes zaťaté zuby. Bronn to nakonec odmávl s nadějí na to, že tohle jeho přítele trochu rozpohybuje a přestane se potácet v tom bludném kruhu, do nějž se tak očividně sám zavřel.
 
„Kdy má přijet do města tvůj otec?“
„Za pár dní. Má drahá sestra mu chce uspořádat večírek,“ zakroutil hlavou Tyrion.
„Vím, že to nechceš slyšet, ale pozvi ji jako svůj doprovod,“ nadhodil Bronn po chvilkovém zamyšlení.
„Nechci se toho gala účastnit.“
„Jenže budeš muset, jako všichni přítomní Lannisterové a místní smetánka.“ Tyrion se nadechl k řízné odpovědi, avšak nakonec jen zavrtěl hlavou. Věděl, že jeho přítel měl pravdu. Bude se muset účastnit. A možná měl pravdu i v tom, že by měl pozvat Aryu. Koneckonců byla z prominentní rodiny a žila v Králově přístavišti.
„Nechci se o tom už dál bavit,“ utnul to nakonec Tyrion. Bronn si promnul strništěm porostlou bradu a přikývnul.
 
-xoOox-
 
Arya původně měla v úmyslu pozvánku na Lannisterský večírek zahodit a naprosto ignorovat. Jenže to by tu nesměla být její sestra posedlá společenským statusem. Sansa jí prostě nedala na vybranou, jednoduše jí oznámila, že se společenské události zúčastní. Arya se zoufalstvím hleděla na šaty, které si měla vzít na sebe. Dlouhé, splývavé a stříbřitě šedé. Musela uznat, že barva jejího rodu jí hezky zvýraznila barvu očí. Na boku měla rozparek prakticky až ke kyčli, takže si vzala řekněme minimalistická krajková tanga. Vzhledem k vykrojeným zádům nepřipadala podprsenka v úvahu. Na nohy si vzala páskové sandály, které měly zavazování až ke kolenům, ale neměly podpatek. Neměla podpatky zrovna v lásce. Pak musela přetrpět podle ní věčnost před Sansiným zrcadlem, kde ji jako vždy dokonalá rusovláska česala a líčila, dokud nebyla se svým výsledkem spokojená.
 
„Páni,“ hvízdl uznale Jaqen, když na ni čekal na parkovišti kousek od vchodu na večírek. „Vypadáš fakt nádherně. Budu mít vedle sebe nejkrásnější ženu ze všech,“ lichotil jí. Myslel však zcela vážně každičké slovo. Vždycky na něj působila, jako plamen na můru, ale v těch sexy šatech, které nechávaly dost místa pro představivost, zároveň však s každým pohybem odhalovaly i skrývaly. To byl pohled, který mu zamířil rovnou do rozkroku. A ještě k tomu při jeho slovech zčervenala. Páni.
„Zmlkni nebo si to rozmyslím a raději půjdu sama. Ale i tobě to fakt sekne v tom obleku. Ani jsem nevěděla, že něco takového vlastníš,“ lichotila mu, ačkoliv zároveň do něj rýpala.
„A já nevěděl, že vlastníš něco takového,“ mávnul rukou, aby obsáhl její postavu.
„Touché,“ odvětila se zářivým úsměvem.
 
Proplétali se sálem, zdvořile konverzovali, popíjeli a nenápadně ujídali jednohubky. Aryu to však nakonec otravovalo a toužila po troše klidu. Jaqen nic nenamítal. Milerád ji vyprovodil do soukromé zahrady, kde bylo jen pár světýlek a to ještě velice strategicky rozmístěných, aby to nebilo do očí a zároveň vše jemně osvětlovalo. Bylo to trochu jako přízračná pohádková krajina.
 
„Nemám něco s líčením nebo vlasy?“ zeptala se nakonec nejistě. Celý večer si ji lidé upřeně prohlíželi, což ji stejným dílem rozčilovalo stejně jako to v ní vyvolávalo podivnou nejistotu.
Jaqen se její nejistotě pousmál.
„Ne. Jsi dokonalá. To, že si tě prohlížejí je v pořádku. Muži po tobě touží a ženy tě buď obdivují nebo ti závidí,“ vysvětloval jí trpělivě.
„Mnohem jistěji se cítím na žíněnce v tělocvičně nebo při potápění v moři, než s touhle miniaturní kabelkou, do které se nic nevejde,“ zamávala mu před obličejem doličným předmětem.
„Myslím, že se tomu říká psaníčko,“ objasnil jí s tím svým poloúsměvem. Protočila oči v sloup, než se opřela o jeden z umělecky vyvedených sloupků. Pokrčila nohu a také si ji opřela, takže jí rozparek šatů odhalil celou krásně tvarovanou nohu. Jaqen musel několikrát zamrkat a nasucho polknout, než odtrhl pohled od toho kouzelného výjevu. Podle jeho mínění na tom bylo nejsvůdnější hlavně to, že ona o svém kouzlu neměla ani ponětí.
„A jak to jde s tím tvým plánem?“ pokusil se převést řeč někam do bezpečnějších končin. Arya jen mávla rukou.
„Během minulých několika týdnů jsem prostě neměla šanci něco vymyslet nebo ho nějak přinutit k akci. Obávám se, že je to beznadějné. On ve mně nejspíš vidí jen kamarádku,“ přiznala zoufale.
„Zkusila ses před něj postavit nahá?“
„Cože?“ vyjekla na oko pohoršeně.
„Na mě by to určitě zabralo a na každého heterosexuálního či bisexuálního muže taky a možná i na pár gayů,“ pokrčil nakonec rameny.
„Prase,“ utrousila suše, než ho praštila do ramene.
 
Tyrion celý večer sledoval Aryu z povzdálí. Byla zavěšená do toho muže, se kterým byla i minule. Jaqen, vzpomněl si. Vypadala vedle něj spokojeně. Každý úsměv, každý dotek, každý pohled byl jako dýka do jeho rozervaného srdce. Ale to jsi přece chtěl. Být jen její přítel, napomínal se v duchu. Na patře mu při té myšlence zůstala jen hořká pachuť. Měl v úmyslu se z téhle šaškárny vypařit. Ideálně nepozorovaně. A nejspíš byl nejvyšší čas. Jinak by mohl říct nebo udělat něco, čeho by později litoval.
 
Co čekal nejméně ze všeho bylo narazit na jeho cestě za útěkem na Aryu Stark opírající se svůdně o sloup, zatímco vedle ní se opíral Jaqen. Tyrion ucítil nečekaný příval vzteku. Doufal však, že zvenčí na něm není nic znát. Doufal, že kolem nich dokáže projít a dělat, jako by nic, jenže nebylo mu přáno. Přesně v okamžiku, kdy je míjel, tak Arya chytila svého společníka za sako a přitáhla si ho k sobě, aby ho políbila. Jaqen nelenil, jedou rukou se stále opíral o sloup a druhou jí položil na bok. To bylo na Tyriona příliš. Na jeho ženu prostě neměl právo sahat. K čertu se vším, zaklel v duchu vztekle.
 
Vrhl se na Jaqena. Ten to nečekal, zavrávoral a spadl na zem. Tyrion nečekal, než se vzpamatuje a několikrát ho kopl do žeber. Jaqen heknul a zavrčel, než se odvalil stranou. Nestihl se postavit, když u něj byl opět Tyrion. Ten se mu pokusil dát pěstí, zatímco Jaqen byl stále na kolenou. Vyhnul se Tyrionově ráně, rozmáchl se a sám mu zasadil úder do čelisti. Pak se oběma mužům před očima mihlo něco stříbřitého a najednou mezi nimi stála Arya.
„Dost!“ vykřikla s rozpřaženýma rukama.
„Uhni,“ zavrčeli oba.
„Ne. Přestaňte!“
„Fajn,“ odsekl Jaqen.
„Fajn,“ procedil Tyrion. Oba muži se tvářili zarputile. Zatínali a rozevírali pěsti, ale Arya věřila, že oba dostojí svému slovu. Doufala, že se nemýlí. Chtěla sice v Tyrionovi vybudit nějakou reakci, ale tohle bylo dosti nečekané a mnohem intenzívnější, než co předpokládala. Kdyby to neviděla na vlastní oči, tak by nikdy nedokázala uvěřit, že Tyrion Lannister v sobě má takovou vášeň. Konečně.
Když ho před několika týdny políbila, tak doufala, že v něm něco probudí, jenže on se k ní od té doby choval prakticky stále stejně. Až do nynějška. Těšilo ji to, zároveň však děsilo.
 
Jaqen se na zlomek vteřiny zatvářil, jako kdyby kousnul do citrónu. Arye v tom okamžiku došlo, že pochopil. Pochopil skutečný důvod, proč ho políbila. Však on sám byl ten, kdo jí to semínko zasadil do hlavy. A nyní byl po těch letech on sám pěšákem v cizí hře. Došlo mu, že Arya konečně dorostla svého učitele. A chtělo to jen trochu lásky. Jenže ne jeho lásky. Věděl, že prohrál. Miloval ji, jenže tohle viditelně nebyl čas nebo možná svět, kde ta nádherná mladá žena bude jeho lásku opětovat a odevzdá mu svou duši i tělo. Bez výhrad a absolutně. Ne. V tomhle čase a světě prohrál. Zde mu bylo dáno stát po jejím boku jen v roli přítele. A kdo byl on, aby zpochybňoval plán Mnohotvářného boha? Nikdo. Snad v dalším životě, pomyslel si lítostivě.
 
„Jestli se vy dva už nehodláte zabít, tak já odcházím domů. Sama,“ pronesla s důrazem na poslední slovo. Oba na ni jen ohromeně beze slov zírali. Nakonec přikývli. Sledovali ji, jak odchází po cestičce hlouběji do zahrad, kde byla stará branka vedoucí do uliček směrem do staré části města. Tyriona jen napadlo, jak je možné, že o ní ta mladá dívka ví. Pak mu došlo, že tu jako dítě byla dlouho hostem a žila tu i se svou sestrou a otcem. Přeměřil si svého soupeře, který se mezitím postavil a oprášil si oblek. Žádný z nich nepromluvil. Nakonec si jen pokývli na rozloučenou, než se i oni vydali na svou cestu domů.
 
-xoOox-
 
Dorazila na letiště ani ne půl hodiny po tom, co dostala jeho zprávu. Nejspíš porušila několik předpisů, ale s pokutami si hodlala lámat hlavu až potom, teď bylo důležité, aby to stihla. Vletěla do haly, jako nečekaná letní bouře. Okamžitě zamířila k tabuli, kde byli napsané odlety a zoufale v ruce tiskla mobil. Ten koho vytáčela jí to však nebral. Nejraději ze všeho by ten mobil rozšlapala. Pak uslyšela melodii. Melodii, kterou znala. Prudce se otočila a šla za tím zvukem. Nakonec ho uviděla. Stál ve stínu stranou od lidí. Díval se na ni. Pozoroval ji. Stále maličko zadýchaná k němu doběhla. Pousmál se koutkem úst, než si z obličeje odhrnul pramen rudých vlasů.
 
„Odjíždím,“ poukázal na zcela zjevné.
„Ne,“ vyhrkla bezmyšlenkovitě. Naklonil hlavu s tím stále smutným úsměvem. Smutek byl patrný i v jeho nádherných očích. Těch očích, ve kterých se kdysi toužila utopit, ale pak jako dospělá potkala Tyriona a její svět se obrátil vzhůru nohama.
„Musím. Jde o neodkladnou rodinnou záležitost. Potřebují mě doma v Lorathu,“ vysvětloval jí. Nebyla to úplně lež, jenže ani pravda.
„Vrátíš se?“ vzlykla. Cítila, jak jí v očích štípou slzy, jenže si nedovolila je prolít. Přikývl, než ji k sobě přitiskl. Objímal ji pevně, tak pevně, jak jen si dovolil, aby jí neublížil. Vtiskl jí cudný polibek na vrcholek hlavy, než ji pustil. Sáhnul do kapsy svého dlouhého kabátu a podal jí to. Byla to stará ošoupaná mince. Provrtal do ní dírku a provlékl jí jemný řetízek.
„Až se vše vyřídí, vrátím se. A pokud náhodou ne, tak tohle tě ke mně pomůže dovést,“ vysvětlil, než jí zapnul řetízek kolem krku. Arya nic neříkala, jen si prohlížela minci. Na jedné straně byla tvář s kápí, ale neměla skutečný obličej. Žádné rysy. Nic. Otočila ji. Byla tam stylizovaná písmena a nějaké nápisy.
„Valar morghulis,“ přečetla nahlas.
„Valar dohaerys,“ odvětil zcela automaticky. Vzhlédla k němu s otázkou v očích. Poznal, že věděla, co ta slova znamenají. Školní léta v Braavosu v ní zanechala svou stopu.
„Omlouvám se,“ vzlykla, než veškerý pláč potlačila. Tentokrát mu úsměv dosáhl k očím.
„Nemusíš. Kdybys potřebovala, tak víš, kde jsem. Na shledanou, Aryo Stark,“ zašeptal, než ji naposledy obejmul.
„Na shledanou, Jaqene H‘ghare.“ Sledoval, jak si na hrudi tiskne jeho minci, než se konečně otočil a zamířil do hlubin letiště. Arya chvíli přešlapovala na místě, než odešla zpět ke svému autu. Až tam dovolila dvěma osamělým slzám, aby jí stekly po tváři. To však bylo vše.
 
Zastavila auto na obvyklém místě před Tyrionovým domem. Několikrát se zhluboka nadechla a vydechla, aby se uklidnila, než vystoupila, došla ke dveřím a zazvonila. Bylo to poprvé, co se s ním viděla od toho incidentu na večírku Lannisterů. Bylo jí jasné, že teď, když se Jaqen vrátil domů, tak nastal čas postavit se všemu čelem. Hlavně svým pocitům. Věděla, že bude doma, protože dnes by za normálních okolností byl jejich společný večer s cyvasse. Byla odhodlaná klidně se mu před dveřmi utábořit, pokud by to bylo nutné. Což jak doufala, nebude.
 
Trvalo to asi patnáct minut jejího vytrvalého bouchání a zvonění, než jí konečně otevřel Tyrion. Byl rozcuchaný, neoholený, ale byl tam. Oblečený nedbale jen v domáckém tričku a plátěných kalhotách.
„Smím dál?“ Tyrion jí neodpověděl, jen se posunul stranou ode dveří, aby mohla projít. Zamířila do obýváku, kde obvykle probíhala jejich sezení nad hrou. Nesedla si však ke stolu, ale na pohodlný gauč. Znovu sebrala odvahu. Podívala se mu do obličeje a spustila.
„Omlouvám se, Tyrione, strašně mě to mrzí, ale nelituju.“
„Takže jsi mi přišla říct, že sis vybrala jeho? To si klidně mohla poslat SMSku,“ odsekl zlostně. Arye se úžasem rozšířily oči. Takového ho neznala.
„Ty žárlíš,“ podotkla s až moc spokojeným výrazem na podlouhlé severské tváři. Tyrion se naštval. Měla totiž pravdu.
 
„Samozřejmě, že žárlím. Ženu, kterou nade všechno miluju, jsem viděl v náručí jiného muže. A co víc, ti dva se líbali. Víš, jaké to je? Víš jaké je den po dni vedle té osoby být a vědět, že je pro tebe nedostupná?“ křičel na ni až mu na krku naskočila pulzující žíla. Arya přimhouřila při jeho proslovu zlostně oči. Šedá se přeměnila skoro ve stříbrnou.
„A víš jaké to je, snažit se z toho, koho miluješ, vyloudit nějaké znamení, nějaký náznak toho, že by mohl opětovat tvoje city? Nejsi jediný, kdo trpěl! Políbila jsem tě a doufala, že to trochu pomůže, ale to ne. Tyrion Lannister byl i po tom stále jako skála. Studený a nehybný. Než si začneš stěžovat na moje metody, tak si laskavě zameť před vlastním prahem!“ Okamžik bylo ticho.
„U všech bohů, Aryo, a ty se mi divíš? Ty jsi krásná, chytrá, odvážná, impulzivní, někdy zbrklá a tvrdohlavá, ale jsi vše, co jsem kdy chtěl,“ přiznal se.
„Tak proč jsi něco neudělal?“ zoufala si. Viditelně se nechtěně dostali do patové situace až do onoho večera, kdy políbila Jaqena.
„Protože bych klidně mohl být tvůj otec. Jsem o jednadvacet let starší, než ty. A nemám ti co nabídnout, kromě tohohle,“ mávl rukou, aby tak obsáhl sám sebe. Smutně se usmála. Natáhla k němu ruku, kterou bez váhání přijal.
„A já že jsem tvrdohlavá,“ povzdechla si. „Tyrione, ty nejsi můj otec. Ano, jsi starší, já to vím a proto jsem se bála, že bys nemohl mít zájem o někoho jako já. Jenže taky jsi velice pohledný, inteligentní a jak jsem viděla, dokážeš i ty být velice impulzivní. Už žádná tajemství?“
„Žádná tajemství,“ souhlasil, než si stoupnul přímo před ní.
 
Přejížděl jí palcem po zápěstí, kde cítil její zběsile pulzující tep.
„Okradli jsme se o příliš mnoho času,“ posteskla si.
„Teď už máme všechen na světě. Chceš ho strávit společně, Aryo?“ zeptal se. Doufal v kladnou odpověď. Zoufale po ní toužil.
„Jen pokud to znamená, že konečně budeme spolu.“
„Na to se můžeš spolehnout. Už nikdy tě nenechám odejít. A zhruba tak týden tě rozhodně nenechám vylézt z postele. Máme toho hodně, co dohánět,“ věnoval jí ten nejvyzývavější úsměv, kterého byl schopen.
„Nejdřív mě polib.“ Jak moc rád jí vyhověl. Vzal její tvář do dlaní. Líbal ji s hladovou dychtivostí někoho, kdo příliš dlouho strádal. Okamžitě jí vklouznul do úst jazykem. Měl pocit, že se miluje s jejími ústy. Chtěl víc. Mnohem, mnohem víc. Jejich jazyky se spolu mazlily, bojovaly o nadvládu a zkoumaly ústa toho druhého. Když jí z hrdla uniklo zakňourání, tak věděl, že musejí do ložnice a to, co nejrychleji. Nebo hrozilo, že si ji vezme přímo tady na podlaze. Nebo možná na gauči. Ucítil, jak mu rukama sjela na boky a uvědomil si, že do ložnice to tentokrát rozhodně nestihnou.
 
Odtrhl se od jejích úst, aby jí mohl zlíbat šíji. Poséval tu jemnou kůži hladovými polibky. Dráždil ji zuby a konejšil jazykem. Arya sténala vzrušením. Cítila se, jako hudební nástroj v rukou svého mistra, který dovedně rozechvíval každičkou její strunu, aby z ní vyloudil slastné tóny. Ochotně se tomu poddala. Vycházela vstříc každému jeho doteku, zatímco rukama konečně bloudila po jeho těle. Byl samý pevný sval přesně, jako si to představovala, když byla sama ve své ložnici s rukama ve svém klíně. Ale realita byla lepší. Mnohem lepší. Netrvalo dlouho a Tyrion byl jenom ve volných kalhotách, zatímco ona jen ve svých šortkách.
 
Tyrion se nedočkavě přisál k jednomu plnému ňadru, zatímco druhé něžně hnětl rukou. Obkroužil jazykem jednu růžovou bradavku, než ji vzal mezi zuby a jemně potáhnul. Prohnula se v zádech, aby mu byla co nejblíž.
„Tyrione…“ zamumlala vzrušeně. Odtrhl se na tak dlouho, aby jí pohlédl do očí. Byla v nich vášeň a hlad. Ten pohled ho zasáhnul přímo do slabin. Ani ona netušila, co vlastně chce. Byla si vědoma jen toho, že něco potřebovala a čím dříve, tím lépe. Stejně tak věděla, že jediným lékem na ten hlad, byl muž před ní. Ucítila, jak jí rozepínal kalhoty, tak se nadzvedla v bocích, aby jí je mohl stáhnout.
„Jsi tak nádherná,“ pronesl hrdelním hlasem. Aryu při tom zvuku příjemně zamrazilo. Vzrušení jí sjelo po páteři a usadilo se dole v podbřišku.
 
Znovu ji divoce líbal, zatímco ji zkušenými prsty laskal přes tenkou vrstvu kalhotek. Rukama mu sjela na pevný zadek a hravě stiskla. Netrpělivě ho zatahala za pás kalhot.
„Sundej si to,“ napůl přikazovala, napůl žádala. Tyrion jí bez otálení vyhověl. Uviděl, jak se jí rozšířily oči překvapením, když ho poprvé spatřila tak, jak ho bohové stvořili. Bez přemýšlení se naklonila kupředu, jednou rukou ho pevně stiskla, než k němu přisála ústa. Když na sobě cítil její horká ústa, tak to málem nevydržel. Opanoval se, aby se neudělal jako nezkušený mladík, kterým už pěkných pár let nebyl. Když se ho pokusila vzít do úst celého, tak ji od sebe odtáhl. Tázavě na něj zvedla obočí.
„Něco je špatně?“ ptala se zmateně.
„Ne, ale já bych nejspíše dlouho nevydržel v té tvé horké pusince, lásko.“
 
Polkla, než se s přímo ďábelským výrazem od něj odtáhla a sundala si kalhotky, které odhodila někam stranou. Teď na ni v úžasu zíral Tyrion. Byla prostě dokonalá. Bledá kůže bez jediné chybičky, pevná, kulatá ňadra s drobnými růžovými bradavkami, nyní vzrušením zahrocenými. Ploché bříško, úzký pas, ženské boky a mezi těmi bělostnými stehny se skvěl tenký proužek chloupků, jinak byla dokonale oholená. Bohové, jak jen zatoužil ji ochutnat.
„Chci tě ochutnat, Aryo. Chci, aby ses udělala, zatímco na tobě budu hodovat.“ Arya se na něj trochu zmateně podívala, než ohromeně sledovala, jak si před ní kleknul. Jemným tlakem jí rozevřel stehna, mezi která se okamžitě uvelebil.
 
Jediným rychlým pohybem jazyka přejel od vršku jejího ženství až po její dírku. Arye spadla hlavu dozadu a přiškrceně vydechla. Tyrion měl pocit, že je v sedmém nebi. Byla mladá, hebká a chutnala přesně tak sladce, jak si to představoval. Prsty odkryl ten maličký korálek jejího klitorisu, než se k němu přisál ústy. Kroužil po něm jazykem. Nechal se vést řečí jejího těla stejně, jako jejími slastnými steny. Přejížděl jazykem sem a tam, zatímco rukama ji držel na místě, aby k němu nemohla přirážet boky. Jazykem zabloudil do její dírky, kde do ní několikrát přirazil, než se opět spokojeně vrátil vzhůru k jejímu klitorisu. Cítil, jak v ní narůstá napětí, a tak se odhodlal do ní vklouznout alespoň jedním prstem. Její tělo ho v sobě okamžitě sevřelo. Přirážel do ní prstem ve stále se zrychlujícím rytmu. Jeho milenka se pod jeho laskáním celá chvěla. Když mu zabořila prsty do vlasů, tak se pousmál a pohlédl vzhůru. Měla zavřené oči a tvář jí zkřivilo blížící se vyvrcholení. Byla nádherná.
„Prosím… já…“ Ani to nestihla doříct, když v ní ohnul článek prstu a nejspíš trefil přesně správné místečko, protože s posledním zakmitnutím jeho jazyka se kolem něj křečovitě sevřela. Vykřikla, jak se přes ni přelily vlny jejího orgasmu. Takhle silný ještě nikdy nezažila. Ne, že by měla mnoho milenců, ale všichni to brali jen jako nutnou předehru a všichni kromě Tyriona to vzdali někde těsně před cílem. Tohle bylo poprvé, kdy se udělala díky něčímu šikovnému jazyku a prstům a ten pocit byl skoro oslepující. Tyrion se odtáhl od sladkého klína své milenky, na kterém tak spokojeně hodoval, postavil se a otřel si obličej, než se k ní sklonil, aby jí políbil. Omámeně mu polibek oplácela.
 
Koukala na něj zpod přivřených víček a na rtech jí pohrával spokojený úsměv. Sledoval ji, zatímco jeho mužství sebou nedočkavě škubalo. Jednu její nožku si opřel o rameno, aby měl co nejlepší přístup k té horké jeskyňce. Musel si pomoci rukou, aby do ní pohodlně vklouzl. Pomalu, pomalinku se nořil do jejího těla. Užíval si každičký centimetr té horké hebkosti, která se kolem něj svírala. Konečně se do ní zabořil až po kořen. Oba zrychleně dýchali. Tyrion doufal, že to stačilo, protože si už nedokázal zabránit v tom, aby do ní nezačal přirážet. Arye se nějak podařilo se jednou nohou zapřít a lehce mu vycházet vstříc boky. Jednou rukou si hrála se svými ňadry, zatímco druhou mu svírala předloktí. Cítil její nehty, které se do něj stále více zatínali, jak se jeho tempo neúprosně zrychlovalo. V tomhle úhlu se do ní bez větších obtíží dokázal vždy zabořit až po kořen. Když cítil, že už o moc déle nevydrží, tak několikrát zakroužil boky. Trefil nejspíše to správné místečko, protože jeho milenka náhle vytřeštila oči, než je protočila vsloup a vykřikla. Ucítil, jak ho křečovitě stiskla. O pár okamžiků později ztuhnul a hrdelně zasténal, když se v ní několikrát vzepjal a vykropil ji horkým semenem. Vyklouzl z ní a zhroutil se vedle ní. Okamžitě se stulila do klubíčka vedle něj. Po prožitých orgasmech měla pocit, že nemá žádné kosti. Byla spokojeně uspokojená.
„To bylo…“ začala, avšak nějak nedokázala najít ta správná slova.
„Úžasné,“ dokončil za ni, než ji políbil na rameno. Jen tiše přikývla.
„Pojď do postele,“ vyzval ji, když se mu konečně srdce zklidnilo natolik, že neměl pocit, že mu každou chvíli vyskočí z hrudního koše. Když vstali, tak ucítila, jak jí po noze stéká něco teplého. Podívala se dolů a zrudla rozpaky, když si uvědomila, co to bylo. Sáhla po kusu oblečení, který byl nejblíž a několika úspornými pohyby se otřela, než nechala ten nepotřebný kus oblečení znovu dopadnout na zem.
 
„A myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že minimálně týden tě nepustím z postele,“ škádlil ji, než se přimknul k jejím zádům a přetáhl přes ně lehkou deku.
„Mhm,“ odpověděla napůl ospale. Tyrion se tiše sám pro sebe zasmál, než ji k sobě pevně přitisknul.
„Vyspi se, lásko. Budeš potřebovat sílu, abychom mohli dohnat všechen ten ztracený čas.“ V polospánku mu stiskla ruku, kterou měla položenou kolem štíhlého pasu, než se propadla do říše snů. Konečně byla tam, kde měla být vždy. V náruči muže, kterého milovala, a který jak se ukázalo, miloval na oplátku ji.