Šťastná náhoda
Když jí to odpoledne Ygritte volala, tak Arya neměla ani nejmenší tušení, jak bude její večer vypadat. Trvalo to skoro půl hodiny, ale nakonec se Arya vzdala a slíbila, že s Ygritte večer půjde do tanečního klubu, který jí někdo hrozně vychválil. Jakmile hovor skončil, tak Arya zavrtěla hlavou. Nikdy nebyla velkým fanouškem spousty upocených těl na jednom místě svíjejících se do rytmu nějaké hudby a vše ještě posílené v lepším případě jen alkoholem. Jenže její kamarádka zněla tak nadšeně, že jí nakonec nedokázala odříct. A už v tom okamžiku věděla, že toho bude tak či onak litovat.
Venku vládlo dusivé letní počasí. Bylo to, jako kdyby nad Královým přístavištěm visel obrovský poklop, který jen umocňoval sluneční paprsky. Bylo to k zalknutí. Arya se rozhodla, že si dá studenou sprchu, a pak bude zjišťovat, co si vlastně vezme večer na sebe. S ještě mokrými vlasy odťapkala do ložnice a zoufale prohlížela svou skříň. Nakonec našla své oblíbené džínové kraťasy, což byl podle jejího názoru slibný začátek. Hodila je na postel a dál se prohrabovala ve snaze najít něco vhodného na party. Nakonec po době, která jí přišla nekonečná ze spodku své skříně vytáhla top, který jí kdysi dala její drahá sestra, aby jí nedělala ostudu na jejím narozeninovém večírku, jak to tehdy kulantně podala. Arya se ušklíbla, ale musela uznat, že teď to byla asi nejvhodnější volba. Top měl vázání za krkem a odhaloval dobře polovinu zad. Naštěstí byl v černé barvě a stále i po těch pár letech jí dobře seděl, i když dekolt měla nyní poněkud plnější, než tehdy.
Podívala se na hodiny a povzdechla si. Ygritte dokázala být nechutně přesná. Arya se tedy zvedla z postele, oblékla si kraťasy i ten proklatý vršek a na nohy si nazula své oblíbené plátěné kecky. Podívala se do velkého zrcadla na dveřích skříně a uznávala, že ta kombinace vypadá docela dobře. Na oči si nanesla trochu řasenky, pak si do kapes nacpala malou pánskou peněženku s doklady a mobil. Nyní už nezbývalo než těch pár minut počkat na Ygritte v relativním chládku svého skromného bytu. Kategoricky odmítla čekat v té výhni venku, která nepolevila ani s nastupujícím večerem.
-xoOox-
Před klubem už čekalo několik lidí, a tak se dívky poslušně zařadily na konec fronty a čekaly až na ně dojde řada se vstupným. Arya se rozhlížela kolem a měla neodbytný pocit, že sem nepatří. Kolem ní postávaly mladé ženy oblečené do vyzývavých a barevných kombinací. Většina z nich měla dokonce i podpatky. Kterej normální člověk si bere podpatky na celonoční tancovačku? pomyslela si nechápavě. Ygritte do ní šťouchla, aby jí upozornila na muže vybírajícího vstupné. Byl vysoký, tmavovlasý a velice pohledný, i když svým vlastním způsobem. Rozhodně to nebyl žádný model z reklamy. Arya jen zavrtěla hlavou.
„No tak, Arry, vypadáš fantasticky a já pro tebe navíc mám překvapení!“ snažila se svou přítelkyni navnadit mladá rusovláska.
„Víš dobře, že tyhle akce moc nemusím, ale taky dobře víš, že ti málokdy dokážu něco odmítnout,“ upozornila ji Arya v pokusu zchladit kamarádčino nadšení. Marně.
V klubu byl hluk a přítmí, kterým se chvílemi valila dusivě sladká mlha a čas od času temnotu prořízl jasnější paprsek barevných reflektorů. Když dorazili k baru, tak se Ygritte zářivě usmála. Arya sledovala její pohled, ale jelikož byla o dobrých pár centimetrů menší, tak netušila, na co nebo koho její přítelkyni vysílá ten šťastný úsměv. Díky ostrým loktům se mladé ženy prodraly kupředu.
„Tady!“ vykřikla Ygritte, aby přehlušila hudbu a prudce zamávala paží nad hlavou. Před nic netušící Aryou se vynořila vysoká tmavovlasá postava. Arya nechápavě nadzvedla obočí, než očima vyjela po širokých ramenou až k tváři zarostlé kratkými vousy, než se zastavila u tmavých očí, které tak dobře znala.
„Jone!“ vykřikla, než se mu pověsila na krk. Mladík trochu zavrávoral nad nečekaným uvítáním, ale pak svou adoptivní sestru šťastně objal. Sice si pořád nějak nedokázal dát dohromady, že tahle mladá žena je to stejné stvoření, jako malá holka, kterou opustil na Zimohradu, než se dal na vojenskou akademii, ale i tak byl nesmírně rád, že ji vidí. Ygritte jejich shledání spokojeně sledovala. Věděla, že Arya svého adoptivního sourozence postrádá, a tak se postarala o to, aby se tu dnes setkali.
„Jak?“ vyhrkla nakonec Arya a nechápavě hleděla z jednoho na druhého. Zdálo se jí, že Jon zrudnul a Ygritte jen vrtěla hlavou. Arya vykulila oči, když jí to došlo.
„Vy dva jste spolu, že jo?“ křičela, aby přehlušila hudbu.
„Seznámili jsme se před pár měsíci, když jsem byla u rodičů v Camp Wall. Víš přece, že stále ještě žijí v tom vojenském městečku, i když jsou oba už v penzi,“ řvala jí Ygritte u ucha, než přešla k Jonovi a políbila ho na rty na uvítanou. Arya odvrátila pohled. Cítila se mezi nimi jako křen, ale vidět po tolika letech Jona jí za to stálo. Změnil se stejně jako ona a zdálo se jí, že to s Ygritte asi nebyla jen přelétavá známost. To bylo dobře. Nevěděla na čí stranu by se při jejich rozchodu přiklonila, kdyby ji pak využili jako někoho, s kým si o tom promluvit. Při té představě ji zamrazilo, a tak se raději obrátila k barmanovi a pokusila se objednat drink.
„Občanku, prosím,“ odvětil muž ledově. Mladá žena se zamračila. Tohle se jí stávalo pořád. Kvůli její výšce nebo možná lépe řečeno jejímu nedostatku ji lidé považovali za dítě, kterým už docela dlouho nebyla. Povzdechla si, než barmanovi až pod nos vrazila plastikovou kartu. Ten jí projel cvičeným okem a přikývnul, než jí namíchal mojito a předal jí ho. Usrkávala koktejl a mávla na Jona s Ygritte, aby se šli bavit na parket i bez ní. Chtěla jim dopřát společné chvíle a navíc ona nebyla zrovna nadaná tanečnice. Místo toho pozorovala okolí.
Všimla, že na několika klíčových místech stojí zdejší ochranka. Postávali skrytě ve stínech a nezasahovali, dokud to nebylo nutné. Arye se ulevilo, že majitel klubu myslel i na tohle. Nerada by se tu připletla do nějaké rvačky opilých nebo sjetých individuí. Nejspíš by se dokázala ubránit, ale proč to riskovat, že?
Po asi třetím (nebo to byl už čtvrtý?) drinku se dala zlákat Ygritte a dovlekla se na parket. Netrvalo dll a užívala si večer. Pohupovala boky a čas od času provokovala nějaké muže, kteří se k ní odvážili blíž. Toouho a nechala se unášet rytmem hudby. Snad díky alkoholu se necítila, jako kdyby na ni každý civě byly chvíle, kdy chtěl Jon zasáhnout, ale Ygritte ho nakonec odvlekla mimo dohled, aby si Arya mohla užít svůj večer. Obávala se, že jinak by se strhlo peklo.
Arya přitiskla zadeček do něčího rozkroku a dál se vlnila do rytmu. Bylo jí jedno, kdo je za ní. O nic, než tanec stejně neměla zájem. Najednou ji někdo chytil za boky. Na zlomek vteřiny ztuhla, než se poddala jeho vedení. Pohlédla dolů a spatřila, že ty ruce byly rozhodně mužské. Velké, silné a opálené. Bylo to příjemné. Natáhla ruku dozadu a chytila se svého tanečníka ze zadu za krk. Ten jí v odpověď vyjel rukama do pasu. Když skladba dohrála, tak se mladá žena otočila a spatřila s kým tak odvážně tančila. Spadla jí čelist, když spatřila až příliš dobře známou tvář. Vymanila se z jeho sevření a prodírala se k dámským toaletám. To bylo jediné místo, kam ji Gendry nemohl sledovat. Nebo alespoň doufala, že se neodváží. Nakonec se skvělý večer změnil ve svou vlastní karikaturu.
Na toaletách si opláchla obličej ledovou, aby se trochu vzpamatovala. Byla vděčná za řasenku, která byla voděodolná, jinak by už vypadala, jako mládě pandy. Měla pocit, že okamžitě vystřízlivěla. Ze všech lidí tady musela potkat zrovna Gendryho. Svého ex, se kterým od jejich rozchodu promluvila sotva pár slov a to hlavně jen díky tomu, že oba chodili na stejnou univerzitu a čas od času se potkali na chodbách.
Nakonec se vzmužila, narovnala se v ramenou a bez jakékoliv emoci na obličeji vyšla ven z toalet. Čekal tam na ni. Okamžitě ji chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě, než se sklonil a tvrdě ji políbil. Nakopla ho do holeně a když to nepomohlo, tak ho kousla do dotírajícího jazyka dost silně na to, že v ústech ucítila kovovou příchuť krve. Narovnal se a v očích měl nefalšovanou zlost.
„Nech mě na pokoji, Gendry!“ vykřikla a její hlas se v relativním tichu rozlehl. Oproti hlavnímu sálu tady bylo lépe slyšet, hudba sem tolik nedoléhala.
„Myslíš, že mě můžeš jen tak odkopnout, Aryo? Myslíš, že jsi něco víc, když jsi Stark, co?“ dorážel na ni vztekle. Arya na něj jen přimhouřila oči. Nikdy si nic takového nemyslela a on to dobře věděl. Bylo jí jasné, že ji chce jen ranit stejně jako ona kdysi ranila jeho, když ji po jejich prvním milování okamžitě požádal o ruku a ona ho se smíchem odmítla, než se oblékla a zmizela z jeho pokoje na koleji.
„Pusť mě, jsi opilej, Gendry!“ vyjekla, když stisk na její ruce ještě o něco zesílil. Už toho všeho měla dost. Praštila ho pěstí do hrudníku a celou vahou mu dupla na nárt nohy. Překvapila ho a on ji pustil. Věděla, že to byla její jediná šance, jak se mu pokusit zmizet v davu.
Gendry vztekle zařval a pokusil se ji doběhnout, jenže vrazil do zdi z masa a kostí.
„Humpf,“ vyrazil ze sebe jenom jak mu náraz poněkud vyrazil dech. Když se vzpamatoval, tak si pořádně prohlédnul, do čeho nebo koho to vrazil. Stál před ním dobře bez mála dvoumetrový hromotluk s šerednou spáleninou na polovině obličeje, kterou se snažil zakrýt dlouhými vlasy. Bez většího úspěchu. Všiml si, že za sebou kryje malou postavu Aryi.
„Jsi v pořádku, děvče?“ zeptal se ten obr hlubokým hlasem, aniž by spustil pohled z toho otrapy před sebou.
„Jo, jsem v pohodě,“ zahučela, ale stejně jako ten vyhazovač ani ona neodlepila oči od Gendryho.
„Tak proto jsi mě odkopla? Kvůli týhle gorile?“ zařval na ni vztekle Gendry a pokusil se prosmeknout kolem většího muže. Ten ho však jen chytil za rameno a bolestivě stisknul.
„Zmiz nebo tě vyvedu po zlém,“ zabručel ten obr. To Gendryho dopálilo. Viditelně si chtěl Aryu nechat jen pro sebe, ale to mu nemohl dovolit, ona přece byla jeho. Ohnal se po muži, ten však jeho ráně bez větších obtíží uhnul a obrovksou pěstí ho trefil do obličeje. Gendry upadl na zem a rukou si otřel nos, ze kterého mu kapala krev.
„Zmiz,“ zabručel znovu vyhazovač. Gendry jen zavrtěl hlavou. I v jeho opilosti si byl vědom toho, že tohle nemohl vyhrát, a tak raději vycouval.
„Zlomil jsi mi nos, parchante!“ zavrčel ještě, zatímco se snažil zastavit krvácení.
„Buď rád, že to nebyl vaz,“ odvrkl jenom vyhazovač, než se otočil k té malé holce.
Násilníky z duše nenáviděl, a tak když na kamerách viděl, jak se za ní ten kluk pustil, okamžitě se tam přemístil. Pohlédl na to malé kotě, kterému snad nemohlo být víc, než osmnáct, protože jinak by ji dovnitř nepustili. Viděl, že jí to, co se stalo s tím mizerou poněkud otřáslo, a tak ji jemně vzal za ruku a odtáhl ji zadním vchodem pro zaměstnance ven na čerstvý vzduch.
„Díky,“ zabručela, když se několikrát zhluboka nadechla vzduchu, který nebyl tak dusivý, jako uvnitř. To, co se stalo s Gendrym jí málem zvedlo žaludek. Nikdy nebyl tak agresivní, jako dnes. Věděla, že při ní stáli snad všichni bohové, když se mezi ní a toho pitomce postavil ten obr z ochranky. Po očku si ho prohlížela, zatímco ťukala zprávu pro Ygritte, že jí není rozbolela hlava, a že si bere taxi na cestu domů, ale ona ať si užije večer s Jonem. Odpověď jí přišla v zápětí. Bylo to jen jedno slovo. OK. Arya jen potřásla hlavou, dobře věděla, že Ygritte jí bude zítra volat a nebo rovnou přijede k ní domů, aby ji zkontrolovala, zda je opravdu v pohodě. Aryu to občas rozčilovalo, ale většinou byla za její starostlivost vděčná.
Zachvěla se, jak přes ni najednou přeběhl chlad, o kterém netušila, kde se vzal.
„Máš jak se dostat domů, maličká?“ přeptal se až s překvapivou starostí její samozvaný zachránce. Rozezleně na něj přimhouřila oči. Lidé měli tendenci ji podceňovat kvůli její výšce a ji to nikdy nepřestávalo štvát.
„Vezmu si taxi,“ odpověděla mrazivě, zatímco se mu dívala přímo do očí. Muže to fascinovalo. Ještě nikdy se nesetkal s žádnou ženou nebo i mužem, který by se mu bez mrknutí díval přímo do obličeje místo na spálenou tvář. Nad její naivitou však jen potřásl hlavou.
„Jsou prázdniny, víkend a k tomu dvě ráno. Nejsi jediné kotě, co si chce zavolat taxi. Nevěř, že se dovoláš a já tě tady nenechám, aby si na tebe ten idiot někde počkal. To si na triko nevezmu,“ vysvětlil jí, jak se věci mají. Arye došlo, že měl pravdu, ale odmítala to přiznat.
„A co uděláš? Vezmeš mě snad domů?“ vyjela na něj. Zdálo se, že muž to zvažuje, než pokrčil rameny.
„Stejně už mi měla končit šichta. Do zavíračky dnes jede druhá směna, jen se sbalím a hodím tě domů,“ ujistil ji tónem, který nepřipouštěl žádný odpor. Když viděl, jak se nadechuje k nějaké peprné odpovědi, tak ji předběhl. „Samotná nezůstaneš. Buď já a nebo nic,“ ujistil ji. Arya jen povytáhla obočí, než zavrtěla hlavou. Neměla, co mu na to říct. Věděla, že měl pravdu a o další dostaveníčko se svým ex opravdu nestála.
Nechal ji u vchodu, kde stále ještě byl ten muž s tím podivně pokřiveným úsměvem. Něco mu zašeptal. Muž přikývnul a pokynul Arye, aby si stoupla vedle něj, kdyby se náhodou objevil chlápek, kterého mu popsal jeho kolega, když vysvětloval situaci a proč veze tu malou slečnu domů.
Muž se z klubu vynořil ani ne za deset minut a mávl na Aryu, aby šla za ním. Kolegovi jen pokynul na rozloučenou. Dívka ho poněkud neochotně následovala. Co ona věděla, tak klidně mohl bejt úchyl, co jí někde za rohem zabije a její tělo pohodí ve stoce. Jenže to jí k němu nesedělo. Ne po tom, co viděla, jak naprosto bez emocí zpacifikoval Gendryho. Zastavili na nedalekém parkovišti pro zaměstnance klubu. Arya se rozhlížela a snažila si představit, které auto by jí k němu pasovalo. Ze zdejšího výběru to nebylo ani jedno. Nci z aut k jeho hřmotné postavě prostě nesedělo. Nakonec se vzdala a prostě čekala, kam ji zavede. Když zastavili, tak zmateně zamrkala.
„Děláš si srandu, že jo?“ ptala se ohromeně. Stáli přímo před obrovskou motorkou černou jako noc, jen na nádrži měla stříbřitě vyvedený nápis Stranger. Arya ohromeně zírala na tu nádheru. Černá a chrom. Byl to úchvatný kousek. Místo odpovědi ze sedlových brašen vytáhl dvě helmy a jednu jí podal. Nevěřícně si ji nasadila.
„Kam pojedeme?“ zeptal se nakonec, když jí pevněji utáhl pásek pod bradou.
„Okraj na Rhaenysině kopci. Tady,“ ukázala mu na mapách v mobilu přesnější adresu. Nikdy nebyla příliš dobrá ve vysvětlování.
„Takže druhý konec města. Doufám, že máš ráda dlouhé projížďky,“ zahučel, než na ni vycenil zuby. Arya se maličko zamračila, než jí došlo, že to byl nejspíš jeho úsměv. Asi se neusmíval příliš často.
Posadila se za něj, automaticky si dala nohy na stupátka a pevně ho objala kolem pasu. Nebyla schopná kolem něj spojit ruce, na to byl příliš velký, ale i tak se jí líbil ten pocit. Sálala z něj síla, i když seděl. Přes tričko cítila horko sálající z jeho těla. Zavřela oči, zhluboka se nadechla a do nosu jí vnikla příjemná skoro až sladce kořeněná vůně. Nejspíše na sobě měl nějaký parfém.
„Drž se, maličká,“ houkl, než se jeho obrovská motorka s burácením probrala k životu. Arya překousla to oslovení jen proto, že věděla, že by ji stejně neslyšel, a tak se jen pevněji chytila. Zabořila mu prsty do látky trička a hlavu si pohodlně opřela o jeho široká záda. Kolem nich ubíhala světla tohohle snad nikdy nespícího města. Snažila se nepřekážet a doufala, že je ten hromotluk nikde nerozseká.
Sandor cítil, jak mu zabořila prsty do trička a ďábelsky se ušklíbl. Byla tak drobná, že ho nedokázala ani obejmout. Líbilo se mu to. Když asi v polovině jejich cesty cítil, jak jí ruce sklouzly na jeho boky, kde okamžitě našli očka jeho džín, kterými byl provlečený pásek, tak se málem zalkl. Podíval se dolů a viděl, že má prsty provlečené poutky džín a zbytek jejích drobných rukou má opřený o jeho stehna. Kdyby se jen trochu pohnula, tak by mu konečky prstů zavadila o rozkrok. Sandor tím byl zmatený, ale neřekl nic. Předpokládal, že ani ona si neuvědomila, kde přesně její ruce byly. Neviděl v tom žádný úmysl, ale jeho zrádcovský mozek mu našeptával, jaké by to asi bylo mít ty delikátní prsty někde jinde, než byly nyní. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl, aby uklidnil podrážděné nervy. Zbytek cesty se však už nic jiného nestalo. Byl za to vděčný.
Zastavil na adrese, kterou mu ukázala na mapách. Nebyla to nejnovější čtvrť, ale ani nejhorší. Dům, kde měla byt sice vypadal omšele, ale jinak se zdál dobře udržovaný, což se o všech tady rozhodně říct nedalo. Arya měla ztuhlé nohy, ale nakonec se jí nějak podařilo slézt z té ďábelské mašiny, aniž by se rozplácla na zemi. Sundala si helmu a s naprostou samozřejmostí ji uklidnila do jedné sedlové brašny, než se na něj podezřívavě zadívala.
„A co teď?“ ptala se a nervózně si kousala spodní ret. Její samozvaný ochránce jen pokrčil rameny.
„Jak se vlastně jmenuješ?“ vyzvídala dál a jemu přišlo, že ji to snad skutečně zajímá. To skoro dítě ho fascinovalo čím dál víc.
„Sandor Clegane,“ prakticky zavrčel. Usmála se na něj a natáhla k němu ruku.
„Arya Stark, ráda tě konečně poznávám.“ Opatrně vzal její mnohem menší ruku do své a jemně ji stisknul. To u ní vyloudilo upřímný úsměv.
„Nejsem tak snadno rozbitelná,“ upozornila ho a zesílila stisk kolem jeho ruky. Bleskl po ní svou nápodobou úsměvu.
„Ráda bych ti nějak poděkovala,“ navrhla a málem se profackovala, když si uvědomila, jak to asi muselo znít. Pustil ji, rozhlédl se kolem, pak zašátral v zadní kapse po peněžence, chvilku si s ní hrál, než jí podal vizitku s adresou.
„Nauč se bránit, tím mi poděkuješ nejvíc a tohle je adresa, kde se to můžeš naučit,“ podal jí beze slova tu vizitku, než si sednul zpět na motorku.
Než stihl nastartovat tak stála těsně vedle něj. Nechápala, co ji to popadlo.
„Uvidíme se ještě někdy?“ Sandor jen pokrčil rameny, než lehce cvrnknul do vizitky, jež stále svírala v ruce. Arya pochopila. Odstoupila od něj a sledovala, jak se motorka probrala k životu, a pak se rychle vzdalovala pryč, zpátky do jeho části města.
Prohlédla si vizitku vyvedenou v černé a bílé s prostým nápisem Klub bojových umění. Nic víc, nic míň, jen název a adresa. S pobavením si uvědomila, že je to sotva dva bloky od jejího bytu.
-xoOox-
Ygritte jí někdy kolem poledne zavolala, aby ji zkontrolovala. Měla telefon na hlasitý odposlech, a tak byl slyšet i Jonův ustaraný hlas. Ygritte ji donutila převyprávět, co se vlastně stalo, protože jí bylo jasné, že bolest hlavy to rozhodně nebyla. Arya protočila oči v sloup, ale pak jí došlo, že to její přítelkyně nevidí.
„Nic, jen jsem tam potkala opilého Gendryho,“ pokusila se to otráveně zahrát do outu. Rusovláska na to však neskočila.
„Ten pitomec si na tebe něco zkusil, že jo?“
„Hm.“ To byla jediná odpověď, kterou jim dala, zdálo se však, že to Jonovi stačilo.
„Zabiju ho,“ zavrčel nabroušeně.
„Už není třeba. Vyhazovač, co mě pak doprovodil domů mu zlomil nos,“ pronesla škodoliběji, než měla původně v úmyslu.
„A ty ses mu odvděčila?“ provokovala Ygritte. Arya si jen představila, jak asi Jon zatíná čelist, zatímco skřípe nad tou představou zuby.
„Ne. Nic takového. Jen obyčejné díky,“ ujistila je oba. Slyšela, jak si Jon hlasitě oddechl.
„Nevíš nic, Jone Snow. Možná jsi na to za tu krátkou dobu nepřišel, ale tvá malá sestra je dospělá žena, která má sex a ty si na to buď zvykneš a nebo jí zmizíš ze života. Ty taky máš sex, skoro každý dospělý ho čas od času má,“ prohlásila Ygritte důrazně. Arya její tirádu pobaveně poslouchala.
„Je to moje mladší sestra,“ zabrblal.
„Ano to je a navždy bude, ale prostě má čas od času sex. Nauč se s tím žít,“ poučila ho. Nyní se už Arya nepokrytě usmívala. Ygritte měla jejího adoptivního brášku obtočeného kolem prstu ať už to Jon věděl nebo ne.
„Musím končit, chci jít ještě dneska cvičit.“
„Dobře, Arry, zavoláme si. Jon má dovolenou celý měsíc, takže se nemusíš bát, že by zas jen tak zmizel na pár let. Na to už dohlédnu,“ pronesla suverénně Ygritte. Arya jen pobaveně zavrtěla hlavou a zavěsila.
Dala si sprchu, sbalila si oblečení vhodné do tělocvičny a rozhodla se to vzít do klubu pěšky. Nepopírala, že je zvědavá, co ji tam čeká. V koutku duše doufala, že tam potká Sandora a ukáže mu, že není tak bezbranná, jak si o ní myslel, i když tu situaci s Gendrym včera vážně nezvládla.
Vchod do Klubu bojových umění vypadal mezi ostatními omšelými budovami poněkud nepatřičně. Jedna polovina dveří byla bílá, druhá černá. Trochu jí to připomínalo vstupní dveře její soukromé střední školy v Braavosu. Ihned tu myšlenku zaplašila, jako příliš dotěrný hmyz. Vzala za kliku a vstoupila dovnitř. Přivítal ji příjemný chládek a maličká recepce, kde seděl stejný muž, jako včera hlídal před klubem.
„Rád vidím, že jsi včerejšek přestála bez úhony,“ pousmál se tím pokřiveným úsměvem, který se Arye líbil. Jen přikývla, než se začala zabývat praktičtějšími věcmi.
„Kolik se platí?“
„První den máš zdarma, pak se kdyžtak můžeme dohodnout na úhradě členství, když se ti tu u nás bude líbit,“ ujistil ji, než jí podal klíček s číslem její skříňky.
„Jen upozorňuji, že k nám ženy běžně nechodí, takže nemáme vyloženě oddělené dámské a pánské šatny,“ upozornil ji a mladá žena fascinovaně sledovala, že ten muž zrozpačitěl a na tvářích měl nádech červeně. Zazubila se na něj.
„Já to zvládnu, otázka je, co zdejší osazenstvo,“ mávla na něj rukou a vydala se po šipkách směřujících k šatně s pobaveným výrazem na obličeji.
Pobaveně zjistila, že jí dal skříňku poněkud stranou od ostatních, takže měla jakousi křehkou iluzi soukromí. I tohle až nebezpečně připomínalo její střední školu. Člověk by řekl, že banda hormonálně nevyrovnaných puberťáků a společné šatny povedou jen k nezřízenému chování, jaké ústilo třeba v sex, ale opak byl pravdou. Naučili se jeden na druhého nezírat a být absolutně v pohodě s lidským tělem. Některým překonání zábran a studu trvalo déle, jiným kratší dobu, ale nakonec se přizpůsobili všichni. Pokud se totiž vídáte na denní bázi nazí s dalšími lidmi, tak to ztratí jisté kouzlo zakázaného ovoce, což na smíšeném internátu není na škodu.
V rychlosti se převlékla a bosky se vydala další chodbou po směru šipky, která vedla do tělocvičny. Cestou nikoho nepotkala. Dávala to za vinu víkendu. Nejspíš nebyla jediná, kdo včera byl na večírku, a tak ji překvapilo, když v tělocvičně spatřila známou obrovskou postavu. Byl k ní otočen zády, zatímco cvičil s činkami, ale nebyla možnost, jak by ho mohla s někým zaměnit. Potlačila úsměv a rozhlížela se kolem. Jedna polovina byla vyhrazena všemožnému cvičebnímu náčiní a druhá byla pro cvičení boje. Bez ostychu se vydala k druhé části. U zdi, kde byly opřeny výukové hole spatřila muže s rudými vlasy a okamžitě se zastavila. Cítila, že jí srdce buší až v krku. Najednou si nebyla tak jistá tím, zda přijít sem byl dobrý nápad.
Než se však stihla otočit, tak se ozval Sandorův hlas.
„Přece jen se chceš naučit, jak se bránit, maličká?“ zaburácel z druhé strany. Když se ohlédla, tak zjistila, že dlouhým krokem míří k ní. Na odchod zdá se už bylo pozdě. K její hrůze se k nim otočil i ten rudovlasý muž. Málem se udusila, když uviděla jeho tvář. Světlé oči rámované hustými řasymi, rudé vlasy pod ramena a v nich jeden jediný bílý pruh. A na rtech arogantní úsměv. Nedal na sobě znát překvapení, jako kdyby snad věděl, že přijde. A možná i ano.
„Tohle je…“ začal Sandor, ale než to stihl dokončit, tak se na něj Arya ostře podívala. Moc dobře věděla, kdo ten muž před ní je.
„Jaqen H‘ghar,“ dokončila. Její bývalý učitel bojových technik se uklonil, aniž by z ní spustil pohled.
„Vy se znáte?“ ptal se zmateně Sandor. Mladá dívka jen přikývla, neodvážila se z Jaqena spustit pohled.
„Děvče přišlo trénovat?“ zeptal se s tím svým nemožně úžasným lorathským přízvukem.
„Ano, ale to jsem ještě nevěděla, že to tady vedeš ty,“ odpálila ho.
„Tak trénuj, děvče!“ okřikl ji, jako by stále byla jeho studentka. To ji dopálilo.
Beze slova či jakékoliv výstrahy se na něj vrhla. Její tělo si najednou samo rozpomnělo na všechny pohyby, kryty i útoky. Bylo to, jako se po příliš dlouhé době vynořit nad hladinu a zhluboka se nadechnout. Sandor jen ohromeně sledoval jejich výměnu. Jaqen ji plochou dlaně udeřil do zátylku, ale ona se tvářila, že si toho ani nevšimla a pokusila se mu podkopnout nohy, ale než dopadl na zem už byla na nohách a plochou dlaně ho udeřila do hrudníku. Zdejší majitel heknul, ale pokračoval. Následovalo ještě několik rychlých útoků i výpadů, než se mu konečně podařilo chytit ji za ruku a zkroutit jí ji vysoko za zády. Pokud by se špatně pohnula, tak věděla, že by jí vykloubil loket nebo rameno, a tak jen prudce oddechovala a zůstala nehybná.
„Už je děvčeti lépe?“ zavrčel jí u ucha. Neobtěžovala se odpovědět. Věděla, že si to stejně vyloží po svém. V jednom však měl pravdu, konečně jí bylo líp po této jejich drobné výměně názorů.
„Co tu děláš?“ sykla na něj, když jí konečně pustil ruku a ona se k němu mohla otočit čelem.
„Člověk vede tělocvičnu,“ pronesl s ďábelským úsměvem. Arya si pohrdavě odfrkla, neřekla na to však nic.
„Vážně se umíš bránit,“ podotkl chraplavě Sandor. Najednou se na tu malou holku díval docela jinýma očima. Sekla po něm zlostným pohledem.
„Říkala jsem ti, že nejsem tak křehká. Skleníkové květiny v tomhle světě dlouho nepřežijí, ale Gendry mě včera překvapil a navíc jsme ani jeden nebyly střízliví,“ poznamenala kousavě. Jaqen nesouhlasně zamlaskal nad jejím prohlášením.
„Co je?! Je mi dvacet dva, už můžu pít a třeba i souložit nebo se vdát a ty s tím nemůžeš dělat vůbec, ale vůbec nic!“ vyjela na svého bývalého mentora. Ten jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Vždy byla divoká, ale s přibývajícími léty se to zdá se ještě prohloubilo.
„Dvacet dva?“ přeptal se zamračeně Sandor.
„Ano, Sandore, je mi dvacet dva let, smiř se s tím,“ štěkla po něm s rukama založenýma na prsou. Něco v něm, jako kdyby s úlevou prasklo. Konečně se mohl přestat obviňovat, že se mu líbí malé holky. Nebyl úchyl, jako třeba Trant, který vyloženě vyhledával mladičká děvčátka. Byla dospělá. Zaplavila ho nekonečná úleva. Horší bylo, že se mu do mysli vetřely myšlenky, které do teď úspěšně potlačoval. Život byl kurva.
Odpoledne pokračovalo nakonec v docela příjemném duchu, když se k nim přidal i ten muž z recepce a oznámil, že dneska už jsou dveře zamčené, takže mají klid. Jaqen jen pokývnul hlavou na znamení souhlasu. Arya nějakou dobu posilovala, než se odebrala do druhé části tělocvičny a začala se protahovat. Věděla, že si to zítra odtrpí, protože delší dobu zanedbávala trénink, jenže se nedokázala přimět přestat se předvádět. Chtěla Jaqenovi ukázat, že nic nezapomněla. Jenže ten nakonec s omluvou odešel, a tak tam zbyla jen ona, Sandor a jeho kolega s přitažlivým úsměvem.
„Tak jo, pánové, kdo si to se mnou rozdá?“ vykřikla s ďábelským úsměvem. Oči jí přitom jiskřily skrytým pobavením. Věděla přesně, jak její slova vyzněla a odměnou jí byl mužský smích.
„Zahráváš si s ohněm, holka,“ upozornil ji menší ze dvou mužů. Jory, představil se jí jako Jory.
„Dej si bacha, Cassele, neviděl jsi, jak tady tancovala s Jaqenem,“ varoval ho Sandor. Jory na něj vytřeštil oči.
„Ona se mu dokázala vyrovnat?“ ptal se ohromeně. Sandor s temným výrazem přikývnul. Jory jen uznale hvízdnul.
„Bojíte se snad téhle malé holky?“ špičkovala dál Arya. Sandor se vzdal.
„Když tě přišpendlím k zemi, tak už nesvtaneš,“ pronesl chraplavě. Arye z jeho slov přeběhl po zádech příjemný mráz.
„A co když na lopatky dostanu já tebe?“ vyzývala ho. Jory jen nevěřícně zíral. Bylo to jako sledovat obra s trpaslíkem. Ta holka jeho příteli nesahala výš, než někam po prsa a i tak si troufala ho vyzvat.
„To těžko.“
„Výzva přijata,“ zazubila se, než se postavila do na první pohled uvolněného postoje.
Sandor si dobře pamatoval, co předvedla se zdejším majitelem, a tak kolem ní opatrně kroužil. Vyměnili si několik zkušebních výpadů. Arya se nyní nenechala zaslepit vztekem. Naopak byla uvolněná a pozorně sledovala svého soupeře. Musela si dávat pozor, protože měl delší ruce i nohy, s čímž se pojil i jeho delší dosah. Ona však byla mrštnější a rychlejší.
Trvalo to dlouho, oba si uštědřili mnoho ran. Těžce oddechovali, když se Sandorovi konečně podařilo prolomit její obranu. Odrazila jeho výpad na hrudník, ale nedokázala se vyhnout jeho noze, která ji zasáhla těsně pod koleno. Arya vyhekla, když její záda narazila s tupým žuchnutím na podlahu. Sandor toho okamžitě využil. Ruce jí přišpendlil za zápěstí vedle hlavy, zatímco zbytkem těla ji tlačil k zemi. Dávala si dobrý pozor, aby jí skutečně neublížil. Jeho stisk byl dost silný, aby ji udržel na místě, ne však tak, aby jí zlomil kosti.
Arya se mu pokusila několikrát vykroutit, jenže proti jeho váze nemohla vzdorovat. Hrudník se jí těžce zdvihal námahou. Sandorova tvář se přiblížila k její.
„Vzdáváš se,“ zachraplal hlasem s potlačovaným napětím. Arya jen zavrtěla hlavou, než se odlepila od země, jak nejvíc dokázala, aniž by si vykloubila ramena a políbila ho přímo na rty. Cítila, jak ztuhl, ale pokračovala. Nenechala se odradit od toho, co měla v plánu. Když cítila, jak jí začal ochotně odpovídat, tak opatrně vykroutila nohu zpod jeho těla a bosým chodidlem mu přejela po svalnatém lýtku. Zatímco odpovídal na její polibky, tak Arya cítila, jak jeho sevření povoluje. Když si myslela, že to bylo dost, tak se nepatrně zavrtěla. Nohu měla zaháknutou za jeho. Jakmile se nechal pohltit jejich malým rozpýtlením, tak aniž by o tom přemýšlel vyšel vstříc jejímu tlaku a ochotně se i s ní v náruči převalil na záda. Arya překvapeně vypískla do jeho úst, než se odtáhla. Uvelebila se mu přímo na klíně, kde se maličko zavrtěla, což způsobilo, že se trhaně nadechnul. Věděla přesně, co se mu teď asi zrovna děje v kalhotách a využila toho. Prsty si propletla s jeho a položila je vedle jeho hlavy. Když byla na vlas od jeho úst, tak jen s ďábelským úsměvem vítězoslavně pronesla jedinou větu: „Mám tě!“
Sandor několikrát nechápavě zamrkal, než mu její slova doběhla do jeho poněkud odkrveného mozku. Někde v povzdálí slyšel Joryho upřímný smích, jenže on měl oči jen pro tu malou čarodějnici, co ho dokázala tak snadno obelstít. Stále nedokázal pochopit, že byla ochotná ho líbat. Dokonce se mu zdálo, že se jí to líbí. Na to Sandor nebyl zvyklý. Ženy, pokud už od něj něco chtěly, tak to většinou byl jen rychlý, drsný a nezávazný sex ideálně ve tmě, aby nemusely hledět na jeho tvář, která je buď odpuzovala nebo v nich vyvolávala odpor. Žádná mu nedovolila, aby ji líbal. A tahle malá parodie na dospělou ženu ho líbala, aniž by ji jeho tvář nebo celkový zevnějšek odpuzoval nebo jakkoliv jinak odrazoval. V ten okamžik si uvědomil, že ji chce. Musí ji mít, ať už to bude stát cokoliv. Snažil se myslet na něco jiného, než bylo její pevné pozadí v jeho klíně, jinak bude mít brzy zcela jasně viditelný problém.
Arya ho pustila, ladně se zvedla a nabídla mu ruku. Sandor jen zavrtěl hlavou, prudce se zvednul a zamířil pryč. Mladá žena za ním zamyšleně hleděla.
„Jsi dobrá, vlče,“ poplácal ji uznale po zádech Jory. Věnovala mu plachý úsměv.
„Díky. Ale bylo to jen štěstí, že se nechal vykolejit,“ odpověděla s nonšalantním pokrčením ramen, než se i ona zvedla. Nutně potřebovala sprchu. Cestou ji však zastavila pevná ruka na jejím rameni. Ani se nemusela otáčet, aby věděla, kdo to byl. Otráveně si povzdechla, než si unaveně promnula kořen nosu.
„Co chceš, Jaqene?“ Zamyšleně si ji prohlížel svýma světlýma očima.
„Členský poplatek za děvče,“ protáhnul líně, když ji obrátil zády ke zdi. Věděla, že nedá pokoj, dokud nedostane co chce.
„Kolik?“
„Polibek, jako děvče dalo tomu velkému psovi,“ zavrněl jí u ucha. Arye naskočila husí kůže, ale tentokrát to nebylo to příjemné mrazení, jako se Sandorem.
„Jaqene, tohle už jsme probrali. Nezměním se k tvé spokojenosti v takovou, jakou jsi mě chtěl mít. Je mi líto, ale mezi náma už to skončilo před pár lety,“ odpověděla. Potlačila nutkání si přejet po jizvách od bodnutí na břiše. Odolala mu. Jaqen jen pozvednul obočí, než vzal její tvář do svých dlaní a políbil ji. Neodpovídala mu, jen tam stála a nechala ho. Přejel jí jazykem po sepjatých rtech. Nemohla se odtáhnout, ale ani mu nevyšla vstříc. Nakonec se zamračeně odtáhl. Arya měla pocit, že se v jeho tváři prostřídalo víc emocí, než za dobu, kdy s ním trávila prakticky každý den ve škole v Braavosu.
„Spokojený?“ zeptala se kousavě a probodávala ho očima.
„Možná. Děvče má tímto splacený členský příspěvek. Prozatím,“ odvrknul nespokojeně, než tiše jako kočka odešel. Mladá žena za ním zamyšleně hleděla. Absolutně netušila o co mu šlo, ale nelíbilo se jí to. Jaqen H‘ghar nikdy nedělal nic bez důvodu. Dokonce ani jejich milování nebylo bez důvodu. Chtěl si ji tak připoutat k sobě a tím i k Mužům bez tváře. Otřásla se.
V šatně našla Sandora s hlavou opřenou o skříňku. Přišlo jí, že ho něco rozhodilo. Tušila, že to bylo to, co provedla a uvnitř jí zahryzala lítost. Pomalu došla k němu, když zvedl hlavu.
„Co chceš?“ vyjel na ni. Arya několikrát zamrkala.
„Omlouvám se,“ pronesla tiše. Obr na ni udiveně hleděl. Nakonec jen zavrtěl hlavou a začal ze skříňky vyndavat ručník a sprchový gel, aby si mohl dát sprchu. Položila mu ruku na předloktí, aby znovu upoutala jeho pozornost.
„Jsi rozčilený a já se omluvila, co víc mám udělat?“ ptala se skoro otráveně. Štěkavě se zasmál.
Kdyby jen věděla, co mu ještě před chvílí běželo myslí, tak by nejspíše s křikem utekla a nikdy víc by ji už neviděl, o což ani v nejmenším nestál. Z nějakého důvodu toužil mít ji u sebe. Byla první žena, která mu koukala přímo do tváře, aniž by hnula brvou. Dívala se mu do očí, ne na znetvořenou polovinu obličeje. Chtěl ji. Zhluboka se nadechl, než se podíval na hodinky na mobilu. Bylo už celkem pozdě. Najednou ho to napadlo.
„Večeři,“ oznámil a měřil si ji zkoumavým pohledem. Arya se zamračila.
„Nic víc?“ Jen zavrtěl hlavou. Úplně viděl, jak se jí v hlavě otáčejí kolečka, zatímco to zvažovala.
„Máš dneska volno?“
„Jo,“ zahučel. Arya se na něj zářivě usmála a on šel málem do kolen. Takový úsměv mu nikdy nikdo nedaroval. Ta malá čarodějnice ho musela omámit a tohle všechno byl jen sen.
„Tak fajn. Osprchuju se a můžeme jít ke mně. Doufám, že jíš maso,“ oznámila mu, než odešla ke své skříňce v rohu a přehrabovala se ve sportovní tašce, než našla potřebné propriety. Došlo mu, že to myslela smrtelně vážně. V duchu se proklínal za to, jak moc toužil po dalším z těch jejích úsměvů. A nejen po něm.
Připadal si jako starý blázen. Byl dobře o patnáct let starší, než ona, takže mu bylo jasné, že o něj nemůže mít zájem v romantickém slova smyslu. Jenže on byl starý hlupák, a tak doufal alespoň v přátelství, když už nic jiného. Nehodlal ji nechat zmizet ji ze svého života. Probudila v něm něco, o čem si myslel, že je dávno mrtvé. Když spatřil, jak se začala svlékat, tak raději proklouznul do vedlejších otevřených sprch, aby jí nechal alespoň nějaké soukromí. Navíc se obával, že by pak skutečně potřeboval opravdu dlouhou a ledovou sprchu.
Sprchy byly naštěstí odděleny okachlíkovanými zídkami, takže poskytovaly iluzi soukromí. Arya si vybrala tu nejvzdálenější. Když šla kolem Sandora, tak jí málem zaskočilo. Věděla, že byl obrovský, ale až do teď ho nikdy neviděla bez oblečení. Sice k ní stál zády, ale i tak jí to stačilo. Rozložitá široká ramena i záda, úzký pas, pevný zadek a dlouhé, svalnaté nohy. Několikrát zamrkala a na sucho polkla, než se přinutila odtrhnout pohled a zamířit ke své sprše. Cítila, jak jí z pohledu na něj zatrnulo v podbřišku. Když se myla, tak jí najednou v mysli naskočila představa, že to jsou jeho velké ruce, které ji mydlí. Okamžitě ten nesmysl vytěsnila ze svého viditelně silně nadrženého mozku. Obávala se, že ten nádherný exemplář muže v ní vidí spíš malou holku, než dospělou ženu. K tomu se jí do mysli vpálil pohled jeho hnědých očí, když se odtáhla z jejich polibku. Znovu ucítila zahlodání počínající touhy. Takhle se na ni ještě nikdo nedíval. Byl v tom žár i nepokrytá touha.
Před Klubem bojových umění vládlo to příšerné vedro, které už takovou dobu leželo na celém Králově přístavišti. Měla pocit, že se vedrem zalkne. Se Sandorem se dohodli, že počká před vchodem a on ji hodí domů na motorce. Cítila, jak jí konečky prstů mravenčí touhou se ho zase dotýkat. A i když to bude krátká jízda, tak jí dovolí pod prsty zase cítit jeho pevné tělo. Těšila se na to.
-xoOox-
V bytě vládl příjemný chládek, což oba uvítali s úlevou. Zazubila se na něj, když si do ložnice odešla odložit cvičební tašku.
„Doufám, že máš rád steaky,“ pronesla zamyšleně, než vplula do kuchyně spojené s jejím obývacím pokojem.
„Kdo je rád nemá?“ podivil se nad tou otázkou.
„Vegetariáni?“ nadhodila pobaveně. Sandor si pobaveně odfrknul. Opřel se o kuchyňskou linku a sledoval ji, jak z lednice vytáhla v nějaké marinádě naložené maso, zapálila plynový sporák a dala na něj litinovou pánev, aby se pořádně rozpálila. Když byla spokojená s teplotou pánve, tak tam dala kapku oleje, než tam hodila steaky. Mezitím připravila rychlý salát z toho, co ještě našla v lednici, udělala jakousi octovou zálivku s troškou citronu. Otočila maso, nandala na talíře salát a uchechtla se, když spatřila Sandorův skoro zhrozený výraz nad množstvím zeleniny. Netrvalo to dlouho, než vypnula sporák a položila maso na talíře.
„Je třeba chvíli počkat,“ upozornila ho. Sandor jen přikývnul, aniž by se pohnul ze svého místa. Zamyšleně si tu malou mládím kypící ženu prohlížel. Netušil o co jí šlo, ale prozatím do toho nehodlal šťourat. Navíc to jídlo vonělo naprosto báječně a jemu se v ústech už nyní sbíhaly sliny.
„Proč jsi tak hodná?“ zeptal se nakonec. Uvnitř cítil příšernou nejistotu. Nebyl si však jistý, proč nebo kde se tam vlastně vzala. Prohlížela si ho těma obrovskýma, šedýma očima. V duchu se rozmýšlela, jak své myšlenka správně zformulovat. Rozhodla se, že by měla pokračovat prostě upřímně.
„Začali jsme tak trochu netypicky,“ začala, což u něj vyloudilo ten jeho dravčí úsměv. Opětovala mu ho, než pokračovala. „Ale myslím, že na tobě něco je. Byla bych opravdu ráda, kdybychom mohli být přátelé, Sandore,“ pronesla. Zkoumavě si ji prohlížel tmavýma očima, než přikývnul. Arya se široce usmála, než ho objala kolem pasu. Nevěděl, jak na to přesně zareagovat, a tak tam jen stál, než jí položil jednu velkou ruku na rameno. Opět si skoro až nepříjemně jasně uvědomoval, jak moc je oproti němu drobná.
„Pojďme se najíst,“ navrhla, když se od něj konečně odtáhla. Prostřela talíře na stůl, vyndala příbor a z lednice vytáhla dvě lahve studeného piva. Sandor je bez řečí otevřel pomocí nože, který ležel na lince.
Spokojeně se opřel v židli, která skřípavě zaprotestovala pod jeho váhou. Nikdy by tomu nevěřil, ale to děvče rozhodně umělo vařit. Dokonce snědl do posledního kousku i salát, i když ještě včera by řekl, že zelenina je dobrá akorát tak pro králíky.
„A co teď?“ Mladá žena jen pokrčila rameny.
„Co takhle si pustit nějaký film a zkusit si povídat, jako dva normální lidé? Opravdu tě chci poznat. Myslím, že za tím tvým zamlklým zevnějškem je víc, než co ukazuješ světu,“ pousmála se.
Spokojeně se vedle sebe uvelebili na gauči, než Arya pustila nějaký film. Netrvalo dlouho a skutečně se mezi nimi rozproudila konverzace. Film běžel na pozadí jen jako kulisa k jejich rozhovoru. Arya zjistila, že vyhazovač z tanečního klubu měl velké znalosti, co se týkalo historie, středověkých zbraní, soubojů a všeho, co s tím souviselo. Historie byla její hlavní předmět na zdejší univerzitě a na podzim měla nastoupit do svého posledního ročníku, a tak byla skutečně nadšená, když jí přiznal, že kdysi se účastnil historických akcí a dokonce šermoval i s obouručním mečem. Ale to už bylo dávno.
Arya se s bolestným šklebem protáhla. Její svaly začínaly pomalu protestovat proti tomu, jakou na ně dnes naložila zátěž po dlouhé době, kdy skutečně necvičila.
„Jsi v pořádku, vlče?“
„Mhm.“ Pozvednul na ni obočí, jako by věděl, že mu lhala. Prsty si projela vlasy. „No dobře, dobře. Dnešek byl po dlouhé době první pořádné cvičení, takže si prostě pár dní odtrpím s bolavými svaly.“ Ve svém krátkém životě už zažila horší. Mnohem horší.
Sandor jen přikývnul, než se sehnul, chytil ji za kotníky a vzal si její nohy na klín. Arya jen tlumeně vykřikla, jak ji překvapilo jeho gesto, díky němuž spadla na záda na gauč.
„Co děláš?“ vykřikla pobouřeně.
„Pomáhám ti. Zkus mi věřit, Aryo,“ řekl a pomalinku začal masírovat její chodidla. Mladá žena chtěla protestovat, jenže jeho obrovské ruce přesně věděly, co dělají. Tlačil na body na jejích chodidlech, hnětl je a ona cítila, jak se jí pomalinku z nohou odplavuje nahromaděné napětí. Ležela se zavřenýma očima. Zcela si užívala jeho doteky, které v ní vyvolávaly podivně smíšené pocity.
Přejel jí rukama přes kotníky na lýtka, která opatrně masíroval. Pod prsty cítil hebkou kůži a pevné svaly stejně jako napětí přetažených svalů. Když zmáčkl jedno obzvlášť ztuhlé místo, tak uslyšel, jak tichoulince zasténala. Díval se jí do tváře. Sledoval, jak se mění její výraz, jak se svou masáží postupoval. Opatrně se přesunul k jejím stehnům. Několikrát polknul, protože cítil, že by brzy mohl mít celkem velký problém.
„U všech bohů,“ zamumlala, když jí konečně z nohou odešlo napětí. Nedokázala se však přinutit, aby mu nohy z klína sundala. Bylo to příliš příjemné. Tohle pro ni ještě nikdo neudělal. Nikdo se o ni takhle nestaral. Na škole v Braavosu je sice krmili, ošetřovali, trénovali je, ale nikdy o ně nepečovali. Bylo to tak cizí stejně jako neskutečně příjemné. Zakňourala, když jí přejel přes jedno obzvlášť tuhé místo. Jeho mozolnaté prsty vytvářely příjemný kontrast s chvílemi až sladkou bolestí z uvolňujících se svalů.
Neotevřela oči, ale pokrčila nohy, takže měla chodidla položená na jeho stehnech. Přes látku jeho kalhot cítila, jak z něj sálá horko.
„Tvoje přítelkyně musí být šťastná žena,“ povzdechla si se spokojeným úsměvem. Sandor několikrát zamrkal, než pochopil, co právě řekla.
„Žádná není,“ zachraptěl, aniž by spustil ostražitý pohled z jejího obličeje. Prudce otevřela oči nad jeho prohlášením.
„Proč ne?“ vyzvídala. Sandor měl pocit, že v jejích očích spatřil něco jako zájem. Možná si to však jen namlouval. Sladké snění.
„Viděla jsi můj obličej?“ zeptal se ostřeji, než měl v úmyslu. Arya se na něj nechápavě zamračila, než si sedla. S lítostí sundala nohy z jeho klína.
„Viděla a nechápu, že nevidí dál,“ povzdechla si. Stejně jako ona si nesl své šrámy na duši i na těle.
„Nikdo se nechce zahazovat s něčím takovýmhle,“ mávnul rukou ke svému obličeji. Netušil o co jí jde? Dát mu kapky, aby se cítil hůř, než normálně? Na to jí kašlal.
„Jsi idiot,“ pronesla hořce.
Muž se napružil. Cítila, že příjemně intimní atmosféra je pryč. Nahradilo ji dusné napětí.
„Asi už půjdu,“ zamumlal, než se zvednul a vyrazil ke dveřím. Arya se okamžitě zvedla, aby ho následovala. Chytila ho za paži, aby ho přinutila zastavit.
„Dáš mi svůj telefon?“ zeptala se opatrně, zatímco studovala výraz v jeho obličeji. Nevytrhl se jí, což brala jako dobré znamení.
„Co chceš?“ odvrknul místo odpovědi. Arya si skousla spodní ret.
„Přítele. Nemám moc přátel a s tebou mi zatím bylo dobře. Klidně ti zas uvařím, jen mě od sebe neodháněj. Není moc lidí, kteří se se mnou jsou schopni bavit o tématech, které jsme tu dnes spolu probírali,“ přemlouvala ho. Muž se jen nadechnul, než nad tím zavrtěl hlavou. Začal diktovat číslo svého mobilního telefonu. Nikam si je nezapisovala, avšak on si byl jist tím, že si ho zapamtovala.
„Děkuju, že mi věříš,“ prohlásila se spokojeným výrazem ve tváři, než mu lípla pusu na tvář. Kroutil nad tím podivným stvořením hlavou. Byla jedinečná.
Té noci Arya nějak nedokázala usnout. Pořád ji střídavě pronásledovaly myšlenky na Jaqena a Sandora. Kolem půlnoci se vzdala, sebrala z nočního stolku mobil a začala do něj ťukat zprávu, než ji odeslala na číslo, které jí nadiktoval Sandor. Doufala, že si z ní jen hloupě nevystřelil. To by ji skutečně mrzelo.
Asi už spíš, ale to nevadí. Opravdu bych ráda byla tvoje přítelkyně, Sandore. Arya.
Sandor si to zamračeně přečetl. Neodpověděl jí. Strašně moc toužil po její společnosti. Zároveň se jí však děsil. Připadal si rozpolcený. Toužil ji mít jen pro sebe. Chtěl vědět, jak by vypadala, kdyby se poddala vášni. Slyšel, jak mu hlasitě buší srdce a pumpuje mu krev do slabin. Snažil se myslet na cokoliv jiného, než byla hebká kůže či horké rty té malé potvory. Bezúspěšně.
-xoOox-
Arya se probudila s pocitem, že přes ní opakovaně přeběhlo stádo koní a nebo možná rovnou celý khalasar dothraků. Doploužila se do kuchyně, udělala si kafe a přemýšlela, co další den přinese. Přistihla se, že několikrát kontrolovala telefon, jestli tam nebude zpráva od Sandora. Marně. Měla neodbytný pocit, že se ho nějak dotkla, aniž by to měla v úmyslu. Mrzelo ji to. Jejich společně strávené odpoledne i večer se jí líbil. Nebyl to jen další nabušený idiot, vlastně spíš naopak. Došlo jí, že většina lidí kvůli jeho vzhledu nejspíše podceňuje jeho inteligenci.
Kolem poledne měla telefonát s Ygritte, která jí rovnou oznámila ať si nachystá plavky, že jdou na jejich místo, kam chodívají plavat. Arya se pokusila vykroutit, jenže přesně to jí její přítelkyně nedovolila.
„Sbal si plavky, ručník a za dvě hodiny tě s Jonem čekáme na našem místě,“ oznámila jí, než zavěsila, aniž by čekala na odpověď. Její přítelkyně uměla být pořádně nesnesitelná potvora. Na druhou stranu se Arya skutečně těšila na to, až zase uvidí Jona. Neochotně se dovlekla k batohu, naházela do něj ručník, opalovací krém, pár müsli tyčinek na svačinu pro všechny a dvě lahve s vodou. Ze dna šuplíku vytáhla své staré plavky. Byly to tankiny. Nechtěla, aby Jon viděl její zjizvené břicho. Vyvolalo by to jen zbytečné otázky a zkazilo celý den.
Dorazila taxíkem ke staré bráně, která spolu se zdí a dalšími bránami ohraničovala původní Královo přístaviště v dobách dávno minulých. Věděla, že tahle se jmenuje Železná brána. I když bylo vedro, dál šla pěšky. Potřebovala rozhýbat namožené svaly dřív, než se to ještě zhorší. Měla před sebou asi půl hodiny pochodu ostřejším tempem. Míjela lidi mířící přesně na opačnou stranu pobřeží, kde byly známé pláže, které bývaly vždy příšerně přecpané. Kdysi s Ygritte objevily místo, kam se naučily chodit. Bylo to mimo hlavní trasy. Vedla tam z vrchu jen úzká stezka, na kterou se málokdo odvážil, což jim vyhovovalo. Dole byla malinká písečná pláž obklopená jinak ze všech stran útesy a nebo strmými svahy. Byl tam klid a soukromí. Arya to dávala za vinu nedostupnosti místa stejně jako tomu, že tato část zálivu neoplývala příjemně klidnou vodní hladinou, jako na jižněji položených místech.
Nemusela čekat dlouho, než se na místo dotrmácel Jon v závěsu s Ygritte. Oba dva se spokojeně zubili, když zjistili, že Arya je již na místě.
„Jako skoro vždycky sami, co?“ poznamenala rusovláska. Arya jen přikývla, než ze sebe shodila boty i šortky.
„Tak na co čekáte?“ zavýskla, než se rozeběhla do vln. Ygritte ji následovala, jen Jon poněkud váhal, než nakonec i on podlehl vábení chladné vody.
Koupání bylo osvěžující. Všichni tři plavali nedaleko břehu, občas si dělali naschvály a prostě užívali společně trávený čas. Nakonec se spokojeně uvelebili na ručnících.
„Změnila ses,“ podotkl z ničeho nic její adoptivní bratr. Podívala se na něj vážnýma očima.
„Ty taky. Předpokládám, že každý jsme se změnili s tím, jak jsme dospívali.“ Jon se na ni vážně zadíval.
„Mám tě rád, Aryo,“ pronesl, než jí hravě pocuchal ve vlasech, jak to dělával, když byla ještě malá holčička. Usmála se na něj. Příjemnou chvilku ukončilo vyzvánění mobilního telefonu.
Arya skoro vztekle sáhla po svém telefonu, který si dala k uchu, aniž by se dívala, kdo ji otravuje.
„Haló?“ ozvala se otráveně. Na druhé straně linky byl okamžik napjatého ticha, než se ozval známý hluboký hlas.
„Co děláš, děvče?“ Arya se okamžitě posadila. Rty se jí roztáhly do širokého úsměvu, což u jejích společníků vyvolalo pobavené výrazy.
„Jsem na pláži kus od Železné brány,“ přiznala. Zase to ticho.
„Sandore, děje se něco?“ ptala se najednou ustaraně.
„Chtěl jsem se zeptat, zda se nechceš jít třeba večer dívat na film?“
„Co nám pustíš?“ ptala se s hraným nezájmem. Cítila nervozitu muže na druhé straně, nedokázala mu to však usnadnit.
„Já...hmmm…,“ zakoktal se. Arya se nakonec přece jen slitovala.
„Tak víš co, když mě tu vyzvedneš, pojedeme ke mně a pustíme si Legendu o dobytí Sedmi království, co ty na to?“ nadhodila udičku. Okamžitě se chytil. Popsala mu místo, kde na něj bude čekat a rozloučila se.
„Sandor, hm?“ provokovala Ygritte. Jonovi se na tváři opět usadil zamračený výraz. Arya to na jednu stranu dokázala pochopit, na druhou se jí tohle jeho chování nelíbilo. Kdyby jen věděl, co měla za sebou, koukal by na ni jinak. Nebo by ji už nikdy nechtěl vědět. Nehodlala to riskovat, když se konečně vrátil do jejího života.
„U všech bohů,“ zamumlala Arya. „Je to jen kamarád, tak mi dejte pokoj!“ vykřikla nakonec rozzlobeně, než se opět skočila zchladit do vln. Dle výrazu na rusovlásčině obličeji však věděla, že ji ani na okamžik neuvěřila.
Vydrápali se nahoru, kde Ygritte odparkovala svojí otlučenou dodávku.
„Původně jsem přemýšlela, že tě vezmeme na večeři,“ škádlila ji. Arya cítila, jak rudne a nebylo to přemírou sluníčka. Jon stál s rukama v kapsách šortek a s temným výrazem v obličeji. Arya do něj drcla boky.
„Přestaň si dělat starosti, Jone,“ ozvala se opatrně.
„Mám pocit, že tohle je prostě povinnost všech velkých bratrů,“ vstoupila do toho Ygritte. Arya si povzdechla. Tenhle nový Jon jí byl strašně cizí. Objala ho, aby se ujistila, že je stále tady. Jon ji pevně stisknul.
„Promiň, mám o tebe jen starost. Ygritte má asi pravdu, ale nemůžu si pomoci, Arry. Prostě nemůžu,“ šeptal jí do vlasů s obavami. Arya cítila, jak ji v očích zaštípaly slzy.
„Já vím, ale snaž se, jinak ti to budu muset nandat v lukostřelbě, jako když jsme ještě bydleli na Zimohradu,“ pokusila se odlehčit atmosféru. Jon se uchechtl.
Jejich okamžik porozumění byl přerušen hlukem blížící se motorky. Arya se pousmála, když u nich zastavila obrovská černá motorka i se svým ne zrovna malým majitelem. Jon se opět začal tvářit nesouhlasně, ale Ygritte ho chytila za ruku a pevně stiskla, aby držel jazyk za zuby, než řekne něco, čeho by později mohl litovat.
„Sandore, tohle je můj bratr Jon a jeho přítelkyně Ygritte. Vážení, tohle je Sandor,“ představila je, než si samozřejmě vyndala ze sedlové brašny přilbu. Tahle byla o malinko menší, než ta minulá. Arye mezi očima naskočila zamyšlená vráska, avšak nekomentovala to. Úplně cítila, jak se jí do zad propaluje Jonův pohled.
„Uvidíme se,“ zahalekala, než se spokojeně usadila za Sandorem. Jon jen vztekle mhouřil oči a zatínal zuby, zcela jasně se mu ten muž nelíbil. Ygritte jí ještě hravě zamávala, než zmizeli z dohledu za první zatáčkou.
-xoOox-
Zhruba v polovině filmu ucítil, jak se o něj opřela. Neodvážil se ani pohnout, aby se od něj zase neodtáhla. Po chvíli však začal být ztuhlý, a tak si opatrně, aby ji nevyrušil, natáhl ruku na zadní opěrku pohovky a trochu pohodlněji se opřel. Jeho společnice jen něco zakňourala. V ten okamžik mu došlo, že už nejspíše před nějakou dobou usnula. Sám pro sebe se usmál. Došlo mu, že mu musela důvěřovat. V duchu si namlouval, že je v tom možná i něco víc, než jen touha po přátelství. Ihned tu myšlenku zatlačil hluboko do podvědomí, jako kravinu. Byla mladá, krásná, chytrá a mohla mít kohokoliv, na koho by si jen ukázala prstem, tak proč by se zahazovala se zjizveným o patnáct let starším chlapem, jakým byl on?
Něco zakňourala, než se mu stulila víc do náruče. Sandor měl pocit, že se asi zblázní, protože ta mladá žena už na něj prakticky ležela. Jednu nohu měla přehozenou přes jeho, zatímco trupem byla přitisknutá k jeho hrudníku. Pod bradou cítil její od koupání stále ještě trochu vlhké vlasy. Na film už se nějakou dobu nedokázal soustředit ani kdyby chtěl. Opatrně jí prstem pohladil po tváři. Doufal, že ji neprobudí, ale věděl, že i kdyby tohle byl jeden jediný okamžik jejich blízkosti, tak on by z toho byl schopen žít ještě dlouho. Možná i navždy, protože mu došlo, že žádná jiná se téhle malé vlčici nevyrovná. Ne v jeho očích. Unaveně si přejel rukou po obličeji.
S trhnutím se probudila. Několikrát zmateně zamrkala, než se vzepřela o jeho hrudník a omámeně mu hleděla do tváře. Netušila, jak se dostala do jeho náruče, ale nestěžovala si. Bylo to příjemné. Jeho pevné tělo jí poskytovalo pocit bezpečí. Těkala očima z jeho rtů k jeho očím, nedokázala si pomoci. V její rozespalé mysli nebylo místo pro logické uvažování. Jako už tolikrát v životě se poddala impulzivnosti. Spojila mu ruce za krkem a přitiskla svá ústa na jeho. Hladově ho líbala, snažila se vynutit si vstup do jeho úst.
„Prosím,“ zamumlala, když se na okamžik odtáhla. To jediné slovo v něm probudilo to, co se snažil potlačovat obzvlášť v její přítomnosti. Přitiskl ji k sobě, zatímco se jazykem mazlil s jejími ústy.
Arya mu spokojeně vzdychla do úst, když se podvolil jejímu polibku. V podbřišku cítila známé šimrání probouzející se touhy. Hravě ho kousla do rtu, než přes to místo přejela jazykem. Prsty jedné ruky mu zamotala do dlouhých vlasů, zatímco druhou měla položenou na jeho srdci, kde cítila jeho zběsilý tlukot. Cítila na zádech jeho opatrné doteky, které ji hladily. Najednou ji jeho silné ruce chytily v pase,odtrhly ji od něj a opatrně, avšak důrazně ji posadily na místo vedle něj.
„To stačí,“ zavrčel ochraptěle. Arya se při jeho slovech cítila, jako kdyby na ni někdo vylil vědro ledové vody. Její spánkem i vzrušením omámený mozek nějak nedokázal zpracovat, co se stalo tak špatného. Vášeň se pomalu začínala měnit ve zlost.
Stoupla si, aby nad ním získala zdání výhody, co se výšky týkalo. Hleděla na něj vztekem přimhouřenýma očima.
„Jsi gay nebo co?“ vyštěkla nakonec. Z jeho ohromeného výrazu usoudila, že tentokrát nestrefila cíl. Když mu její slova skutečně doputovala do mysli, tak se rozesmál upřímným smíchem. Mladá žena netrpělivě podupávala nožkou, jak čekala až ho ten záchvat smíchu přejde. Zavrtěl hlavou, než jí opatrně vzal za ruku. Byla proti němu tak strašně drobná. Její ruka se v jeho dlani ztrácela. Přejel palcem po jejím hřbetu, z čehož jí naskočila příjemná husí kůže. Jak moc jen toužila po tom, aby se jí dotýkal i někde úplně jinde. Netušila, jak bylo možné to, co se jí dělo. Nikdy nebyla z těch, co věřili na pohádky o spřízněných duších, láskách na první pohled a podobných blbostech. To byla parketa její sestry a přece měla neodbytný pocit, že se jí něco takového nejspíše děje právě teď.
„Není to správné,“ přiznal nakonec to, co ho trápilo.
„Cože?!“ rozhořčila se a měla co dělat, aby se ovládla a nepraštila ho. Díval se jí pevně do očí, než promluvil.
„Není to správné,“ zopakoval jenom.
„Kecy. Prostě rovnou řekni pravdu a přiznej se, že se ti nelíbím,“ vyzývala ho. Toužila to už mít z krku, a pak si někde v klidu lízat rány způsobené jeho odmítnutím. V tváři měl vepsaný úžas. Zavrtěl hlavou v odmítavém gestu.
„Podívej, děvče, rád budu tvým přítelem, pokud o to stále stojíš, ale tohle nemůžeme,“ snažil se jí vysvětlit.
„Proč ne?“ skoro zakňourala. Na okamžik sklopil hlavu. Přišla mu tak neskutečně nevinná.
„Podívej se na mě, podívej se mi do obličeje a máš hned asi tak milion důvodů! Navíc jsem o patnáct let starší, než ty, sakra,“ rozčílil se nakonec i Sandor. Arya jen vrtěla odmítavě hlavou. A co, že byl starší? Co záleželo na tom, že měl zjizvený obličej ani ona přece neměla tělo bez jizvy či šrámu. Pro ni bylo důležité, že se o ni staral a poskytoval jí pocit bezpečí a toužila mu dát to samé. Jenže on ji od sebe stále odstrkoval.
„Nejsi jediný, kdo má jizvy, Sandore,“ pronesla hořce, než mu vytrhla ruku, aby si zvedla tílko. Zastavila se až těsně pod linií prsů. Sledovala, jak se mu v obličeji objevil hladový výraz a v duchu se vítězoslavně usmála. Jenže, když si uvědomil na co kouká, tak se hlad změnil ve zděšení, a pak vztek. Věděla, že ten vztek nebyl namířen proti ní. Aniž by se zeptal, tak konečky prstů přeopatrně přejel přes nyní už celkem vybledlé jizvy. Okamžitě mu bylo jasné, že ji někdo zle pobodal. Překvapilo ho, jak strašně zatoužil tomu, kdo to udělal zakroutit krkem. Nebo líp, nejdřív mu odsekávat jednu část jeho těla po druhé, dokud by z něj nic nezbylo.
„Vidíš? Nejsi sám,“ snažila se mu to vysvětlit. Jeho prsty za sebou na její kůži zanechávaly horkou stopu. Ztěžka polkla. Připadala si obnaženější, než kdyby před ním stála nahá. Byla z toho nervózní.
„Kdo to udělal? Zabiju ho!“ zavrčel temně.
„Už není třeba. Zabila jsem ji v sebeobraně,“ ujistila ho.
„To je dobře,“ poznamenal suše, jako kdyby se bavili o tom, co si dají k večeři a ne o zabití jiné lidské bytosti. Po páteři jí sjelo již známé vzrušené zamrazení. Chytila ho za ruku, kterou stále hladil zjizvenou tkáň na jejím břiše, aby přilákala jeho pozornost. Jeden po druhém líbala jeho prsty, než nakonec vzala jeho ukazováček do úst. Sála ho a laskala jazykem, jako kdyby to byla úplně jiná část mužské anatomie. Viděla, jak těžce polknul, zatímco fascinovaně zíral na to, co dělá.
Arya se cítila opilá mocí, kterou nad ním i navzdory jeho předchozím slovům měla. S hlasitým pop nechala jeho prst vyklouznout z horkých úst.
„Chci tě poznat. Chci být tvá přítelkyně. Chci si užívat tvoji společnost a chci mít možnost volby,“ prohlásila s důrazem na poslední slovo. Omámeně přikývl.
„Proč?“ vyklouzlo mu tiše z pootevřených úst.
„Tohle už znovu probírat nebudeme,“ odmítla. Věděla, že ho dostala do bodu, kde se jí nevzepře.
S ďábelským úsměvem si mu sedla obkročmo na klín, vzala jeho tvář do dlaní a něžně se svými rty dotkla jeho úst. Okamžitě ji hladově líbal, jako kdyby byl umírající žízní a ona jediná voda v dosahu. Cítila, jak ji chytil za zátylek, aby mu nemohla uniknout, zatímco ona mu dlaněmi sjela na svalnatý hrudník. Nechala ho, aby jí sjel rty na krk. Jazykem přejel přes zběsile bušící tepnu, než to místo začal něžně oždibovat. Arya cítila, že se muž pod ní drží na uzdě, ale nekomentovala to.
Každý její vzdech, každé prudké nadechnutí, bylo sladkou hudbou pro jeho uši. To vše v ní probudil on. Musel se hodně držet, aby si ji hned tady a teď nevzal. Velkou rukou přejel po její paži, zatímco prsty jako by mimochodem zavadil o již vzrušením zahrocenou bradavku pod tenkou bavlnou jejího tílka. Když se od ní odtrhnul, tak viděl její chtíčem omámený pohled. Dávalo mu to jakýsi podivně vítězný pocit.
Jejich intimní okamžik narušilo vyzvánění telefonu. Sandor si povzdechnul, sáhnul si do kapsy džín a vytáhl to prokleté zařízení. Se vzteklým výrazem se podíval na ID volajícího. No skvěle, zaúpěl v duchu, když si mobil přiložil k uchu.
„No?“ ozval se. Arya stále na jeho klíně se zamračením sledovala, jak telefonuje. Rukama ho stále hladila po prsou, zatímco trpělivě čekala, až skončí hovor. Nakonec Sandor telefon položil a frustrovaně zavrčel.
„Odvolali mě na první směnu, vlče, musím jít do práce,“ zavrčel unaveně.
„To nevadí, Sandore. Slibuju, že nikam nezmizím,“ ujistila ho, než něžně přitiskla rty na jeho čelo. Vydal zmučené zaúpění. Odejít bylo to poslední, co chtěl udělat, jenže se dost dobře nedalo nic dělat.
„V kolik končíš?“ nadhodila sugestivně s jedním zvednutým obočím. Muž nad její nabídkou jen zavrtěl hlavou.
„Už budeš nejspíš dávno spát,“ ujistil ji. Arya se zasmála.
„Fajn,“ prohlásila nakonec trochu otráveně. Celou dobu doufala, že to povede někam trochu jinam, než jen k líbání na gauči, jenže se zdálo, že všichni bohové jsou proti ní.
„Dej na sebe bacha, a ne že mě vyměníš za jinou slečnu v nesnázích,“ rozloučila se s ním napůl žertem. Usmál se tím podivně dravčím způsobem, než se k ní naposledy sklonil a políbil její sladké měkké rty.
„Uvidíme se,“ slíbil jí. Mladá žena jen přikývla, než za ním s cvaknutím zaklapla dveře.
-xoOox-
Měsíc utekl jako voda a Arya se pomalu začínala připravovat na návrat do školy, aby započala svůj poslední rok studia historie. Včera se rozloučili s Jonem, kterému skončila dovolená a mladá žena si připadala podivně nejistá.
„Ygritte?“ ozvala se opatrně.
„Hm?“ Arya jen mávla rukou.
„Nic, zapomeň na to.“ Zrzka na ni upřela vážný pohled.
„Děje se něco mezi tebou a Sandorem?“
„Já nevím. Jsme spolu už měsíc a mám pocit, že pořád narážím do zdi. Možná už se mnou prostě nechce být, ale neví, jak by mi to oznámil,“ povzdechla si s obavami Arya. Ygritte se zvonivě rozesmála.
„Arry, Sandor je do tebe zamilovaný až po uši. Když jsme společně někde byli všichni čtyři, tak bys měla vidět, jak se díval na tebe a na každého chlapa, který prošel kolem a ulpěl na tobě pohledem. Ten tě nechce odkopnout, zlato.“
„Myslíš?“ ptala se Arya nejistě.
„Ještě jste spolu nespali, že?“ Mladší dívka cítila, jak rudne, než zavrtěla hlavou.
„Tak proto ta nejistota,“ pochopila rusovláska, než své přítelkyni věnovala vědoucí úsměv.
„Vždycky, když už si myslím, že to konečně vyjde, tak ho buď chtějí v práci a nebo se krotí. Vždycky se tak strašně ovládá,“ povzdechla si poněkud nabroušeně.
„Arry, možná se bojí, že by tě do něčeho nutil. Promluv si s ním o tom. Oba jste silné, neústupné povahy. Kdy se máte zase vidět?“
„Nejspíše zítra. Měl by konečně mít volno.“
„Vezmi si nějaké pěkné, sexy prádlo, a pokud ho ani to nepřesvědčí, tak si s ním budeš muset promluvit a vysvětlit mu to. Chlapi jsou občas úžasně natvrdlí,“ poučovala ji dál. Arya ji z náhlého popudu objala.
„Díky.“
„Jdeme nakupovat?“ zazubila se skoro ďábelsky Ygritte. Arya jí úsměv oplatila, než přikývla.
Asi po hodině se jim konečně podařilo najít to, co hledali. Černá krajková podprsenka se zapínáním ve předu a k tomu stejná tanga. Jemná krajka dávala tušit, co se skrývá pod ní, ale zároveň to svůdně skrývala.
„Jestli s ním nehne ani tohle, budete si muset promluvit,“ ujišťovala ji. Arya jen přikývla. Kupodivu si nepřipadala směšně. Ygritte se podívala na hodinky, než se rychle rozloučila, protože ještě měla jednu pracovní schůzku.
„Zavoláme si,“ rozloučila se Arry, než zamířila domů.
Když stála přede dveřmi svého bytu, tak měla pocit, že něco není tak docela v pořádku, jen nebyla schopná přesně určit co. Opatrně odemkla a s napjatými nervy vešla do dovnitř. Smysly měla vybičované na maximum. Jakmile vešla dovnitř, tak se jí do nosu vetřela vůně hřebíčku, kterou si spojovala jen s jedním živým člověkem. Ohromeně sledovala, jak se rozvaluje na jejím gauči. Kopnutím za sebou zabouchla dveře.
„Co chceš?“ zeptala se ostře s bojovně vystrčenou bradou. Místo odpovědi se na ni jen líně usmál.
„Takhle děvče zdraví starého přítele?“
„Jaqene, dost už těch her. Prostě mi řekni, co chceš, ať to máme za sebou,“ rezignovala. Její starý mentor se zvednul plavně jako velká kočkovitá šelma, přešel k ní, avšak nic jiného neudělal. Prohlížel si ji světlýma očima, než konečně promluvil.
„Chce děvče vědět, proč je muž tady ve městě?“ Arya Stark jen přikývla. „Muž chtěl vědět, zda je děvče v pořádku. A možná se pokusit napravit to, co nás rozdělilo,“ pronesl tím svým podivným stylem řeči.
„To se nikdy nestane. Myslela jsem, že ti na mně alespoň záleží, když nic jiného, ale ty jsi to všechno dělal jen proto, abys mě připoutal k Mužům bez tváře. To kvůli tomu, jak ses ke mně choval, jsem málem zemřela, když jsem plnila svou závěrečnou zkoušku. Waif žárlila na to, co jsem si stejně jako ona myslela, že máme. Jenže to všechno byla lež. Zradil jsi mě, tak se mi kliď z cesty,“ vyřkla rozzlobeně. Jaqen fascinovaně sledoval, jak se jí zlostí zvedá a klesá hrudník, ačkoliv v tváři neměla žádný výraz. Vycvičil ji dobře.
„Ne všechno byla lež, děvče,“ podotknul a přejel jí prsty po tváři.
„Teď už na tom nezáleží. Možná sis toho nevšiml, ale mám přítele,“ poznamenala, když mu podrážděně odstrčila ruku. Jaqen si odfrknul.
„Miluje ho děvče?“ Arya nedokázala při té otázce ovládnout svůj obličej.
„Co je ti po tom?“ prskla, jako divoká kočka. Jaqen neodpovídal. Vyčkávavě si ji prohlížel. Dívka se nakonec zhluboka nadechla a pevně se mu zadívala do očí, aby ji nemohl obvinit ze lži, ačkoliv mu lhát nehodlala. Měla neodbytný pocit, že mu dluží upřímnost.
„Ano. Miluju Sandora Cleganea, ale tobě je po tom hovno!“ odvětila ledově. Kdyby pohled mohl zabíjet, byl by Jaqen na místě mrtvý. Ještě okamžik ji studoval, než se k ní sklonil a skoro otcovsky ji políbil na čelo.
„S tím muž může žít, ale věř, že bude čekat, sladká dívko,“ zamumlal jí do vlasů, než se odebral k odchodu. Arye konečně došel význam jeho slov.
„Možná kdybys mi to tehdy řekl, tak vše mohlo být jinak,“ pronesla k jeho zádům. Jaqen pouze přikývnul, než zmizel za ohybem chodby.
Arya se cítila vyčerpaně. Tohle malé setkání ji zanechalo podivně prázdnou. Podívala se na hodiny. Měla ještě čas si dát sprchu, vzít si na sebe nové prádlo a vydat se na cestu k Sandorovi. Chtěla ho překvapit a zároveň nehodlala být v tomto okamžiku ve vlastním bytě. Po Jaqenově návštěvě se tu cítila poněkud nejistě.
Taxík ji vyhodil u domu, kde byl Sandorův byt. Nemusela ani zvonit, když se dveře otevřely a nějaká postarší dáma ji pustila dovnitř, když šla venčit svého psíka. Arya s širokým úsměvem poděkovala, než výtahem vyjela do posledního patra kde její přítel bydlel. Nebyla tady poprvé, ale dnes cítila podivnou nervozitu. Bála se, že ji Sandor odmítne. Nic tomu sice nenasvědčovalo, ale i tak se Arye sevřelo břicho podivnou směsicí strachu a nervozity.
Zaťukala na dveře a čekala na odpověď. Okamžik se nic nedělo, a když chtěla zaklepat znovu, tak se jí ruka zastavila v polovině pohybu. Za dveřmi se ozvaly kroky. Dala ruku dolů a nervózně si kousala spodní ret. Jeho obrovská postava skoro úplně zaplňovala dveře.
„Aryo?“
„Myslela jsem, že tě překvapím a přijdu já za tebou,“ vyhrkla dřív, než si to vše mohla rozmyslet.
„Pojď dál,“ zabručel, než ustoupil, aby mohla projít. „Hned na sebe něco hodím, zatím si udělej pohodlí,“ vyzval ji. Arya ho však zastavila v okamžiku, kdy za nimi zaklaply dveře. Očima hltala jeho polonahou postavu. Kromě volných kraťasů, které nosil na cvičení na sobě neměl nic.
„Nechoď,“ požádala ho. Zvědavě na ni povytáhl obočí. Jen zavrtěla hlavou, než ho za ruku odtáhla k malé pohovce. Nechtěla sedět, ale prostě ani nechtěla stát přímo u dveří.
„Co se děje?“ ptal se zamračeně. Její chování mu dnes přišlo netypické. Začínal být nervózní. Arya jen zavrtěla hlavou, než se narovnala v ramenou a zabodla mu pohled do obličeje.
„Musíme si promluvit,“ vysoukala ze sebe nakonec neochotně. Sandora se zmocnilo neblahé tušení, že jeho pohádka právě skončila. „Není mi to zrovna příjemné, ale chci se zeptat, zda se mnou vůbec chceš ještě být?“ Muž několikrát zmateně zamrkal. Zamračil se.
„Samozřejmě, že ano,“ pronesl tónem, který nenechával prostor pochybnostem. Arya si uvnitř vydechla.
„Tak proč se se mnou odmítáš milovat? Vždy, když máš možnost mě konečně svést, tak se zastavíš. Pořád si ode mě držíš odstup!“ obviňovala ho, zatímco si stále ještě kousala spodní ret.
„Protože jsem tě nechtěl do ničeho tlačit. Jsi tak strašně mladá, krásná a plná života, bál jsem se, že bych tě tlačil do něčeho, co nechceš,“ snažil se jí vysvětlit.
„Jsi idiot,“ prskla po něm. Sandor se uchechtnul.
„Bál jsem se, že kdybys věděla, co bych s tebou nejraději provedl, tak bys mě už nechtěla,“ zachraptěl.
„A co to bylo?“ ptala se zvědavě, když se jí touhou opět sevřel podbřišek.
Překvapeně vypískla, když ji chytil v pase. Okamžitě mu nohy obtočila kolem pasu. Přenesl je do ložnice, kde ji přinutil, aby ho pustila. Hladově ji líbal. Arya se pod ním vrtěla a rukama mu hladově přejížděla po odhalené kůži tak daleko, jak jen dosáhla. Cítila, jak se přesunul na její krk, a pak stále níž. Vyhrnul jí lem trička a ona mu pomohla, aby ji vysvléknul. Spatřila v jeho tváři šok nad jejím novým kouskem spodního prádla. Neobtěžoval se jí tu podprsenku ani sundat, když ucítila, jak našel její bradavku. Pokoušel ji zuby tak dlouho, dokud se nezahrotila. Sál její ňadro a mazlil se s ním ústy i rukama, než stejnou péči věnoval i druhému. Arya byla zadýchaná touhou z jeho laskání. Najednou ucítila jeho rty na holé kůži, když z ní konečně sundal tu proklatou krajkovou věc. Líbal ji v údolíčku mezi ňadry, než se vrátil k jejím sladkým ústům. Plenil je jazykem a hrdelně zamručel, když cítil, jak ho hravě kousla do spodního rtu.
Arya se nemohla nabažit pocitu, jak ji chloupky na jeho hrudi dráždily vzrušením vztyčené bradavky. Když se od ní opět odtáhnul, tak zklamaně zasténala. On se však jen posadil na paty, rozepjal jí džínové šortky a pomalu je začal stahovat dolů. Arya nadzvedla boky, aby mu to ulehčila. Fascinovaně na něj zírala. Zdálo se, že poprvé se konečně přestal držet zpět. Až na černá krajková tanga před ním ležela nahá.
Posadila se a dlaněmi mu přejela přes svalnatá stehna. Cítila, jak se pod jejím dotekem jeho svaly chvějí očekáváním. Jako by mimochodem přejela konečky prstů i přes jeho rozkrok. Intuitivně jí boky vyrazil vstříc.
„Sundej si je,“ zamumlala mu do ucha, než ho přes látku pevně stiskla. Slyšela, jak ztěžka polknul, než vstal, otočil se k ní zády a pomalu se začal svlékat z toho jediného, co ho před jejím hladovým pohledem zahalovalo. Z nějakého důvodu jí nikdy nedovolil, aby ho viděla nahého, a tak napjatě čekala.
Otočil se k ní, jako ve zpomaleném filmu. Arya ho sjela pohledem od shora až dolů, než se neochotně vrátila k jeho tmavým očím.
„Jsi úchvatný,“ vydechla, než se natáhla a konečně mohla jeho penis stisknout v ruce bez látkové bariéry. Hladově přejížděla nahoru a dolů po jeho podle jejích měřítek celkem majestátní velikosti. Zadívala se vzhůru do jeho tváře, když ho zkusmo vzala do úst. Nedokázala ho pojmout moc hluboko, ale i tak to zdá se stačilo. Okamžitě jí položil ruce na zátylek a určoval tempo. Arye se to velice líbilo. Obzvlášť, jak zasténal, když mu špičkou jazyka sjela přes uzdičku na spodní straně žaludu. Nechala ho vyklouznout z horkých úst. Cítila, jak se jí vlhká látka kalhotek lepí k touhou se svírající kundičce.
Vlezl k ní na postel a otočil ji na břicho. Očekáváním skoro ani nedýchala. Klekla si na všechny čtyři, když ucítila, jak se nad ní naklonil. Prsty si propletl s jejími, zatímco jeho vzrušené mužství jí leželo přesně mezi půlkami zadečku. Několikrát divoce přirazil, což u ní vyloudilo vzrušené zasténání. Ten pocit moci, jakou nad ní měl byl úchvatný. Věděla, že nikomu kromě něj by to nikdy nedovolila. Ale on byl vyjímečný.
„Nejradši bych si tě vzal takhle pěkně zezadu. Tvrdě bych do tebe zajel až po kořen,“ chraplal jí vášnivě u ucha, než se odtáhl a napodobil pohyb, o kterém mluvil. Arya mu bez většího přemýšlení vyšla boky vstříc.
Jednou rukou jí přejel po ňadrech, než vklouzl pod látku těch sexy kalhotek, které měla a neomylně našel její poštěváček. Kroužil po něm prsty, mnul ho a sem tam i silněji stisknul. Arya byla jako smyslů zbavená. Zoufale přirážela proti jeho ruce i bokům, jen aby dosáhla orgasmu. Pak najednou byl jeden jeho prst uvnitř ní. Nad tím pocitem hlasitě zasténala. Chraplavě se zasmál, než přidal i druhý prst. Lehce je pokrčil, takže se otíral o to místo uvnitř jejího těla, které vysílalo elektrizující mravenčení až do špiček jejích prstů na nohou.
Zoufale zakňourala, když ucítila, jak z ní vyklouzly jeho prsty. Cítila, jak jí zahákl gumu kalhotek, než jí je rychle stáhl ke kolenům, rychlým pohybem ji otočil na záda a zcela ji vysvlékl. Ležela před ním nahá s rozevřenýma nohama a výrazem absolutní vášně vepsaném v obličeji. Přišla mu ještě nádhernější, než kdy předtím. Nejraději by ji ochutnal, ale ovládl se. Na tohle bude čas později, pomyslel si potěšeně, když si lehl mezi její stehna. Opíral se o lokty, aby ji pod sebou nerozdrtil a hleděl do těch obrovských šedých očí, které ho na první pohled uhranuly.
Cítila, jak špička jeho penisu dotírá na její vzrušením pulzující dírku. Toužila po tom, aby do ní už konečně vnikl, zároveň se však obávala toho, zda ho bude vůbec schopná pojmout. Na Sandorovi prostě nebylo nic malé. Nebyla sice panna, ale najednou si tak znovu připadala.
Nadzvedl se a pomalinku do ní začal pronikat. Viděla, jak mu na čele naskočila soustředěná vráska stejně, jako u linie vlasů spatřila drobné krůpěje potu. Arya se prudce nadechla nad tím, jak ji napínal. Měla pocit, že ji jeho penis napíná na hranici možností. Nebylo to vyloženě bolestné, ale i tak se ho pevně chytila za paže, než mu prudce vyrazila boky vstříc. Sandor prudce skrz zaťaté zuby vtáhnul do plic vzduch, zatímco ona vytřeštila pohled, když ucítila, jak jí narazil až na děložní hrdlo. Nezvyklý diskomfort se v ní mísil se slastí v neskutečně lahodném koktejlu. Vzal jí obličej do dlaní, než se nad ni naklonil.
„Neublížil jsem ti?“ zachraplal s hlasem poznamenaným úsilím, jak se snažil dále nehýbat. Usmála se na něj, než jemně zakroužila boky. Z hrdla se mu vydral sten.
„Jestli se nepohneš, tak ublížím já tobě,“ zašeptala mu s vyzývavým úsměvem. To bylo vše, co potřeboval.
Nejdříve ji týral dlouhými, pomalými přírazy, kterým vycházela vstříc. Chvíli jim trvalo, než našli společný rytmus, ale brzy se vzduch v Sandorově ložnici naplnil zvuky jejich milování. Hladil ji po ňadrech, sem tam lehce stisknul její bradavku. Líbilo se mu, jak její tělo odpovídá na jeho doteky a laskání. Sedl si na paty, chytil ji pevně v bocích a začal do ní nemilosrdně přirážet. Jeho tempo bylo šílené, ale mladá žena měla pocit, že pokud rychle nedojde orgasmu tak uvnitř vybuchne. Rukou sjela mezi jejich těla, kde rychle laskala svůj klitoris. Fascinovaně sledoval, jak se jeho penis noří do její úzké a mokré dírky a cítil, jak se mu napínají varlata. Už dlouho nevydrží. Najednou se Arya vzepjala a vykřikla, jak se jí z rozkroku do celého těla rozšířila silná vlna orgasmu. Měla pocit, že zešílí, když se její kundička snažila divoce stáhnout kolem jeho stále do ní vnikajícího mužství. Snažila se uklidnit, ale nedalo se to. Jeho pohyb a to jak jeho pánev narážela přímo na její klitoris ji nenechalo svézt se z orgasmické vlny. Bylo to úchvatné. Nakonec i ona viděla, jak nad ní strnul. Ve svém vlastním vzrušení do ní zatínal prsty a dívce bylo jasné, že tam zítra bude mít modřiny, avšak nevadilo jí to. Z hloubi hrudi mu vyšel primitivní zvuk uspokojení, když se v ní několikrát vzepjal a ona ucítila, jak se v ní rozlévá jeho semeno. Její tělo ho ještě několikrát křečovitě stisklo, jako v odpověď na jeho vlastní orgasmus. Nakonec z ní opatrně vyklouznul a lehl si vedle ní. Arya zasténala, když přišla o ten pocit absolutního naplnění.
Přitulila se k jeho obrovskému tělu a líně se probírala prsty těmi hrubými chloupky na jeho hrudi, které ji tak fascinovaly. Nikdy by neřekla, že je z těch, kterým se tohle líbí. Až do nynějška ten pocit neměla. Pomalu ji ukolébával pocit jeho silného srdce, které ji bilo pod rukou. Hlavu měla položenou v ohbí jeho paže, jako kdyby tam vždy patřila. Byla v bezpečí a pro tuto chvíli i uspokojená. Věděla, že s ním se nemá čeho bát. Její muž ji ochrání. Zívla a unaveně odplula do spánku.
Sandor ji hladil prsty po tváři i vlasech, zatímco přemýšlel, jak je možné, že zrovna on ze všech lidí měl to štěstí, že ji mohl nazývat svou přítelkyní. Byl šťastný, jako ještě nikdy předtím a hodlal se postarat o to, aby mu jeho štěstí nikdo a nic nevzal, i kdyby kvůli tomu měl vypustit duši.