Seznam
Oheň na koleji praskal v roji jisker, vysílaje občasné zapraskání jasného zvuku mísícího se s povznesenými tóny sobotní odpolední konverzace.
Nebelvírské dívky z posledního ročníku se shromáždily v pokoji Hannah. Stalo se to pravidelným setkáním po zápase ve famfrpálu. Chlapci zůstávali na famfrpálových pozemcích tak dlouho, jak jen bylo možné a dívky využily výhody jejich nepřítomnosti, aby si popovídaly o všem a o ničem – obvykle o nich.
Toto sobotní odpoledne nebylo jiné. Byl chladný říjnový den a počasí se zhoršovalo už od oběda. Hnědnoucí podzimní listí bylo hnáno proti sklu malých oken s rostoucí beznadějí.
Dívky seděly v pokoji nahodile, rozvalené na posteli, okenním sedátku nebo na podlaze.
Klábosení bylo jako vždy orientováno na muže.
„Viděli jste Zabiniho zákrok? Kdyby to nebyl Zmijozel, tak bych dokonce i já musela říct, že to bylo docela působivé.“
Hannah se rozesmála. „Ach dobrá, Alice, teď už to nemůžeš popřít – není to jen tohle, co na Blaiseovi shledáváš působivým!“
Alice svěsila hlavu a přemáhala záchvat smíchu. „Ach bože, víš, že tu není způsob, jak bych si mohla vyjít se Zmijozelákem, ale...na koukání není nic špatného!“
„No, pokud je tedy koukání všechno, pak tedy ani vzdáleně nebudeš chtít slyšet, že on se na tebe taky strašně moc kouká!“ zakřenila se na ni Hannah z druhé strany.
„Opravdu?!“ Alice se náhle posadila zpříma, oči do široka otevřené. „Ach můj bože, já si toho nevšimla!“
„Jo, opravdu!“
„Jeho otec, no dobře, kdokoliv, kdo vystupoval naposledy jako jeho otec tu koneckonců byl minulý týden – věnoval nějaké nové camrály,“ připojila se Susan. „Viděli jste ho? Pcha! Pokud si myslíte, že Blaise je pěknej...“ Susan si zvedla ruku ke tváři a přehnaně se ovívala.
„Suse! Musí mu být minimálně kolem padesáti!“
„No a?! Ne, že by mě to zastavilo! Zkušenější, lepší – to je to, co chci říct!“
Dívky zaklonily hlavy a rozesmály se. Polštář přeletěl místnost na Susan, která ho chytila a hodila nazpět.
„OK,“ řekla Hannah, postavila se a otočila se dokola, aby obsáhla všechny dívky. „Nadešel čas seznamu, děvčata!“
Zaúpěla, ale nedokázala skrýt hlavní očekávání. „Co je to tentokrát, Hannah? Udělali jsme Havraspárské, dokonce jsme klesly tak hluboko, že jsme udělali Mrzimorské a se studem si vzpomínám na členy Ministerstva, když jsme jednou byli opravdu, opravdu znuděné.“
„Ach, tohle je snadné – OCBRO!“
Dívky opět vybuchly ve skřehotavý smích.
„Cože?!“ protestovala Hannah s předstíraným ohromením. „Začala jsi to zmínkou o Blaisově zaskočivším otci! No tak, pojďme si to poslechnout – Otcové, Co Bych Ráda Ošukala!“
Navzdory jejich ukázané počáteční nedůvěry zabralo dívkám jen okamžik, než se dostaly do rozpoložení této příležitosti.
„No, zaskakující otec Blaise pro jednu.“
„Jop! Na tom se shodneme!“
„Otec Deana Thomase je opravdu v kondici – viděli jste ho? Vysoký, se širokými rameny, nohy, za které by stálo za to zemřít...používané k cvičení draků...“
„Ach, bože, ano – viděla jsem ho na Řečnický den minulý rok a pomyslela si: Kdo to je?!“
„Tvůj otec není špatný, Alice!“
„Kruci, Susan! Mlč! Je také šťastně ženatý s mojí matkou!“
„Promiň, ale jenom o tom mluvíme...to nic neznamená!“
„Ach, ale no tak, holky...všechny víme, že je jen jeden opravdový, že? Všechny myslíme na tu samou věc.“ Hannah se usmála s posměšným mrknutím.
Dívky se podívaly jedna na druhou a usmály se.
„Ach...ano.“
„Můžeme nesnášet syna, ale...,“ Alice se ušklíbla s nepříčetným povzdechem. „...taťka...úžasný...“
„Lucius... 'Prosím udělej mi to znovu... a znovu...a ještě jednou'... Malfoy!“ Hannah doprovázela své prohlášení vířícími vizuálními efekty.
Dívky vyjekly a padly do hysterie.
„Ano! Ano! Ano! Bože, ten chlap je tak, tak, tak pěkný! Dokonce bych i uvažovala o tom být milá na Draca kvůli šanci strávit s ním nějaký čas!“
„A velikost jeho domu je taky působivá!“ dodala Ginny.
„Není to velikost domu, o co mám zájem!“
Další smích.
Alice se otočila k dívce sedící za ní. „A co ty, Mio? Lucius Malfoy – nejschopnější otec – souhlasíš?“
Hermiona byla stranou od ostatních, seděla tiše na okenním sedátku, četla si. Vzhlédla od knihy v otázce. „Hmm? Promiň, opravdu jsem neposlouchala.“
Hannah zaúpěla. „Mio! Nemohla bys pro jednou vystrčit hlavu z knihy a prostě se trochu bavit? OCBRO – seznam na den! A usoudili jsme, že Lucius Malfoy je zcela rozhodně na vrcholu.“ Zahihňala se, když dokončila své vysvětlování. „Co myslíš?“
Hermiona se donutila slabě usmát a opět sklonila hlavu ke knize. „Domnívám se, že je OK.“
„Bože, Mio! Ty opravdu občas umíš být frigidní kráva! Skutečně! Ten muž je chodící sex na hůlce!“
„Nebo sex na vycházkové holi s hadí hlavou!“
Zase jednou se místností odrážel pronikavý smích. Hermiona protočila oči, než se zase začala soustředit na svůj román.
„No, tak to byl sakra krátký seznam – potřebuje prodloužit. Co další?“ pobídla je Alice.
„Už vím! Doplňme OCBRO, třeba o UCBRO?!“
„UCBRO?!“ zeptala se Susan ve zmatené nejistotě.
„UCBRO?!“ zeptala se Susan ve zmatené nejistotě.
„Vždyť víš – Učitelé, co bych...“ rozesmála se Hannah ještě, než vůbec mohla dokončit větu.
„Hmm...tohle by mohlo být trochu složité. Netýká se to Kratiknota, že ne?!“
Opět se rozesmáli. „Ach nikdy nevíš – ten způsob, jakým kývá svou taktovkou...!“
Alice se rozesmála tak moc, že se musela chytit za břicho. Hannah po tvářích tekly slzy.
„Vážně, děvčata, kdo z nich? Všichni jsou staří, ženské...nebo proklatě bídní.“
„Proklatě bídní?!“
„Víš, koho myslím,“ zaksichtila se Susan.
„Proklatě bídný nezbytně neznamená nehodný ošukání!“ popichovala Alice, kousajíc se do rtu.
„Nehodný ošukání – co za slova to sakra je?!“
„Ve skutečnosti docela dobré,“ zahihňala se Alice s drze nakrčeným nosíkem.
„A kdo přesně je ten 'ne nehodný' člen sboru?“ vyptávala se Hannah s posměšně pozvedlým obočím. „Prosím řekni.“
„Ty přesně víš, koho myslím,“ usmála se samolibě Alice.
„Troufám si to říct.“
„Všechny na to myslíme.“
„Opravdu?!“
„Ach no, myslím, že ano!“ souhlasila Susan.
Alice se postavila a prohlásila to, co bylo ve všech myslích s proměnlivě rozkvetlou vůní toho muže samotného. „Jízlivý, zlověstný, sarkastický, zvučný, ale koneckonců, mohu-li mluvit za sebe, překvapivě sexy...Profesor Snape!“
Dívky máchaly rukama v různé míře popírání a rozpaků, jejich nohy kopaly do vzduchu, jako způsob vyjádření společného veselí, které v nich bublalo.
„Ach bože! Nemůžu uvěřit, že jsi to řekla!“
„Ach, víš, že si to všechny myslíme – je dobré být schopné si to připustit, ne?!“
„Ale on je tak...“
„Nádherný?“
„Ale on nás všechny nenávidí!“
„Možná, ale nepronáší své jízlivosti tím nejorgastičtějším, hlubokým, pulzujícím barytonem, který jste kdy slyšeli? Mohl by mě urážet celý den a já bych tam jen ležela a brala si to!“ vydechla Alice.
„Musím říct...miluju jeho kabátec. Všechny ty knoflíčky...“ povzdechla si Susan.
„Ach ano. Knoflíčky! Černá a knoflíčky... Bože, chci na nich mít ruce!“
Alice náhle nesouhlasně mlaskla a otočila se na patě k Hermioně, která stále tiše seděla na římse, soustředěná na svou knihu. „Hermiono! No tak! Nemůžeš se alespoň trochu zapojit?! Jsi opravdu dojemná! Co si myslíš o Snapeovi?“
Hermiona neodlepila oči od textu. „Je mimořádně dobrý učitel.“
„Jo...vsadím se, že by mě taky mohl naučit pár věcí!“
Hermiona nepřítomně zvedla oči ke stropu.
„Namouduši, Mio. Měla by sis trochu odpočinout, rozpustit si vlasy. Jenom si děláme trochu legrace, povídáme si...no tak!“
Přesně poté se Hermiona podívala na hodinky a sklouzla z okenní římsy s náhlou rychlostí. Zvolila si cestu ke dveřím skrz ležící dívky.
„Uvidíme se u večeře, lidi. Užijte si zbytek vašeho...tvoření seznamu.“
„Kam mizíš? Zase do knihovny? To vážně musíš přečíst každou knihu, která tam je?“
Hermiona se na ně usmála, zatímco sahala na dveře. „Uvidíme se pak.“
Zavřela za sebou naslouchajíc smíchu, který nepolevoval.
Hermiona se otočila a opustila Nebelvírskou společenskou místnost. Bradavickými chodbami procházela rychle a tiše.
Nemířila do knihovny.
Hermiona se brzy ocitla na určeném místě. Otevřela silné dveře a vstoupila do známé místnosti. Zdála se prázdná. Prošla místností a položila své knihy na židli, natáhla ruce a sundala si z vlasů skřipec, který držel její nezkrotné kadeře na místě. Pevně potřásla hlavou a nechala spadnout své husté hnědé vlasy. Za ní se ozval jemný zvuk. Nepatrně se usmála, ale neotočila se.
Černě oděné paže se kolem ní něžně natáhly, sevřely ji v pase a přitáhly ji zády k pevnému, obtaženému trupu.
„Jdeš pozdě.“
„Já vím. Rozptýlil mě hovor mých spolužaček.“
Hermiona vztáhla ruce a přitáhla černý vršek hlavy dolů ke svému krku. Hlasitě si povzdechla, když horké, plné rty posévaly zkoumavými polibky její odhalenou kůži.
„Dost na to, aby tě to ode mě udrželo?“
„Nikdy.“
Hermiona se otočila, vztáhla ruce k hebkému černému materiálu, v kterém byl muž před ní. Zvedla hlavu, rty okamžitě otevřené k horkému, pátravému polibku Severuse Snapea.
Uprostřed stále rostoucí touhy jejího těla, za sebou nejasně vnímala přicházející kroky. Ruce, ne ty Severusovi, které držely její hlavu, aby měl perfektní přístup k jejím dokonalým ústům, jí přeběhly po zadní straně stehen, vytahujíc jí sukni, když šly po jejím klenutém zadečku, vklouzly dlouhým prstem doprostřed, klouzajíc jemně skrz vždy dokonale promáčené spodní prádlo.
Jedna z jejích rukou opustila Severuse a šla zpátky, aby nalezla muže za sebou. Odtáhla ústa od černovlasého milence a ostře je otočila, aby je uvítal pátravý jazyk jiného muže.
Hermionina hlava padla dozadu, zatímco Lucius Malfoy ji pevně držel, vinouc se kolem ní, aby se dostal do jejího vlhkého tepla. Severus sklonil hlavu, aby se tvrdě přisál na její hrdlo sestupujíc ještě níž a nechávajíc své ruce nalézt knoflíčky její košile, rychle tři rozepnul a vklouznul dlouhými prsty dovnitř do blízkosti její trčící bradavky.
Hermiona zalapala po dechu, když se Lucius odtáhnul od jejích úst a soustředil se na prsty přemlouvající její promáčené ženství.
„Máš nějaké potíže dostat se tam?“ zaúpěla tázavě.
„Měl jsem je někdy?“ promluvil pomalu plavovlasý muž.
„Ne...díky Merlinovi.“
„Přesně tak.“
Severus zcela rozhalil její košili a odhalil její ňadra, rýsujícími se v košíčcích podprsenky. „O čem se bavily tvé spolužačky, že tě to tak zdrželo od...nás?“
Rychle odstranili každý kousek oblečení z jejího těla, jejich ruce a ústa rozpalovala každičké nervové zakončení, vyvolávajíc chvění zoufalého chtíče po celé její kůži.
Když si dovolila spustit se na podlahu učebny lektvarů mezi dva muže, tak se dokázala nadechnout předtím, než touha odstranila jakoukoliv schopnost souvisle uvažovat. „O ničem, s čím byste si vy dva měli dělat starosti.“