Serpentine 10
10. kapitola
Malý, štíhlý muž se špinavě blond vlasy a s obličejem utopeným v úkloně předstoupil kupředu. Třásly se mu ruce, ale hlas měl silný.
„Našli jsme cestu dovnitř, můj Pane, ale náš transport nejdřív bude třeba opravit,“ řekl. Pohlédl na muže v dlouhém, propracovaném hábitu, jehož tvář byla ve stínu. „Náš člověk uvnitř ji bude schopen opravit během několika měsíců během roku, a pak budeme připraveni.“
„Skvělé,“ odpověděl Mistr. Harmony věděla, že byl novinkami potěšen, když si začal prsty pohrávat s hůlkou. Ten podtón v jeho hlasu ji donutil přemýšlet o způsobu, jak zněl, když předtím mluvil se Snapem a uvědomila si, že zní jinak, když mluví se svými následovníky a když jsou sami. Hlas, který používal nyní jí způsobil záchvěv strachu, který se v ní ozval, když ho poprvé uslyšela. Byl to hlas, který vyžadoval pozornost každého přítomného v místnosti.
„Čtyři z vás si vezmou směny na hranicích a ostatní se vrátí na své posty,“ rozkázal, pak se otočil a bez dalšího slova opustil skupinu. Harmony ho následovala po jeho boku,l ale dovolila si ukradnout pohled zpět na Smrtijedy.
Muž v propracovaném hábitu vykročil ze stínů a ona okamžitě poznala Luciuse Malfoye. Byl jeden z Voldemortových nejvěrnějších následovníků a otec Harryho největšího nepřítele – Draca Malfoye. Jeho ledově šedé oči na ní spočinuly, když se otočila a následovala chodbou svého Mistra. Dokud nebyla až přímo za svým Mistrem, tak neslyšela kroky, které se ozývaly přímo za ní. Ona i Voldemort se ohlédli a spatřili Luciuse, který k nim rázoval dlouhým krokem, zatímco platinově blond vlasy mu vlály kolem obličeje.
Při pohledu na známého muže se Harmony sevřel žaludek. Kdyby spatřil její tvář nebo třeba uslyšel její hlas, tak by ji okamžitě poznal. Naposledy, kdy se s ním setkala tváří v tvář, tak ji urážel proto, že byla z mudlovské rodiny. Chtěla mu kletbou vymazat paměť.
„Můj Pane,“ pronesl Lucius s lehkou úklonou.
„Luciusi,“ odpověděl Voldemort s přikývnutím.
Lucius mu věnoval obdivný pohled a promluvil: „Jsem poctěn úkolem, který jste svěřil mému synovi. Ujišťuji vás, že během roku uspěje.“
„Dohlédni, aby tak učinil a bude bohatě odměněn,“ pronesl jejich Mistr.
Lucius se na okamžik usmál, ale pak se jeho rysy zostřily, když se zeptal: „Ale, můj Pane, musím vědět, kdy ho poctíte znamením zla?“
Voldemort se nad tím poněkud zamyslel, než promluvil. „Přiveď ho příští měsíc na Zmijozelovu oslavu. Pak se mu dostane té cti.“ Hluboce se uklonil, než promluvil.
„Děkuji, můj Pane.“ Když se postavil, tak ještě jednou věnoval Harmony chladný pohled.
„Toto je Harmony Hangleton,“ řekl mu Voldemort smělým hlasem. „Připojila se k nám teprve nedávno.“
„A ona již dostala znamení zla?“ zeptal se Lucius s pohrdavým úšklebkem, zatímco na ni dál hleděl.
„Ne, nedostala,“ odpověděl pevně Mistr. „Dal jsem Harmony své Hadí zaklínadlo, Luciusi. Jsem si jist, že to chápeš.“
„Ha-hadí zaklínadlo, můj Pane?“ zakoktal se, když pohledem v úžasu přeskočil od ženy k Pánovi zla. „Jste si jist, že je to moudré?“
„Nezpochybňuj mé motivy, Luciusi. Nikdy jsem si nebyl ničím více jistý,“ řekl Voldemort s poledem chladnějším, než byl původně ten Luciusův. „Teď už nás nech a vrať se ke svým povinnostem.“ Lucius se rychle uklonil a odspěchal pryč.
Harmony s Voldemortem v tichosti pokračovali v chůzi. Po chvíli se ozvala. „Nevěděla jsem, že tu bude Lucius Malfoy.“
Voldemort okamžik hleděl na Harmony, než pokračoval v chůzi. „Znáš se s ním?“
„Ne, ne tak docela,“ kličkovala. „Znám jeho syna Draca a při nějaké příležitosti jsem je viděla spolu.“
„Draco má potenciál stát se věrným následovníkem stejně, jako jeho otec,“ řekl. „Ale stejně jako jeho matka Narcissa má i on příliš měkké srdce. Jsem rozmrzelý z toho, že by mohl neuspět ve svém úkolu.“
Harmony by ráda věděla, co to je za úkol, ale nezeptala se. Namísto toho promluvila. „Ale musíte v něj mít nějaký druh víry, Pane, když přece máte v úmyslu ho odměnit znamením zla.“
„Abych si zajistil loajalitu otce, tak se zdá se musím věřit i synovi, nemyslíš?“ odpověděl. „Co víš o Dracovi? Myslíš, že bude dobrým Smrtijedem?“
Harmony byla zaskočena tím, že se jí Pán zla ptá na její názor na věc, a tak jeho otázku upřímně zvažovala. Pamatovala si, jak spolu Harry a Draco často bojovali, a jak se chlubil tím, že jeho otec byl jedním z Voldemortových nejloajálnějších následovníků.“
„Ano, můj Pane,“¨odpověděla s náznakem zloby. „Bude v tom opravdu hodně dobrý.“
Zbytek cesty kráčeli v tichu. Sledovala, kam jdou v pokusu si zapamatovat cestu. Když na zdi spatřila malbu nádherné ženy s tmavými vlasy a v zelených šatech, tak se opět podívala, aby ty dva porovnala. Rozhodně měl ty samé oči, jako ona a taky ten samý nos. Voldemort se zastavil, když si všimnul, že na malbu upřeně hledí.
„Vy dva musíte být příbuzní,“ poznamenala. Mistr pohlédnul na malbu.
„Ano, byli jsme příbuzní. Je to má matka,“ odpověděl hlasem naplněným pýchou. Harmony zvědavě pohlédla do světle modrých očí ženy, a pak zpátky na svého Mistra.
„Vypadáte jako ona.“ Mistrova tvář se proměnila v rozmrzelou, když znovu pohlédnul na malbu, a pak se zamračil.
„Ne tak docela,“ pronesl chladně. „Pojď, ukážu ti to.“
Zastavili před dveřmi do jeho ložnice a on ukázal na malbu bohatého páru, kterou minula už dříve.
Harmony pokročila kupředu a nyní si ji blíže prohlédla. V obou jejich tvářích viděla známé rysy; žena měla jeho nos, oči a bledost, zatímco muž měl vše ostatní: ty samé tmavě hnědé vlasy a přísnou tvář. Kdyby se obtěžovala kouknout na to už předtím, tak by snadno poznala, že ti dva jsou jeho rodiče.
„Váš otec,“ zašeptala měkce, když pohlédla zpět na něj a spatřila na jeho tváři naprostý odpor.
„Ano, tohle je Thomas Riddle senior,“ řekl. „Tohle je jeho jediný portrét, který mám. Ty ostatní jsem odstranil už dávno.“
„Nemáte rád svého otce?“ zeptala se s něžným zaváháním.
Voldemort se naklonil blíže k její tváři, takže byl vlastně jen pár centimetrů od ní. Z jeho slov odkapávala naprostá nenávist. „Nemít rád, to je velmi velké podcenění faktu. Každopádně jsem ho nikdy nepoznal – jsem si jist, že jsi tu historku už určitě slyšela.“
Vpochodoval do svého pokoje a hodil sebou do svého oblíbeného křesla, pak pevně sevřel jeho područky, zatímco zíral do ohně. Harmony si sedla na nedalekou pohovku, než tiše promluvila.
„Můžete mi to vyprávět.“
Mistr se otočil, aby na ni viděl. Viděla, že se slabě chvěje a věděla, že tohle byl test důvěry mezi nimi.
Nakonec si pročistil hrdlo, když se zahleděl zpátky do blikotajících plamenů a zhluboka se nadechnul, než promluvil. „Můj otec byl mudla,“ řekl jí ostrým tónem. „Má matka byla potomkem samotného Salazara Zmijozela. Takže si jistě můžeš představit to strašlivé pobouření, když se její rodina dozvěděla o jejím pobláznění. Ale bylo jí to jedno. Sama se představila tomu bohatému, povýšenému muži. Samozřejmě ji nemiloval. Byla přece pod jeho úroveň, ale ona ho i tak musela mít. Vyrobila velmi mocný lektvar lásky a dala mu ho, a tak se ti dva vzali i navzdory protestům od obou rodin. Nějakou dobu spolu žili. Aniž by to věděl, tak mu stále pravidelně podávala lektvar lásky. Vyhýbali se oběma rodinám. Pak moje matka zjistila, že je těhotná a v té době už se jí dělalo zle z toho, že svému muži podávala ten lektvar. Sama sebe přesvědčila, že ji skutečně miloval, a pokud ne, tak alespoň skutečnost, že s ním byla těhotná, by mu zabránil odejít. Nestalo se,“ řekl a ona mohla slyšte bolest v jeho hlase. „Přestala mu dávat lektvary a on odešel bez toho, že by jí řekl třeba jen sbohem. Odešel a vzal si sebou všechno. Zanechal mou matku bez domova a samotnou. Byla si naprosto jistá, že při mém porodu zemře, takže se odebrala do sirotčince, kde mě přivedla na svět.“
Harmony ztěžka polkla a pokusila se zadržet slzy hrnoucí se jí do očí. Věděla, že se právě stala svědkem jedné stránky Voldemorta, kterou nikdy nečekala, že ji uvidí a srdce ji v hrudi bilo rychleji, když se jí kolem ramen stáhlo jeho zaklínadlo, jako ozvěna jeho emocí.
„Když jim moje matka řekla, aby mě pojmenovali Thomas Riddle po mém otci, tak to bylo, jako kdyby mě proklela. A teď i vypadám přesně jako on. Pokaždé, když pohlédnu do zrcadla, tak je to pouze připomínka otcovy zrady.“
Ticho, které se kolem nich po jeho slovech rozhostilo odplulo do vzduchu. Cítila, že musí něco říct, aby ulevila tomu napětí.
„Jistě to není kletba,“ řekla s povzbudivým úsměvem. Voldemortovy oči se rozšířily; byl překvapen, že vůbec něco řekla a nyní s úžasem sledovla její velké hnědé oči, když pokračovala. „Mně to zní, jako že vaše matka vašeho otce velmi milovala. Dost na to, aby mu přestala dávat ty lektvary a vložila do něj veškerou svou naději. Možná, že i přesto že odešel, tak stále chtěla, abyste se jednoho dne našli. Musela chtít, aby se mezi otcem a synem vytvořilo pouto, kterého se jí samotné nepodařilo dosáhnout.“
Voldemort sledoval jak mluvila. Nalézal to složité věřit tomu, že někdo s takovým optimismem vůbec existoval. „Otec a syn se jednoho dne setkali. Vzal jsem tomu patetickému mudlovi jeho život a stejně tak i dalšímu a dalšímu Riddleovi, na kterého jsem od toho dne narazil. To je důvod proč tahle bouda má vůči mě averzi. Chápej, zničil jsem její pány. V těchto starých chodbách straší jen duchové a černá magie.“
Potlačila svůj výraz hrůzy a polkla. Odvrátila pohled.
„Minulost je mrtvá. Duchové vás mohou stíhat jen tehdy, když jim to dovolíte,“ zamumlala. Upřeně se na ni díval, jako kdyby byla nějakou zvláštní skládankou, které nemohl přijít na kloub.
„Ještě nikdy předtím jsem s nikým svou rodinu neprobíral.“ Pokrčil rameny a odvrátil pohled neschopen se svým smutkem bojovat třeba jen o chvilku déle. „I tak mě jen sotva znáš. V konečném důsledku o mně nevíš nic.“
Harmony ucítila štípnutí jeho odmítnutí a byla překvapena, jak moc ji to bolelo. Chtěla jenom říct něco, co by mu mohlo pomoci a namísto toho ji od sebe odstrčil a odmrštil její slova.
„Máte pravdu, můj Pane, jen sotva vás znám,“ pronesla vztekle, když si stoupla a věnovala mu hlubokou úklonu. „Už vás déle nehodlám obtěžovat.“
Věděla, že odejít bez jeho souhlasu bylo lehkomyslné, ale nemohla tam zůstat už ani o okamžik déle. Rázovala ke dveřím s úmyslem navečeřet se ve svém vlastním pokoji a dokázala dojít až ke dveřím do chodby, než uslyšela, jak jeho křeslo zavrzalo, jak se zvednul a udělal za ní několik rychlých kroků.
„Stůj,“ rozkázal a Harmoniiny boty přimrzly k podlaze, jako kdyby náhle vkročila do rychleschnoucího betonu. Nedokázala udělat krok. Když pohlédla zpátky na Mistra, tak věděla, že na ni bude mířit svou hůlkou. Použil na ni kletbu Imperius. Kletbu, která přinutí každého dělat to, co chtěl ten, co ji seslal.
Uvnitř ní to vřelo vzteky. Pro ni to bylo, jako kdyby jí dal další vodítko, jako kdyby prostě našel další způsob jak ji zcela kontrolovat. To miniaturní množství důvěry, které sdílely, když jí vyprávěl svůj příběh zmizelo v nenávratnu.
Vztek se z Voldemortovi tváře vypařil a ramena mu poklesla, jak si uvědomil, co právě udělal. Sklonil hůlku, propustil ji a odvrátil od ní tvář.
Harmony nedokázala říct, zda se odvrátil kvůli hanbě a nebo kvůli jeho vlastní pýše, ale vrátil se do svého tmavého pokoje ke svému oblíbenému křeslu a dveře se za ním magicky zavřely.
Harmony byla jen sotva schopná zavřít dveře do své ložnice, než dorazil Barty s jejím jídlem. Nabídla se, že si tác vezme, avšak on ji ignoroval a odnesl ho dovnitř. Potom, co ho neopatrně položil na její noční stolek se k ní otočil se širokým úsměvem na tváři.
„Všichni už jsme od Luciuse Malfoye slyšeli ty novinky,“ oznámil a Harmony byla neschopná ho setřást, když jí ruku položil kolem pasu, zatímco druhou rukou ji vzal vzadu za krkem a přinutil ji čelit mu. Sklonil se, takže jeho tvář byla u jejího ucha. „Stejně musím uznat, že trochu žárlím. Chtěl jsem tě mít celou pro sebe.“
Kolem hrudi se jí sevřelo Hadí zaklínadlo, avšak Barty ji nechal jít a vyrazil ze dveří, čímž poněkud zmírnil její paniku. Pohlédl do chodby, aby si byla jistý, že Mistrovy dveře jsou stále zavřené, než dodal: „Vypadáš zmateně, lásko. Později se stavím pro tvůj tác, a pak ti to trochu víc vysvětlím.“
Harmony neměla ani ponětí o čem to mluvil. Ale ať už to bylo cokoliv, tak ani trochu netoužila po tom, aby jí později něco vysvětloval. Zavrtěla hlavou a sledovala, jak zamířil k Mistrovým dveřím s večeří, kterou si měli původně dát spolu.