Služba na Kinloch Bravo byla zcela jistě správná volba. Stačilo jen pár týdnů a cítila se tu jako doma. Severní moře, kde se nacházeli umělo sice být drsné, ale taky dokázala ocenit jeho nádheru. Byla jednou z několika málo žen, které tu sloužily. O to víc si toho vážila. Věděla, že ještě zdaleka nezapadala, věřila však, že to přijde. Musí. Nechtěla se tohoto místa vzdát, i kdyby nakonec měla stát proti všem. A nebylo to jen kvůli penězům. Tady se cítila volná a to bylo víc, než se jí dostávalo venku na pevnině. S Cat po službě byly ve společenské místnosti a hráli kulečník. Teda Cat hrála, ona se snažila nevypadat, jako naprostý idiot. Kulečník hrála poprvé až tady. Bavilo ji to, ale zrovna moc jí to nešlo. Nu což, i snaha se počítá, pomyslela si pobaveně před dalším šťouchem.

 

Strhla se hádka ohledně toho, co bude puštěné v televizi a někdo do ní vrazil až zavrávorala. Udělala několik kroků zpět, než s jí podařilo nabrat rovnováhu natolik, že nehrozilo, že spadne na zem. Bohužel však máchla rukama tak nešťastně, že tágem vzala po hlavě jednoho z procházejících mužů. Okamžitě si v úleku dala jednu ruku před pusu.

„Promiň, Huttone, omlouvám se,“ pronesla okamžitě. Starší muž se na ni zamračil a nadechoval se k odpovědi. Jenže to už odložila tágo a ohmatávala místo, kam ho praštila. K ohromení všech ten starý bručoun držel a nechal ji, i když musel sklonit hlavu, aby dobře viděla.

„Je to dobrý, nic tam nemáš. Ještě jednou promiň,“ drmolila dál, když ho konečně propustila. Hutton neřekl ani slovo, než se odebral za svým původním cílem. V místnosti vládlo ohromené ticho.

„Co je?!“ ozvala se nakonec hlasitěji, než původně chtěla, což zlomilo mlčenlivé kouzlo. Nikdo jí sice neodpověděl, avšak hovor se znovu rozproudil.

 

„To bylo působivé,“ prohlásila skoro obdivně Cat, když jí sebrala tágo a odložila je do držáku.

„Proč?“ ptala se nechápavě. Nad kořenem nosu jí naskočila zaražená vráska.

„Hutton je jeden z nejnevrlejších lidí, co jsem kdy potkala,“ snažila se jí to vysvětlit. „Mně by poslal do hajzlu,“ přiznala nakonec. Vráska nad kořenem nosu se jí prohloubila.

„Jako jo umí být pěkně napruženej, ale hluboko uvnitř je to správnej chlap,“ prohlásila s pokrčením ramen.

„Hodně, opravdu hodně hluboko,“ ujistila ji Cat. Na to konto se obě rozesmály.

„Už musím jít. Chovej se slušně a zkus nikoho nezmrzačit nebo si ho pak ale ošetři sama,“ rozloučila se s ní medička pobaveně. Mladá žena věděla, že bude volat domů, tak jako prakticky každý den. Obdivovala ji, že dělá tuhle práci, když má na pevnině milující ženu. Ale každý tady měl nějaký důvod.

 

Vzala si bundu a vyšla ven. Opírala se o zábradlí plošiny, zatímco zhluboka dýchala ledový slaný vzduch. Zavřela oči a dovolila si nebýt, ztratit se v té drsné kráse všude kolem. Ten pocit byl povznášející. Byla tam tak dlouho, dokud jí i přes silnou bundu nezačalo být chladno. S povzdechem se vrátila dovnitř. Čistě ze zvyku zašla na ošetřovnu a překontrolovala, zda jsou připravené základní věci na ošetření případných akutních poranění.

„Jak si tu zvykáte?“ ozvalo se ve dveřích. Pomalu se otočila. Věděla komu patří ten hlas, který dokázal způsobit, že jí projelo zamrazení. Doufala, že se nečervená, když se otočila, aby mu viděla do tváře.

„Myslím, že dobře. Děkuji,“ odpověděla popravdě. Založila si ruce na hrudi. Čekala, s čím řekne, že za ní přišel. Bylo však ticho. Jen si ji měřil pohledem, jako kdyby ji odhadoval. Potlačila zachvění. Netušila, proč na ni takhle působí zrovna on. Přišlo jí to směšné.

„Co potřebujete?“ prolomila nakonec prodlužující se ticho.

„Nejde o nic zdravotního. Jen tady jsme taková velká dysfunkční rodina a nepotrpíme si tu na společenské tituly. I když to tady vedu, tak mi všichni říkají Magnusi nebo šéfe,“ odpověděl upřímně. Mladá žena přimhouřila oči, než k němu natáhla ruku. Bez váhání ji přijal. Měla sice malou ruku, avšak stisk měla pevný a dlaň suchou.

„Ok, šéfe,“ pronesla nakonec zamyšleně. Z nějakého jí nepochopitelného důvodu ho nedokázala oslovit jménem. Pousmál se na ni koutkem úst, než svou ruku stáhl a bez dalšího slova odešel.

-xoOox-

 

Dny ubíhaly čas od času protkané nutností sloužit na ošetřovně. Nejnověji tu seděl opět Hutton, který se kvůli něčemu popral a jejich šéf mu za to udělil na několik dní domácí vězení. Bylo jí ho líto. Tenhle podle všech hrubián se paradoxně stal jejím dobrým přítelem.

„Řekneš mi, co se stalo?“ pronesla bez toho, že by odlepila pohled od jeho ruky, kterou mu prohmatávala, aby zjistila, zda si nezlomil kosti. Ticho v místnosti se prodlužovalo, dokud mu opatrně nepoložila ruku zpět do klína. Netlačila ho. Věděla, že když bude chtít, tak jí to nakonec řekne. Připravila si dezinfekci a čistou gázu, aby mu mohla mohla ruku zavázat a on nechytil infekci. Při kontaktu dezinfekce s ránou na kloubech s sebou trhnul a zasyčel. Upřela na něj velké nevinné oči.

„Teď se budeš chovat, jako dítě? Larsi Huttone, na to jsi poněkud starý. Pokud se můžeš rvát, tak zvládneš i maličké štípnutí jódu,“ peskovala ho. Přimhouřil na ni oči. Sahala mu sotva k ramenům a věkem by to mohla být jeho dcera a přesto ho bez zábran a s chutí stavěla do latě, jak nějakého chlapečka. Ta žena byla přírodní úkaz. Měl ji rád. Upřímně ji měl rád. Což však nedokázalo ujít zdejšímu osazenstvu.

 

Když zaslechl fámy o tom, že si to jejich druhá medička rozdává nejen s ním, ale určitě i s někým dalším, tak se neudržel. Vařila se mu krev a drzounovi, který to vyslovil upravil obličej a trochu mu pocuchal žebra. Bohužel se mu podařilo se jednou nebo dvakrát praštit o stěnu, když mu ten kretén uhnul. Nakonec je od sebe odtrhli dřív, než tam došel Magnus, ale oba výtržníci dostali domácí vězení, aby měli možnost zpytovat svědomí. Tedy potom, co budou propuštěni z ošetřovny. Cat vedle měla v péči druhého, zatímco ona si vzala do parády svého přítele.

„Měl na tebe hloupé řeči,“ vysoukal ze sebe nakonec neochotně. Vážně se na něj zadívala. Studovala jeho výraz, než došla k názoru, že jí skutečně říkal pravdu.

„No a?“ pokrčila rameny. Za svůj život si toho na svou adresu už vyslechla víc, než dost, než aby ji to skutečně rozhodilo.

„Tvrdil, že spolu spíme,“ zabručel ještě neochotněji, zatímco mu dotahovala obvaz na ruce. Tak odtud vítr vane, pomyslela si pobaveně.

„A ty ses jako správný rytíř rozhodl bránit moji čest. Ach, Huttone, jak romantické,“ snažila se to zlehčit a pobavit ho. Bez většího úspěchu. Tak to zkusila jinak.

 

Stoupla si k němu co nejblíž. V podstatě stála mezi jeho nohama, jak seděl na lehátku. Natáhla se, aby mu dala hlavu co nejblíž k uchu, než tlumeným hlasem pronesla: „A ty bys chtěl?“ Ještě než promluvila, tak ji instinktivně objal. S ní mu to přišlo přirozené i přesto, že normálně se lidskému kontaktu pokud možno vyhýbal.

„Ken, to není vtipné,“ zabručel s rukama kolem jejích zad. Odtáhla se natolik, aby mu viděla do tváře.

„Já nežertuju, zcela vážně se tě ptám,“ pronesla s rukou na jeho hrudníku. Věděl, že je to nějaká hra, ale netušil o co jí jde. Zavrtěl hlavou.

„Ne, jsi moje kamarádka. A kromě toho bych ti mohl dělat otce,“ vysvětloval.

„Tak to příště neřeš, až se do mě bude někdo navážet. Už jsem si vyslechla horší. A jen tak mimochodem, věk je jen číslo,“ zazubila se na něj, než se odtáhla. Neochotně ji pustil. Viděla, že se mu koutek úst zvedl v jeho nápodobě úsměvu. Takže její mise byla splněna.

„To je lepší. Nech to dneska zavázané, nenamáčej to a pokud možno se už nesnaž pěstí prorazit zeď a za pár dní to bude dobrý,“ poučila ho. Přikývl.

„Díky, Ken,“ pokývl jí na rozloučenou.

 

Celou cestu zpět do své ubikace přemýšlela, kdo byl takový idiot, že se pustil do křížku s Huttonem. Věděla, že s tím bude muset něco udělat, aby těm zcela jistě závistivým pitomcům zavřela zobák jenže netušila, co by to přesně mělo být. Tak či onak měla nějaký čas na vymýšlení plánu. Nehodlal to uskutečnit dřív, než její přítel bude mít po svém trestu. Chtěla, aby u toho byl a viděl, že se o sebe dokáže postarat. Obdivovala ho, že ji chránil, ale nebyla z těch, co by to potřebovala. Už dávno se naučila, že slova jsou jen slova a i když občas bodají hluboko, nemohou jí doopravdy ublížit. Ne, pokud jim to nedovolí. Už už zavírala dveře, když je něco zarazilo. Otráveně je otevřela, aniž by doopravdy viděla, kdo je za nimi.

„Co je?“ vyštěkla popuzeně, než se na narušitele doopravdy podívala.

 

Sjela pohledem po úzkém pase na široká ramena až nahoru k ostře řezané tváři manažera plošiny. Unaveně na okamžik zavřela oči. Tušila, proč tu je.

„Nechci rušit, ale musíme si promluvit,“ pronesl tónem, který však naznačoval, že ho její vyrušení vlastně vůbec nemrzí. Odstoupila od dveří ubikace, aby mohl vejít dovnitř. Zavřela za ním dveře a otočila se k němu. Až doteď jí nedošlo, jak velký doopravdy je. V prostoru zdejšího stísněného ubytování měla pocit, že vyplnil celý prostor. Ostře se nadechla a pomalu vydechla, aby uklidnila najednou zrychleně bušící srdce.

„Jde o Huttona?“ zeptala se s rukama založenýma na hrudi. Její šéf jen přikývl.

„Nerad bych o vás přišel Taylorová. Jste dobrý medik a pracant. Dobře jste zapadla, ale jako ten, kdo to tady má na starost se musím ptát. Je mezi tebou a Huttonem něco víc? To proto rozpoutal rvačku?“ Podívala se na něj očima přimhouřenýma vztekem, který v ní opět začínal hořet zcela jasným plamenem.

„A kdyby bylo? Každýmu podělanýmu chlapovi, bez urážky pane, to může být u prdele,“ rozhořčila se a zvedla ruku, aby ho umlčela, když si všimla, že se nadechuje. „Ještě jsem neskončila. V řádu Kinloch Bravo ani stanovách Pictoru není zakázáno navazování vztahů mezi posádkou věží. Takže to, zda mezi mnou a Larsem něco je není vaše starost. A nebo kohokoliv jiného. Když jsem mu kontrolovala ruku, tak jsem mu zcela jasně vysvětlila, že tohle už tolerovat nebudu. Věřím, že to byl poslední incident,“ ukončila svůj proslov, než si prudce zajela rukou do vlasů.

„Bohužel pokud to narušuje vztahy mezi posádkou, tak to moje starost je,“ upozornil ji klidným hlasem.

„Až Rose přestane píchat s Fulmerem a díky tomu ho upřednostňovat v letech na pevninu, tak možná uvěřím,“ prskla po něm jedovatě. Magnus si ji měřil pohledem, jako kdyby ji odhadoval. Nesnášela to, cítila se pod tím jeho zkoumavým pohledem jako nahá.

„Ó neříkejte, že o tom nic nevíte, šéfe. Tohle ví celá posádka, proto se s ní nikdo moc nebaví, tak tu prosím nehrajte divadýlko, že o tom nic nevíte.“ Věděla, že by už měla mlčet, avšak nedokázala si pomoci. Ten chlap jí doháněl k šílenství. Neskutečně ji rozčiloval, aniž by jí bylo jasné proč vlastně.

 

„Taylorová,“ syknul varovně, jako by se jí tím snažil ukáznit. Bohužel to bylo, jako pokoušet se zastavit rozjetý vlak.

„Co? Taky dostanu domácí vězení? Pochybuju. Nemáte důvod, ale jestli váš to uklidní, šéfe,“ slovu šéfe dala posměšný důraz, než pokračovala. „Vypořádám se s tím až bude mít Lars po výkonu trestu. Zaslouží si u toho být,“ pronesla odhodlaně. Magnus jen přikývl. Ze všeho nejvíc teď toužil vypadnout, protože tahle malá medička mu už od samého začátku byla schopná pořádně rozproudit krev. Měla totiž pořádně prořízlou pusu, jak si momentálně odzkoušel na vlastní kůži. Štvala ho. Zároveň ji však obdivoval, protože se mu nebála postavit. Už asi chápal, proč si s Huttonem tak rozumí. Oba rádi vzdorovali autoritám. Zároveň to však paradoxně byli týmoví hráči.

„Dobře. Ale pokud to neuděláte, budu to muset začít řešit já,“ upozornil ji, než se kolem ní protáhl, aby odešel. Zajíkla se, když o ni zavadil, aby se dostal ke dveřím.

 

Ta mladá žena byla neskutečná. Nejen, že měla ty nervy na něj ječet, ale dokonce ho i umlčela. Obdivoval ji stejně jako ho dráždila. Vytahovala z něj stránku, kterou si myslel, že již dávno pohřbil a nebyl si jistý, že se mu to zamlouvalo. Pokusil se tyhle myšlenky vyhnat z hlavy. Marně. Dráždila ho její prostořekost stejně jako to, že svou pozornost věnovala ze všech mužů na palubě právě věčně naštvanému Huttonovi. Nechápal, co na něm může vidět. On by jí určitě dokázal dát mnohem víc. Když se přistihl nad čím přemýšlí, tak se v duchu profackoval. Vždyť by té paličaté holce mohl dělat otce. „Idiot, starej idiot,“ proklel se u sebe v kabině.

-xoOox-

 

Lars i ten, kdo to vyvolal už měli po trestu. Příliš si to nepromyslela, ale pořád měla v hlavě MacMillanova slova o tom, že to jinak bude muset řešit sám. Prohrábla si rukou vlasy. Věděla, že teď večer budou skoro všichni ve společenské místnosti. To byla její příležitost. Nejspíš jediná, jak umlčet ty kecy a udržet tak svého přítele od problémů. Nechtěla, aby zrovna kvůli ní měl Lars další problém. Byl to vzdorovitej chlap, ale nikoho by nikdy neohrozil ve službě a někde hodně hluboko byl dobrej chlap, jak sama dobře věděla. Zapletla si vlasy do dvou copů po stranách, díky čemuž působila o něco mladší. Zlomyslně se ušklíbla na svůj odraz v zrcadle.

 

Ve velké místnosti to bzučelo hovorem. Ideální, pomyslela si v duchu. Rozhlédla se, aby si byla jistá, že už tu byl i Hutton. Chvíli jí trvalo, než ho našla sedět na jedné z židlí u stěny. Prsty se dotkl čela na pozdrav, když ji spatřil. Věnovala mu zářivý úsměv. Nevšimla si, že se k nim dnes připojil i jejich šéf. Zhluboka se nadechla, aby si dodala trochu odvahy. Přece jen ji čekal velký herecký výstup před poměrně dost velkým publikem. Vzala si jednu z volných židlí, dotáhla ji do středu místnosti, kde na ni vylezla, aby ji každý viděl.

„Hej, pitomci, sklapněte na chvíli!“ křikla, aby jí věnovali pozornost. Když se na ni otočily oči všech, tak chtěla utéct. Sebrala však všechnu svoji kuráž, kterou doufala, že doopravdy má. Ozvalo se několik zapískání, které ignorovala.

„Takže, myslím, že všichni víme, co chci říct. Ale jen pro jistotu, aby to pochopil i jakýkoliv opožděný mozek, který ty klepy začal. To s kým spím vám může bejt úplně u prdele. I kdybych si to rozdávala s každým na Bravu, tak vám je do toho hovno, kreténi. Tne, kdo šíří ty klepy si zaslouží dostat jednu do zubů. Nikoho neprotěžuju a ani nebudu. Když se zraníte, tak já i Cat jsme tu pro vás kdykoliv je potřeba. Tak sakra držte huby a všímejte si svého a nechte ostatní na pokoji. Jo a ještě něco. Jděte se bodnout!“ ukončila svůj vzteklý výlev, uklonila se a slezla ze židle, kterou uklidila zpět na místo, kde ji vzala. Ozvalo se pomalé zatleskání od několika málo lidí a jedním z nich byl kupodivu Alwyn Evans. Jinak v místnosti vládlo zaražené ticho. Cítila z toho určité zadostiučinění.

 

Po zbytek večera se bavila s Cat, Huttonem a Easterem. Tihle tři jí byli z celé posádky tak nějak nejbližší. Nejvíc jim rozuměla a měla pocit, že i oni rozumí jí. Netušila, že ji celý večer pečlivě sleduje pár světle modrých očí. Její ochránce to ale věděl a několikrát se přistihl, že mu dělá dobře, jak se jejich vedoucí plošiny tváří, když si v jednu chvíli sedla ta bláznivá holka na stůl tak, že mu seděla mezi rozkročenýma nohama, zatímco se bavila s Cat.

 

„Taylorová, nechceš se u mě večer stavit?“ Viděla, jak se Lars zamračil, ale ona seskočila ze stolu a položila mu ruku na rameno.

„A co bych z toho měla?“ zeptala se napřímo a narovnala se do celé své nepříliš velké výšky, zatímco si nevinně pohrávala s jedním copem.

„Určitě mnohem lepší zábavu, než tady se starochem,“ snažil se jí vemluvit. Bohužel pro něj si nevšiml toho, jak jí tvář ztvrdla a oči se zúžily potlačovanou zlostí, která v ní opět začínala bublat. Věděla, že jsou středem pozornosti lidí v jejich nejbližším okolí. Bylo jí to ale jedno.

„Opravdu? A jak to můžeš vědět?“

„Ale no tak, neříkej, že jsi na starouše. Dovedl bych tě do ráje,“ pokračoval, jako kdyby si nevšiml jejího výrazu a možná tomu i tak bylo. Neodpověděla hned. Přistoupila k tomu rádoby Romeovi.

„Sni dál, chlapečku. S tím, co má Lars v kalhotách se ty se svým ptáčátkem měřit nemůžeš,“ prohlásila sebevědomě. Hutton s Easterem se při jejím prohlášení zakuckali pitím. Cat se jen škodolibě ušklíbla a mladík odcházel, zatímco si pod nosem mumlal něco o blbejch krávách.

„Kretén,“ prohlásili obě ženy jednohlasně.

 

„Myslím, že to pro dnešek zabalím. Dobrou noc,“ rozloučila se. Hutton okamžitě vstal také, aby ji doprovodil. Jen zavrtěla hlavou.

„To je dobrý, jsem velká holka, Larsi. Ale díky,“ věnovala mu úsměv.

„Taky už půjdu,“ prohlásila Cat nakonec a dohnala svou přítelkyni ve dveřích.

„Jak je možný, že tě Hutton nechce sežrat za živa, i když ho používáš jako štít?“ zeptala se na rovinu na to, co jí už nějakou dobu vrtalo hlavou.

„Mezi muži, jako on jsem vyrostla. Jsou drsní, tvrdí, ale většina jich je v jádru dobrá a snažej se jen dělat správnou věc. Připomíná mi to lepší časy. Rozumím tomu, jak přemýšlí a já dost často nejsem jiná. Hutton není hloupý, nerad se podřizuje autoritám, ale nikdy by tě nepodrazil. To v sobě prostě nemá,“ pokrčila mladá žena rameny, jako kdyby vysvětlovala zřejmé. „A navíc jsem děsně roztomilá,“ dodala ještě nakonec s holčičím zachichotáním. Její společnice se rozesmála.

 

Kenna zamířila ke své ubikaci, když se s Cat rozloučily. Měla tu ženu upřímně ráda a za těch prá týdnů na Bravu ji už považovala za přítelkyni. Byla ztracená ve svých myšlenkách, takže si nevšimla, že již není v chodbě sama.

„Taylorová, dneska jste rozvířila vody,“ pronesl ten někdo za ní hlubokým hlasem, když se chystala otevřít dveře. Prudce se otočila, až se jí rozlétly ty její zatracené copy. Díky tomu teď ještě víc připomínala školačku, kterou chytili při něčem zakázaném. Povzdechl si, když cítil, jak se mu krev začala hrnout úplně jinam, než kde by ji teď měl mít.

„Nehodlám se za to omlouvat. Už jsem vám to říkala minule,“ pronesla a unaveně si prsty stiskla kořen nosu. Zvedl ruku, aby ji zastavil.

„Nepřišel jsem vás usadit, bylo to jen konstatování.“

„Tak proč tady jste? To jste šel celou tu cestu až sem ze své kanceláře, abyste mě pochválil? Promiňte, ale to vám nevěřím, Magnusi.“ Jeho jméno mu z jejích úst přišlo jako rajská hudba. Opět se mu myšlenky stočily k tomu, že by ho rád slyšel v úplně jiné situaci.

„Možná ano,“ pronesl prostě. Oči z ní však nespustil. Nakonec zavrtěl hlavou, jako by sám se sebou vedl mentální rozhovor, popřál jí dobrou noc a odešel. Mladá žena za ním okamžik hleděla s nechápavě svraštělým obočím. Na okamžik měla pocit, že v jeho očích spatřila jiskru zájmu, ale to nejspíš byla jen projekce jejího neukojeného libida. Na rozdíl od toho, co se povídalo, totiž dostatkem sexu opravdu netrpěla. Unaveně si promnula obličej, než zalezla do své ubikace, svlékla se a padla do postele.

 

-xoOox-

 

Odeslali zraněného na cestu vrtulníkem a ona se cítila spokojeně, ale zároveň unaveně. Mladík b to měl zvládnout, pokud se něco nepřihodí cestou. Tady neměli dostatečné vybavení ani léky, aby se o něj mohli plnohodnotně postarat. Udělaly s jeho zraněním, co mohly, aby byl stabilizovaný, velitel zavolal vrtulník a minuty se nekonečně vlekly proložené pípáním monitoru sledujícího jeho životní funkce. Adrenalin konečně vyprchal a zůstala jen únava. Byl to její první vážný úraz na Kinloch Bravo, takže si alespoň doopravdy vyzkoušela protokol postupu v takovém případě. Byla si absolutně jistá, že to bohužel ještě v budoucnu využije. Práce na ropné plošině nebyla bez rizika, ani když jste zrovna nebyli uprostřed Severního moře.

 

Od doby, co ji zastihl po jejím proslovu se jí vyhýbal, jak jen mohl. Při rozloze Brava to naštěstí nebylo úplně nemožné. Už dál sám sobě nedokázal zapírat, že v něm Kenna Taylorová probudila touhu. Myslel, že po ztrátě syna i manželství už toho nebude schopen, avšak nyní zjišťoval, že je to naopak silnější, než by chtěl. Toužil ji držet v náruči, chránit ji, ochutnat její rty, stejně jako naslouchat jejím snům a přáním. Nebezpečně balancoval na hranici toho, že se ta žena stane jeho posedlostí. Dneska navíc ukázala, že dokáže jednat rychle a bez zbytečných emocí. Obdivoval ji.

 

Nejspíš zešílel. Jen při uvědomění si, jaký je jejich věkový rozdíl, se sám sobě vysmíval. Mohl by být jejím otcem. Nepomáhalo to, stejně jako na dlouho nepomáhala ani studená sprcha. Jediné, co alespoň na chvíli přinášelo úlevu byla jeho pravá ruka, když se ve sprše dovedl k vyvrcholení. Jak patetické. Ta žena mohla mít kteréhokoliv muže, na kterého by si ukázala, tak proč by měla chtít zrovna jeho? Starého vysloužilce s pohnutou minulostí?

 

Kenna zaklepala a po vyzvání vešla do kanceláře vedoucího, aby odevzdala papíry. Byla tam Rose. Předala jí papíry o zdravotním stavu vyžadujícím transport, které bude potřeba vykázat Pictoru, prohodila s odměřenou ženou několik slov a už se měla k odchodu, když ji Rose zastavila.

„Skoč se podívat na Magnuse, Taylorová. Říkal, že mu není dobře,“ pronesla svým typickým rozkazovačným způsobem. Žádné prosím, žádné mohla bys. Prostě řekla a čekala, že ostatní její požadavky vyplní.

„Říkal, co mu je? Na heliportu vypadal dobře,“ upozornila podezřívavě. Rose vzhlédla od papírů, jako by nečekala, že tu Kenna ještě je.

„Nevím, ale říkal, že jde k sobě, že se necítí dobře,“ zopakovala znovu. Kenna věděla, že to nemá smysl, tak jen přikývla na souhlas.

 

Stejně jako všichni věděla, kde má ubikaci velitel Kinloch Bravo, avšak neznamenalo to, že by jí bylo příjemné ho obtěžovat v jeho soukromém prostoru, protože Rose má pocit, že mu něco je. Zaťukala, ale nic se nedělo. Když se nikdo neozval ani potřetí, tak sáhla na kliku a vstoupila dovnitř. Uvnitř vládlo příšeří a přivítala ji tichá hudba. Po Magnusovi nebylo ani stopy. Už chtěla odejít, když vešel dovnitř z připojené koupelny. Nedokázala si pomoct, aby na něj nezírala. Kolem štíhlého pasu měl omotaný ručník, ale jinak byl nahý. Ten pohled rozhodně stál za to. Magnus MacMillan byl zcela viditelně stále ve skvělé formě.

 

„Co tady sakra děláte?“ zavrčel na ni poněkud hruběji, než chtěl. Její přítomnost ho však překvapila.

„Já..já..poslala mě Rose, abych vás prohlédla. Tvrdila, že se necítíte dobře,“ vysvětlovala mladá žena, aniž by očima přestala hltat jeho tělo. Nakonec se otočila, aby mu poskytla iluzi soukromí. Cítila, že jí do obličeje vystoupala horkost, doufala však, že si toho nevšiml.

„Zatracená ženská,“ zaklel, než se natáhl pro kalhoty a rychle je na sebe hodil, stejně jako košili. Tu se však neobtěžoval zahlédnout. Její rozpaky se mu líbily. Bavilo ho, jak ji vyvedl z míry. Přinášelo mu to jistý pocit zadostiučinění.

„Nic mi není a už se můžete otočit,“ upozornil ji. S viditelnou úlevou se k němu otočila zpět čelem. Okamžitě zaregistrovala, že je sice oblečený, avšak košili má rozepnutou. Cítila nutkání ji sevřít v rukách a přitáhnout si ho k sobě. Nebo ji z něho servat. V duchu si vynadala, než nasadila profesionální výraz. Nebo v to minimálně doufala.

„Opravdu vám nic není nebo jste jen vytočený, že jsem vás nachytala, jak jdete ze sprchy?“ zeptala se se zvednutým obočím, zatímco ruce si bojovně založila v bok. Byla roztomilá.

„Nějaká únava, dezorientace, jiné potíže?“ Jen zavrtěl hlavou.

„Sedněte si,“ vyzvala ho. Zdvihl jedno obočí, ale poslechl. Sedl si na postel.

 

Stoupla si mezi jeho kolena. Byla teď tak blízko, že cítil nějakou květinovou vůni. Musela nosit parfém. Zatraceně, zatraceně, zatraceně, proklínal se v duchu, zatímco mu sáhla na krk, aby zjistila, zda nemá nateklé uzliny. Posvítila mu baterkou do očí a kdyby nebyla z jeho blízkosti tak rozhozená, určitě by ještě na něco přišla, jen aby mu mohla zůstat na blízku o něco déle.

„To stačí,“ prohlásil nakonec a chytil ji za jedno zápěstí. Těkala mu očima po tváři, jako kdyby něco hledala. Pak sjela pohledem na své zápěstí, které jí obtočily jeho silné, dlouhé prsty. Na poslední chvíli potlačila zasténání. Přišla si jak puberťačka, která stála vedle svého školního idola, který ani nevěděl, že existuje. Olízla si najednou suché rty.

 

„Kašlu na to,“ prohlásil rozhodně, než ji strhl na sebe a přitiskl svá ústa na její. Cítil, jak ztuhla, ale bylo mu to jedno. Pokud polibek měl být to jediné, čeho se mu od ní dostane, tak ať. Věděl, že kdyby ho nahlásila za sexuální obtěžování, přišel by o práci. V tom okamžiku mu to však bylo absolutně jedno. Touha po té ženě převážila nad jeho zdravým rozumem. Zcela přirozeně mu vyšla vstříc a nechala ho, aby jí do úst vklouzl jazykem. Dokonce mu okamžik i polibek oplácela. Pak si ale uvědomila, s kým je a odtáhla se. Věděl, že to přijde. Jenže ani vědomí nevyhnutelného nezmenšilo tupou bolest, kterou cítil.

 

Odtáhla se a dívala se mu do očí, jako kdyby něco hledala. Na tváři pokryté krátkým strništěm ucítil dotek její ruky. Vychutnával si ho se zavřenýma očima. Pak ucítil, jak mu sjela rukou dozadu na krk. Mučila ho, aniž by si to uvědomovala a on jako oddaný služebník této bohyně to přijímal s tichou vděčností. Ruce měl nyní položené na stehnech, aby se jí nedotýkal. Tušil, co mělo nevyhnutelně přijít.

 

Pustila ho. Neodvážil se otevřít oči. Nechtěl ji vidět odcházet. Při zvuku těžké látky, která dopadla na zem to však nevydržel. Podíval se na ni. Stále tam byla, jen už na sobě neměla bundu. Nadechoval se, že něco řekne, ale přiložila mu prst na rty, aby ho umlčela.

„Neříkej to,“ pronesla unaveně tichým hlasem, jako kdyby věděla, co chtěl říct, avšak nechtěla to slyšet. Ne teď, když byla tak blízko tomu, aby dostala po čem už velmi dlouhou dobu prahla. Políbila ho. Nejdříve jemně, poté s větší naléhavostí. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Čekal všechno možné, jen ne tohle. Zkoumali jazykem ústa toho druhého. S hladovou vášní, jako kdyby neměl přijít už žádný další den. Zakňourala, když na zadku ucítila stisk jeho velkých rukou, jak si jí přitáhl, co nejblíž k sobě. Potřeboval ji. Tak moc ji potřeboval. Svou malou bohyni.

 

Zadýchaně se od něj odtrhla, jen aby si přes hlavu přetáhla svetr, který odhodila na podlahu. Rukama hladově přejížděla po jeho odhalené hrudi. Pod prsty cítila pevné svaly poseté hrubými chloupky. Shrnula mu košili z ramen. Chtěla víc. Neodporoval a několika úspornými pohyby ten nepotřebný kus látky setřásl. Zůstal jen v kalhotách. Vypadal lépe, než si představovala. Měl pevné šlachovité tělo někoho, kdo celý život fyzicky pracoval. Neodolala, sklonila se a políbila ho na hruď, než se přesunula k jeho krku, který hladově líbala. Několikrát ho lehce kousla, než to místo konejšila špičkou jazyka. Pokaždé spokojeně zamručel. Netušil, jak dlouho tohle ještě může vydržet, než se přestane ovládat. Narovnala se a strčila ho do hrudníku, aby ho přinutila si lehnout. Ochotně poslechl.

 

Netušil, jak se to stalo, ale najednou obkročmo seděla na jeho bocích od pasu nahoru skoro nahá. Sklonila se, aby mu ukradla další hladové polibky. Jejich jazyky se propletly, zatímco se snažily toho druhého přinutit k poslušnosti. Hrubýma rukama laskal každičký kousek kůže, na který dosáhl. Byla nádherně hebká. Zasténal, když ucítil, jak se rozkrokem otřela o jeho erekci stále uvězněnou v kalhotách. Rozepnul jí podprsenku, odtáhl se a vzal do úst její ňadro, které se mu ocitlo tak lákavě blízko k obličeji. Zvrátila hlavu a předla spokojeně jako kočka vyhřívající se na slunci. Škádlil tu hebkou polokouli jazykem i zuby, dokud neuslyšel, jak tichounce zasténala. Chytil ji za zadek a přetočil je tak, že najednou byla pod ním. Teď byla řada na něm.

 

Líbal ji na krk, rameno, hranu čelisti. Snažil se ochutnat každý kousek, na který dosáhl, zatímco rukou hnětl její plné ňadro. Hleděl jí do očí, když sjel přes žebra na její břicho s jasnou křivkou pasu. Konečky prstů zajel pod pas jejích kalhot, což mu vysloužilo další toužebné zakňourání. Ach bože ta žena bude moje smrt, pomyslel si uchváceně, zatímco jí rozepínal kalhoty. Odtrhl od ní rty, aby se zvedl a svlékl ji. V jednom okamžiku přemýšlel, že jí je sundá jen ke kotníkům a nebude se obtěžovat jí sundavat i boty, ale zavrtěl nad sebou hlavou. Možná jindy za jiných okolností. Teď a tady v soukromí své ubikace ji chtěl mít celou bez omezení nějakým kusem oblečení.

 

Bez vyzvání mu pomohla tím, že se nadzvedla v bocích. S úžasem zjistila, že jí s kalhotami svlékl i spodní prádlo. Nadzvedla se na loktech a kousala se do rtu, zatímco ho vyčkávavě pozorovala, jak i on zápasí s poklopcem svých kalhot. Urychleně si je sundal. Konečně byl volný. Jeho erekci teď jejím hladovým očím nic neskrývalo. Nejraději by ho vzala do úst, co nejdál by dokázala. Olízla si rty.

„Ach ne, ne, holčičko, dneska ne,“ pronesl chraplavě, jako kdyby přesně věděl na co myslela, zatímco se vzal do dlaně a několikrát s ní zapumpoval. Zklamaně zakňourala. On na to však nedbal, vrátil se na své pohodlné místo mezi jejími rozevřenými stehny a hladově ji políbil. Cítila na sobě jeho erekci a nedočkavě mu vyrazila boky vstříc. Chtěla ho. Tak strašně moc ho chtěla, že měla pocit, že se zblázní, pokud ho brzy neucítí uvnitř sebe.

 

Rukama mu přejížděla po každičkém kousku odhalené kůže, na který dokázala dosáhnout. Omámená pocitem pevných svalů pod bříšky prstů, zatímco plenil její ústa.

„Magnusi,“ pronesla zadýchaně, když se nakonec odtrhli, aby popadli dech. Jeho jméno z jejích úst mu znělo tak sladce, jako rajská hudba. Bez dechu se jí zahleděl do očí, než sáhl mezi jejich těla. Byla pro něj víc, než připravená. Pomohl si, aby se nasměroval ke vchodu do jejího sladkého těla. Vnikl do ní jen na kraj. Oči se jí se zachvěním zavřely ve slastném očekávání.

„Otevři oči,“ rozkázal ochraptěle. Okamžitě poslechla. Víc nepotřeboval. Jediným plynulým a možná trochu prudkým pohybem do ní vnikl celou svou délkou. Ozvalo se spokojené vydechnutí, jak ji naplnil. Její stěny se kolem něj pevně sevřely. Byla prostě dokonalá.

„Hodná holčička,“ pochválil ji. S pootevřenými ústy si ho fascinovaně prohlížela, jako kdyby ho viděla poprvé. A to, co v jeho tváři spatřila se jí opravdu velmi zamlouvalo. Snažil se přirážet pomalu a vychutnávat si to, ale nedala mu šanci. Nohy mu omotala kolem pasu, aby ho vtáhla hlouběji. Shodou okolností se tak ocitl v dokonalém úhlu, který jí s každým jeho přírazem přinášel slastný pocit. Nehty mu drásala záda a sténala pro něj, jak se blížilo její vyvrcholení. Vždy když zavřela oči, zpomalil, dokud je neotevřela a nedívala se na něj. Bylo to k nevydržení. Chtěla pro něj být hodná holčička. Ale ten pocit jeho dlouhého mužství uvnitř ní. Tření jeho těla o její poštěváček. Jeho blízkost, jak se nad ní tyčil. To vše bylo moc.

„Chceš se pro mě udělat, holčičko?“ zachraptěl, když z ní skoro úplně vyklouzl a prudce přirazil zpět. Zakývala zoufale hlavou. Nestačilo mu to. „Řekni to,“ dožadoval se nad ní, zatímco jí prsty stiskl bradavku. Hlasitě zasténala.

„Ano, taťko,“ zachraptěla. Viděla, jak se mu spokojeně rozšířily zorničky při jejím oslovení.

 

Byla tak blízko vyvrcholení, že měla pocit, že ji to zabije. Neustále to oddaloval. Měla pocit, že z toho zešílí. Najednou kolem krku ucítila jednu jeho velkou ruku, zatímco do ní bez slitování přirážel. Vykulila oči a přiškrceně zasténala, když cítila, jak jeho prsty zesílily tlak, takže jí omezily přístup vzduchu. V tu chvíli ji zasáhla vlna orgasmu. Zatnula mu nehty do zad, nadzvedla se v bocích a vykřikla. Cítila, jak se kolem něj svírá v křeči, ale on nemilosrdně přirážel dál. Prodlužoval její slast, zatímco se snažil dostoupat na vrchol svojí. Teď už se nekrotil.

„Dívej se na mě, holčičko,“ zavrčel s rukou stále kolem jejího hrdla. Okamžitě mu vyhověla. „Hodná holka. Moc hodná tatínkova holčička,“ zavrčel, než do ní naposledy tvrdě přirazil. Cítila, jak se mu prsty na jejím hrdle napjaly, než povolily své sevření. Hlavu měl zvrácenou ke stropu, když mu z úst uniklo hluboké uspokojené zavrčení, zatímco v ní jeho mužství trhaně cukalo a zaplavovalo ji horkým semenem. Málem se z toho pocitu znovu udělala. Ten muž byl ďábel. A ona věděla, že mu právě upsala svou duši.

 

Vyklouzl z ní a svalil se na postel. Leželi vedle sebe, zatímco hluboce oddechovali právě prožitou slastí.

„To bylo…“ nedokázala najít ta správná slova, a tak jen zavrtěla hlavou.

„Špatné? Zvrácené? Úchylné?“ navrhl nakonec. Cítila, jak jeho tělo vedle ní strnulo. Nadzvedla se, aby mu viděla do tváře. Políbila ho na rty a konečky prstů ho pohladila po strništi vousů, aby ho přinutil se na ni podívat. Zahleděl se jí do očí. Čekal, že se sebere a uteče. Po tom, co předvedl by se ani nedivil. Sám nechápal, co to do něj vjelo.

„Úžasné,“ opravila ho. Viděla, jak mu v očích zajiskřila naděje. Usmála se, než se vedle něj stulila s hlavou na jeho rameni. Měl pocit, že se úlevou rozbrečí, avšak opanoval se. Ta mladá žena v jeho náruči byla jeho druhá šance na život. Nehodlal ji promarnit.

„Zůstaň tu na noc,“ požádal ji opatrně. Přejela mu krátkými nehty přes břicho, až mu zacukaly svaly.

„Ano, taťko,“ pronesla škádlivě. Hrdelně se zasmál. Věděl, že s ní ještě neskončil. Určitě ne dnes v noci, kdy svolila, že tu zůstane. Políbil ji na šošolku hlavy, než si dovolil zavřít na okamžik oči. Nebylo kam spěchat, večer teprve začal.