Rodinný odkaz 6
6. kapitola
Severusův mozek běžel na plné obrátky, jak se snažil vymyslet, co udělá se slečnou Morgensternovou, až se konečně probere a bude muset zvládnout svou nově nabytou moc. Již asi po sté musel obdivovat mazanost Maleka Morgensterna ohledně kouzla nebo spíše kletby, kterou na ni uvrhl v jejím útlém dětství. Buď byl ten muž naprostý blázen a nebo génius a nebo možná obojí. Severus měl podezření, že třetí možnost bude správně.
Snažil se projít vše, co se dalo najít o rodině Morgensternů, která bývala jednou z nejvlivnějších a hlavně nejmocnějších evropských rodin. Ale zhruba v době, kdy se narodila Hermiona, se veškeré zprávy o této rodině staly sporadickými nebo zmatenými. Přišlo mu, že se hlava rodiny prostě rozhodla zmizet z veřejného života a uklidit se někam mimo dohled, což se viditelně povedlo. Zhruba v době, kdy upsal svou dceru Dolohovovi, se veškeré informace o rodině staly pouhými spekulacemi. Nebylo o nich ani vidu ani slechu. Severusovi to vrtalo hlavou, ale nakonec nad tím mávnul rukou s tím, že to nejspíš byl záměr. Možná byli Morgensternovi v ohrožení. A možná taky ne. Byly to pouhé spekulace. Nic víc, nic míň.
Frustrovaně si povzdechl a opřel se v křesle, když mu jeho výzkum nepřinesl žádnou sebemenší informaci o tom, co se muselo přihodit, že byl Malek ochoten riskovat duševní zdraví své dcery. Věděl, že má čas nanejvýš do zítřejšího brzkého odpoledne, než se jeho nečekaná návštěvnice probere a bude se muset začít vypořádávat s následky zdivočelé magie. Severus tušil, že to nebude jednoduché, když neznal plný rozsah té kletby, ale také si uvědomoval, že to děvče nesmí mezi lidi, dokud nebude schopna ovládat svou skutečnou moc. V opačném případě by byla ohrožením pro sebe i ostatní. Trochu se obával její reakce, až jí to sdělí. Na druhou stranu si všimnul, že Hermiona Grangerová-Morgensternová, se zdála celkem inteligentní, což by mohlo ušetřit dost práce. Ztěžka si povzdechnul a promnul si oči. S tímhle bude potřebovat pomoci. Probíral seznam svých známých, aniž by byl schopen vybrat alespoň jednoho, který by podle jeho mínění byl schopen pomoci mu se zrychlenou verzí výuky mladé čarodějky.
S trhnutím se probudil. S panikou v bledém obličeji se podíval směrem k hodinám na krbové římse. Ulehčeně si oddechl a prsty si prohrábnul dlouhé vlasy. Spal asi jen dvě hodiny. Značně se mu při tom zjištění ulevilo. Vstal, protáhnul se a ostře se nadechl, když mu zakřupalo v zádech. Stárnu, pomyslel si kysele, než se vydal po schodech do své ložnice, kterou nyní okupovala rozkošná čarodějka v bezvědomí. Přestaň o ní přemýšlet tímhle způsobem, vyčinil si v duchu, zatímco pomalu došel až ke své posteli. Sedl si na matraci a prohlížel si poklidně oddechující dívku. Kdyby neviděl, že se jí zvedá a klesá hrudník, tak by se obával, že je mrtvá. Pro jistotu jí přiložil prsty ke křehkému zápěstí a počítal. Stejně jako předtím byl tep i nyní silný a pravidelný. Ulehčeně si oddechnul. Alespoň něco šlo zatím dobře.
Už se zvedal k odchodu, když zaslechl, jak dívka kňourá ze spánku. Zadíval se na ni a sledoval jak se jí chvějí víčka, zatímco z úst jí unikaly tiché zvuky podobné mňoukání. Severus se naklonil blíž. Nebyl však schopen rozeznat, zda šlo o nějaká slova. Nakonec to vzdal a chladnými prsty jí z obličeje odhrnul zbloudilý pramen vlasů. Viděl, jak se její tělo při jeho doteku napjalo, avšak za okamžik se opět uvolnilo. Dívka najednou opět ležela v klidu. Kdyby si Snape nebyl jistý, že je vzhůru, tak by si myslel, že se mu to zdálo. Odešel z pokoje, aniž by za sebou zavřel dveře. Opět se ponořil do studia o Hermionině rodině a přitom se pokoušel zaobírat i prvky kletby, pod jejímž vlivem vyrůstala a žila. Severus už pro její dobro doufal, že ji to fyzicky či mentálně nijak nepoznamenalo. V koutku mysli se mu ozýval hlásek, který mu napovídal, že toto kouzlo bylo sejmuto akorát včas na to, aby byla jistota, že nenapáchá ještě více škody, než už se možná stalo. To vědomí ho těšilo i iritovalo zároveň. Zhroutil se do křesla a nechal své myšlenky volně plynout v naději, že mu to nějakým způsobem může pomoci osvětlit tuto podivnou situaci, do které se dostal díky tomu, že mu slečnu Grangerovou hodil na krk jeho partner v advokátní kanceláři.
Než začal psát další dopis jejím rodičům, tak si protáhnul prsty, až mu v nich zakřupalo. V dopise vysvětloval vše podstatné a na konci je poprosil, aby mu poslaly věci ze seznamu, který k dopisu přiložil. Nejtěžší mu přišlo vysvětlit jim, že jejich dcera nebude minimálně pár dalších týdnů schopna vyjít na veřejnost. A dokonce jim vysvětlil i důvod. Tiše doufal, že jeho prosbě vyhoví a nebudou klást příliš zbytečných otázek, které by musel zodpovídat. Jakmile dopis zapečetil a připravil k odeslání, tak se rozhodl, že se bude muset vyspat, protože má před sebou dlouhý den. A ne jen jeden, posteskl si napůl neupřímně, jelikož v koutku duše ho těšil tento komplikovaný případ, k němuž se nachomítnul. Byla to výzva.
S trhnutím se probudil, když se ozval zvuk domovního zvonku. Unaveně zavrčel, ale donutil se zvednout z pohovky a jít ke zdroji toho otravného zvuku. Otevřel dveře a hleděl na mladého poslíčka, který nesl několik balíků a dokonce i cestovní tašku. Výrostek vypadal, jako by se pod váhou těch věcí měl každou chvíli zlomit. Snape si přejel rukou přes obličej, ustoupil ze dveří a mávnutím mladíka vyzval, aby vše odnesl dovnitř. Ten ulehčeně poslechl a složil vše uprostřed haly.
„Ještě něco, pane?" zeptal se udýchaným hlasem. Snape jen zavrtěl hlavou, sáhnul do kapsy a vtisknul mladíkovi do ruky minci. Ten si ji prohlédnul, pak sklonil hlavu a couval z haly ven. „Děkuju, pane, děkuju vám," drmolil, než se za ním zabouchly dveře. Snape beze slova hleděl na hromadu balíčků, než jeho spánkem omámené mysli došlo, co to vlastně je.
„Accio hůlka," zamumlal a namířil vlastní hůlku na hromadu před sebou. Severus rozhodně neměl v úmyslu probírat se balíčky, aby našel, co potřeboval. Z hromady mu do ruky vletěla hůlka. Vzal ji do dlouhých prstů a prohlížel ji.
„Vinná réva, celkem pružná, 10 a tři čtvrtě palce s blánou z dračího srdce," promluvil užasle Snape, když byl s inspekcí hotov. „To je celkem mocná hůlka na někoho, kdo měl dost moci stěží na to, aby byl průměrným kouzelníkem nebo čarodějkou," zamumlal si pro sebe. Založil si hůlku do kapsy a rozhodl se nasnídat, a pak měl v úmyslu sedět u slečny Morgensternové dokud se neprobudí. Obával se, co by se mohlo stát, kdyby tam dívka byla sama, až přijde k sobě.
Hermiona se zavrtěla na lůžku a opět jí cukala oční víčka. Severus pohlédnul na hodiny a zjistil, že by se již každou chvíli měla probudit. Trochu se toho okamžiku obával, na druhou stranu však byl zvědavý. Pohladil ji po ruce chladnými prsty a dívka napůl otevřela oči, než opět upadla do původního neklidného stavu. Severus se zamračil, posunul se na kraji postele, aby seděl co nejblíž u ní. Chladnou ruku jí položil na čelo. Horečku tedy neměla, což bylo dobré znamení. Tak už se probuď, slečinko, probuď se, vyzýval ji v duchu, zatímco ostře vnímal její jemnou pleť, která nyní byla, až nezdravě bílá.
Nakonec to netrvalo příliš dlouho a víčka se mladé ženě třepotavě otevřela. Zlatavě hnědé oči se okamžitě stočily jeho směrem. Už v nich vyloženě nevířila magie, jako předtím, než upadla do bezvědomí, ale měly tu neuvěřitelně zlatavě hnědou barvu, jako má i dobrá několikaletá whisky. Zíral do těch očí, jako uhranutý. Byl si svého pohledu vědom, když mu to došlo. To kouzlo, které na ni uvrhnul její otec trochu pozměnilo i její vzhled. Předtím měla oči měkce hnědé jen s lehkým nazlátlým stínem, nyní byly zlatavé celé. V duchu mu okamžitě naskočila podobizna jejího otce, kterou se mu podařilo najít. Ty oči byly přesnou kopií očí Maleka Morgensterna. Stejně zlaté, stejně znepokojivé a oči jich obou v sobě nesly jakýsi dravčí výraz.
„K-kde to jsem?" zamumlala poněkud zhrublým hlasem. Jejím uším to přišlo, jako krákorání, ale tomu muži se při tom zvuku viditelně ulevilo, protože se mu projasnil zachmuřený výraz, než odpověděl.
„V mém domě. Jste v bezpečí, ale bohužel tu budete muset nějakou dobu zůstat," pronesl klidným hlasem. Muž s dlouhými vlasy jí byl matně povědomý, ale nebyla schopna ho nikam pořádně zařadit. Věděla, že by měla být pohoršena tím, že leží v cizí posteli a vedle ní sedí neznámý nebo možná skoro neznámý muž. Ale její mozek odmítal něco víc, než běžné či základní funkce.
„K-kdo jste?" zeptala se nakonec a propichovala ho zlatavým pohledem.
„Severus Snape, advokát ve věcech kouzelníků a čarodějek," pronesl,"nevědomky jsem z vás sejmul kouzlo, které na vás ulpívalo celé roky a vy jste následně omdlela. Proto jste stále v mém domě, ale nebojte, vaši čest jsem neohrozil," dodal spěšně, když viděl, jak po něm střelila pohledem. „Vaši rodiče jsou s nastalou situací obeznámeni a v hale máte své věci, které vám sem poslali," dodal ještě spěšně, když viděl, jak se nadechuje, že promluví. Úplně mohl vidět, jak jí v hlavě vše zapadá na místo a tělo se jí viditelně uvolnilo.
„Všechno mě bolí," zadrmolila nakonec. Muž pokývnul hlavou.
„Ano, ale to přejde," ujistil ji. Opět mu hleděla do očí.
„Slibujete?" zeptala se, jako by byla malé dítě. Musel se tomu usmát
„Ano, to opravdu slibuji," odvětil s úsměvem, který mu dostoupil do očí a prozářil mu tvář zvláštním světlem.
„Usmívejte se častěji, sluší vám to," poznamenala. Pak si uvědomila, co řekla a připlácla si ruku na pusu. Provinile na něj hleděla. Snape nechal její poznámku být, pouze nad jejím poznatkem zavrtěl hlavou. Hermiona po něm vrhla omluvný pohled, než spustila ruce podél těla ve snaze se o ně opřít, aby se dokázala posadit. Ze rtů jí uniklo zasténání, jak jí v hlavě tupě tepala bolest. Snape se k ní natáhnul a silnou paží jí podložil záda, aby jí pomohl vytáhnout se do sedu. Všimnul si, jak při jeho doteku zčervenala. Jakýmsi podivným způsobem ho to potěšilo. Chvilinku mrkala, aby se jí přestala točit hlava, než se začala rozhlížet kolem.
„Potřebuju se napít," zamumlala a rozhlížela se po místnosti. Severus jí skoro okamžitě podal sklenici s vodou, která byla na nočním stolku. Sledoval, jak Hermiona hltavě pije, dokud sklenice nebyla prázdná.
„Až se dáte do pořádku, očekávám vás dole," poznamenal suše a začal se zvedat. Hermiona jen přikývla a mávla rukou, že rozumí. Následkem jejího gesta se však s hlasitým prásknutím zavřely dveře. Severus na okamžik zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„Hermiono, budete se muset naučit ovládat své nové schopnosti a jak vidím, tak dokážete nevědomky kouzlit i bez hůlky," konstatoval suše. Hermiona na něj upřela vylekané oči.
„C-cože?" zakoktala se. Prudce se k ní obrátil.
„Vaše úplná moc se probudila k životu a naším společným úkolem bude pomoci vám ji zvládnout, aby nedocházelo k těmto náhodným projevům vaší magie." Viděl, jak se zhluboka nadechla.
„Já nechtěla," omlouvala se, zatímco se ztěžka hrabala na nohy. Snapeovi se jí zželelo a pomohl jí vstát. Nečekal, že je mladá žena tak lehounká a nechtěně použil více síly, než bylo ve skutečnosti potřeba. Díky tomu mu skončila v náruči. Trochu ho to zaskočilo. Cítil, jak v jeho náruči ztuhla. U Merlina, je křehká, jako panenka, pomyslel si v duchu a skoro ihned si za tu myšlenku vyhuboval. Nesmí na ni myslet takovým způsobem, vše by to jen zkomplikovalo. Aby se zbavil dívčiny hřejivé blízkosti, tak ji od sebe jemně odtáhnul.
„Jste v pořádku?" zachraptěl. Hermiona jen kývla. Nebyla schopná dívat se jinam, než jemu do tváře, která byla po většinu času dokonale nečitelná, i když na okamžik se mu v ní mihlo ohromení. Poskytlo jí to jakési podivné zadostiučinění.
„Pojďme dolů, bude tam lepší prostor pro naše cvičení," pronesl nakonec a nabídnul jí rámě, aby se o něj mohla opřít. Hermiona ho bez váhání přijala a nechala se odvést dolů do rozlehlé haly. Ohromeně hleděla kolem sebe na svým způsobem pochmurné okolí, jež bylo sem tam protknuto nějakým detailem, který tu ponurost zmírňoval. Interiér domu odrážel strohost svého majitele, avšak i jí přišlo, že je to jen rezervovaná slupka, kterou se ten muž naučil nosit. V duchu zatoužila pod tu slupku alespoň na okamžik nahlédnout. Něco se jí muselo mihnout v obličeji, protože na ni hleděl s tázavě povytaženým obočím.
„Slečno?" dotázal se a propaloval ji očima tak tmavýma, že se zdály černé. Cítila jak jí do tváře stoupá horkost, ale nedbala na to.
„M-myslím, že vzhledem k nastalé situaci bychom si mohli tykat? Trochu mě rozčiluje všechno to slečnování a pánování," přiznala s pohledem upřeným na špičky svých bot. Severus při jejích slovech nadzvedl koutek úst.
„V tom případě mě těší, Hermiono," odpověděl po chvíli. Věnovala mu nevěřícný úsměv, jako by ve skutečnosti nevěřila, že její návrh přijme.
„I mě, Severusi," odpověděla. „Potřebuji si sednout, chvílemi se mi nepříjemně točí hlava," přiznala se nakonec. Severus ji okamžitě vmanévroval na pohovku, kde on sám dnes prospal těch pár hodin, co si dovolil.
„Děkuji. Děkuji ti za všechno," pípla nesměle. Necítil potřebu jí opět odpovídat.
„Zvládla jsi někdy seslat Patronovo zaklínadlo?" zeptal se na rovinu. Hermiona po něm střelila pohledem.
„Nikdy nebyl fyzický," přiznala se ke své neschopnosti strnule. Beze slova jí do ruky vtisknul hůlku. Hermiona na ni nehnutě zírala, než po něm vrhla popuzený pohled. Povzdechla si a snažila se vybavit si nějakou opravdu šťastnou vzpomínku. V soustředění zavřela oči. Snažila se, opravdu se snažila vybavit si nějakou šťastnou vzpomínku, avšak žádná k ní momentálně nepřicházela. I přes tupé pulzování v hlavě se soustředila ještě o něco víc. Najednou ji to uděřilo. Před očima se jí mihl záblesk, ve kterém spatřila malou holčičku, jak běží k vysokému muži s černými vlasy. Neviděla mu pořádně do tváře, ale když k němu holčička doběhla, tak ji chytil do náruče a vyhodil do vzduchu. Mysl jí naplnil zalykavý dětský smích. Uvědomila si, že to je jedna ze vzpomínek, které se objevily před tím, než omdlela v Severusově pracovně. Ta holčička byla ona. Více se v tom nevrtala a nechala se prostoupit prostou a jednoduchou radostí té malé holčičky, když vylétla do vzduchu a následně byla opět zachycena silnými pažemi.
„Expecto patronum," zamumlala, mávla hůlkou a po několika vteřinách otevřela s očekáváním oči. K jejímu naprostému úžasu se neobjevil jen nehmotný štít, jako obvykle, ale poskakovala kolem ní malá vydra a hravě dováděla. Hermioně při tom pohledu poklesla brada. Severus zkoumavě hleděl střídavě na patrona i na mladou ženu, která se ani nijak nesnažila skrýt svůj úžas.