Paní H. Weasleyová…proti zdi…S jeho bratrem

 

Rodinná setkání. V této rodině, která obnáší mnoho, mnoho lidí. Kdysi jsem se jich hrozila. Hrozím se jich stále, ale nyní z naprosto jiných důvodů, než předtím. Ale jak jednou dorazí, vina vždy zmizí, aby ji nahradila neustálá touha, která pálí potřebou, a která nezmizí, dokud znovu nenalezneme jeden druhého.

 

Čas a okolnosti znamenaly, že se jedná o jedinou příležitost, kterou máme v těchto dnech. Pracuje v cizině a já jsem Dobrý Člověk plnící povinnosti. Dobrý? Zatímco jsem ho studovala přes stůl a on pozvedl své černé oči k mým, tak jsem se v duchu zasmála nad rozdvojeností mé povahy. Oni všichni si myslí, že jsem dobrá. Mýlí se? Jsem dobrá v kouzlení, jsem dobrá v naslouchání, jsem dobrá matka, jsem i dobrá manželka ve všech těch způsobech, které by si můj manžel přál, tedy alespoň v těch, o kterých ví.

 

Jsem také dobrá v tom, aby jeho bratr touhou uniknul dvě minuty po příjezdu do mého domu. Jsem dobrá v pevném sevření ptáka jeho bratra tak tvrdě uvnitř sebe, že ztratí ponětí o čase a místě. Jsem dobrá v úpěnlivém prošení, aby do mě vklouznul tak tvrdě, že hranice mezi bolestí a slastí se zhroutí.

 

Nikdy jsem nezamýšlela být nevěrná. A k tomu s jeho bratrem? Nepředstavitelné. Avšak když se to stalo, tak to způsobilo víc pocitů, než jsem kdy předtím zažila.

 

Lišil se od ostatních, fyzicky stejně jako povahou. Jeho oči byly temné; jeho vlasy temně rudohnědé, skoro hnědé; jeho kůže byla hladší, než mého manžela i navzdory početným jizvám, které ji křižovaly. Zbožňuji jeho jizvy, sním o nich, znám je jako své vlastní tělo. Chtěla jsem je znovu ochutnat – tak pomalu, jako jsem to dělala – olíznout a ochutnat a vtáhnout je, dokud je nebudu mít pevně otištěné v paměti, dokud nebude zase příště.

 

Pokaždé se rozhodnu, že to bude naposledy.

 

Pokaždé dorazí a já ho chci znovu.

 

Všichni se bavili a smáli: rodina, tedy většina rodiny a všichni, kteří na nich závisí. Náš dům je plný štěstí. Můj manžel je ve svém živlu, drží se ve středu pozornosti. Nedokážu se koukat na nikoho, kromě jeho bratra a on na mě.

 

Vstal, odtlačil svou židli a vyklouznul z místnosti do zahrady. Čekala jsem tak dlouho, jak jen mi to mé tělo dovolilo.

 

Zvedla jsem se, políbila manžela se sladkou zradou na tvář a usmála se na něj dolů, zatímco pointa jeho vtipu způsobila výbuch veselí. Nezaregistroval, že odcházím.

 

Vyšla jsem ven do zahrady. Nemohla jsem ho vidět, ale mohla jsem cítit sotva patrné lákadlo cigaretového kouře. Prošla jsem kolem rohu a našla ho.

„Myslela jsem, že jsi toho nechal.“ Nemyslela jsem tím, že kouří, ale vzpomínala jsem si, že mi říkal, že s tím skončil.

„Jo…no…“ Pohlédl na cigaretu, než si naposledy zhluboka potáhnul, odhodil nedopalek na podlahu a se skřípáním ho zašlápl do štěrku.

 

Stála jsem tam, moje oči se zavřely nad obludností, která se na mě znovu tlačila. Zvedla jsem rozechvělou ruku a přetřela si jí unavené oči. „Charlie…tohle se stává tak složitým…“

 

Neodpověděl. Pohlédla jsem na něj. Jeho tvář byla nehybná; nedával mi nic, co bych přešla ani lehce ani zoufale.

 

Povzdechla jsem si, pro jednou nacházeje nějakou odolnost a otočila jsem se, že odejdu zpět do domu. Jeho ruka se sevřela kolem mé paže tak tvrdě, že konečky všech jeho prstů se mi bolestivě zaryly do svalů.

 

Otočila jsem se, abych zachytila jeho pohled. Temnota vylepšila rudou v jeho vlasech, které mu visely do tváře, stíny mu nevyzpytatelně padaly do tváře zpola lehce osvětlené díky oknu.

 

A se sevřením jeho prstů kolem mé paže a temnotou jeho očí, kterýma mě probodával, jsem byla opět ztracená. Jediným rozmáchlým pohybem jsem se přesunula k němu a on mě přetočil ke zdi, kde mě uzamkl svým tělem, jeho ústa okamžitě našla má a dala mi tu jeho sladkou chuť, po níž jsem stále toužila: byl má závislost.

 

Charlieho ústa mě hltala, jeho dech byl stále cítit kouřem, a byl zabarvený i červeným vínem. Zasténala jsem mu do úst s touhou po naprostém uspokojení.

 

Potřebovala jsem se dotýkat jeho těla, jeho kůže a začala jsem mu překotně sundávat oblečení, mé prsty se míhaly neovladatelnou touhou. Když se mi jeho tělo odhalilo, tak jsem k němu sklonila hlavu a dlouhým pohybem jazyka, jsem mu olízla hrudní kost, připomínajíc si jeho chuť. Podržel mi hlavu, zatímco jsem pokračovala v líbání a sání jeho hrudi, vtahujíc do svých úst jeho bradavky, přebíhajíc po jeho klíční kosti a lechtajíc ho ve snaze ho pohltit.

 

Se zavrčením mě odtáhl pryč a přilepil svá ústa na mé hrdlo, tahajíc mě za kůži, tak tvrdě, že jsem se obávala, že mě může označkovat. Dosáhl již až pod mé šaty.

„Jsou všichni zaneprázdnění?“

 

Zasténala jsem v potvrzení a on se okamžitě začal sklánět dolů. Pošťouchla jsem ho, dala jsem pro něj nohy od sebe, tlačíc se proti studené cihlové zdi mého domu. Klouzal dolů po mém těle; věděla jsem, kam míří: potřeba ochutnat toho druhého je první věc, co musíme vždycky ukojit. Dnes jsem si nevzala spodní prádlo, jako bych věděla, že mě bude potřebovat okamžitě a bez omezení v našem vzájemném zoufalství. Shrnul mi šaty velkýma, hrubýma rukama a odtáhnul mi pravou nohu ještě dál, abych se mu otevřela.

 

Pohlédla jsem dolů, zoufalá z pocitu, stejně jako z toho pohledu. Vytrhla jsem mu šaty ze sevření, abych dala jeho rukám volnost pohybu. Okamžitě jsem byla odměněna. Ty silné překvapivě hbité prsty klouzaly přes můj již naběhlý klitoris, pokrývajíc se mojí šťávičkou, která ze mne unikala v potřebě ho mít.

 

„Postrádal jsem tě, postrádal jsem ten pocit z tebe, tvou vůni…“ Na to tvrdě přitlačil svou tvář k mé a vdechoval, dokud se na mě nedusil. Jeho nos mě skoro směšně šťouchal do poštěváčku, jako pes dožadující se pozornosti, avšak já si v tom libovala a drtila jsem se o něj, v touze být vzduchem, který dýchá. „A ta tvá chuť…“ zamumlal. A je to tam. Mé oči se doširoka otevřely a zalapala jsem po vzduchu – mé plíce mi to však dle mého očekávání odepřely. Jeho jazyk přese mě přebíhal, zakončujíc to rozechvělým sáním mého poštěváčku.

 

Nechala jsem ruku padnout dolů, abych ji zamotala do jeho vlasů a přidržela si ho tam, tisknouc ho na sebe silněji a silněji. S nohama rozhozenýma do stran jsem na něm prakticky seděla, důstojnost se rozplynula pryč v mé zoufalé snaze vnutit ho do sebe. Má hlava byla zvrácená dozadu, opřená o zeď a můj dech byl ostře povrchní, zatímco si mne vychutnával, tak krásně, tak hladově, každé nasátí a okusování jeho rtů, jazyka, zubů budovalo mou oddanost a slast, kterou znal jen on.

 

Poprvé se pro něj vždy udělám rychle. Musím. Jeho prsty jsou ve mně, dva v mojí dírce, další v mém zadečku, zjišťujíc a kroužíc a mámící a s pusou, kterou si mě vychutnával s takovým vědomím a inteligencí, že má slast rychle dostoupila vrcholu, rozechvěla mě s udušeným zaúpěním, jak jsem se pokoušela být zticha. Můj milenec to poznal jen z neovladatelného sevření stehen na jeho hlavě a záplavě slasti z mojí kundičky.

 

Odněkud se ozval zvuk. Lidé jsou v pokoji za oknem. Charlie se postavil a znovu mě sevřel, táhnouc mě kolem temné a vlhké zadní části domu, kde hustá tráva ubíhala až ke zdi.

„Klekni si, ruce dej na zeď.“

 

Udělala jsem to bez odporu a bez váhání, otočila jsem hlavu, abych ho viděla, jak si ho vytahuje z kalhot. Jeho penis byl tak velký a nádherný, jak jsem si pamatovala. Nikdy nejsem zcela, dokud není uvnitř mě. Svět se vždycky zatřásl, život nikdy nebyl tak živý, jak by měl být, jen pokud cítím každý centimetr tloušťky jeho mužství, které mě napíná.

„Pospěš si, pospěš…“

 

Byl zase za mnou na kolenou, svíral mě kolem pasu, tvrdě a rychle do mě přirážejíc. Moje kundička byla doširoka roztažená, aby se mu přizpůsobila. Sténala jsem nadšením, opět jsem byla celá.

 

Skoro celý se ze mě pomalu vynořil, aby mi dal pocítit to, jak se jeho pták uvolňuje z mého těla, skoro si libujíc v tom zoufalství, které přinese jen proto, aby se do mě zanořil znovu tvrdě, tak tvrdě, že se mi prohnula záda.

„Blíž ke zdi,“ syknul. „Opři se. Ruce dej výš.“

 

Vytáhla jsem ruce výše po hrubé cihlové zdi a i nohy jsem k ní přišoupla blíže, takže jsem byla na zdi skoro připlácnutá. Takhle mě stále mohl ojíždět; dobře věděl, jak pro nás zapracovat. Jeho pták byl stvořený tak, že v této pozici delikátně přejížděl po mém g-bodu. Věděl to. Nyní se pohyboval stabilně, jednu ruku měl obepnutou kolem mého pasu, druhou protáhnul kolem mých boků a prsty znovu vyhledal můj klitoris.

„Tak složité, Hermiono?“ zasténal mi horce do ucha, připomínajíc mi tak má dřívější slova. „Zasraně bych se nestaral, kdybych pro tebe musel vylézt Everest – prostě bych to do prdele udělal. Najdu tě a ošukám tě, kdekoliv budeš a cokoliv budeš dělat. Jsi moje a víš to.“

 

Jeho slova způsobila, že se můj orgasmus rapidně vzepjal. Jeho pták je uvnitř mě víc perfektní, než kdykoliv předtím. Mohla jsem to cítit; jeho přítomnost ve mně mi způsobovala matoucí potěšení nebo bolest. Potřeba. To bylo vše, na čem záleželo. A nyní jsem se potřebovala udělat. Potřebovala jsem se udělat s ním v sobě tak hrozně, že mě až bolela duše.

 

Nyní do mého těla bušil, jeho mužství zjevně ještě větší, než předtím, jeho brutalita mě vzrušovala až k zapomnění. Jsem tak blízko, tak blízko. Tlačila jsem rukama proti zdi tak tvrdě, že mě bolely.

„Příliš pozdě, Hermiono…jsem tě našel a taky ošukal. Proč? Proč on? Měl jsem to být já…měl jsem to být já…ty víš, že jsi moje…ty to víš…“

 

Jeho litanie. Pokaždé, když mě našel, tak dával najevo svou posedlost mou osobou. Poprvé, a pak potom a pokaždé od té doby jsem to slyšela. A pokaždé jsem mu věřila, když byl ve mně. A když ze mě vyklouznul, tak jsem nad tím plakala a znovu se na to snažila zapomenout, stejně jako on. A já šla zpět k jeho bratrovi a on šel ode mě tak daleko, jak jen to bylo možné.

 

Ale vždycky se vrátil. A já ho vždy vzala zpět.

 

Nyní se udělal, udělal se do mě tak tvrdě, že mi až vyrazil vzduch z plic. V této poloze jsem mohla cítit zvětšení a uvolnění jeho mužství, zatímco jeho žalud vystřeloval jeho orgasmus znovu a znovu v doprovodu hlubokého pulzujícího zavrčení, takže jsem se s ním ztotožnila. A já se k němu mohla jenom přidat v jeho zoufalé slasti. Můj orgasmus mě uvnitř roztrhnul, nasávajíc každé cuknutí z jeho vrcholu, svírajíc jeho ptáka s pevnou nevyhnutelností. Nedokázala jsem si pomoci, abych nezakvílela, pokoušejíc se nasát ten zvuk zpátky do sebe, ale zcela zbytečně. Mé tělo je jeho, slast, kterou mi poskytoval, byla tak perfektní a důraz na znovupostavení se škodám, způsobených naší zradou.

 

A pak se uvolnil a znovu byl konec. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na své dýchání.

 

Odtáhl se ode mě skoro pohoršeně, jeho vinu vyjadřovalo jeho rozzuření, takže musel odejít, svalujíc na mě vinu. Dovolila jsem mu to. Cítila jsem jeho ptáka, jak se ze mě vyškubnul a jeho semeno unikalo ven zvlhčujíc má roztažená stehna v chladivém nočním vzduchu.

 

Odtlačila jsem se od zdi a roztřeseně se postavila. Pouze pak jsem si uvědomila, že jsem si ruce o zeď sedřela do živého.

 

Ohlédl se, zatímco si oblékal košili a pohlédl dolů na mé dlaně. S nesouhlasným pomlaskáváním, které mohlo být spíš naštváním, než soucitem, opět reflex viny, vytáhnul svou hůlku a zamumlal hojivé zaklínadlo. Zranění se brzy zacelila a krev zmizela.

 

Otočila jsem se, že půjdu, ale on mě ještě jednou stáhl zpět a přitlačil si mojí ruku, kterou vyléčil k ústům, vtáhl ji mezi rty, olíznul a nasával tu chuť znovu do sebe.

 

Nemohla jsem dělat nic, jen stát a dovolit to, zatímco čas klouzal dál. Pouze tehdy, až ho bolel jazyk a rty měl oteklé z toho, co dělal, tak uvolnil sevření a já pomalu odtáhla svou ruku zpět. Při zvedání ruky jsem ho pohladila jedním prstem po tváři, a pak se vrátila dovnitř ke zbytku jeho rodiny a k jeho bratrovi.