Stalo se to. Některé věci jsou nevyhnutelné, jakmile nastane čas, aby se staly.

 

A tak to bylo i s Remusem Lupinem a Hermionou Grangerovou.

 

Semínko jejich konkrétní nevyhnutelnosti bylo zaseto tehdy, když jí bylo jen čtrnáct let a on byl jejím učitelem. Její touha po něm tehdy byla jednoduchá s opatrně skrývanou tajnou zamilovaností, což bylo něco, co přiznala jen a pouze sama sobě. A jeho úcta k ní se nerozšířila na nic více, než na obdiv k jejím pozoruhodným talentům a vyzrálosti. Avšak věděl, že ji označil, ačkoliv měla potenciál stát se nejkrásnější a zářící ženou a nejchytřejší čarodějkou mezi svými vrstevníky.

 

Věděl, že když naplno vykvete do dospělosti, tak bude shledávat těžkým ji ignorovat, avšak jeho pocity se pouze vhodně soustředily, dokud nebyl ten správný čas. Sledoval ji, její rozvíjející se slávu, ale když se jí přehouplo osmnáct a její zletilost dohnala její tělo, tak se jeho touha po ní vzepjala s pozoruhodnou silou.

 

Ale jejich sdílené pocity šly až nad rámec pouhé touhy. Jeden druhého chápali. Byla první, která si ho všimla; byla první, která ho tolerovala, když se vyjevila jeho situace. Občas sdílely tiché momenty a vtípky z běžného tlachání ostatních, jejich vzájemný respekt překonal pouhý zvířecí chtíč. Ale když běžela s rukou lehce na jeho, nebo když se dotýkala jeho loktu v otázce nebo se shýbala dolů se svými nespoutanými vlasy a svůdným parfémem, když mu nabízela čaj, tak věděl, že to zvíře v něm bylo stejně dychtivé ji vyhledávat, jako jeho intelekt.

 

-xxxoOoxxx-

 

Výroční bál v Bradavicích byl každoroční záležitostí, která zpět do hradu přitáhla bývalé i současné studenty, stejně jako zaměstnance. Pořádal se již šestým rokem od konce války, Hermiona nikdy neměla volno, aby se ho mohla zúčastnit, avšak tento rok byl jiný. V posledních měsících se jí rozvrh poněkud uvolnil, a když si uvědomila, že by si na poslední chvíli mohla udělat rychlý výlet do své staré školy, tak byla nadšená. Harry a Ron půjdou, jak věděla, avšak když pohledem přelétla seznam dorazivších hostů, tak jí srdce poskočilo, když uviděla jedno konkrétní jméno, jméno jejího oblíbeného učitele Obrany proti černé magii, jméno jí nejrespektovanějšího člena Řádu.

 

Neviděla ho měsíce a jejich návštěvy obvykle byly tak krátké a uspěchané, takže to už byly věky od doby, co se jak se patří, zvládli chytit. Čas dlouhých, pomalých rozprav s celou skupinou nad sklenicemi vína na Grimmauldově náměstí byl na hony vzdálený. Avšak nikdy nebyl daleko od její mysli a stačilo pomyšlení na to, že ho uvidí opět na místě, kde se jí poprvé vryl do paměti, a tělo měla napnuté více, než si uvědomovala.

 

Na ples si koupila nové šaty z temně rudého hedvábí, těsné a zvýrazňující její živé, mladé tělo. Věděla, že vypadá nádherně, avšak také věděla, že tam byla pouze jediná osoba, na kterou se pokoušela učinit dojem.

 

Hermiona ho spatřila ve chvíli, kdy vešla do Velké síně. Otočily se na ni všechny oči včetně těch jeho. Nedokázala na nic myslet, když spatřila, jak se jeho ústa stočila nahoru, když ji uviděl. Netrvalo to dlouho, než k ní přišel, odvádějíc ji do polostínu mimo dosah světel a očí, políbil ji jemně, avšak zdráhavě na tvář na uvítanou, svírajíc ji těsně kolem pasu nejistými dlaněmi. Cítila se tak omámený, jako vždy: ta samá vůně, jakou si pamatovala ze všech těch let předtím – cedrové dřevo, ranní mlha a santalové dřevo. Když ve válce ztratil svou manželku, tak se o něj bála, ale Remus se sebral, pohřbil se v práci, směřujíc zoufalství a pocit beznaděje do změny, která ho každý měsíc sužovala. Avšak když se navrátil do své lidské podoby, tak se opět všechno zdálo dobré a navrátil se k té samé půvabné společnici, s níž vždycky byl.

 

Ale nyní ho viděla. Hermiona věděla, že nemyslí na jeho konverzaci. Měl na sobě oblek, ale jako vždy na něm nepříjemně visel. Jeho neupravené a rozcuchané kouzlo vždy bylo součástí jeho atraktivnosti.

 

Po většinu večera stáli blízko sebe, sotva mluvíc s někým jiným, navracejíc snadnou družnost. Nebyla zde potřeba být s jinými. Když navrhnul procházku po hradě, jako za starých časů, tak rozhodně nezaváhala. Pokud si někdo všimnul, že vyklouzli pryč, tak to nekomentoval. Netrvalo to dlouho, než ti dva našli starou učebnu Obrany proti černé magii. Hermiona ji kouzlem odemknula a oni vklouzli dovnitř, zamykaje za sebou dveře.

 

Remus si povzdechnul s rukama v kapsách a stoupnul si do středu místnosti, vdechujíc atmosféru starého místa a rozhlížeje se okolo.

„Je dobré být zpátky?“ otázala se Hermiona něžně.

„Ano, předpokládám, že ano,“ prohlásil s úšklebkem.

„Udělal jsi na tomto místě spousty dobrého – zažili jsme tu spousty zábavy.“

„Zábavy,“ uchechtnul se a jízlivě se na ni podíval. „Byl to podivný starý rok.“

„Byl to skvělý rok. Milovala jsem ho.“

„Byl to rok, kdy jsem tě potkal.“ Klidně na ni upřeně hleděl.

 

Usmála se a začala pomalu přecházet kolem místnosti, vzpomínajíc a zvedajíc nejrůznější předměty, přelétaje pohledem po učebnicích lemujících police. „Nic moc se nezměnilo. Je to stále takové, jaké si to pamatuji.“

 

Hermiona přešla ke zdi a přečetla poznámky. „Závěrečný ročník opakování na OVCE, všichni studenti OPČM musí být přítomni. Pokud tak neučiníte, bude to mít za následek špatný prospěch, pokud ne rovnou selhání.“ Hmmm…roztomilé. Nicméně – ne všichni učitelé OPČM mohou být tebou.

 

Slyšela tiché kroky směřující k ní a cítila na svém krku horký dech. Hermiona se otočila dokola, aby nalezla Remuse stojícího tiše a nehybně vedle ní.

 

Chvíli pouze upřeně hleděli jeden na druhého, hledajíc v očích toho druhého.

 

Nakonec pozvednul ruku a pohladil ji po tváři. Držela jeho oči v šachu svými: v těch hlubokých hnědých očích, které po tak dlouhou dobu tančily v jejích snech. Mohla sotva dýchat, ale byla v něm jistota, která ji skoro znervózněla. Toužila po jeho doteku. Naklonila se v pokusu políbit ho, ale on se odtáhnul, poskytujíc jí jen nepatrné přejetí jeho rtů, popichoval ji, jeho ústa se zkroutila do náznaku drzého úsměvu. Potřebovala ho, toužila ochutnat ho, zjistit, zda byl takový, jak o něm dlouho snila.

„Remusi…“ povzdechla si, pokoušeje si ho přitáhnout blíže. Avšak pokud se ho chtěla dotknout, tak potřebovala nemít strach. Jeho ruce ji začaly zkoumat se zkušenou a cílevědomou pozorností.

„Šššš.“ Zvedl si prst ke rtům, zatímco se jeho druhá ruka dostala pod její šaty, putujíc výš a výš, bez toho, že by uhnul očima od jejích.

„Já…“

„Chceš mě zastavit?“ jeho hebký hlas zašeptal do toho, co chtěl říct.

 

Konečky prstů vklouznul pod její kalhotky a tím nejlehčím dotekem se dotknul jejího klitorisu.

 

Zavrtěla hlavou. Ne, ne, nepřestávej, nepřestávej.

 

Zalapala po dechu, zatímco jeho zhrublé prsty se otíraly znovu a znovu o její poštěváček. Svraštil obočí, když studoval její měnící se výraz. Jeho prsty nyní vklouzly do její kundičky, ústa se mu trochu otevřela, když nalezl, jak pro něj zvlhla, ale oči stále upíral do její tváře a jeho palec ji hladil a zmírňoval tlak.

 

Pak byl zpátky u jejího klitorisu, obkružujíc ho a chlácholíc ho, čímž sesílal slast vzrůstající v jejím těle. Její oči se třepotavě zavřely.

 

„Otevři oči.“ Jinak jemný hlas obsahoval nebezpečnou hranu rozhodnosti. Opět je otevřela a pohlédla do těch jeho. Četl v ní náznaky jejího vzrůstajícího potěšení. Stavěl ji pomalu a s nesmírnou trpělivostí. Když si pomyslela, že se zřítí za hranici, tak stáhnul svůj dotek, způsobujíc, že zasténala zdrženlivým pocitem marnosti, ale když se otočil a vrátil se k pevnému kousku těla, který byl vždy připraven na jeho pozornost, a potěšení nad ní zesílilo a přebralo kontrolu.

 

Skoro tam byla. Oči se jí zableskly, její kůže měla nádech horkého napětí. Upřeně na ni hleděl, všímajíc si vrásek mezi jejím obočím a přejel jí rukou po krku. Stejně, jako v ní běsnila její slast, tak on zesílil palcem tlak na to nepatrné místečko, ne natolik, aby zpanikařila, ale aby jí způsobil záchvěv vzrušení. Remus na ni upřeně hleděl těma svýma temně hnědýma očima vylepšenýma jiskřičkami zelené. Prsty na jejím krku se sevřely a prsty na jejím klitorisu ji hladily. A ona se udělala. Sevření na jejím krku opět sladce zesílilo, pobízejíc tak její orgasmus, aby ještě zesílil.

 

Když nakonec její slast opustila její tělo, tak na ní okamžitě uvolnil sevření a Hermiona se zhluboka a snadno nadechla, po orgasmu se ještě zvýšila její malátnost, stejně jako se ještě umocnila její rozkoš.

 

Pak se její ruce obtočily kolem něj a zoufale vrhla svá ústa na jeho, stále ještě jedoucí na šoku ze svého orgasmu. Jeho chuť po její slasti byla tou nejsladší věcí, kterou si jen dokázala představit.

 

Oplatil jí polibek hluboce a tvrdě, než ji odtáhnul, aby ji informoval. „Věř mi.“

Přikývla mezi horečným šmátráním po jeho oblečení. „Víc, víc…musím tě vidět, prosím, Remusi, musím tě držet…“

 

Jemně se na ni usmál, zatímco mu odtrhla knoflíčky a pomáhala mu stáhnout z těla košili. Jakmile se jí odhalil jeho trup, přesně takový, jak si představovala: hubený, šlachovitý a zjizvený, válkou zmítaný a štíhlý, položila si na něj ústa, vdechovala ho, chutnala ho, celého se ho učila.

 

Pro jednou Remus zaklonil hlavu a cele se jí vydal, jeho oči se zavřely, když cítil dívčin jazyk a rty objevující jeho tělo.

„Hermiono…Hermiono, má nádherná dívko…Čekal jsem tak dlouho…“

 

Hermiona se přinutila vrátit se k jeho ústům a znovu se do nich ponořila. Kupodivu ji brzy odtáhnul pryč a vyjevil jí svá přání, šeptaná do ucha se skromnou rozhodností. „Vykuř mě… Chci to…Chci cítit tvá ústa, jak mě sají.“

 

Nerozpakovala se, ale když sklouzávala na kolena, tak ucítila na ramenou ruce, které ji tlačily dolů; jeho prudkost ji překvapila, ale vyvolávalo to v ní nesporné svírání kolem jejího bříška.

 

Rychlé prsty si poradily s jeho knoflíky a trochu se dotkla jeho mužství, které jí vypadlo vstříc. Vzhlédla k němu, její touha ji přesvědčila si ho vzít do úst, ale chtěla o trochu déle prodloužit jeho očekávání. Byl před ní tak dlouho ukryt, ačkoliv si ho v mysli představovala, pokoušejíc si vybavit podrobnosti o tom, jak vypadal, protože její představivost ji začala škádlit s fantaziemi. Ale nakonec tu byl před ní. Cítila se mocná, jako nikdy předtím. Stoly byly otočené. Nyní mohla určovat tempo, mohla z něj vytáhnout odpovědi, mohla ho provázet přímo k objevu. Tahle lekce byla zcela v jejích rukách.

 

Pomalu, skoro lenivě, nechala svůj jazyk na hranici vlhké špičky jeho ztopořeného mužství. Bylo utvářeno stejně, jako on: pevný, dlouhý a tvrdý. Dotkla se úplné špičky žaludu svým jazykem a dovolila té kapce netrpělivé vlhkosti, aby do ní pomalu vtekla. Remus zasyčel očekávanou slastí, jeho dech se mu rychle zadrhnul v hrudi.

„Víc…“slyšela ho sténat.

 

Tentokrát ho olízla přes štěrbinku, shromažďujíc tak mnohem více toho sladkého náznaku. Zavrčel a napjaly se mu svaly. Stále držel v rukách její hlavu a cítila, jak jí postrkuje a tlačí ji dolů. Odolávala. Stejně moc, jako toužila cítit ten nádherně tvrdý kus těla potápějící se jí do úst, tak on mohl počkat. A později by jí za to poděkoval.

 

Nyní otevřela ústa více, dávajíc mu plný výhled na to, co ho očekávalo, předtím než sevřela své rudé rty kolem hřibovité špičky jeho mužství. Tvrdě ho sála a obkroužila ho jazykem v tu samou chvíli. Skoro zařval. Ale skoro ihned se odtáhla zpět s pleskavým zvukem, jak se kulaté kus těla vytáhl z jejích rtů. Opět cítila, jak ji tlačí zpět k němu a opět odolávala.

 

Naklonila hlavu pod něj, vzala do rukou jeho koule a jemně je třela. Její jazyk se spojil se spojnicí, tím citlivým místečkem, kde se jeho pytlík setkával s jeho tvrdě ztopořeným ptákem. Položila proti němu plochu horkého jazyka, malátně olízla jeho spodní stranu, nyní svírajíc jeho koule pevněji. Dosahujíc jeho žaludu přes něj zvlnila rty a opět ho znovu tvrdě vsála.

„Hermiono…“ Jeho hlava byla zpět v prodloužené agónii, a její jméno bylo protaženo v zoufalém zakvílení.

 

Již ho nemohla dále škádlit. Nakonec naplno otevřela ústa a vzala si ho hluboko do nich, sklonila se nad ním, než těsně vtáhla tváře a táhla ústa zpátky. Pak se pustila do tvrdého sání, nahoru a dolů, její jazyk se obtáčel a poletoval, ochutnával a objevoval. Nade vše se jí zamlouvalo objevování nového ptáka v jejích ústech a konkrétně tohoto si představovala déle, než by si možná byla ochotna připustit.

 

Hermiona ho nechala, aby ji vytáhnul nahoru, vychutnávajíc si tu křehkou rovnováhu moci tak moc, jako si vychutnávala jeho ptáka. Dovolil jí jen tolik, aby ho skvěle kouřila, ale jeho kontrola nad ní ji napínala do ještě většího zápalu. Její ruce tiskly jeho koule o něco tvrději a uvolnila své hrdlo, aby ho nechala zanořit se do ní tak hluboko, jak jen ho dokázala pojmout. Opět zavrčel. Odtáhla se, aby zalapala po vzduchu a znovu se vrhnula dolů, cítila špičku jeho ptáka narážející jí do krku. Jeho dech byl těžký a horký; už skoro byl. Hermionina touha ochutnat jeho slast se nezastavitelně vzepjala. Pravou rukou pohybovala po celé délce jeho tvrdého ptáka, který byl kluzký její pozorností, tvrdě ho sevřela a začala rukou pohybovat tvrdě a rychle. Její ústa dělala snadnou práci na jeho špičce; rty a jazyk a občas škádlivé zuby ho vytrvale přiváděly až na vrchol extáze.

„Už budu, už budu…“ zasténal hlasitě se zvráceným krkem napnutým slastí.

 

Pokud kdy měl nějaké výčitky ohledně toho, že by se jí udělal do úst, tak je zapomněl. Tohle bylo tak správné. Tohle bylo tak perfektní. Remus do ní vybuchnul, pevně jí svíraje rukama vlasy. Přehnal se přes něj orgasmus, ženoucí jeho semeno rychle a hluboko do vítajícího tepla jejích úst. Hermiona si uvědomila, že se do ní třikrát udělal, ochutnávala ten slaný zázrak mužovi slasti, který jí seděl na jazyku. Po posledním vzedmutí a zasténání se naposledy udělal a Hermiona kolem něj uvolnila sevření svých rtů. Nepospíchal, aby z ní vyklouznul, avšak nutnost odpočinku ho k tomu donutila, a když se nakonec vytáhnul z vlhkého zámotku jejích úst, tak se svezl ke zdi, jeho dech byl rychlý a hluboký, oči měl zavřené.

„Merlin budiž zatracen. Kde ses tohle naučila?“

„Ach, vždyť mě znáš, Remusi…talent od přírody.“

 

Otočil se k ní, věnujíc jí líné, nasycené mrknutí.

 

Popošla a sedla si vedle něj. „Tak dobře si tuhle třídu pamatuji. Zažila jsem zde jedny z mých nejlepších hodin…a některé z mých nejhorších.“

„Doufám, že nějaké z mých nezahrnuješ do té druhé kategorie.“

„Jistě, že ne. Byl jsi nejlepším učitelem OPČM, kterého jsme kdy měli…a jak víš, dostali jsme se přes poměrně málo.“

„Miloval jsem to tu. Přál bych si, abychom mohli pokračovat.“

„Právě jsi měl opravdu živou hodinu. Máš takovou vášeň, takovou energii, takové nadšení…bohové, bylo to, jako kdyby někdo zmáčknul vypínač.“

 

Zachechtal se. „Takže přece jen myslíš i na jiné věci, než své knihy. A já tady přemýšlel o tom, že jsi byla šprtka.“

„No…“uculila se. „To jsem také byla.“

„Pokud jsi měla nějaké…nepatřičné pocity…tak jsi je velice dobře skrývala. Necítil jsem se nakonec ohrožený z tvé strany, jako se mi to občas dělo s jinými děvčaty. Mladí mužští členové personálu musí být opatrní – pubertální dívky, hormony, internátní škola – to je nebezpečná kombinace. Rychle jsem se naučil, jak se tomu jasně vyhnout.“

„Byl jsi někdy v pokušení?“

 

Povzdechl si s pohledem upřeným někam mimo místnost. „Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si nevšímal některých starších. Jsem muž – jsme stvořeni, abychom se dívali. Když jim bylo osmnáct, byli zářivé, talentované, krásné…byla tam toho spousta, čeho si všímat. Pokušení…Ale…ne…Věděl jsem, že nikdy nic doopravdy neudělám. Koukej se, ale nesahej. Je to dobré pravidlo.“

„Co kdybys učil mě, když mi bylo osmnáct?“

Opět se k ní otočil a pomalu pozvedl ruku, aby jí uhladil za ucho pramen vlasů. „To by mi způsobovalo pokušení…mnoho pokušení.“

 

Hermiona si klekla, přehodila přes něj nohu, takže na něm obkročmo seděla. Naklonila se, posévajíc mu tvář jemnými polibky. „Co kdybych…já…tak zářivá…talentovaná…inteligentní…sebevědomá…“

„Nádherná…sexy…fascinující…“zamumlal, vyhledávajíc její dotek.

„…osmnáctiletá…jasně dávající najevo, co chci…bych k tobě přišla po hodině…naklonila bych se nad tebe…nevinně ti položila ruku na rameno…“

„Nevinně?“

„Pravděpodobně ne tak nevinně…pohladila bych tě po hrudi…obtáčejíc se kolem tvého nádherného těla…co byste pak udělal, profesore Lupine?“

„Udělal bych…“

„Koukej, ale nesahej, pamatuj…“ škádlila ho, stále posévajíc jeho tvář svůdnými polibky.

„Udělal bych…“

„Co?“

Natáhnul se, aby dosáhnul na její ústa, avšak ona ucukla dozadu, držíc se tak přímo z jeho dosahu.

„Dotknul bych se,“ potvrdil.

 

Hermiona se zazubila, její tělo bylo náhle opět nabuzené energií a napjaté. Překotně si stoupla a přimáčkla se na zeď, smyslně po ní přejíždějíc rukama. Pohlédla na něj a důrazně prohlásila: „Dotkni se teď.“

 

Se spěchem, který předtím postrádal, se Remus zvednul z podlahy a otočil se k ní. Remus ji okamžitě přišpendlil ruce ke zdi, jednou rukou jí svíral za zápěstí a druhou jí zajel pod šaty, kde hladovými prsty našel její ňadra. Hermiona se potěšeně usmála, avšak její úsměv byl smazán, když se jeho ústa hladově přisála na její. V náhlém návalu zoufalství jí přejížděl a svíral ňadro i bradavku. Pak odtrhnul ruku pryč a zamířil dolů, škubnul jí za kalhotky a strhnul jí i punčochy. Pomohla mu, když je stahoval dolů, pak z nich vykročila a odkopla je stranou. Jednu nohu mu obtočila kolem boku, otevírajíc se tak pro něj v naději, že bude rychle uvnitř ní. Její naléhavost se odrážela v jeho; pohled na jeho mužství jí prozradil, že je opět tvrdý jako skála a ční přímo v potřebě. Rychle zcela vyklouznul z kalhot i bot, stál tam nahý, sevřel jí stehno, aby jí vytočil nohu ven a zanořil se do ní.

 

Vzedmul se od ní smích potěšené rozkoše, když ji jeho penis tlačil výš, roztahujíc tak stěny její kundičky od sebe, aby ho přivítala. Remus zavrčel tak hrdelně, že to bylo skoro jako by byl před koncem.

 

Avšak on se začal bezprostředně pohybovat. Oba si užívali tu malátnou a provokativní slast předtím; nyní potřebovali cítit tělo obklopené tělem. Neúnavně přirážel dovnitř a ven a její nepřetržité sténání a šílenství značilo její vlastní potěšení nad jeho překotným tempem. Sevřela ho u sebe, zamotávajíc mu prsty do vlasů, zatímco on pohřbil hlavu na jejím krku a vdechoval její vůni.

„Jste velmi nemravný muž, profesore Lupine, když šukáte svou bývalou studentku proti zdi vaší staré třídy,“ poškádlila ho hlasem kolísajícím ve chvílích, kdy se do ní zanořil.

„Jeden z důvodů…“ Přirazil s hlasitým zasténáním. „…proč si…“ A teď znovu, ještě tvrději. „…to tak moc užívám.“

 

Přírazy jeho bušícího ptáka ji přišpendlily na zeď a bolest ji pouze přivedla blíž ke slasti. „Šukej mě! Tak je to dobré. Remusi…chci to…chci tě tak zasraně dlouho.“

 

Nyní se zmohl pouze na zasténání a pokračoval v přírazech dokonce ještě rychleji, než předtím. S náhlým nasátím vzduchu se udělala kolem jeho ptáka tak tvrdě a nepochybně, že ji následoval ještě, než její slast polevila. Zatímco se její tělo svíjelo na jeho, tak Remus silně vybuchnul přímo do její kundičky, i když to byl jen kraťoučký čas potom, co se tak důkladně udělal do její pusinky.

 

Když si oba nakonec stoupli na nohy, tak se znovu bezmocně zhroutili na zem.

 

Remus nějaký čas seděl se zvrácenou hlavou, oči měl zavřené, snažíc se uklidnit dech.

„Přemýšlel jsem, kdy se to stane,“ oddechoval ztěžka.

Usmála se. „Kdy? Ne zda?“

„Ne zda. Některé věci se prostě stanou bez ohledu na to, jak.“ Vzpamatoval se dost na to, aby otevřel oči a pohlédl na ni. „Jste zcela nevšední, slečno Grangerová, a pak…vždycky jste byla.“

„A ty jsi každým coulem tak skvělý, jak jsem si jen odvažovala doufat.“

 

Jeho samolibý úsměv odrážel hluboké štěstí, které mu přinesla její slova.

 

Remus se rozhlédnul po místnosti. „Na tohle místo mám mnoho šťastných vzpomínek. Ačkoliv si myslím, že jsem si právě vytvořil tu vůbec nejlepší.“

Hermiona se otočila, aby ho políbila. „Jaký máš názor na to udělat si pár dalších?“

 

Pomaličku otevřel ústa, zatímco její jazyk se opět dožadoval jeho laskání. Když se od ní nakonec dokázal odtáhnout, tak jí tlumeně zašeptal do ucha, než ji položil na podlahu pod sebe: „Ach, myslím, že bychom se do toho spolu měli dát.“