Proti zdi s Dracem Malfoyem

Slečna Grangerová...Proti zdi...s Dracem Malfoyem

Hermiona Grangerová, ředitelka odboru kouzelnických zahraničních vztahů, si dovnitř zavolala dalšího kandidáta na pohovor.

Ráno nezačalo dobře. Dosavadní kandidáti byli nudní: měli nedostatek představivosti, motivace a charakteru. Místo, které se snažila zaplnit, bylo obtížné, zahrnovalo styk s kouzelnickými velvyslanci po celém světě. Žádalo si to zvláštního kandidáta. Už se skoro vzdala pokusů někoho najít. Měla už jen jednoho zbývajícího žadatele.

Dveře se otevřely a osoba vkročila dovnitř. Hermiona si stoupla, aby ho přivítala, ale nyní se v šoku dokázala pouze sesunout zpátky do židle.

Muž, který vkročil do její kanceláře, byl Draco Malfoy.

„Co tady ksakru děláš?“ vyprskla.

„Přišel jsem na pohovor Grangerová. Dobře, že víš, co děláš,“ promluvil pomalu s těžkým sarkasmem.

„Cože?“

„Jsem tady kvůli práci poradce velvyslance. Ty jsi ta, která ho údajně vybírá. Jestliže to ani nevíš, tak vážně uvažuji, zda je tohle to správné místo pro mne.“

„Já vím, co se ode mne očekává, že budu dělat, ty naprostý idiote! Co jsem měla na mysli je – proč seš tu sakra TY? Očekávala jsem někoho, kdo se jmenuje...“ pohlédla do papírů před sebou, krčíc nos nechutí, zatímco četla. „...Darren Fletcher.“

„Jo, no... Nechtěl jsem, aby tvůj úsudek byl zahalen předsudky.“

„Darren Fletcher?“

„Jo.“

„To je zcela mizerné jméno. To jsi nemohl přijít s něčím lepším?“

„Chtěl jsem být anonymní.“

„Ty krucifix nejsi anonymní – stojíš uprostřed mé kanceláře!“

„Ano. A pokud nehodláš dostát své práci, Grangerová, tak budu já sám informovat samotného Ministra za obtěžování žadatelů.“

Naježila se. „Mohla bych tě nahlásit pro udání falešných údajů Ministerstvu.“

„Je to jen pseudonym – všechny ostatní podrobnosti, které jsem vyplnil jsou správné.“

Stál v celé své výšce na druhé straně jejího stolu a hleděl na ni upřeným zlostným pohledem, vlasy mu spadaly do očí. Byla vyděšená, jak moc pronikavé ty oči byly.

„Správně. Dobře. OK.“ Hermiona naplnila ovzduší strojeným klidem a zpřeházela papíry přímo před sebou. „Posaďte se...Darrene.“

„Nech si ty kecy, Grangerová.“

„Nech si ty kecy, slečno Grangerová, děkuji mnohokrát. S tímto přístupem tu práci nedostaneš.“

„Ty jsi tak namyšlená a umíněná, děvka.“

Povzdechla si a sama pro sebe potřásla hlavou. „Musím to udělat?“

„Ano. Tak či tak víš, že jsem nejlepší kandidát. Jen musíme projít návrhy.“

„Ach, opravdu?“ V očích jí zablesklo.

„Ano...opravdu.“

Hermiona se drze usmála, projela skrz své poznámky k nejasným otázkám. „Tak tedy začněme, ne?“ Povzdechla si s přehnaným zadostiučiněním, když jí oči padly na jednu obvzláště ošidnou. „Která specifická zaklínadla by měla za následek okamžitou popravu, pokud by bylo zjištěno jejich použití ve většině států střední Afriky?“

„Mozek smršťující kletba, která byla zdokonalena v půlce sedmnáctého století kmeny v Tanzanii, a sucho přivolávající zaklínadlo, které bylo používáno černokněžníkem Carnaxosem v roce 1868, což mělo za následek ztrátu celé sklizně a tisíce mrtvých ve východní Keni. Přísné zákony vešly v platnost od toho roku, aby se zabránilo třeba jen zmínce o nich v tomto regionu.“

Hermioniny našpulené rty s sebou cukly. Nemohla zpochybnit jeho hluboké znalosti. Rychle se přesunula.

„Jak by jsi oslovil kouzelníky v Číně bez toho, že bys je urazil?“

„Všichni kouzelníci v Číně mají daná jména používaná rodinou, přáteli a známými a kouzelnické jméno. Nikdy nesmíš oslovit kouzelníka nebo čarodějku jejich kouzelnickým jménem, není-li přímo veden kouzelnický dialog. Pokud to uděláš, způsobíš té osobě nejhlubší urážku a budeš odsunut stranou a zneuctěn.“

Opět měl pravdu. Zkusila otázku z etiky.

„Pokud bys byl konfrontován místním vládním zmocněncem v zahraničí o tom, že britský černokněžník zranil místní mudly s dodatečnými následky, tak ty jako představitel kouzelnické zahraniční kanceláře bys výše zmíněnému čaroději poskytl pomoc, co by jsi udělal?“

Odpověděl okamžitě, pohotově a klidně. „Zůstal bych tak nestranný, jak bych jen mohl, takže bych nepodával žádné emotivní informace a okamžitě bych kontaktoval našeho vlastního Ministra kouzel a předsedu vlády, zatímco bych rozumně vyhověl požadavkům správních orgánů. Prozkoumal bych a stáhnul kouzelníka na doptané bezpečné místo, informoval místní úřady, že ve vězení čeká na šetření, a že budeme spolupracovat s jejich vyšetřováním a vydám ho, pokud to bude nezbytné.“

Oči se jí zachvěly. Nemohla mu nic vytknout.

Hermiona pokračovala, vyptávala se ho na nejnáročnější a úmorné otázky, co dokázala vymyslet. Každou z nich zodpověděl skvěle, podával odpovědi, které by dávala i ona sama, s výřečností, pochopením a bystrostí. Zaujal ji; to nedokázala popřít. Poté, co vyčerpala své otázky a zkoušky, se postavila a pročistila si hrdlo.

„Dobře, děkuji, pane Malfoyi. To bude vše.“

„Kdy se to dozvím?“

„Až uznám za vhodné vám to říct.“ Zachytila ho dlouhým pohledem a zkřížila si paže.

„No tak, Grangerová, můžeš na pár minut odložit to jednání rozhořčeného Nebelvíra.“

„Proč? Ty nikdy neodkládáš jednání obojakého Zmijozela.“

„Ano, kruci, to odkládám!“

Stála, odrázovala ke dveřím a otevřela mu je. Následoval ji, zastavujíc se tak blízko u ní, že mohla cítit jeho kolínskou a čisté oblečení. „Potřebuji to vědět brzy. Nenech mě čekat.“

Hermiona do něj zabodávala vyzývavý pohled, vychutnávajíc si svou moc nad ním. Hleděl dolů, ty šedé oči se opět blýskaly. Její vlastní oči jiskřily na oplátku, hruď se jí rychle zvedala a klesala. Draco vydechl a samolibě se usmál. „Stále ta mrcha s pevným zadečkem, že?“

Jeho urážka se jí dotkla. Stiskla čelist, svaly se jí napjaly zuřivostí. „Vypadni, Malfoyi. Máš štěstí, že tvoji přítomnost vůbec toleruji.“

„Pokud nedostanu tuhle práci, tak budu přesně vědět proč. Nemyslím, že Ministr bude brát tak laskavě obvinění z diskriminace mezi jeho vedením, viď?“

Přibouchla dveře, aby je zase zavřela, uzavřela je tím zpět v místnosti a vykročila. Projela jí zlost a pobouřeně na něj namířila ukazovákem. „Ty nevíš vůbec nic o tom, co se mi děje v hlavě, Malfoyi. A nikdy jsem nepoznala tak ohromující aroganci! Jak víš, že si to zasloužíš víc, než někdo jiný? Nemáš ani ponětí o tom, jací byli předchozí kandidáti.“

„Ano, mám. Byl jsem nucen s nimi hovořit celé ráno. Ne, že bych o to tolik stál; měli kombinovanou osobnost chudokrevného slimáka. Doopravdy si nemyslíš, že by nakonec někdo z nich mohl začít dělat tuto práci, že ne?“

„Při nejmenším by neměli být ovlivněni prvorozeným, nevyzpytatelným čistokrevným, který si přišel vzít nabízenou slávu.“

„Ach, prosím. Hádám, že všichni ostatní kandidáti byli samí spravedliví maličcí kouzelníci z mudlovské rodiny, že?“

„Nezačínej s tím!“

„Proč ne? Předsudky existují ve všech kategoriích, Grangerová. Nevíš, jak složité pro mě bylo dostat po válce dobrou práci.“

Hermiona se s předstíranou sympatií zamračila. „Ach...chudáčku...je mi to tak líto. Možná to mělo co dělat se skutečností, že jsi byl zasranej Smrtijed!“

Pokaždé, když vzplanula jejich zloba, tak oba pokročily blíž a blíž k tomu druhému, takže nyní je dělilo jen několik palců a mohli cítit zlobu toho druhého zřetelně ve vzduchu, jejich horký dech se stával rychlejším a těžším.

Malfoy na ni zlostně shlížel, chřípí měl rozšířené, oči jasné. Opětovala mu pohled, nemrkala, registrujíc, že mu vlasy padají přes oči. Došla jim slova, ale jejich vášnivá zloba zůstávala.

A pak vzal její hlavu do dlaní a vrhnul se ústy na její, okamžitě je otevírajíc, aby našel její jazyk.

Hermioniny ruce na okamžik mávaly u jejích boků, než taktéž sevřela jeho a tvrdě si ho k sobě přitáhla. Draco ji tvrdě odstrčil dozadu na stěnu její kanceláře. Papíry za ní se zmačkaly a shrnuly, jak do nich zajela.

Odtáhl ústa pouze proto, aby jimi hladově propátrával její krk.

„Co to k sakru děláš!“ zvládla říct.

„Zmlkni.“

„Radši to sakra zastav, ty blbče!“ Avšak její ruce říkaly něco jiného, svíraly jeho klopy a prudce ho zbavovaly saka. Pomohl jí ho setřást z ramen.

„Tak mě zastav, Grangerová.“

„Dobře. Zastavím.“ Ale nyní tahala za jeho kravatu, škubala knoflíčky jeho košile, aby je rozepnula, rozepínajíc si svou vlastní a stahujíc si ji z ramen. Jeho ústa se opět snesla na její a pátrala hluboko v ní. Pevně mu prsty sevřela ve vlasech, držela si ho u sebe, pronikala do něj, dávajíc mu svůj jazyk pátrající po jeho, obtočila mu nohy kolem stehna a silou si ho k sobě přitáhla.

„Myslím, že jsi chtěla přestat,“ oddechoval ztěžka.

„Za minutku.“

Teď byly její ruce u jeho kalhot a jeho byly pod její sukní. Dala nohy od sebe a on pátral, než vklouznul pod její kalhotky. Už byla vlhká.

„Do hajzlu!“ zasyčel při tom odhalení, zajel do ní dvěma prsty, pak zpět, aby pohladil její poštěváček, způsobujíc tím vlnu slasti, která se v ní svíjela.

„Och, bože, to je dobré. Do prdele, to je kurva dobré, ty bastarde!“ Snažila se nesnášet jeho schopnost učinit ji okamžitě bezmocnou.

„Víc, Grangerová?“

„Ano, ano, do hajzlu s tebou!“

Dracovy ruce vyjely vzhůru a strhly jí podprsenku, uvolňujíc tak její snědá a strádající ňadra. S toužícím pohledem upřeným na ně náhle nechal klesnout hlavu a jedno vzal hluboko do úst, pracujíc na druhém, zoufale se sytíc pocitem ňadra na jeho dlani.

„Chtěls to...chtěls to, že, Malfoyi?“

Kousl jí do bradavky, způsobujíc, že vykřikla a tvrdě ho do týla udeřila rukou. Jednoduše to udělal znovu. Tentokrát hrdelně zasténala a přitiskla se k němu. „Víc.“ Kousl ji tvrději a prsty našel její druhou bradavku a okamžitě ji tvrdě stisknul. Zaúpěla hlasitěji, prudce se posunujíc dopředu k němu, zarývajíc patu silněji do jeho stehna a svírajíc ho u sebe. Jeho druhá ruka stále setrvávala uvnitř ní a zvládala otírat a vyluzovat slast z jejího poštěváčku, zatímco on stále hodoval na jejích ňadrech.

Udělala se zcela náhle a nečekaně, její mysl odplynula z jejího těla, které se napůl snažilo zapřít mu její uspokojení. Hermionu překvapil její orgasmus, a proto byl ostřejší a rychlejší, než obvykle, zachytil její duši a otřásl s ní. Vzdala pokusy o vzdor a trochu ho odtáhla, jen aby mu stáhla kalhoty. Nosil pod nimi boxerky, které se viditelně napínaly. Hermiona se nezdržovala jejich trháním, prostě je přetáhla dolů, když padala na kolena.

Její oči se rozšířily, když z nich vyklouznul, kapka vlhkosti se zachytila na jeho zbytnělém a působivém žaludu.

„Chtělas to...chtělas to, že ano, Grangerová?“ prsknul po ní, pronásledujíc ji jejími vlastními slovy.

Nedokázala nic namítnout a v příštím okamžiku si ho vzala celého do pusy. Draco hlasitě zasténal a naklonil se kupředu, aby se opřel o zeď, upřeně hleděl dolů, jeho vlasy se pohupovaly, zatímco hleděl na Hermionu Grangerovou kouřící mu ptáka, jako by to bylo vše, na čem záleží.

Stáhla kolem něj rty a ponořila si ho okamžitě tak daleko, jak jenom mohla, nechávajíc ho tlačit se jí do hrdla.

„Kurva!“ zamumlal, neschopen uvěřit její schopnosti ho pojmout. Odtáhl se, cítíc ji kolem sebe, a pak znovu zajel dovnitř tak hluboko, jako předtím, opět ohromen tím, jak hluboko se do ní zanořil.

Jazykem rychle kroužila na jeho žaludu a poskočila nahoru a dolů, oči měla zavřené, byla zcela soustředěná na svůj úkol. Rukou ho pevně sevřela u kořene a pracovala jí, zatímco její rty a jazyk se stáhly na jeho výrazný žalud.

Jedna z Dracových rukou spadla ze zdi, chytila ji za vlasy a on začal šukat její ústa dlouhými, hlubokými tahy, sledujíc s užaslým údivem, jak pokaždé pojme skoro celou jeho délku.

„Grangerová...kurva, Grangerová,“ zamumlal pomalu. „Budu. Sakra, měl jsem to zastavit.“ S největší neochotou vyklouznul z jejích báječných úst, sledujíc dlouhý provazec slin, přiléhajíc od něj k ní, když vyskočil ven.

Hermiona se zhluboka nadechla a roztěkaně si otřela ústa hřbetem ruky. Rty měla nateklé a červené a oči rozostřené. Opět si stoupla a opět s sebou mrskla na zeď, ruce měla pozvednuté a oči slepě zachycené na něm. „Teď...“ zamumlala pomalu. „Mě ojeď, Malfoyi.“

Draco neotálel. Byl tak akorát, aby se udělal a jediná věc v jeho světě byla zaměřena na to být v její kundičce.

Strhnul z ní kalhotky, zvedl jí pravou nohu, ohnul se a ucítil mezi jejíma nohama, jak ji otevírá. Oči se mu na okamžik svraštily, jak mu její chtíč smáčel prsty, ale on perfektně umístil svého ptáka, a pak do ní vrazil, vytahujíc ji tak i výše na zeď. Oči se jí rozšířily, otočily vsloup a ústa se jí otevřela.

Hrdelně zasténal, když se ho zmocnila nevýslovná slast, aby nesyčel, „Chystám se, kruci, do tebe všukat nějaký rozum, Grangerová.“

„Mlč a udělej to, ty bastarde.“

Odtáhl se a začal se pohybovat divoce, oral v ní, nutil ji zády bolestivě dřít o zeď s každým svým přírazem. Ať už to bylo úmyslné nebo ne, tak se mu oddala. Oči se jí zavřely, hlava se zvrátila dozadu a s rukama zvednutýma nad sebou ho nechala, aby ji šukal. Cokoliv udělal, fungovalo to úžasně. Její G-bod pulsoval, když přes něj přejel a její klitoris zpíval s pravidelnými tahy, kterými ji obdařil, zatímco dlouhými přísuny přirážel dovnitř a ven z jejího mokrého tepla.

„Podívej se na mě, Grangerová. Podívej se na mě,“ zasyčel.

Otevřela oči dokořán a okamžitě spatřila, že se blíží na vrchol. Obočí se mu svraštilo a ústa byla otevřená. Stiskl jí zadek tak pevně, že vykřikla a on do ní vybuchl. Draco se nezastavoval, tvrdě do ní pronikal při svém orgasmu v několika dlouhých dávkách, když zasténal úlevou. A pak ho následovala Hermiona. Tentokrát se udělala pomaleji, její tělo si stavělo slast z jeho, z vědomí, že jeho semenem prosáklý pták je hluboko uvnitř ní. Uzamkla své oči do jeho a kvílela, když se v ní vzedmula slast, okrádajíc ji o minulou. A hluboko v šedi těch očí spatřila víc otevřenou pravdu, než si kdy předtím vůbec dokázala představit.

Draco nakonec zastavil své pohyby a zoufale lapajíc po dechu spočinul na jejím rameni. Hermiona se nepohnula, čekala na něj až zcela zkončí, přejíc si, aby mohla jen připustit, že by to mohlo být odloženo.

Ale on z ní něžně, nezpochybnitelně vyklouznul, otočil se a zády k ní se obléknul. Stála tam, kde byla, obnovujíc své dýchání a pomalu i vnímání.