Pravý Zmijozel 19
19. Uvnitř něj
Hermiona strávila dva týdny opětovným seznamováním se svými přáteli. Ginny a Hermiona trávily většinu času společně. Vzala Hermionu do Prasinek, aby si koupila nějaké nové oblečení, které by jí padlo. Hermiona musela přiznat, že bylo příjemné, být opět v černých džínách s krémově barevným svetrem a botami. Pět let strávených v šatech může způsobit, že vám budou chybět. Zmijozelův medailon ani náramek Nebelvírů si nikdy nesundávala z krku ani ze zápěstí.
Hermiona procházela chodbami hradu, zatímco studenti byli ve třídách. Nechtěla působit rozruch ohledně sebe a toho, že je najednou o pět let starší. Šla k madam Pomfreyové, aby se ujistila, že dítě je v pořádku. Hermiona ztracená v myšlenkách vrazila přímo do něčí hrudi. Hermiona vzhlédla k šedým očím Siriuse Blacka.
„No, pokud jsi chtěla být blízko, miláčku, pak jediné, co jsi měla udělat, bylo to říct,“ řekl se samolibým úsměvem a rozevřel paže, jako gentleman.
Hermiona ho se smíchem vzala za ruku. „Promiň, ale nejsi můj typ, Siriusi.“
„Ranila jsi mě,“ pronesl hravě s rukou položenou na srdci. „Omlouvám se, že nesplňuji kritéria vysokého, temného a Zmijozela. Počkat, splňuji dvě ze tří a to se už přece počítá, ne?“
„Tak dlouho, jak jen tomu věříš, Siriusi,“ řekla Hermiona a poplácala ho po ruce.
„Jenom tě škádlím. Jsi pro mě rodina, Hermiono,“ řekl Sirius vážně,“a to tak dlouho, dokud jsi šťastná, protože to je to jediné, na čem záleží. Dokonce, i kdyby to znamenalo, že se vrátíš zpět k Salazarovi nebo zůstaneš zde se Snapem,“ řekl s nepatrným úšklebkem při zmínce o učiteli lektvarů.
„Buď milý, Siriusi,“ vyčinila mu Hermiona.
„Jasně, jasně. Myslela jsi na to, jak se k němu vrátit.“ Sirius se odmlčel sleduje pohled, který se jí mihnul ve tváři. „Jen když to budeš také chtít.“
„Siriusi, já nevím, co dělat,“ povzdechla si Hermiona a otočila k němu hnědé oči. „Vidím dobro v obou mužích, ale Salazar je otcem mého nenarozeného syna.“ Hermiona si volnou rukou přejela po břiše.
„Jak se má mladý muž?“ zeptal se Sirius.
„Je zdravý a silný. Co více bych mohla žádat?“ řekla Hermiona tiše, ale Sirius mohl slyšet bolest v jejím hlase.
„Jeho otce,“ pronesl.
„Máš pravdu,“ povzdechla si Hermiona s vědomím, že Sirius vyslovil jasnou pravdu.
„Už jsi přemýšlela o jeho jménu?“ zeptal se Sirius, strhávaje tak debatu pryč od Salazara. „Víš, že Sirius je skvělé jméno pro chlapce.“
Hermiona se usmála. „Ano to je, ale pak bych musela poslouchat tyhle vtipy, až do dne, kdy zemřu.“
„Jaký vtip? Já jsem mimořádný Sirius.“ Ďábelsky se usmál, jako pravý Poberta, kterým byl.
Hermiona se začala smát, Sirius se připojil, byl šťastný, že dokázal tu dívku – ne, ženu – rozesmát.
„Čemu se vy dva smějete?“ zeptal se Harry, přicházeje k páru ze zadu.
„Hermiona se rozhodla pojmenovat chlapce po mně,“ řekl Sirius pyšně.
„Siriusi, mám tě opravdu velmi ráda. Opravdu ano, ale nechci ho pojmenovat Sirius.“
Sirius trucovitě našpulil pusu. „Pěkně prosím.“
„Štípni mě. Siriusi, to se nestane. Ach, Harry,“ řekla Hermiona a otočila se k Harrymu,“měl bys svého prvorozeného syna pojmenovat Prongs Snuffles*. Zní to, jako naprosto úžasné jméno pro syna.“ Hermiona se zahihňala při pohledu na hrůzu, která se mu mihla přes tvář.
„Myslím, že je to trefné jméno,“ vyhrknul Sirius.
„Myslím, že ses zbláznil, Siriusi. Každopádně tento hovor začíná být poněkud děsivý a já musím jít na schůzku s Ginny. Říkala, že je to poměrně důležité,“ řekl Harry a proklusal kolem nich, aby odešel z hradu.
„A stejně si myslím, že obě jména jsou trefná,“ zareptal Sirius sám k sobě. Hermiona obrátila oči v sloup na muže vedle sebe.
Hermiona a Sirius strávili zbytek odpoledne mluvením a procházením se po pozemcích, aby si našli své vlastní místečko, kde si sednout u jezera a pozorovali obří oliheň, která čeřila povrch jezerní hladiny.
„Vždy jsem tohle jezero miloval,“ promluvil k ní tiše.
Hermiona si odfrkla. „Jo, buď si hodinu svázaný na dně a uvidíme, jak se pak ohledně toho budeš cítit.“ Hermiona začala znovu mluvit, když její slova přerušilo zakřičení ptáka. Pták, který k ní doletěl byl velmi povědomý s peřím zlaté barvy, která šla od hlavy a na těle se mu měnila z oranžové k červené, která zakončovala jeho ocasní pera. Hermiona natáhla ruku, aby mu na ní umožnila přistát.
„Atheno?“ zeptala se užasle Hermiona. Fénix jí věnoval lehké přikývnutí hlavou, čímž odpověděl na její otázku. Hermiona jí přeběhla rukou po zádech, když Athena zazpívala.
„Ten fénix je tvůj?“ zeptal se Sirius pečlivě si prohlížeje ptáka.
„Ano, Salazar ji pro mě koupil.“
„Zlatíčko, slib mi, že ať už si vybereš cokoliv, tak se učiníš šťastnou. Ten maličký tě bude milovat v každém případě. Budeš úžasná matka. Nechám tě přemýšlet o samotě.“
Sirius jí věnoval polibek na vršek hlavy, než ji zanechal na schodišti.
Hermiona nechala svou mysl vrátit se zpátky k jejím prvním Vánocům se Salazarem, kdy ji požádal aby se stala jeho ženou. Jeho slova jí opět hrála v hlavě, zatímco si pohrávala s medailonem. „Kromě toho tě vždy vezme zpátky ke mně.“
Hermioně se zatajil dech. Měl ten medailonek takovou moc, aby jí vzal zpátky za ním?
„Atheno, prosím tě, zůstaň kvůli mně se Severusem,“ požádala ji Hermiona a Athena přikývla hlavou, než se vrátila zpátky do hradu. Hermiona si razila cestu hradem. Pokud by jí tam Salazar něco nechal, tak bylo pouze jediné místo, kde jí to mohl zanechat, aby to získala.
Tajemná komnata.
Když se Hermiona drápala bez dechu do druhého patra, tak vrazila do Severuse, který na ni pohlédnul se zdviženým obočím.
„Omlouvám se, Severusi,“ řekla a těžce dýchala.
„Hádám, že jsi našla cestu, jak jít zpátky?“ dotázal se.
Hermiona pomaličku přikývla. „Myslím, že mi něco nechal v Tajemné komnatě.“
Severusovi vyjelo obočí ještě výše, než se otočil a odešel tím samým směrem, jakým mířila ona.
„Severusi, kam jdeš?“ zeptala se Hermiona a rozeběhla se za ním.
„Nepůjdeš tam dolů sama,“ pronesl Severus jednoduše.
Hermiona a Severus šli do dívčích umýváren v druhém poschodí. Umývárna stále zůstávala nepoužívaná.
„Takže, jak máš v úmyslu nás tam dolů dostat?“ zeptal se Severus s očima na umyvadle zabezpečující komnatu.
Hermiona na něj zlostně pohlédla, než se otočila k umyvadlu otevírajícím průchod a promluvila hadím jazykem.
„Jak?“ zeptal se Severus někde mezi úžasem a lehkým děsem.
„Když jsme se Salazar a já vzali, tak jsme v sobě zanechali kousek toho druhého. Dal mi tuto schopnost, abych se vždy dostala do Komnaty nebo kamkoliv, kde to uzamknul hadím jazykem,“ řekla Hermiona. Umyvadla se pohnula a otevřela cestu do komnaty. Scházeli dolů, až došli k dveřím s obrazem hada, které Hermiona taktéž otevřela.
„Tak uvidíme, co tady máme,“ řekl Severus otevíraje dveře více do široka. Pomohl skrz ně Hermioně do komnaty.
Hermiona se zastavila a rozhlížela se po komnatě. Bylo těžké vidět jejich komnatu v tomto stavu. Salazar i ona ji vždy udržovaly pěknou. Odfrkla si při pomyšlení, že udržovala Tajemnou komnatu pěknou.Teď byla pokryta vodou a kostrou baziliška, která v komnatě ležela. Na vzdáleném konci byla Salazarova tvář vytesaná do zdi. Tam, kde byla zasazena jeho tvář bývali dveře, protože na druhé straně za hlavou byla místnost. Hermiona se nyní prostě jen potřebovala do té místnosti dostat.
Hermiona se usmála, protože cokoliv jí tu zanechal, zanechal jí to v sobě.
Pozn.překladatele: * Posmrkávající Větev