Pravý Zmijozel 15
Vyvdáš mě?
Hermioně se zastavil dech, když se jí oči zastavily na medailonu. Nevěděla co říct. Pamatovala si všechnu tu bolest, kterou medailon způsobil, a nyní věděla, že byl vyroben pro ni. Její mysl byla zmatená.
„Je omráčená tou nádherou, Salazare,“ řekl Godric se smíchem, avšak prohlížel si ji podrobněji.
„To vidím,“ řekl Salazar s úsměvem pohrávajícím mu na rtech. Hermiona k němu vzhlédla a spatřila, že mu úsměv nedorazil až k očím. Držela se v nich starost o milovanou ženu.
„Ano, je to nádhera, Salazare,“ řekla Hermiona pokoušející se zůstat v klidu před všemi svými přáteli. Nikdy by ho nechtěla uvést do trapné situace.
„Pak si ho nandej, dítě,“ řekla jedna žena z personálu, která zde zůstala na Vánoční prázdniny.
„Dobrá,“ řekla Hermiona tiše. Salazar vyndal náhrdelník z krabičky a dal ho Hermioně kolem krku.
„Nyní se odvažuji říct, že jsi chráněnější, než sám Merlin,“ zašeptal jí Salazar do ucha.
Hermiona se na něj ohlédla zmatená jeho slovy.
„Tento medailon má jedno z nejmocnějších ochranných zaklínadel. Kdokoliv, komu se zachce ti ublížit, nebude schopen se tě dotknout. Štít zastaví všechny fyzické nebo magické útoky. Nikdy bych si nechtěl zopakovat to, co se stalo s Malfoyem. Kromě toho nemůže být tento medailon zničen, dokonce ani Godricovým mečem. Věř mi, už jsme to vyzkoušeli. Kromě toho tě vždycky vezme zpátky ke mně,“ řekl jí Salazar.
Hermiona se na Salazara usmála. „Děkuji ti, Salazare.“ Salazar stále mohl cítit její neklid. Proč zjistí později. Předtím, než se odebrali do Salazarových pokojů, strávili zbytek večera s přáteli.
***
„Hermiono?“ ozval se Salazar sedící před krbem.
„Ano, Salazare,“ řekla Hermiona, zatímco si lehala tak, aby měla hlavu na jeho klíně.
„Co tebou dnes večer tak otřáslo?“ Vyčkával, dával jí čas na odpověď, možná to pro ni bylo složité.
„Dnes večer to nebylo poprvé, kdy jsem spatřila tenhle medailon. To bylo v době, kdy jsem byla ve válce. Tvůj – no dobře, nyní můj medailon byl poskvrněn černou magií. Tom Riddle ho proměnil ve viteál. Díky vraždě skryl kousek své duše do medailonu.“ Hermiona se odmlčela, vyčkávala co uvidí, že řekne.
„Takže spatření medailonu přivedlo zpátky zlé vzpomínky?“ zeptal se tiše.
„Ano,“ pronesla a vzhlédla k němu.
„Doufám, že by to pro tebe teď mohlo být jiné. Ta věc, která způsobila tu hrůzu se ještě nestala,“ řekl Salazar a palcem ji hladil po tváři.
„Máš pravdu,“ zašeptala Hermiona.
Salazar se uchechtnul. „Jistě, že mám.“ Shlédnul na Hermionu, která mu usnula v klíně. Usmál se ještě víc. „Spí, jako když ji do vody hodí.“
(Časový skok)
Vánoce a Nový rok přišly a rychle odešly. Hermiona s Rowenou začali plánovat Hemioninu svatbu se Salazarem.
„Víš, nikdy bych nevěřila, že uvidím, jak se Salazar žení,“ řekla Rowena Hermioně, zatímco dlouhým krokem přecházeli pozemky.
„Proč to?“ dotázala se Hermiona.
Rowena se rozesmála. „Jsem si jsitá, že si pamatuješ jeho okouzlující osobnost, když jsi dorazila?“
Hermiona se taky rozesmála, a pak promluvila. „Okouzlující? Jsi si jistá, že je to to správné slovo?“
„Hermiono, změnilo jsi ho, udělala jsi z něj lepšího člověka. Než jsi sem přišla, tak to byl muž z ledu. Ty jsi ten led rozpustila.“
„Hádám, že ano.“
„Už jsi přemýšlela o tom, kdo tě dovede k oltáři?“ Rowena sledovala, jak v Hermionině tváři narůstá výraz bolesti.
„Ne,“ řekla tiše.
Rowena vzala Hermionu za ruku a stiskla ji. „Vím o muži, který se na tebe díval, jako na sestru od chvíle, kdy jsi dorazila.“
Střelila očima po Roweniných. „U Merlina, já tě zbožňuju. Uvidíme se pak.“ Hermiona políbila Rowenu na tvář a vydala se hledat Godrica.
Hermiona našla Godrica mluvícího se Salazarem v učebně lektvarů. Hermiona dorazila ke dveřím a snažila se popadnout dech.
„Hermiono, je něco špatně? Proč tak ztěžka dýcháš?“ zeptal se Salazar obávající se o stav své budoucí manželky.
„Běžela jsem,“ řekla stále ztěžka dýchající Hermiona.
„Proč?“ řekl stále zmateně.
„Potřebuju mluvit s Godricem.“
„Já to neudělal,“ řekl Godric se zvednutýma rukama.
„Ne, neudělal. Mám něco, na co se tě chci zeptat,“ řekla Hermiona nakráčivší do místnosti.
„Fajn, ptej se.“
„Dobře tedy. Až se Salazar a já budeme brát, tak já nemám nikoho, kdo by mě vyvdal, jelikož tu nemám rodinu. Proto chci vědět, zda bys mě odvedl k oltáři. Nemusíš to dělat, pokud neccheš. Jsi pro mě něco jako bratr a -“ Hermiona byla přerušena, když ucítila, že je zvedána do vzduchu a je s ní točeno dokola. Godricův hlasitý smích naplnil místnost, zatímco stavěl Hermionu zpátky na nohy.
„Bude mi ctí tě vyvdat.“ Godric na ni pohlédnul s úsměvem na tváři. Hermiona se usmívala, než ho pevně objala. „Děkuji ti, Godricu.“
Bradavice 1999
„Děláte si srandu, že?“ zeptal se Ron rudnoucí ve tváři.
„Ne, Rone, neděláme. Hermiona se provdala za Salazara Zmijozela,“ řekl Remus s rozhořčeným povzdechem.
„Jak mohla udělat něco tak pitomého a šíleného.“ Ron se postavil a začal rázovat po místnosti. „Musela ztratit paměť, když se dostala do minuosti.“
„Weasley, prosím, přestaňte s tím kňučením, způsobuje mi to migrénu. Kromě toho o ní tímhle způsobem nemluvte. Mám snad přečíst seznam pitomých věcí, které jste udělal v průběhu let? Ve většině z nich vám Hermiona zachránila zadek, pokud si dobře pamatuji,“ ušklíbnul se Snape na zrzka.
„U Merlina, musím říct, že s tebou skutečně souhlasím,“ promluvil Sirius, který zněl stejně rozčileně, jako Snape. Harry a Remus přikývli na souhlas.
Ron se na Snapea zamračil. „Možná, že nám zachránila zadky, ale já nejsem profesor zblázněný do své studentky. Jste úchyl.“
Severusův zlostný pohled se změnil ve vražedný.
„A do prdele,“ zavrčeli Remus a Sirius zároveň.
Severus měl v mžiku Rona přišpendleného na zdi. „Tohle se nikoho netýká. Nikdy jsem se jí nedotknul, když byla mojí studentkou. Hermiona je zletilá. Nestrkej svůj nos do věcí, které se tě netýkají.“ Severus pustil Rona ze zdi a otočil zlostný pohled na zbytek místnosti. „To samé platí pro vás tři.“ Severus opustil místnost se zavlněním pláště.
„Kretén,“ pronesl Ron a třel si krk.
„DRŽ HUBU!“ zakřičeli na něj tři muži v místnosti. Ron se zavrčením odešel.
„Mohu poukázat na drobnou skutečnost, že vybíral slova velmi pečlivě,“ poukázal Harry, když zachytil Remusův a Siriusův pohled. „Říkal, když byla mojí studentkou. Byl jsem snad jediný, kdo si toho všimnul?“
Přes Siriusovu a Remusovu tvář přeběhlo uvědomění.
***
Severus stál na vrcholu astronomické věže a hleděl na pozemky. Vzpomínal na noc, kterou tu on a Hermiona strávili, zatímco škola byla zavřená kvůli probíhajícím opravám.
Bylo to potom, co se uzdravil po svém napadení. Vytvořili si mezi sebou malé přátelství, a vzrostlo to, když spolupracovali na hradě. Projekt, který si vybrali bylo znovuvybudování astronomické věže. Společně se jim pracovalo skvěle. Toho dne po dokončení astronomické věže strávili zbytek dne tím, že si povídali, až dokud pozemky nepokrylo měsíční světlo. Té noci ji Severus políbil.
„Severusi, nemůžeme,“ zašeptala mu Hermiona.
„Vím, že bych neměl,“ řekl Severus uvolňující ji ze svých paží.
„Ne, počkej,“ řekla Hermiona a vzhlédla k němu. Severus strnul a spočinul na ní očima. „Není to tak, věř mi. Je to tím, že až se škola znovu otevře, tak budu studentka a ty, ty budeš můj profesor. Nemůžu tě postavit do této pozice.“
Severus potřásl hlavou, aby ty myšlenky dostal z hlavy. Další žena, na které mu záleželo, mu byla vzata. Co dál je nového?