Pravý Zmijozel 14
14. Medailon
Salazar se usadil ve Velké síni, sledoval Hermionu, která postávala s jinou ženu z hradu. Byla oblečena v červených šatech se zlatým pruhem a stuhami, které je stahovaly. Jeho prsty si hrály s malou dřevěnou krabičkou spočívající v jeho kapse, usmíval se.
„Můj příteli, kdy se jí hodláš zeptat?“ otázal se William Potter, který se posadil vedle Salazara.
„Na štědrý večer.“ Salazar se otočil k Williamovi, jeho pohled nespočíval na žádné konkrétní osobě. „Kdy sis ujasnil své úmysly s ní?“ Salazar ukázal k ženě po Hermionině boku.
William se lehce zamračil. „Salazare, nezůstanu tady. Proč mě nutíš dát na vědomí své úmysly už jen proto, že odcházím? Nenávidím vědomí toho, že bych jí kdy ublížil.“
Salazar stočil své oči od Hermiony, aby opět pohlédnul zpátky na Williama. „A pokud bys zůstal?“
William si povzdechnul. „Pak bych dal najevo své city.“
„Dobře, jak se cítíš na vyučování?“
„Cože?“
„Benett z Historie magie mi dal na vědomí, že bude odcházet. Tak co říkáš?“ zeptal se Salazar a opřel se v židli.
„Říkám, že mám ženu, s kterou si musím promluvit.“
Salazar sledoval Williama, jak vstává od stolu a razí si cestu přes místnost k ženě s čokoládově hnědými vlasy a velkýma modrýma očima. William se sklonil a zašeptal jí své novinky do ucha. Salazar se uchechtnul, když Auroře uniklo potěšené vyjeknutí a vrhla se mu rukama kolem krku. Pár procházel síní, klouzajíc rukou jednoho po té toho druhého.
„Mám to brát tak, že zůstává?“ zeptala se přicházející Hermiona, která si stoupla vedle Salazara a spočinula mu rukou na rameni.
„Ano,“ odpověděl jí jednoduše.
„Půjdeme do tvých pokojů?“ zeptala se po tom, co se sklonila, aby mu to mohla zašeptat do ucha.
Salazar se postavil, ale věnoval jí tázavý pohled. Hermiona ho vzala za ruku a odváděla ho z Velké síně, a pak do chodby. Svědomitě ji následoval, když ho vedla do jeho pokojů. Najednou byli uvnitř. Hermiona si stoupla přímo před něj a nechala jeho kabátec sklouznout z ramen a udeřit o podlahu.
„Hermiono? Lásko, co to děláš?“ zeptal se Salazar, když ho vedla do zadu k posteli. Hermiona ho stáhla dolů na matraci a nechala svou štíhlou postavu lehnout si na jeho tělo.
Pohlédla na něj s očima naplněnýma chtíčem a vášní. „No, řekla bych, že je to zřejmé,“ zamumlala a přisála se mu rty ke krku.
Salazar se přistihl, jak rychle tvrdne díky Hermioniným jemným rtům, které nacházely na jeho krku citlivá místečka. „Myslel jsem si, že chceš počkat?“ zeptal se Salazar bojující o to, aby se udržel pod kontrolou.
Hermiona ustala, posadila se a pohlédla na něj. „Opravdu jsem si to myslela, ale miluju tě, Salazare. Nikoho jiného jsem nemilovala víc. Po tom, co jsem přežila válku i Armanda, tak už nechci nic brát jako samozřejmost a obzvláště ne tebe.“
Salazar se posadil, přitáhl Hermionu k sobě tak, že mohla cítit jeho tvrdost i přes své šaty. „Řekni mi, co chceš.“
„Tebe. Chci tebe, Salazare.“
Salazar jí rukama přejel po zadní části šatů, rozvázal stuhy, které je držely a rozevřel je. Stáhnul jí šaty, odhodil je na podlahu a pohlédl zpět na ni. Hermiona zrudla a pokoušela se zakrýt, ale on ji jemně chytil za ruce. „Nikdy se přede mnou nezakrývej. Miluji každý tvou část,“ ujistil ji Salazar a vtiskl jí polibek na každou ruku.
Hermiona si uvolnila ruce a chytila lem Salazarovy košile, kterou mu přetáhla přes hlavu. Rukama ho hladila po holé hrudi, očima se zatoulala níž, kde nalezla cestičku z tmavých chloupků, které mizely za pasem jeho kalhot. Než mohla Hermiona pokračovat ve svém zkoumání, tak ji Salazar chytil za zápěstí, položil ji na záda a přemístil se nad ni. Konečky prstů jí otíral o ňadra, než jimi pomalu sjel dolů na její břicho a opatrně vklínil své prsty mezi její nohy.
Cítil, jak byla již teď vlhká. Přejel prsty kolem její vlhké dírky, a pak se přesunul výše, aby jí potrápil poštěváček. Zcela si užíval sténání, které jí snadno unikalo, jako důsledek jeho ruční práce. Pomaličku zajel jediným prstem do Hermionina těla a přesně ucítil, jak napjatá byla, snadno nalezl důkaz jejího panenství. Zaúpěl slastí při vědomí toho, co před ním leží. Pohyboval prsty dovnitř a ven a sklonil svá ústa k jejímu ňadru a lapil jimi bradvaku, kterou lízal a sál. Hermiona zvolala jeho jméno a začala se třást, když přidal další prst.
„Sal...Já-“ zajíkla se, když dva prsty zatlačily a třely citlivé stěny její jeskyňky.
„Přestaň myslet a vychutnej si to,“ řekl jí Salazar chraplavě, očima se setkal s jejím pohledem. „Vím, co přichází. Udělej se pro mě.“
Když ta slova vypustil z úst, tak ucítil, jak se stěny Hermioniny jeskyňky stáhly kolem jeho prstů. Samolibě se usmál, když jí zrudly tváře. Posunul se tak, aby jí zakryl svým tělem. Salazar sledoval, jak se její hnědé oči třepotavě otevřely a on do nich pohlédnul. „Chceš víc, lásko?“
Hermiona pomalu přikývla, zatímco se natáhla dolů, aby mu rozepnula kalhoty, stáhnula mu je přes boky a nechala z nich vyklouznout jeho mužství. Nepatrně zvedla hlavu. Zadržela povzdech nad jeho erekcí a oči se jí do široka rozevřely nad jeho velikostí. Salazar se usmál, přejel rty po jejích, než ji tvrdě políbil.
„Jsi připravená?“ zeptal se a pohnul rukou mezi nimi tak, aby se nasměroval k její dírce.
„Ano,“ řekla chraplavě.
„Poprvé to bude bolet,“ varoval ji a pomalu se do ní začal tlačit. Hermiona jenom přikývnula a zavřela oči.
Zastavil se, když ucítil, že narazil na její panenskou blánu. Vtisknul jí další polibek na rty a protlačil se kupředu, kde se rychle prodral skrz její panenství. Hermiona zasykla bolestí a zaryla mu nehty do zad. Byla napjatá opd hlavy, až ke konečkům prstů na nohou a Salazar čekal, až se uvolní. Byla kolem něj napjatá a bylo těžké se zdržet toho, aby se pohnula, jak se cítila úžasně.
„Pohni se prosím,“ zašeptala nakonec Hermiona, otevřela oči a vzhlédla k němu.
Salazar se pomalu vytáhnul. „Cokoliv chceš,“ řekl, než do ní opět něžně přirazil.
Při prvním plném přírazu Hermiona nechala uniknout výkřik a prohnula se v zádech. Její prsty se nadále zarývaly do Salazarovy kůže, když se dožadovala, aby pokračoval. Pozvolna zvyšoval tempo a sílu přírazů a Hermonino tělo brzy zapadlo do jeho rytmu.
Malá čarodějka upřímně sténala a kudrliny se jí rozcuchaly, když zmítala hlavou na posteli. Skoro zapomněla, že Salazarův obličej byl blízko jejího, dokud se jejich rty nedotkly. Salazar se opíjel jejími steny, zoufale se snažil zadržet vlastní uvolnění, dokud se Hermionino tělo nesevřelo a nepulsovalo kolem něj. Byl rozpolcený mezi tím, že chtěl opět cítit Hermionino vyvrcholení, a potřebou vlastní úlevy. Salazar pokračoval v přírazech hluboko do své čarodějky, instinktivně věděl, že je jen okamžiky vzdálená od toho dosáhnout svého druhíého orgasmu.
Bez varování se Hermioniny steny vystupňovaly, zběsile vlnila boky proti Salazarovým a zoufale ho prosila, aby nepřestával. Jeho hlas byl hedvábný a povzbuzoval jí do ouška, a když Hermiona uslyšela, jak jí Salazar říká, aby se pro něj opět udělala, tak se její rozvaha skoro okamžitě zlomila.
To už bylo příliš, aby se kouzelník udržel, Hermionin orgasmus okamžitě vyvolal ten jeho. Sténaje jí do vlasů Salazar cítil, jako kdyby z něj bylo jeho semeno doslova ždímáno tím, jak se kolem něj tiskly a uvolňovaly stěny Hermioniny mušličky. Salazar se přetočil na záda, přitáhnul si Hermionu k hrudi a držel si ji tak blízko, jak jen to bylo možné.
„Miluji tě, Salazare,“ zašeptala Hermiona, když se jí uklidnil dech a upadala do spánku v jeho náručí. Salazar ležel v posteli s přikrývkou přes boky, Hermiona mu ležela na hrudi – usnula rychle. Chtěl, aby tady už byl štědrý večer, zoufale toužil učinit Hermionu svou ženou. „Také tě miluji, má Hermiono.“
Hermiona rozrušeně otevřela oči a spatřila temnou místnost až na oheň, který burácel v krbu.
„Šípková Růženka se konečně probudila,“ pronesl Salazar pohrávající si s jejími vlasy.
Hermiona se uchechtla a stočila k němu pohled. Když se otočila, tak jí uniklo bolestné zasyknutí.
„Bolí to?“ zeptal se Salazar.
„Ano,“ řekla Hermiona a přeběhla mu prsty přes paži. „Jak dlouho jsem spala?“
„Chvíli.“
„Salazare, byla jsem... Bylo to dobré?“ zeptala se Hermiona měkce.
Salazar si přitáhnul Hermionu a pohlédl jí do očí. „Byla jsi dokonalá. Miluju pomyšlení na vědomí, že jsem jediný, který se tě kdy dotknul,“ řekl jí. „Budu taky jediný, pokud bude po mém,“ pomyslel si pro sebe.
„Hermiono, řekni mi o tvých přátelích z tvé doby. Nikdy jsem se na nic z toho ani nezeptal.“
„No, vyprávěla jsem ti o Harrym, o Ronovi a o válce. Ti další tři byli muži, kteří bojovali ve válce po mém boku. Tím prvním byl Remus Lupin. Je vlkodlak a jeden z nejmilejších mužů, které jsem kdy potkala. Vždycky byl tím klidným, když všichni ostatní byli vystrašení.“
„Trávila jsi čas s vlkodlakem?“ zeptal se Salazar obezřetně.
„Jo,“ řekla Hermiona jednoduše.
„Dobře,“ řekl s důvěrou v její úsudek.
„Dalším byl Sirius Black. Byl Harryho kmotrem a nejlepším přítelem jeho otce a matky. Má příšerně výbušnou povahu. Bylo zábavné debatovat s ním a zároveň s Remusem.“
„A co ten poslední?“
„Můžu ti o něm vyprávět později, nemyslím, že je to dobré téma ke konverzaci po tom, co jsme to dělali,“ řekla Hermiona.
„Ne, ptal jsem se. Chci to vědět. Měla jsi život před tím, než jsi sem přišla. Nemohu proti tobě nic využít.“ Salazar jí přejel rukama přes záda.
Hermiona si povzdechla. „Jeho jméno bylo Severus Snape. Byl mým profesorem i špionem během války. Severus ve válce skoro zemřel. Uzdravil se a vrátil se k učení. Než začal školní rok, tak jsme zformovali naše přátelství a začali jeden k druhému mít city, ale on byl mým profesorem, a tak-“ Hermiona vzhlédla k Salazarovi, pokoušeje se číst v jeho tváři, než se zahleděl dolů.
„Nejsem naštvaný, jen pokračuj, já poslouchám.“
„No je to docela hodně. Nemohlo to nikdy zajít dál, nebyla na to situace. Mám pět mužů, kteří jsou mými nejlepšími přáteli.“
„Trávila jsi někdy čas se ženami?“ zeptal se Salazar s uchechtnutím.
„S jednou. Ginny byla Ronova sestra. Nikdy jsem nebyla normální holčička. Vždy jsem preferovala knihu před flirtováním s chlapci.“
Salazar se opět uchechtnul a posadil se. „Pojďme si dát lázeň.“ Vzal Hermionu do náručí, přešel s ní do koupelny a zavřel za nimi dveře.
xxxoOoxxx
Štědrý večer přišel rychle, studenti odjeli domů a hrad byl tichý. Ačkoliv Hermiona milovala své studenty, tak ticho bylo uklidňující. Hermiona vklouzla do černých prostřižených šatů s kapucí. Zelená vyplňovala prostřižení, zatímco stříbrné stuhy se vázaly na zádech. Setkala se s Rowenou. Salazar po většinu dne nebyl v hradu.
„Veselé Vánoce, Roweno, Auroro,“ řekla Hermiona, když se s těmi dvěma ženami setkala na schodišti.
„Veselé Vánoce, Hermiono,“ odpověděli jí společně.
„Neví některá z vás, kde je Salazar?“
„Ne.“
„Neviděla jsem ho,“ odpověděli jí s potutelnými úsměvy.
„Obě jste příšerné lhářky,“ zamumlala Hermiona hravě.
„A ty, Hermiono, začínáš být trochu moc, jako Salazar,“ řekla Rowena, vzala dívky za paže a začala s nimi scházet ze schodiště.
„Hermiono, teď není třeba zničit překvapení. Je štědrý večer,“ řekla jí Aurora s úsměvem.
„Opravdu nesnáším překvapení,“ vysmívala se Hermiona, a když to řekla, otočila se do Velké síně. Burácející krb osvětloval místnost. Strom stojící stranou se třpytil zaklínadly. Pod ním ležely dárky. Někteří učitelé neodjeli domů a přišli na večeři, stáli za ním a užívali si svůj štědrý večer. Hermioniny oči přelétly místnost a okamžitě nalezly Salazara v debatě s Godricem, Williamem a Helgou. Salazar si obléknul černé kalhoty, vysoké boty a zelenou košili. Musela uznat, že kouzelník byl pohledný a navíc byl její.
Salazar vycítivší pohled se otočil a našel Hermionu, která ho sledovala. Byla oblečena v jeho barvách, což mu na tváři vykouzlilo úsměv.
Hermiona proplouvala k Salazarovi, vklouzla paží do jeho a vtiskla mu polibek na tvář. „Veselé Vánoce.“
„Veselé Vánoce, miláčku.“
„No, nyní, když už jsou tady ty hrdličky, tak můžeme jíst!“ zaduněl Godricův hlas následovaný smíchem.
Skupina sedící u stolu si užívala jídlo, teplo a společnost ostatních. Po večeři se uchýlili ke stromku, kde se posadili – muži s jejich whisky a ženy s jejich vínem. Salazar položil svou sklenku, postavil se a odvedl Hermionu do středu skupiny jejich přátel. Hermiona stojící před ním vypadala trochu zmateně.
„První den, kdy jsem tě potkal, jsem se upřímně nemohl dočkat, až odejdeš, protože pokaždé, když jsme spolu mluvili, jsme se buď probodávali pohledem, hádali nebo jsme měli alespoň drobnou rozepři,“ řekl Salazar se zakřeněním.
Godric si pohrdlivě odfrknul, což zamaskoval jako zakašlání. „Promiňte, mám sucho v krku, pokračuj prosím.“
Salazar stočil pohled zpět k Hermioně. „Máš v sobě takový oheň a vášeň pro – no pro všechno. Máš dar vidět v lidech věci, které tam oni sami nevidí. Za rok, co jsi tady, Hermiono, jsi mě změnila. Učinila jsi mě lepším mužem, někým, na koho vím, že by byla moje matka nyní hrdá, kdyby to věděla.“ Salazar pokročil blíž, kleknul si na koleno a držel v ruce malou dřevěnou krabičku, kterou s lupnutím otevřel. Odhalil tak stříbrný prsten s keltským vzorem, který obíhal kolem precizního diamantu a smaragdu na každé straně. Hermiona na prsten vytřeštila oči.
„Hermiono, miluji tě víc, než cokoliv na tomto světě. Staneš se, prosím, mou ženou?“
Salazar sledoval, jak se Hermioně zaplnily oči slzami, než jednoduše přikývla, jelikož nebyla schopná promluvit. Když se postavil, tak se mu Hermiona vrhla do náruče. Salazar udělal krok zpátky, vytáhl prstýnek z krabičky a nechal ho sklouznout na její prst sleduje, jak se díky magii mění, aby jí na prstu dobře seděl. Držel ji za ruku a hrál si s prstenem. „Byl to prsten mé matky. Byla keltka, a proto tak navrhla ty strany. Znamenala pro mě svět, a tak vidět ho na ruce ženy, kterou miluji-“ Salazarova slova byla přerušena, když mu na rty vtiskla polibek.
„Je mi ctí nosit prsten tvé matky,“ zašeptala k němu Hermiona, když uslyšela, jak místnost tleská. Hermiona se ohlédla na Rowenu, Auroru a Helgu, které měly všechny slzy v očích.
„Roweno, jsem šťastná, že jsi mi to neřekla,“ smála se Hermiona skrz slzy.
Rowena přišla k Hermioně a přivinula si ji v objetí. „Já také. Bylo velmi těžké tohle tajemství udržet. Jsem za vás za oba tak šťastná. Zasloužíte si jeden druhého.“ Místnost jim pogratulovala, než se opět usadili a předali si dárky.
„Jelikož z tebe bude lady Zmijozel, tak ti chci dát ještě jednu věc, kterou jsem vyrobil,“ řekl Salazar podávaje jí krabičku s úzkým stříbrným vykládáním na okrajích a zavíráním na sponu. Po otevření spony se krabička otevřela a odhalila, co v ní leželo.
Zmijozelův medailon.