Pravý Zmijozel 12
12. Zabiju tě
Týdny míjely rychle pro Hermionu, která odpoledne známkovala pergameny své třídě. Hermiona byla v učení ohromná a studenti ji milovali. Děti v této době se učily rychle a byly dychtivé se učit, ne jako děti z její doby, čímž myslela své spolužáky. Byla tak ponořená do své výuky, že si ani neuvědomila, že už se schylovalo k prázdninám, dokud studenti nezačali mluvit o návratu domů k rodinám. Byla šokovaná, že Vánoce jsou už za tři týdny. Hermona byla v rozpacích, co dá a co dostane od Salazara. Jejich společný čas je jeden druhému přiblížil. Byla do Salazara doopravdy zamilovaná. Hermioniny myšlenky na návrat domů se odtřepotaly pryč. Bradavice se zakladatelem se staly jejím domovem a rodinou.
Hermiona vstala od svého stolu, za kterým dlouho seděla, možná až příliš dlouho. Přešla k fénixovi, kterého jí koupil Salazar. Athenino zlaté peří začínalo na hlavě a mířilo dolů po jejím těle přeměňující se od oranžové až k červené, která končila na jejích ocasních perech. Když se Athena vylíhla z popela, tak si spolu Hermiona s Athenou velmi rychle vytvořili pouto. Přeběhla rukou dolů po celé délce Atheniných zad. Hermiona se usmála, když slyšela fénixův zpěv. Usmívající se Hermiona vycítila za svými dveřmi něčí přítomnost.
„Ahoj, Salazare,“ promluvila Hermiona, aniž by se otočila a pokračovala v drbání Atheniných zad.
Salazarovy kroky zněly ozvěnou v místnosti, když šel, aby si stoupnul za Hermionu a vklouzl jí pažemi kolem pasu. „Začínáš mě trochu moc znát.“
Její malé ruce zakryly jeho. „To není špatné nebo snad ano?“
„Ano a ne. Znamená to, že už se za tebou dál nemůžu přikrást.“
„Budu to brát, jako kompliment.“ Hermiona se otočila se samolibým úsměvem na tváři. „Jsi tady nahoře z nějakého důvodu, protože obyčejně touhle dobou vaříš lektvary.“
„Já vím, to je důvod, proč jsem tady. Musím dnes v noci odejít. Obdržel jsem dopis od Armanda, potřebuje, abych mu pomohl-“ Salazar se odmlčel, aby zvolil vhodná slova, jak pokračovat. „Vyřešit nějaké rodinné problémy. Godric se ke mně připojí; má totiž s jeho manželkou dlouholetý přátelský vztah.“
„Nelíbí se mi to, ale bude-li tam Godric, tak se budu cítit lépe.“
„Hermiono, Lásko. Jsem dospělý muž a dokážu se o sebe postarat.“
„Já vím. Prostě jen nemám ráda, když jsi ode mne pryč.“ Hermiona si stoupla na špičky a přitiskla své rty na Salazarovy.
„Ehm.“ Hermiona a Salazar se otočili ke dveřím, v nichž stála Aurora. „Omlouvám se, neměla jsem v úmyslu vyrušovat. Helga říkala, že tě viděla jít tímhle směrem, Salazare.“
Hermiona se posměšně vrátila ke svému stolu, sedla si a sledovala lékouzelnici mluvit se Salazarem.
„Co potřebuješ, Auroro?“ promluvil Salazar, jehož tón se sice změnil, ale zůstal uctivý.
„Chtěla jsem dojít pro lektvary na ošetřovnu. Kdykoliv budeš mít nějaký čas,“ promluvila Aurora s očima zabodnutýma do Hermiony.
„Na několik dní opustím hrad, ale jakmile budu zpět, tak nějaké další vytvořím,“ řekl Salazar s očima taktéž nepřímo namířenýma na Hermionu, která vypadala, že to v ní vře.
„Děkuji ti, Salazare,“ řekla Aurora a s nevinným úsměvem opustila místnost.
„Lásko, až sem můžu cítit tvůj vztek.“
Hermiona vstala od stolu a vypadala vytočená. „Promiň, ale ona tě nahání. Myslím, že by si měla uvědomit, že nyní jsi zadaný,“ řekla zlostně zírající na místo, kde předtím stála Aurora. „To její flirtování mě přivádí k šílenství.“
„Hermiono, mohu ti slíbit, že se od tebe nehnu. Máš mě ve svých drápech.“ Hermiona se usmála při jeho slovní hříčce na to, že patří do Nebelvíru.
„Je čas abych šel. Godric na mě čeká,“ řekl, než jí na rty vtisknul dlouhotrvající polibek. „Miluji tě, Hermiono.“
Hermioně při jeho slovech poskočilo srdce, protože ho skutečně milovala více, než cokoliv jiného na tomto světě. „Taky tě miluji, Salazare.“ Hermiona ho opět políbila, když někdo zaklepal na dveře a vešel.
„Odpusť mi, Salazare, ale musíme jít,“ řekl Godric hledící na podlahu s vědomím, že přerušil soukromou chvilku.
„To je v pořádku, Godricu. Brzy se vrátím, slibuji,“ řekl jí Salazar a palcem jí pohladil po tváři.
„Pak si pospěšte. Čím dříve půjdeš, tím dříve se můžeš vrátit ke mně.“ Hermiona cítila, jak jí vtisknul polibek na vršek hlavy, než vyrazil ke dveřím.
„Uvidíme se brzy, Hermiono.“
„Stejně s tebou, jako i s Godricem.“
xxxoOoxxx
Hermiona příštího večera seděla ve své třídě, aniž by klasifikovala pergameny nebo něco dělala, prostě tam jen tak seděla. Nenáviděla pomyšlení, že by měla jít do svého pokoje a nic nedělat. Doklasifikovala ten den už předtím, než Salazar s Godricem odešli. Nakonec se rozhodla, že bude pracovat na plánech na další lekci, popadla tedy brk a začala své plány sepisovat.
Hermiona pracovala přes hodinu, když její pozornost přivábil hluk za jejími dveřmi. Položila brk, vytáhla svou hůlku z rukávu a ostražitě přešla ke dveřím. Svému zvyku z války byla někdy velmi vděčná.
„Salazare?“ zeptala se Hermiona hlasitě doufajíc, že už bude doma, ale věděla, že její šance byly mizivé. Hermiona obtočila ruku kolem kulaté kliky, trhnutím rychle otevřela dveře a spatřila na druhé straně Rowenu. „U Merlina, Roweno, na smrt jsi mě vyděsila,“ řekla Hermiona a držela se za hruď.
Rowena se rozesmála. „Omlouvám se, Hermiono. Přišla jsem tě zkontrolovat. Helga a já jsme si chtěli dát čaj ve Velké síni, nechceš se k nám připojit?“
„Ano, brzy budu dole,“ řekla Hermiona lapaje po dechu.
„Dobře, nechci, aby Salazar přišel domů a našel tě tady zaseklou,“ usmála se Rowena a vycouvala ze dveří.
Hermiona vydechla, aniž by věděla, že zadržovala dech. „Jsem stále hrozně paranoidní,“ řekla si Hermiona.
Vrtě hlavou se vrátila zpět ke stolu, kde uklidila své pracovní papíry do zásuvky, odkud je předtím vytáhla. Procházela zpátky ke dveřím, aby se vydala na cestu do Velké síně za Rowenou. Hermiona za dveřmi zaslechla kroky.
„Roweno, nemusela ses pro mě vracet,“ řekla Hermiona, zatímco šla ke dveřím. Místo, aby prošla dveřmi, narazila do něčí pevné hrudi.
„Ona se nevrátila. Já ano.“ Ta slova způsobila, že Hermioně zchladla krev v žilách. Vzhlédla a hleděla rovnou do chladných očí Armanda Malfoye. Armand chytil Hermionina zápěstí v kosti drtícím sevření. „Zdravím, má sladká mudlovská šmejdko.“
„Malfoyi, pusť mě,“ zasyčela Hermiona.
Malfoy se samolibě usmál, rychle s ní po zadu přešel, až se uhodila o svůj stůl a přišpendlil ji tak dole. „Nevěřím, že bych měl; vidím, že si užiju hodně zábavy. Rovněž vím, že tu není Salazar, aby tě zachránil. Takže si užiju svou zábavu.“ Malfoy se uchechtnul, když ucítil, že Hermiona se pokusila vykopnout kolenem. Pevně ji za něj chytil a zatlačil dolů, způsobujíc tak, že vykřikla bolestí. „Nejsem takový idiot, jaký si myslíš, že jsem. Nebo tak pitomý, jak smýšlíš o mém budoucím rodě za tisíc let.“
Při Armandových slovech Hermioně vyprchala z tváře krev. Armand se odporně zasmál. „Ano, vidíš, já znám tvé malé tajemství. Aurora zaslechla Godrica a Rowenu, jak se jedné noci po začátku semestru baví o cestování časem. Zmínili tvé jméno. Takže zašla za mnou a ptala se mě, zda by bylo možné cestování časem. Šokovalo mě, co mi řekla a dokázal jsem pouze přemýšlet, zda to nemá co dělat s tím, jak mezi nás přišel náš návštěvník. Využil jsem její zamilovanosti do mě, abych od ní načerpal informace, které jsem chtěl. Ochotně mi je dala, aniž by znala mé záměry v pozadí.“ Armand se odmlčel a přeběhl jí rukou po tváři. „Jak mě mohl někdo jako ty tak uhranout?“
Hermiona ucukla před jeho dotekem.
Armand sevřel plnou hrst jejích vlasů, aby jí odtáhl od stolu. Hermiona vykřikla. „Zrovna teď mě sereš,“ řekl Armand při zaslechnutí kroků běžících po schodech. „Vidím, že jsi strhla pozornost. Budeme v tomhle muset pokračovat někde jinde. Mdloby na tebe,“ zasyčel a udeřil ji. Sesunula se mu do náruče.
Armand se otočil a zamířil na okno hůlkou. „Bombarda,“ zavrčel zaklínadlo, které způsobilo, že okno vybuchlo a umožnilo mu tak útěk.
„MALFOYI!“
Armand se otočil a nalezl Salazara, Godrica, Helgu a Rowenu vstupující do místnosti a mířící na něj hůlkami.
„Ne. Ne. Nechceš seslat žádné zaklínadlo, Salazare, mohl bys totiž trefit svou sladkou Hermionu.“ Armand pevněji sevřel Hermionu a pohnul se přímo směrem k oknu. „Mimochodem, vyřiďte mé díky Auroře.“
„Pokud s ní odejdeš, tak tě zabiju, Malfoyi, to ti přísahám,“ zavrčel Salazar, který přikročil blíž. Jeho zelené oči planuly zuřivostí.
„Uvidíme se, až ten čas nastane,“ řekl Malfoy, než zmizel i s Hemrionou během mrknutí oka.
xxxoOoxxx
Salazar sledoval, jak mu Malfoy s Hermionou zmizeli před očima. Ten bastard ho napálil, aby ho odvedl z hradu. Co s tím ale měla co dělat Aurora?
„Aurora,“ zavrčel Salazar opouštějící místnost a razící si cestu do nemocničního křídla. Zbytek mu šel v patách.
„Salazare, uklidni se, vždyť dokonce ani nevíš, zda je Aurora součástí toho všeho,“ pronesl Godric, aby ho zastavil, když míjel Salazara.
„Pokud je-“ promluvil, dýchal z hluboka a ve tváři měl zuřivost. „Pak ji čeká stejný osud, jako Malfoye.“
Salazar se otočil a rozrazil dveře do nemocničního křídla. Aurora stála v šoku uprostřed křídla a sledovala jak se k ní blíží rozzuřený Salazar.
„Salazare, co-“ Aurora zmlkla a couvala ke zdi.
„Ne, co já! Co ty jsi řekla Malfoyovi o Hermioně?“ zařval Salazar.
„O čem to mluvíš?“ vykřikla Aurora ve strachu ze Salazarova vzteku.
„Auroro, Malfoy zrovna přišel do hradu, a když odcházel, tak vzal i Hermionu. Řekl nám, abychom ti vyřídili poděkování, že jsi mu prozradila Hermionino tajemství. Takže jsi odposlechla rozhovor mezi Godricem a mnou,“ řekla Rowena klidně, snažíc se tím uklidnit i Salazara. Jeho vzteku bylo dost na to, aby zaplnil celý hrad.
„On lže. Jediná věc, na kterou jsem se ho ptala, byla, zda je možné cestovat časem. To je vše. Pokud říká něco jiného, tak mě musel proklít. Nikdy bych se neodvážila kohokoliv z vás zradit. Přísahám,“ pronesla Aurora v slzách.
„Ve tvém zájmu doufám, že nám říkáš pravdu,“ řekl Salazar hledící jí do očí, než odešel z ošetřovny.
„Půjdu po něm,“ řekl Godric následující Salazara.
Rowena přikývla a stočila pohled zpět k Auroře, která seděla na podlaze a brečela. „Auroro, je tu nějaký den, z kterého si něco nepamatuješ?“
Aurora přikývla a setřela si slzy.
„Pamatuješ si, že bys šla do Hermioniny třídy hledat Salazara?“ řekla Helga, která přešla k Auroře a podívala se na ni.
„Ne, v poslední době si toho moc nepamatuji.“
„Ještě nám řekl, že ty – no, že tě přitahuje,“ pronesla Rowena, sama znechucená tím pomyšlením.
Aurora si odfrkla. „Já? Přitahovaná jím? To je zatraceně nechutné. To prase. Salazar ji opravdu miluje, že?“
„Ano, miluje ji. A stejně tak ona miluje jeho,“ řekla jí Rowena s nataženou rukou, aby pomohla Auroře vstát. „Pojď, dáme ti uklidňující lektvar.“
Bradavice 1999
Severus procházel chodbami a přemýšlel o uzavření portrétové místnosti. Několikrát popošel, než se zastavil, když na sobě ucítil něčí oči. Severus se otočil a spatřil Salazara Zmijozela sedícího ve svém portrétu, jak ho pozoruje.
„Mohu ti s něčím pomoci?“ zeptal se Severus poněkud rozčilený z toho, že byl sledován.
Salazar se drze usmál a narovnal se v židli. „Ano, vlastně tu něco je.“
„Takže?“ zeptal se Severus tázavě. Mohl se jen domýšlet, co by od něj mohl žádat tisíc let starý portrét.
„Až se Hermiona vrátí domů-“ Salazar se odmlčel hledíc do očí učiteli lektvarů. „Postarej se mi o ni.“
Snapeova obočí se svraštila při prosbě zakladatele Zmijozelu. „Proč bys mě žádal, abych se o ni postaral? Je to moje studentka.“
„Možná je tvou studentkou, ale já vím, že k ní chováš city,“ povzdechl si Salazar. „Stejně tak i vím, že k tobě chová city v tvé době.“
„Jako by to řekla tobě, svému manželovi, o tom, že CHOVÁ city i k jinému muži,“ posmíval se Severus nenávidíce ten pocit vědomí, že opět ztratil další ženu, ke které si dovolil něco cítit.
„Řekla mi to o tobě. Dobře, o vás.“
Severus si povzdechnul. „Dobře, postarám se o ni, ačkoliv vím, že Hermiona bude hledat cestu zpátky k tobě.“
„Ona ví, že je to všechno,“ domýšlivě se usmál Salazar.
„Jistě,“ řekl Severus opouštějící místnost, aby konečně došel do svého pokoje.
xxxoOoxxx
Harry seděl na boku fontány na nádvoří, naslouchal vodě a mezi prsty přetáčel hůlku. Jak se mohla Hermiona zamilovat do Salazara Zmijozela? Kromě Voldemorta jediného čaroděje, který nejvíc ze všech nenáviděl kouzelníky z mudlovských rodin.
„Harry, rozčílíš se, když náhodou něco vylétne, pokud si budeš stále pohrávat s tou hůlkou.“ Harry vzhlédl a našel Siriuse stojícího za ním s úsměvem na rtech.
Harry se uchechtnul. „Máš bod. Šílené oko mi řekl, abych si ji držel mimo kapsu u kalhot. Tak sem si jí vyndal, než mi ustřelí zadek.“
„To zní, jako něco, co by Šílené oko řekl,“ pronesl Sirius a sednul si před Harryho kopajícího nohama nad fontánou.
„Jak?“ zeptal se Harry tiše.
„Jak co, Harry?“
„Jak se do něj mohla zamilovat?“
„Protiklady se přitahují,“ řekl Sirius s pokrčením ramen.
Harry se nahlas zasmál. „Jo, jejich protiklady bez pochyby.“
„Harry, můj chlapče, vše, co mohu říct je, abys buď počkal, než se Hermiona vrátí zpátky a zeptal se jí, a nebo aby ses vrátil zpátky do Brumbálovy pracovny a zeptal se Salazara Zmijozela,“ řekl Sirius pokoušeje se znít nápomocně.
„Dobré návrhy, ale lámu si hlavu nad tím, kdo půjde říct Ronovi, že Ona se vdala za Zmijozela.“
„Ne za ledasjakého Zmijozela, ale za toho Zmijozela.“ Sirius se odmlčel a opět se zahleděl na Harryho se smíchem v očích. „Předvídám výbuch sopky jménem Weasley.“
„Víš, dostal jsem skvělý nápad,“ řekl Harry vypadající, jako by se mu nad hlavou rozzářila žárovka.
„Jaký?“
„No, necháme Remuse, aby mu to řekl,“ řekl Harry se zajiskřením v očích a Sirius se k němu připojil.
„Můj chlapče, zdá se mi to jako báječný nápad. Tvůj otec by na tebe byl pyšný,“ řekl Sirius a poplácal Harryho po rameni.
„Opravdu profesor Snape k Hermioně chová city, jak říkal Remus?“
Siriusova tvář poteměla a postrádala jakýkoliv výraz. „Kdybych musel hádat, tak bych řekl, že ano,“ ušklíbl se Sirius. „Naše Hermiona má slabost pro zmijozelské muže.“