Pravý Zmijozel 1
Jeho co?
Hermiona byla jediným členem Zlatého tria, který se vrátil do Bradavic, aby dokončil své vzdělání. Harry byl v bystrozorském výcviku od chvíle, kdy zůstal s Remusem a Siriusem na Grimmauldově náměstí. Po smrti Freda se Ron rozhodl vzdát se školy ve prospěch George, kterému pomáhal s obchodem s žertovnými předměty. Hermioně a Ronovi se po válce nepodařilo udržet jejich vztah; Hermiona nakonec zjistila, že potřebuje více. Potřebovala inteligentní konverzaci, která sestávala z více, než jen z famfrpálu a jejich hrdinských činů během války. Samo o sobě nebylo s Ronem špatně nic, bylo to prostě tím, že Hermiona toužila po něčem víc, než jí Ron mohl nabídnout a zjistili, že bude mnohem vhodnější, když zůstanou pouze přáteli. Před pokračováním ročníku se Hermiona rozhodla zůstat s Harrym na Grimmauldově náměstí. Čas strávený na Grimmauldově náměstí jí často poskytoval více, než knihovnu, kde se probírala těžkými spisy či hluboké konverzace se Siriusem a Remusem. Hermiona se dokonce sblížila ze všech lidí zrovna se Severusem Snapem. Profesor Snape se kupodivu vyléčil po útoku na něj dost na to, aby nalezl pomoc. Ten, kdo ho nalezl a pomohl mu, byla sama Hermiona. Jejich přátelství vykvetlo ve chvíli, kdy to vzala na sebe a starala se o něj. Ne všichni byli nadšení z jejich nesmělého přátelství, ale každému, kdo vyslovil znepokojení říkala, že 'to není jejich věc'. Severus se navrátil na svůj post vyučujícího v Bradavicích, předsedajícího lektvarů a jako ředitel Zmijozelské koleje.
Po návratu do Bradavic se Hermiona nalezla na svém nejoblíbenějším ze všech míst – v knihovně. Vyhledávala si tam zakladatele Bradavic na hodinu dějin magie. Studovala tak dlouho, že si ani neuvědomila, jak pozdě už bylo. Musela se dostat do Nebelvírské věže předtím, než se dostane do problémů. Vstávaje od stolu se Hermiona protáhla a prsty si pročísla vlasy. Hermiona je dokázala udržet, aby se nestaly tou obvyklou nepořádnou masou kudrlin, co bývaly. Nyní jí spadaly v měkkých a lesklých vlnách do poloviny zad. Ještě si vzala knihu o zakladatelích, pak Hermiona rychle vrátila všechny ostatní knihy na jejich místa na policích, a opustila knihovnu.
Hermiona zamířila zpátky dlouhou chodbou od knihovny, když zaslechla hlasy vycházející z místnosti s portréty. Hermiona si lámala hlavu s tím, kdo by tam mohl v takhle pozdní hodinu být, když otevírala dveře a zamžourala dovnitř. Hlasy se staly hlasitějšími a Hermiona mohla jasně slyšet, že se hádají. Ve skutečnosti to byli všichni čtyři zakladatelé: Godric Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel vypadali, že se zabývají vášnivou debatou.
„Salazare, musíš to zastavit. Jsi tisíc let mrtvý. Ona je studentem v tomto čase, ne v našem,“ Rowena k němu měkce promlouvala ze svého portrétu na zdi.
Salazar si složil hlavu do dlaní.
„Myslíš si, že to nevím? Stále ji miluji. Změnila vše, o čem jsem kdy smýšlel, jako o pravdě, ale i přesto jsem stále pamatován jen kvůli mým původním názorům,“ promluvil Salazar k černovlasé krásce přímo před ním.
„Nemůžu si pomoci. Chci ji jen ve svém náručí, ale nejsem nic, než portrét.“ Tmavovlasá čarodějka si povzdechla, když si opět složil hlavu unaveně do dlaní.
Hermioan se mohla jen dohadovat o kom ten původní Zmijozel mluví, avšak z toho, co zaslechla to musela být žena. Portréty zakladatelů často nemluvily a obzvláště ne před studenty, takže si Hermiona nedokázala pomoci, aby nepostoupila dál do místnosti, aby zaslechla více z jejich konverzace.
„Salazare, nenávidím, když tě takhle vidím. Zaslouží si najít někoho ve svém čase, kdo ji učiní šťastnou. Tak daleko jak my víme, se ještě ani nevrátila,“ promluvila Helga z Mrzimoru z místa vedle Roweny.
„Obě přestaňte, ani jedna z vás neví, jak se Salazar cítí. Dost už!“ promluvil Godric Nebelvír, aby umlčel ty dvě ženy, odrazujíc je od dalšího obtěžování Zmijozela.
„Nikdy bych nemyslel, že to řeknu, Godricu, ale děkuji ti,“ řekl Salazar a Godric uznale pokývnul.
Rowena si povzdechla a rozhlédla se po místnosti, se zvláštním výrazem na tváři, když jí oči padly na Hermionu. Hermiona nedokázala pochopit, co zapříčinilo ten pohled přicházející z ženiny tváře. Dívala se, jako kdyby viděla dlouho ztraceného přítele.
„Zdravím, mladá Nebelvírko! Co děláš venku takhle pozdě v noci? Věřím, že je již vskutku po večerce.“ Rowenina plná pozornost se nyní zaměřila na Hermionu, stejně tak jako i pozornost zbytku zakladatelů.
„Omlouvám se. Neměla jsem v úmyslu tajně poslouchat, ale studovala jsem v knihovně tak dlouho, že jsem si neuvědomila, jak pozdě bylo. Pak jsem zaslechla, že vy všichni mluvíte, a tak myslím, že mě ovládla moje zvědavost,“ přiznala Hermiona, zatímco hleděla do podlahy.
„No tedy, ona je pravý Nebelvír! Vždy zvědavá parta a stejně tak statečná!“ vykřikl Godric hlasitě. Hermiona se dokázala jen začervenat při komplimentu proneseném zakladatelem její koleje.
„No samo sebou mohu vidět, proč tě zařadili do Nebelvíru, ale zapadla by jsi i do Havraspáru,“ pronesla Rowena a jízlivě se zadívala na Godrica.
Hermiona pohlédla na zakladatelku Havraspáru s velkým úsměvem zkrášlujícím jí tvář.
„Ano, vím, že Moudrý klobouk mě tam skoro zařadil, ale nakonec zvolil nebelvírskou kolej. Mí přátelé mi říkali, že bych si vedla dobře i ve Zmijozelu,“ řekla Hermiona, pochechtávajíc se té myšlence.
„Ať už je tato konverzace jakkoliv příjemná, tak je potřeba, aby se dostala zpátky do své věže.“ To ze svého portrétu na zdi promluvil Salazar Zmijozel. Jeho hlas zněl bolestně, čemuž Hermiona nerozumněla.
„Máte pravdu. Nechtěla bych, aby kvůli mně přišel Nebelvír o školní pohár. Dobrou noc.“ Rychle se otáčeje k odchodu vrazila rovnou do tvrdé hrudi, což způsobilo, že sebou praštila o podlahu.
Vzhlédla a zjsitila, že zírá do třpytivě modrých očí Albuse Brumbála.
„Řediteli!“ zvolala Hermiona štrachající se z podlahy. „Omlouvám se, ztratila jsem ponětí o čase...“ Hermiona se zastavila při pohledu na jeho ruce, které se zvedly, aby zastavily její slova.
„Hermiono, jste v pořádku. Vidím, že jste si užívala konverzaci s našimi zakladateli. Jen nemnohým se kdy dostalo tohoto privilegia,“ řekl, zatímco hleděl na všechny zakladatele na zdi.
„Já vím, a omlouvám se, že jsem do vás narazila. Myslím, že za všechny mé roky tady byly vzhůru jen několikrát. Teď vím, proč jsou vzhůru tuto noc.“
Hermiona se uchechtla a nevinně se zahleděla na ředitele.
„Ano, převážně jsou vzhůru v noci a není třeba si dělat starosti, že jste do mne vrazila. Jděte zpět do nebelvírské věže. Dobrou noc, Hermiono.“
„Dobrou noc, řediteli.“ Hermiona naposledy pohlédla na čtyři zakladatele, kteří už opět spali; její pohled prodléval na zakladateli Zmijozelu o něco déle, než odešla.
Jakmile se dveře zavřely, tak zakladatelé předstírající spánek otevřeli oči a pohlédli na Brumbála.
„Albusi, v moment kdy odešla, jste mě přišel informovat,“ pronesl pevně Salazar k řediteli.
„Nemám žádný jiný důvod, Salazare,“ řekl mu Albus s jiskrou, která se mu jasně zableskla v očích. Ani ne vteřinu po té, co tato slova pronesl k Salazarovi, tak z chodby zaslechli křik.
O několik chvil později do portrétové místnosti vpadli plnou rychlostí ohromení profesoři Snape a McGonagallová. Snape natáhnul ruku a odhalil tak obraceč času rozbitý v polovině.
„Hermiona je pryč. Zrovna jsem zatáčel za roh a viděl její zmizení,“ řekl profesor Snape řediteli, podávaje mu obraceč času.
Albus obhlédnul obraceč času v jeho ruce, než pohlédnul na Zmijozela. „Hermiona se vrátila v čase, Salazare.“
Salazar zhluboka vydechnul, naklánějíc se ve svém křesle dozadu. Zatímco Albus jednal s velmi zmatenou McGonagallovou a Snapem.
„Albusi, nechci znít hloupě, ale co se to tady ksakru děje?“ zeptal se Severus pevně ředitele. Obával se o svou přítelkyni a o to, kde byla.
„Ano. Albusi, jsem poněkud zmatená. Kde je Hermiona a co s tímhle má co dělat Salazar Zmijozel?“ zeptala se Minerva, naštvaně hledíc jak na ředitele, tak na Salazara.
„Hermiona se vrátila v čase o tisíc let, vrátila se do doby zakladatelů. Ten důvod, proč jsem informoval Salazara je ten, že, poněkud zjednodušeně, je Hermiona jeho žena.“
„COŽE?!“ vykřikli nahlas společně profesor lektvarů a profesorka přeměňování.