Potlačená touha
Bylo to už pěkných pár měsíců, kdy přišla ona poslední osudová výprava, která je navždy odřízla od budoucnosti. Velitel si přiznával, že je možná lépe, že tu zůstali odříznuti. I Mira se nakonec svým způsobem umoudřila a uzavřela s Terra Novou jakési podivně napjaté příměří. Dokonce mezi nimi pomalu začínal vzkvétat i obchod. Spoustu věcí se museli naučit vyrábět sami a pomalu ale jistě nahrazovat to, co byli zvyklí přijímat z budoucnosti. Ze začátku to bylo těžké, protože kolonii ovládla panika, avšak nakonec se lidé spojili a začali táhnout za jeden provaz. Dokonce i Boylan byl vzat na milost a jeho bar se stal vítaným zpestřením po náročném dnu pro všechny obyvatele tohoto staronového světa. Všichni věděli, že to nebude jednoduché. Život zde však nikdy nebyl jednoduchý.
Taylor se opíral o strom a sledoval mladou ženu, která trénovala střelbu z luku, který si s sebou donesla. Při každém natažení luku viděl, jak jí pracují svaly na zádech. Fascinovalo ho to. Rád ji pozoroval, když si myslela, že je sama a nikdo ji nevidí. Trochu mu připomínala Wash, když byla poručík mladší. Přešlápnul z nohy na nohu, čímž se mu podařilo šlápnout na suchou větvičku, která pod jeho vahou zapraskala. V duchu se proklel, když spatřil jak se během zlomku vteřiny otočila a okamžitě našla svůj cíl. Mířila mu přímo doprostřed hrudníku. Jakmile se vzpamatovala, tak povolila tětivu a sklonila luk.
„Ježíši, veliteli, už se za mnou takhle nepližte,“ zadrmolila, když očima propátrala okolí a zjistila, že jsou tu sami.
„Omlouvám se, neměl jsem v úmyslu vás vylekat,“ podotkl, když se nonšalantně odlepil od stromu.
„Potřebujete něco, Taylore?“ ptala se bez zájmu, zatímco si sbírala šípy a balila své vybavení, které tu měla s sebou. Nathaniel jen zavrtěl hlavou. Vlastně dost dobře ani nechápal, proč je tady. Už několik týdnů ho trápil pocit, že není sám sebou, ale nezdálo se, že by si toho všiml i někdo jiný kromě Wash. Ona jediná ho znala natolik dobře, aby to u něj zaznamenala. Zhluboka se nadechnul, aby si dodal kuráž, než otevřel ústa k odpovědi.
„Pojďte na skleničku,“ zahučel dřív, než by ztratil odvahu. Okamžitě se na něj ostře zadíval pár modrých očí. Zvědavě si ho prohlížela. Mohlo to být několik vteřin, stejně jako hodina, než odpověděla s náznakem úsměvu.
„K Boylanovi?“ přeptala se, když měla všechnu svou výstroj pobalenou. Okamžik nad tím přemýšlel, než zavrtěl hlavou.
„Ke mně,“ opravil ji. Pokrčila rameny a naznačila mu ať ji vede. Tu cestu znala, ale chtěla mu dát možnost, aby si utřídil myšlenky.
Podržel jí otevřené dveře do svého soukromého domu, který stál nedaleko od hlavní věže, kde byla jeho kancelář. Opatrně vešla dovnitř. Zkoumavě se rozhlížela kolem. Ještě nikdy tu nebyla, a tak byla zvědavá, jak to tu přesně vypadá. Nepřekvapilo ji, že je to zařízené poměrně dost prostě, i když sem tam byla nějaká drobnost, která obývací prostor dělala útulnější. Bylo to stejné, jako on. V duchu se nad tím pomyšlením usmála, navenek však měla nečitelný výraz.
„Udělejte si pohodlí, hned donesu pití,“ pronesl klidně, než zmizel v kuchyni, aby vylovil sklenice a flašku pálenky, kterou jim hodlal nalít. Nebyla to sice whisky, kterou míval tak v oblibě, ale bylo to to nejlepší, co se zde dalo sehnat kromě toho, co měl Boylan v baru.
Mladá žena se opatrně rozhlédla, než odložila luk a toulec s šípy vedle věšáku hned za dveřmi. Když si byla jistá, že je vše dobře uložené, tak si sedla na gauč a čekala na svého hostitele. Přemýšlela, co jí velitel chtěl, že to hodlal probírat v soukromí svého vlastního útočiště. Pozvedla nalitou skleničku a zadívala se mu do šedých očí.
„Na co si připijeme, veliteli?“ zeptala se, aniž by porušila oční kontakt.
„Na nový život,“ poznamenal a cinknul si se sklenkou své společnice.
„Na nový život,“ zopakovala po něm, než do sebe obrátila sklenku na jeden zátah. Fascinovaně sledoval, jak v ní zmizela pálenka, aniž by se rozkašlala. Zdálo se, že ta žena něco zvládne. Dolil jí. Z druhé sklenky už jen pomalu upíjela a tiše ho pozorovala. Nenaléhala, dávala mu prostor, aby si urovnal myšlenky, než přednese to, co s ní chtěl probrat. Byla lovec. Uměla tedy být trpělivá a počkat na správný okamžik.
„Proč jste vlastně přišla do Terra Novy?“ začal nakonec, aby nějak zahájil konverzaci. Pohodlně se opřela na pohovce se sklenkou položenou na kolenu.
„Z mojí rodiny toho moc nezbylo, a tak mi přišlo logické se přihlásit na poslední výpravu, která sem měla namířeno. Díky mojí vojenské minulosti a schopnostem to nebyl ani nejmenší problém. Dostala jsem zelenou, rozloučila se s bratrem a jeho rodinou a vydala se sem, do světa, který lidstvo ještě nestačilo strávit,“ vyprávěla s posmutnělým výrazem na tváři, když si vzpomněla na dobu, kde zůstal poslední zbytek její rodiny. Díky tomu, co se stalo, věděla, že ho již nikdy neuvidí a doufala, že jí její odchod nezazlívá. Tady se konečně cítila doma. Terra Nova byla jejím skutečným domovem.
„Už jste se tu zabydlela?“ Mladá žena na to jen přikývla. Věděla, že svým vyptáváním něco sleduje, jenže dost dobře netušila co. Maličko ji to znervózňovalo. Přemýšlela, kam to všechno směřuje.
„Proč, máte snad nějaký problém? Stěžoval si na mě někdo?“ zeptala se nakonec, aby se pokusila tomu muži vedle sebe rozvázat jazyk. Tak úplně se nechytil.
„Kdybyste byla problém, tak bych vás nehostil, ale zadržel,“ osvětlil jí. Neovládla se a koutek úst se jí nadzvedl v úsměvu.
„Málem jsem zapomněla s kým mluvím. Velký, nebojácný a drsný Nathaniel Taylor,“ pronesla, a pak se chytila za pusu, když si uvědomila, že to vyslovila nahlas. Velitel se však jejímu zhrozenému výrazu jen pousmál. I on cítil strach. Byl by blázen kdyby ne a bylo jedno, zda to bylo kvůli všudypřítomnému nebezpečí a nebo kvůli krásné ženě, která by mohla být jeho dcerou.
„Omlouvám se, moc se omlouvám, veliteli,“ zamumlala s očima sklopenýma na své ruce.
Večer nakonec pokračoval dál v poměrně příjemné konverzaci. Mluvili o kouscích své minulosti, svých zážitcích a zálibách. Uvolnila se v jeho společnosti natolik, že ztratila svou obvyklou podezřívavost a opatrnost, která ji již tolikrát udržela naživu. Opírala se o polstrování pohovky a hlavu měla položenou na vršku opěradla. Se zavřenýma očima si užívala Taylorovu společnost.
Ani si toho nevšimla, když si dal jednu ruku na opěradlo gauče a konečky prstů přejel po pramíncích vlasů, které jí zastrčil za ucho. Okamžitě otevřela oči a prudce k němu otočila hlavu.
„Co chceš, Taylore?“ zavrněla, když se mu otřela o ruku, kterou jí uhlazoval vlasy. Nedokázala si v tom zabránit. Bylo jí tady v jeho společnosti tak strašně dobře. Doufala, že i on to cítí když ne stejně, tak alespoň podobně. Přišlo jí to jako dobré znamení.
„Pravdu?“ zamručel, zatímco si ji snad až moc intenzivně prohlížel těma běžně ledovýma očima, ve kterých nyní žhnul oheň.
„Pravdu.“ Starší muž se nadechnul.
„Nějakou dobu tě sleduju a přemýšlím nad tím, co mi provádíš,“ zadrmolil rychle, snad jako by se bál. Jakmile spatřil, že se nadechuje k odpovědi, tak jen zavrtěl hlavou, aby ji umlčel. Poslušně zase ústa zavřela, aby její hostitel mohl pokračovat. „Ale dostal jsem radu od dobrého přítele, abych si s tebou dal schůzku o samotě. Pokaždé, když tě někde vidím, tak mě ruce svrbí touhou se tě dotknout. Když jdu spát, tak si představuju, jak ležíš vedle mě, i přesto že vím, že se probudím sám. Rád bych věděl, jak chutnají tvé rty a stejně tak rád bych si tě vzal každým myslitelným způsobem. A nemysli, že jsem nějaký romantik, to ani náhodou, spíš jsem ti to potřeboval říct, abys mě mohla odmítnout a já mohl s čistým štítem jít dál a neužírat se fantaziemi, které se nikdy nenaplní.“ Dokončil svůj proslov a vyčkávavě pozoroval její užaslý výraz. Čekal všechno možné, ale ne to, že se po prvotním šoku jeho společnice rozesměje. Byl to skutečný, upřímný smích. Uvnitř něj se mísil vztek s ponížením. Odtáhl se od ní a postavil se, aby si dolil. Najednou se potřeboval napít.
Mladá žena vyskočila na nohy a postavila se přímo před něj. Pevně ho objala štíhlými pažemi, aby se jí nemohl vysmeknout. Cítila, jak pod jejím dotekem strnul, to ji však neodradilo.
„Nathanieli Taylore, jsi idiot,“ zamumlala mu do hrudi, zatímco vdechovala vůni střelného prachu, potu a džungle. Váhavě jí položil ruce na boky. Pomalu ho opouštěla zlost. „Možná si nemyslíš, že jsi romantik, ale mému srdci vojáka to romantické přišlo. Proč myslíš, že bych tě odmítla? Nebo snad doopravdy chceš, abych to udělala?“ ptala se a pátrala mu v obličeji po odpovědích na její pronesené otázky. Ruce na jejích bocích zesílily sevření do skoro bolestivé míry.
„Kriste, mohl bych být tvůj otec,“ pronesl to, co ho pálilo ze všeho nejvíc.
„Jenže to ty naštěstí nejsi, protože jinak bych asi byla nařčena z toho, že jsem odhodlána spáchat incest,“ zahuhlala, než mu rty přitiskla z boku na krk. Líbala ho otevřenými ústy na krku a ruce si opírala o pevné svaly na jeho hrudi.
„Ty, chceš?“ zašeptal nevěřícně.
„Mhmpf,“ zahuhlala se zaneprázdněnými ústy, než si konečně přitáhla jeho hlavu dolů a udělala to, po čem už kolik měsíců prahla. Vášnivě ho políbila. Nebylo v tom nic něžného, jen chtíč a touha dobývat a podmanit si. Užasla, když jí okamžitě vklouzl jazykem do úst. Zasténala a stoupla si na špičky, aby se k ní nemusel tolik sklánět. Jeho ruce okamžitě našly lem jejího tílka a vklouzly pod něj. Odlepil se od jejích úst a polibky si dělal cestičku po její čelisti, k jejímu oušku, které vzal mezi zuby, než přes ně překmitl špičkou jazyka. Mladá žena v jeho náruči se zachvěla slastí. Pak se s podivně spokojeným pohledem odtáhl, když jí zpoza zad vytáhnul policejní náramky. Jen vzdorně pohodila hlavou.
„Lepší být vždy připraven,“ podotkla, když mu je sebrala a hodila je na stolek. Po této podivné mezihře opět pokračovali, kde skončili. Taylor už na nic nečekal a svléknul jí tílko, aby odhalil dvě nádherná kulatá ňadra. Prsty si s těmi dvěma vrcholky pohrával a laskal je. Slastně zavřela oči, než vyklenula záda, aby mu byla blíž, zatímco se mu snažila přes hlavu přetáhnout tričko. I ona chtěla cítit rozpálené tělo svého společníka.
„Ložnice,“ zamumlala nakonec ochraptěle do kůže na jeho hrudi. V odpověď přišlo pouze zamručení. Najednou se však ocitla ve vzduchu a Taylor ji nekompromisně odnášel v náruči na místo dle jejího požadavku. Neobtěžoval se dveře otevírat klikou a prostě do nich kopl, aby se otevřely. Zahihňala se. Za trest ji naprosto bez varování nechal spadnout do postele. Zajíkla se, když viděla, jak jeho normálně šedé oči nyní potemněly. Bylo jí jasné, že již není cesty zpět, i kdyby o to nakrásně stála. Pod jeho bedlivým dozorem si začala rozvazovat vysoké vojenské kanady, které pak nechala odhozené vedle postele. Taylor ji napodobil, i když jeho pohyby byly mnohem rychlejší. Mladé ženě přišlo, že ten velký muž má snad strach, že by si to mohla rozmyslet. Kdyby jen věděl! Rozhodla se mu předvést malé divadýlko.
Vlezla si do prostředka postele, aby na ni dobře viděl. Držela ho pohledem, zatímco si rukama pomalinku přejížděla přes ňadra, kde opatrně stiskla bradavky, než se posunula dál. Okamžik zůstala na plochém bříšku a jen konečky prstů si zajela pod pas kalhot. Viděla, jak zrychleně dýchá, a tak co nejpomaleji dokázala si rozepnula knoflík a zip, než se nadzvedla v bocích a srolovala kalhoty co nejníž mohla, aniž by se zvedla z postele. Taylor ji pozoroval syrovým, hladovým pohledem dravé šelmy, která právě našla svou kořist. Viděla, jak zatíná ruce v pěst ve snaze se opanovat. Roztáhla nohy tak, jak jen jí to kalhoty dovolovaly a sjela si rukou do klína zahaleného stále ještě v černých kalhotkách. Zakňourala, když prsty i přes látku prádla nahmátla vlhkost. Krouživými pohyby si začala laskat klitoris. Netrvalo dlouho a těžce oddechovala nadcházející slastí, kterou měla prakticky na dosah. S hořícími tvářemi sledovala svého společníka, zatímco si jednou rukou laskala ňadra a druhou měla ve svém klíně. Viděla, jak několikrát polknul, jak se snažil opanovat. A to stačilo, aby přepadla přes onu magickou hranici. Hlasitě zasténala, když se přes ni přehnala divoká vlna orgasmu. Cítila, jak se její prázdná kundička bezmocně svírá a s kňouráním se zcela instinktivně zkroutila do klubíčka, aby alespoň na okamžik zahnala tu prázdnotu. Všude kolem ní se vznášela jeho vůně. Bylo to opojné.
Nehodlal jí dopřát oddychu, během mrknutí oka se svlékl. Oblečení nechal bez ladu a skladu pohozené na zemi u postele. Otočil ji na záda, než ji hladově políbil na ústa. Jazykem zkoumal její ústa, než se odtrhl. Na nic nečekal a vysvlékl ji z kalhot, které odhodil. Nyní mu již nic nebránilo v přístupu k jejímu tělu. Líbal ji na nárt chodidla, než jí štíhlou nohu položil zpět na postel. Sledovala ho s vyčkávavým pohledem, než jí zrak sjel k jeho slabinám. Na sucho polkla, když viděla jeho velké, vzrušením se cukající mužství. Byl pro ni připravený. Roztáhla do široka nohy, aby ho pozvala k sobě. Taylor ji fascinovaně sledoval. Byla tak krásná, hebká, horká a byla tu s ním. Ne s nikým jiným, ale s ním. To byla poslední souvislá myšlenka, než se usadil mezi její nohy, které mu okamžitě omotala kolem pasu. Jednou rukou se nasměroval ke vchodu do její kundičky, než prudce přirazil. Cítil, jak se kolem něj její svaly stáhly. Mladá žena pod ním zalapala po dechu. Její milenec ji vyplnil naprosto celou. Měla pocit, že cítí, jak se jí jeho žalud otírá o děložní čípek. Bylo to zvláštní, avšak vzrušující.
Po několika vteřinách, které mu připadaly, jako věčnost se jeho milenka rozhodla vzít věci do svých rukou a vyšla mu vstříc boky. Viděla, jak mu na krku naskočila žíla, jak se snažil opanovat. O to ale nestála. Chtěla, aby si sundal tu masku a byl tu s ní Nathaniel Taylor muž a ne velitel. Zdálo se, že pochopil a začal do ni přirážet dlouhými pohyby, kdy skoro vždy téměř vyklouzl z její horké dírky, než se do ní opět prudce zanořil až po kořen. Viděla, jak se mu na čele perlí pot a stejně tak slyšela, jak někdo nahlas sténá, než jí došlo, že je to ona. Přirážela mu vstříc, než si uvědomila, že Taylor přiráží rychleji a méně propočítaně. Konečně se přestal ovládat. Sténala slastí, v podbřišku jí rostla vlna orgasmu a ona se rozhodla ji popohnat. Naslinila si prsty, než rukou sjela mezi jejich těla, kde si třela poštěváček.
Taylor cítil, jak se kolem něj začínají svírat stěny jejího těla a bezohledně do ní přirážel. Upřeně hleděl do jejího obličeje napjatého slastným očekáváním. Chtěl si zapamatovat ten okamžik, kdy se jeho milenka přehoupne přes tu hranu. A to díky němu. To pomyšlení byla poslední kapka. Naposledy prudce přirazil hluboko do jejího těla. Cítil, že se otřel o její děložní čípek a s hrdelním výkřikem do ní několikrát za sebou vystříkl své horké semeno.
Nohama kolem jeho pasu ho sevřela ještě pevněji, než se i ona udělala. Svírala se kolem jeho penisu, jako by nikdy neměl být konec, zatímco z hrdla jí uniklo spokojené zasténání. Taylor měl co dělat, aby nezkolaboval jen z toho pocitu, jak křečovitě ho její tělo svírá. Přece jen nebyl nejmladší. Nakonec z ní vyklouznul, což se setkalo s jejím nesouhlasným zakňouráním. On se však jen tiše zasmál, než se položil na záda a přitiskl si ji k sobě, takže mu její hlava spočívala na rameni. Spokojeně si vydechla, než mu položila ruku na hrudník, kde se uklidňovalo jeho splašeně bijící srdce.
„Zůstaneš do rána?“ zeptal se po delší době, když z nich trochu opadla euforie. Nadzvedla se na loktu, aby se mu zadívala do šedých očí.
„Chtěl bys?“ zachraptěla. Taylor ji něžně políbil na rty, než odpověděl.
„Ano. Zůstaň tu se mnou,“ zamručel. Odhrnul jí z obličeje zatoulaný pramen vlasů.
„Zůstanu, dokud budeš chtít,“ prohlásila nakonec, než přes ně přetáhla deku a opět se uložila do jeho příjemně teplé náruče.