Modrá hlubina epilog
Epilog
Moira dnes vstala hodně pozdě na svůj vkus. Možná za to mohlo noční ponocování s posádkou a následně v náruči jistého kapitána. Pousmála se, jak cítila, že jí do tváře vystoupila lehká červeň. Stále měla tendence se červenat, když šlo o jejího kapitána a věci, které spolu sdílely. Nešlo jen o fyzično. Moira cítila, že jejich pouto je mnohem hlubší, než jen pouhý sex. Byli míněni jeden pro druhého. Věděla, že by s nikým jiným šťastná nebyla. Přestala přemýšlet, oblékla se do své obvyklé kombinace Hookovi košile, kožených kalhot a vysokých bot. Jen místo korzetu v poslední době dávala přednost širokému opasku. Hook si téhle změny v jejím oblečení buď nevšiml a nebo to nijak nekomentoval.
Vyšla na palubu, kde musela prudce zamrkat před ostrým slunečním světlem. I po měsících tady jí slunce nedokázalo změnit barvu kůže. Stále byla bledá, jen na nose a tvářích se jí objevilo pár zlatavých pih. Její zrzavé vlasy se díky slunci pyšnily zlatavými prameny a dotvářela tak dokonalý opak jejich kapitána s jeho inkoustově černými vlasy, pomněnkově modrýma očima a olivovou kůží. Věděla, kde ho najde, a tak neváhala a šla rovnou ke stanovišti u kormidla. Cestou pozdravila každého člena posádky, kterého minula. Odměnili ji vždy úklonou a úsměvem. Nikdo si nikdy nestěžoval na její přítomnost na lodi a Moira věděla, že nikdo ani nebude. Ne, dokud jim nedá vážný důvod ji nenávidět. A to v úmyslu neměla.
„Madam?“ ozval se vedle ní opatrný hlas lodního bocmana. Otočila se k němu s rozzářenýma očima.
„Ano, pane Smee?“
„Je vám dobře?“ zeptal se starostlivě. Zamračila se.
„Proč?“
„Jste bledší, než obvykle,“ vysvětloval kulatý mužík, zatímco si leštil kulaté brýle kusem špinavé látky, která nejspíš měla být kapesník.
„Není to nic, co bych nedokázala zvládnout. Nedělejte si starosti, pane Smee,“ uklidňovala ho. Kulatý mužík přikývnul a nechal ji pokračovat v cestě, i když v zádech stále cítila jeho zvědavý pohled.
Vystoupala nahoru ke kormidlu a stála pár kroků za mužem, který jí ukradl srdce i duši. Prohlížela si jeho záda s širokými rameny. Neměl na sobě obvyklý kabátec, takže jasně viděla, jak se při každém jeho pohybu pod látkou pohybují jeho štíhlé svaly. Sjela níž na jeho široce rozkročené nohy a cítila pokušení ho plácnout po pevném zadku oděném v upnutých kalhotách. Odolala. Přistoupila až k němu. Věděla, že jeho smysly mu o ní řekli, ale neotočil se, prostě jen dál držel obrovské kolo kormidla a vedl svou milovanou loď po vlnách oceánu, jako kdyby to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
„Dobré ráno, kapitáne,“ zašeptala mu do ucha, když si stoupla na špičky. Objala ho kolem pasu a užívala si důvěrně známou blízkost jeho těla.
„Pane Argente, předávám vám zpět velení, pokračujte v kurzu dle posledního zadání,“ přikázal Hook svému zástupci.
„Rozkaz, kapitáne,“ pronesl, než si přebral kormidlo a propustil tím tak kapitána do péče jeho přítomné dámy. Hook ji odvedl stranou k přídi, kde byl výhled na širý oceán před nimi a barva úplně nejvíc v dálce se mohla alespoň vzdáleně srovnávat s modří jeho očí.
Zamilovaně se na něj usmála. Opatrně jí úsměv oplatil, než si ji k sobě přitáhnul a políbil ji na měkké rty.
„Myslíš, že bychom si mohli pořídit dům?“ zeptala se opatrně s pohledem upřeným přímo před sebe. Neodvažovala se pohlédnout mu do obličeje, bála se, co by tam mohla nalézt.
„Proč? Jolly Roger ti snad nestačí?“ škádlil ji, ale cítila, že udeřila na citlivou strunu. Povzdechla si, než ho chytila za pravou ruku, na jejímž konci byl jeho pověstný hák. Políbila chladný kov, než si jeho ruku položila na břicho a pokračovala.
„Protože brzy už se mi tu nebude pohybovat nejlépe,“ pronesla zamyšleně. Její pirátský kapitán nějakou dobu neodpovídal. Nervózně si kousala spodní ret.
„Co se děje, Moiro?“ zeptal se nakonec s nadějí i obavou zaznívající v jeho hlubokém hlase.
Rusovláska si povzdechla. Muži občas dokáží být tak neskutečně nedovtipní, pomyslela si. Otočila se k němu a vzala jeho tvář do dlaní, aby se jí skutečně díval do obličeje.
„Jamesi Hooko, snažím se ti tu říct, že za pár měsíců budeš otec a já pochybuji, že Jolly Roger je vhodné místo pro novorozeně,“ pronesla naprosto vážně. Viděla jaks emu v obličeji mihlo několik různých emocí, než se to usídlilo na neskutečně šťastném výrazu.
„Myslíš to vážně, lásko?“ zeptal se prakticky šeptem. Měl pocit, že mu srdce pukne štěstím nad tou pro něj skutečně nečekanou novinou. Už dávno se vzdal naděje, že bude mít rodinu a ona mu teď tvrdí, že čekají dítě.
Když Moira Darling přikývla, tak zavísknul, chytil ji kolem pasu a zatočil se s ní dokola, než ji opatrně postavil. Vyzařovalo z něj takové štěstí až to bylo nakažlivé.
„Budu táta,“ šeptal jí pořád do vlasů, zatímco ji k sobě tisknul, jako svůj nejcennější poklad, kterým pro něj i byla.
Moira, žena která byla jeho prokletím i spásou. Jeho jediná skutečná láska, která přinutila jeho černé srdce znovu bít a jeho temnou duši opět cítit lidské emoce, kterých se už dávno vzdal. Žena, která pro něj obětovala život, jeho žena. A k tomu všemu mu právě řekla, že čekají dítě. Jeho dítě. Jeho maso a krev. Kapitán James Hook se právě stal tím nejšťastnějším mužem na světě, ať už to znamenalo cokoliv.
KONEC!