Modrá hlubina 2
Dny se pomalu přeměnily v týdny a Moira si konečně připustila, že to nemůže být sen. Ve snu by jí totiž každý večer nebolelo tělo únavou a od četných modřin, kterých se jí dostávalo díky tvrdé dřině na palubě Jollyho Rogera a výcviku s kapitánem Hookem. Moira si nakonec připustila, že na palubě té obrovské lodi a ve společnosti posádky se cítí mnohem více naživu, než kdykoliv ve svém starém životě. Brzy našla útěchu v rutině, kdy přes den pracovala, trénovala a večer se navracela ke kapitánovi do kajuty. Zjistila, že posádka složená z těch životem otřískaných chlapů, je celkem milá cháska. Ke kapitánově nelibosti se mezi nimi brzy stala velmi oblíbenou. Vždycky večer jim vyprávěla fantastické a dobrodružné příběhy a oni ji za to naučili hrát karty, pít rum, zacházet s bičem a spoustu dalších věcí podle mužů nezbytných k tomu, aby se o sebe dokázala postarat. Už nebyla jen kořistí, ale stala se pro ně jakýmsi talismanem. A aniž by to věděla, tak tím Hookovi způsobovala ukrutná muka.
Vždy, když začal padat soumrak, tak se navečeřela v Hookově společnosti, jak od ní požadoval, a pak se vypařila zpět na palubu. Pokaždé počkal dost dlouho, aby neměla ani tušení, že ji následuje, než se za ní vydal, aby i on z povzdálí a skrytý ve stínu naslouchal dalšímu z jejích fantastických příběhů. Ty příběhy neměly nic společného s pohádkami, které vyprávěla Wendy, ale o to více ho přitahovaly. Byly plné kouzel, čarodějů, soubojů, zlodějů a občas i lásky a samozřejmě hrdinů. Piráti jí naslouchali se zatajeným dechem a nikdo z těch drsných chlapů se jí neodvážil ani na okamžik přerušit. Hook žárlil na to, jak snadno si ty muže omotola kolem prstu. Viděl jim na očích, že by za ni položili život nebo podstoupili mučení jen proto, aby ji ochránili. I on sám tomuhle jejímu kouzlu podlehnul. A nejhorší na tom bylo, že ona to snad ani nevnímala. Jenže uvnitř ho to užíralo. Ale až po několika týdnech si konečně připustil, že z jeho strany skutečně jde o žárlivost. Bál se, že ho opustí a on opět zůstane sám. Zavrtěl nad sebou hlavou a vypařil se na druhou stranu paluby, jako duch.
Lehký vítr mu cuchal vlasy, když stál u boku lodě a hleděl na černou hladinu podivně klidného moře. Povzdechl si a snažil se z hlavy vypudit obrázek Moiry, jak sedí mezi jeho muži a oči jí září při vyprávění dalšího z mnoha fantastických příběhů. Vztekem praštil do boku lodi takovou silou, až ucítil, jak se mu hák zabořil do pevného dřeva jeho milované lodi. Chvíli mu trvalo, než ho vyprostil a v duchu se za tento šrám omlouval Jolly Rogerovi, jako by to byl jeho starý přítel. A možná tomu tak i bylo. Přece jen James Hook na této lodi prožil mnoho a mnoho let. Byli spolu v dobrém i zlém a jeden druhého nikdy doopravdy neopustili. Byli jeden pro druhého osudem. Tedy až do doby, než se mu v životě objevila mladinká Wendy a nyní po mnoha letech i Moira Darling.
Spíš vycítil, než že by skutečně přes skřípání lan a ráhnoví slyšel, že za ním někdo jde. Neotáčel se, i když dotyčný přišel blíž a on konečně poznal ty kročeje. Byly lehké, rozhodně tedy nešlo o těžké boty nebo kroky některého z jeho mužů, takže jeho společníkem musela být jediná žena v posádce.
„Co chcete, slečno?“ dotázal se mnohem ostřeji, než původně zamýšlel. Slyšel, jak se ostře nadechla, když ji zaskočil svou otázkou. Nejspíše doufala, že ji objeví až v posledním okamžiku.
„Proč jsi nezůstal na konec příběhu, kapitáne?“ zeptala se jemně. Snad se bála, aby ho ještě více nerozzlobila. Odfrknul si a naprosto její otázku ignoroval.
„Moje příběhy snad nejsou dostatečně dobré pro samotného pirátského kapitána?“ zeptala se posměšně a přistoupila až těsně k němu, takže k ní vítr zanesl jeho vůni, při které se jí málem zatočila hlava.
„Tvoje příběhy jsou úchvatné, jak sis jistě všimla,“ prohodil přes rameno kysele a i nadále k ní stal otočený zády. Tohle jeho chování ji rozčilovalo.
„Tak proč ses vypařil a z očí ti šlehala zlost, kapitáne?“ ryla do něj dál. Snažila se z něj vydolovat nějakou odezvu. Jakoukoliv odezvu. A bylo jí jedno, co to bude stát. Rozhodla se, že před ní se do té své ulity zavírat nebude. Nedovolí mu to. Málem se rozesmála už jen při té myšlence, když jí před očima naskočila představa obrovského plže s obličejem Jamese Hooka. Skoro vyprskla smíchy, avšak na poslední chvíli se dokázala ovládnout. Její smích by zde ničemu nepomohl, spíše se obávala, že by mohl mít opačný efekt.
Prudce se k ní otočil, až se jí konečky jeho vlasů otřely o tvář. Měla sto chutí začít na něj křičet a zatřást s ním, ale opanovala se, stejně jako už tolikrát během jejich společných nocí, kdy se ovládla a nezabořila mu prsty do bohatých kudrlin, které se rozlévaly po polštáři, jako by to byl vylitý inkoust. Kousla se zevnitř do rtu a s rukama založenýma v bok se na něj vyzývavě podívala. Oplácel jí pohled bez mrknutí oka. Ve tváři se mu nepohnul jediný sval. Moira musela zamrkat, aby se vymanila z moci toho pronikavého pohledu.
„Chceš to opravdu vědět?“ zasyčel jen natolik hlasitě, aby se jeho hlas donesl jen a pouze k jejím uším.
„Nesnaž se mi nahnat strach, Jamesi Hooku,“ oplatila mu stejnou mincí. Její tvrdohlavost si v ničem nezadala s kapitánovou. Byl to souboj vůlí, který byl již předem odsouzen k tomu, aby skončil remízou. Hook napnul ruku v rukavici a odolal nutkání ji chytit pod krkem a mačkat a mačkat a mačkat, dokud by z ní nevymačkal duši nebo aspoň tu její drzost. Na stranu druhou si však velice dobře uvědomoval, že to ji činí tím, kým je. V jeho očích ji tento její oheň činil zajímavou a naprosto jedinečnou.
Stála tam proti němu s vystrčenou bradou a odhodlaným výrazem ve tváři, kterou lemovaly prameny ryšavých vlasů, co jí vyklouzly ze silného copu. K jeho obrovské úlevě je nikdo nesledoval, posádka si užívala víceméně volný večer. Ale ani tak se mu příliš nelíbilo, že proti němu takto veřejně vystupuje.
„Nesnažím se ti nahnat strach, Moiro Darling. Snažím se tě pochopit,“ pronesl nakonec a v zápětí se zdálo, že toho v tom samém okamžiku litoval. Prudce se nadechla a překvapením se jí rozšířily oči. Ta prostá slova se dotkla něčeho uvnitř ní. Úzké rty se mu zkroutily do hořké nápodoby úsměvu a Moiru napadlo, že by ten úsměv z jeho tváře nejraději vymazala. A nedokázala přijít na lepší způsob, než že mu dlaněmi překryla tváře, přitáhla si ho k sobě a rty mu přitiskla na jeho ústa. Cítila, jak pod ní ztuhnul, když ho svým polibkem zaskočila. Ale jeho ztuhlost netrvala dlouho, nakonec se při jejím doteku uvolnil a začal jí polibek opatrně oplácet. Jeho ústa chutnala jako silné červené víno s hřebíčkem a jí se z té chuti skoro podlomila kolena. Opájela se tou chutí, zatímco mu jazykem prozkoumávala ústa. Moira si nedokázala zabránit v tom, aby mu rukama nevjela do vlasů. Tichounce zasténala, když ucítila, jak ji k sobě přitáhnul. Jejich jazyky se přetlačovaly o vedení. Polibek se stále více prohluboval a stával se vášnivějším. James Hook cítil, jak se mu rozbušilo srdce a krev se mu hrne do slabin ve slastném příslibu možných věcí příštích. Moira se ale nakonec odtrhla a konečky prstů si položila na své zrudlé rty, jako kdyby si nebyla tak docela jistá tím, co se vlastně stalo.
„Odpusťte,“ zašeptala, otočila se a rychle běžela pryč od něj. James Hook tam jen tak stál a hleděl za mizející postavičkou té zrzavé čarodějky, která mu bez ohlášení vpadla do života, a takříkajíc mu ho obrátila naruby.
Vběhla do kajuty kapitána, kterou v duchu považovala i za svou a hlasitě za sebou zabouchla dveře, o které se opřela zády. Snažila se uklidnit splašeně bušící srdce, ale zrovna moc se jí to nedařilo. Stále se jí vracel ten okamžik, kdy se s pirátským kapitánem líbala. Jeho polibek v ní probudil touhu tak silnou, jako ještě nikdo nikdy předtím. Při vzpomínce na to, jak ji k sobě přitisknul, se jí podbřišek sevřel slastí. Chtělo se jí smát i brečet nad tím, jak pošetile se zachovala.
„Přestaň se chovat, jako pitomá husa, Moiro Darling,“ nadávala si nahlas, aby se přinutila vzpamatovat. „Byl to jen polibek. Nic tak světoborného nebo neobvyklého. Jen polibek,“ opakovala si to, coby svoji mantru a nakonec se opanovala natolik, aby přešla ke stolu a nalila si plnou číši vína z karafy. Celý pohár vyprázdnila na jeden zátah, zašklebila se a nalila si další. Druhou číši už si vychutnávala. Převalovala víno po jazyku a doufala, že se opije dříve, než do kajuty přijde jeho veličenstvo, jak mu momentálně v duchu přezdívala. Rozčilovala ji jeho chladná slupka, kterou se prezentoval. Věděla, že část jeho osobnosti taková je, ale jiná část Hooka skrývala vášnivého muže, kterého objevovala od prvního okamžiku, kdy pohlédla do těch jeho pronikavých očí. Frustrovaně praštila pěstí do stolu, až na něm nadskočila karafa s vínem. Vztekala se na sebe i na něj a vlastně doopravdy nevěděla proč. Postavila se k oknu, hleděla na úplněk visící nad klidným mořem, jako by to byla křišťálová koule a upíjela víno v naději, že se opije a usne, než se objeví jeho veličenstvo.
Její modlitby nebyly vyslyšeny a nebo se prostě jen nedokázala dostatečně rychle opít. Zaslechla těžké kroky a v zápětí se ve dveřích objevila rozložitá postava kapitána této lodi. V duchu zaskučela nad nastalou situací, ale navenek se tvářila, jako by se nic nedělo. Nasadila si kamenou masku a nesla ji stejně dobře, jako kapitán sám. Hleděla na něj přes okraj poháru a tvářila se přitom naprosto nevzrušeně i přesto, že v nitru jí zuřila bouře vyvolaná tím, co se dnes večer stalo. Nejraději by mu zabořila ruce do vlasů a přitiskla své rty k těm jeho. Toužila ho opět ochutnat a cítit jeho tělo proti svému, i kdyby jen na okamžik a přes oblečení. Moira si byla jistá, že tenhle mužský bude její smrt. Odháněl a vábil ji k sobě v tom samém okamžiku, což ji dohánělo k šílenství.
„Kapitáne,“ pozdravila ho s pozvednutou číší, než se zhluboka napila. Chystala se dolít si víno, ale zastavila ji těžká ruka na jejím rameni.
„Myslím, že pití již dneska bylo dost,“ zarazil ji. Jeho sytý hlas v ní vyvolal slastné chvění, avšak v obličeji se jí nepohnul ani sval.
„Ne, to nebylo,“ odsekla mu a pokusila se setřást jeho ruku. Bezvýsledně. V hrdle mu zabublal smích, než ji trhnutím otočil čelem k sobě.
„Tak paličatá, umíněná a bohužel ne zcela střízlivá,“ posteskl si Hook na její adresu, zatímco jí hleděl do tváře. Všiml si, že díky pobytu na slunci jí na nose vyskákaly zlatavé pihy. Přišlo mu to rozkošné. Zářily na její bledé pleti, jako poprašek jantaru.
„Tobě může být absolutně jedno, jestli jsem opilá nebo střízlivá. Tak či tak si sem večer přijdeš, nasadíš mi to své vodítko a vykážeš mě na místo, jako bych byla pes,“ rozzlobeně si ho měřila zpod dlouhých řas a z očí jí šlehaly blesky. Překvapeně zamrkal nad tím přívalem vzteku. V tu chvíli netoužil po ničem víc, než ji zvednout, vysadit na stůl a zabořit jí hlavu mezi stehna, aby ji mohl ochutnat. Toužil ji zkrotit a zároveň cítit její vášeň. Chtěl, aby byla jeho. Jen a pouze jeho, a to se vším všudy. Věděl, že když si něco zamane, tak to taky dostane, jen ještě nevěděl jak toho docílit s touhle malou potvorou. Ale James Hook byl vynálezavý muž plný skrytých talentů, které se nebál využít, když to bylo třeba.
„Pusť, do postele už to zvládnu sama a svůj obojek si taky nasadím sama,“ odsekla, vytrhla se mu a prsty roztřesenými vztekem si začala rozšněrovávat korzet, ale naprosto jí to nešlo.
„Přestaň,“ pronesl jemně, zatímco sledoval její viditelně marný boj s tkanicemi korzetu. Ani se na něj nepodívala.
„Dost už!“ okřiknul ji znovu a tentokrát důrazněji, aby si získal její pozornost, což se nakonec povedlo. Oči se jí leskly vztekem a díky tomu získaly barvu rozbouřeného oceánu. Byla tak nádherná. Tak nádherná, až ho z toho rozbolelo srdce. Nechápal, jak je to možné, avšak již nadále nedokázal popírat tuto pravdu.
„Co se stalo, Moiro? Co tě tak strašně rozčílilo?“ zeptal se nakonec a očima jí těkal po tváři, kde pátral po jakémkoliv náznaku, který by mu poskytla. Ale její tvář zůstávala nečitelná. Přimhouřila oči a naklonila se k němu blíž.
„Můj problém jsi ty, Jamesi Hooku!“ vykřikla nakonec. Uvědomila si, že ta slova byla až příliš pravdivá a již se nedala vzít zpět, i když po tom velmi toužila. Kousla se do rtu a sledovala, jak se mu v tváři na zlomek vteřiny objevilo překvapení. Pak se rozesmál. Opravdu upřímně se rozesmál.
„Odvaha ti nechybí, má drahá,“ přiznal jí nakonec a vysekl jí poklonu, při které si sundal klobouk a nacvičeným pohybem ho následně odhodil na truhlu z tmavého dřeva na protější straně jeho kajuty.
„Odpusť si tyhle laciné triky, nejsem vesnická holka, na kterou by to udělalo dojem, Hooku,“ usadila ho a založila si ruce v bok. Vysloužila si tím další upřímný smích. Ten zvuk ji hřál na duši. Toužila ho slýchat častěji.
„Ne, to skutečně nejsi, Moiro Darling,“ odpověděl jí se zvláštně pokřiveným poloúsměvem, při němž se jí opět sevřel podbřišek touhou. Ach bože, zakňourala v duchu nad tím, jak na ni ten muž působil, a hlavně jak na ni působilo vyslovení jejího jména z jeho úst. Vždy ho vyslovoval, jako by se s ním mazlil.
„Tak proč se mi vyhýbáš a nebo se mnou jednáš, jako bych byla nepřítel, Jamesi?“ zaútočila bez váhání a ani si neuvědomila, že tentokrát vynechala jeho příjmení i titul. Ale v tu chvíli jí to bylo jedno, přišlo jí totiž, že to zní správně. Trochu ho zaskočilo, že z jejích úst slyšel jen samotné své jméno bez jakéhokoliv přidaného titulu či příjmení. Doufal, že snad jednou z jejích úst své jméno uslyší, ale nedoufal, že to bude tak brzy. „Proč mě od sebe odháníš a schováváš se přede mnou do té své chladné slupky, kterou sis zvyknul nosit, jako své brnění?“ dokončila nakonec, zatímco s každým slovem se posunovala o krok blíž k němu, až stála přímo u něj a prstem ho píchala do hrudníku pro zdůraznění svých slov. Fascinovaně na ni hleděl, jako by byla nějaký neobyčejný přírodní úkaz a možná tomu tak opravdu bylo. Najednou nevěděl, jak to vysvětlit, a tak jen zamítavě zavrtěl hlavou, což ji opět popudilo a dostalo do varu.
„Nechápu, proč se vůbec starám o to, zda jsi studený, jako zmražená makrela a nebo normální chlap! Jsem přece jenom hloupá holčička, se kterou si tady na Jolly Rogerovi hraješ, aby ses pobavil nebo si snad ukrátil dlouhou chvíli!?“ chrlila na něj dál i přesto, že věděla, že začíná být nespravedlivá, ale jak jednou začala, tak se nedokázala zastavit. Moira si byla jistá, že svých slov dříve či později bude litovat, avšak nedokázala si pomoct.
„Zmlkni, ženská!“ okřiknul ji ostře a oči se mu nebezpečně zableskly. Moira ztuhla a překvapeně se na něj zahleděla, takhle prudkou reakci od věčně chladného pirátského kapitána nečekala. Automaticky však poslechla. „Jsi ta nejtvrdohlavější, nejdrzejší a nejšílenější ženská, která mi kdy zkřížila cestu, Moiro Darling. A ať už se ti to líbí nebo ne, tak tě opravdu neberu jako nějakou panenku nebo hračku. Beru tě jako ženu, a to jako velmi žádoucí ženu. A nejde jenom o to, jak vypadáš, jde i o to, jak myslíš. Věř, že pokaždé, když tě vidím se svými muži, tak svádím tuhý boj sám se sebou, abych je všechny nepozabíjel jen proto, že mají tvou pozornost a já ne!“ pronesl tak vášnivě, jak ho ještě nikdy mluvit neslyšela. Při svém proslovu divoce gestikuloval a do obličeje mu spadlo pár pramenů vlasů. Okouzleně na něj zírala. Vypadal divoce a Moiře v tom okamžiku přišel velmi žádoucí.
„Ty žárlíš?“ vykoktala ze sebe nakonec. Hook jen zavrtěl hlavou, jako kdyby se o tom již dále nechtěl bavit. Nakonec se narovnal a přiznal pravdu, která ho tížila ze všeho nejvíc.
„Ano,“ pronesl nakonec tak tiše, jako kdyby prožíval největší prohru svého života. Moira na okamžik zavřela oči, jak se snažila zpracovat tu náhlou informaci. Hleděl na její tvář a už se více nedokázal ovládnout. Strhl si ji do náruče a drsně přitiskl své rty na její. Překvapeně ztuhla, ale v dalším okamžiku už mu polibek oplácela. Zapletla mu prsty do hustých vlasů a pevně si ho k sobě přitáhla. Opájela se chutí vína a hřebíčku, zatímco mu jazykem prozkoumávala ústa. Přetlačovali se o vedení a nebyli schopni jeden nad druhým převzít nadvládu. Opět. Sjel jí dlaní po křivce boku až k zadečku, který stisknul. Vyjekla mu do úst překvapením, ale neodtáhla se. Moira jednou rukou přejela po jeho krku až k hrudi nad místo, kde mu srdce bilo jako o závod.
„Chci tě,“ zamumlal jí vzrušeně do úst a otřel se jí o břicho rozkrokem, takže mohla cítit tvrdou bouli na jeho kalhotách. Nebyla schopná zfromulovat žádnou myšlenku, a tak jen tlumeně zasténala, zatímco mu ústy sjela na hrdlo, kde ho pokoušela zuby a následně chlácholila trpící místečko jazykem. Ucítila chladný kov jeho háku, který ji chladil přes tenkou látku její košile. Nerada to přiznávala, ale vzrušovalo ji to stejně, jako polibky a doteky zkušeného milence. Mělo to v sobě příchuť nebezpečí.
Urychleně se mu snažila sundat vestu, a když se jí to povedlo, tak mu netrpělivě škubla za košili. Vysloužila si za to hrdelní zasmání, když se ozval zvuk trhané látky a nebohý kus oblečení povolil ve švech a poddal se jejímu naléhání. Jakmile se jí před očima objevila jeho obnažená hruď, tak si špičkou jazyka olíznul rty. Konečky prstů mu přejížděla po svalnaté hrudi sem tam protkané starými jizvami, které byly svědky toho, co vše zažil a přežil. Měla pocit, že každá jeho jizva může vyprávět příběh. Nechal ji, aby se kochala tím, co jí nabízel. Křížem přes hruď se mu napínalo řemení manžety jeho háku. Nakonec sledovala ukazováčkem cestičku z tmavých chloupků, která mu mizela pod opaskem jeho kalhot. Když k nim dorazila, zajela prstem za jejich okraj a obkroužila je kolem dokola. V očekávání se jí rozšířily oči. Prudce vtáhnul vzduch skrz zuby, když mu rukou přejela přes tvrdou vybouleninu na kalhotách. Cítil, jak se jeho penis napíná a v očekávání s sebou i ve velmi omezeném prostoru jeho poklopce poškubává. Už nebyl ochotný déle čekat, chtěl ji pro začátek vidět zcela nahou.
Ďábelsky se usmál, když od ní o krok odstoupil a Moiře se ještě silněji rozbušilo srdce očekáváním. Natáhla se po něm, ale on jí jemně odstrčil ruce.
„Kdepak,“ zavrtěl hlavou nad její nedočkavostí. Poslechla a nedočkavě se kousala do spodního rtu. Kapitán jí přiložil lesklou křivku háku do dolíčku pod krkem. Moira se zachvěla chladem i očekáváním zároveň. Pomaličku s ním sjížděl dolů, dokud nedorazil ke šněrování korzetu, za které zachytil ostrou špičku svého smrtícího prodloužení ruky. Viděl, jak se jí vzrušením zvedá a klesá hruď. Těšilo ho to. Těšilo ho, že v ní dokáže vyvolat takovou reakci. Zadíval se jí do očí, pousmál se a prudce trhnul hákem, čímž čistě proříznul tkanice korzetu, který následně spadnul na zem. Moira se mohla opravdu zhluboka nadechnout, čímž se jí pod košilí vyrýsovala ňadra se ztuhlými bradavkami. Ozvalo se další trhnutí a Moira zalapala po dechu, když ji kůži na trupu pohladil chladnější vzduch. Hook se popásal pohledem na jejích ňadrech, která se k němu vypínala a přímo ho pobízela, aby se jich dotknul. Neotálel a překryl jedno ňadro dlaní a palcem přejížděl po vzrušením ztuhlé bradavce, čímž si od ní vysloužil jemné zasténání plné vzrušení. Moira se zadkem opřela o stůl za sebou a rukama se zapřela za zády, takže mu nabídla skvostný pohled na své oblé přednosti. James Hook zabručel a polaskal jedno i druhé ňadro ústy a jazykem, zatímco rukou jí sjel ke křivce pasu a skončil na jejím stehně, kde roztáhnul prsty a promyšleně zavadil o rozkrok jejích kalhot. Dech se jí zadrhnul v hrdle očekáváním.
„Svlékni si kalhoty nebo je na tobě roztrhnu,“ zamumlal jí do hebké kůže pod ouškem, zatímco jí rukou škádlil na stehně, bříšku a kolem rozkroku, o který zavadil vždy jen jako by náhodou, čímž ji přiváděl prakticky k šílenství. Usmála se, seskočila ze stolu a podle jejího společníka si k uzoufání pomalu začala rozepínat pásek a rozšněrovávat kalhoty. Otočila se k němu zády, takže když si je v předklonu sundávala, předvedla mu dokonalý výhled na svůj kulatý zadeček. Hookovi se málem zatmělo před očima jen při tom pohledu, který se mu nabízel. Toužil po tom ji ochutnat a pohřbít se v ní tak hluboko, jak jen to bude možné. Jen co vystoupila z bot a kalhot, tak se k ní přitisknul. Hákem se zabodl do stolu a druhou ruku ji přitisknul k břichu přímo pod oblouk žeber. Její dokonalý zadeček se mu tím vtisknul přímo do rozkroku. Jen při tom pocitu se málem udělal do kalhot, jako nezkušený chlapec, kterým už rozhodně dávno nebyl. Ústy jí škádlil na krku, který pokoušel zuby, dokud pod jeho doteky nesténala a zadečkem se mu sama netlačila do rozkroku, protože chtěla víc. Nedal se pobízet a rukou sjel dolů až k jejímu rozkroku, kde zkušenými prsty nahmatal ten drobný uzlíček nervů a začal ho třít. Moira při tom pocitu vytřeštila oči. Přivedl ji až na vrchol během několika málo minut. Cítil, jak se otřásla, když dosáhla svého vyvrcholení. Narovnal ji a otočil čelem k sobě. Pousmála se blaženým úsměvem a naprosto samozřejmě mu z ramen sundala košili, i když měla trochu problém její rukáv dostat přes jeho hák. Nakonec to dokázala a šikovnými prsty mu zamířila k opasku kalhot. Rozepnula ho, rozšněrovala mu poklopec a osvobodila jeho jako kámen tvrdé mužství. Stiskla ho v dlani a pohnula rukou nahoru a dolů. Hrdelně pod jejími doteky zasténal. Moira neodolala, a dřív, než ji stihnul zastavit, klesla na kolena a vtáhla jeho chloubu celou do úst. Hookovo tělo se otřáslo slastí, když se zabořil do jejích horkých úst. Jazykem ho škádlila, zatímco jednou rukou zkušeně pumpovala nahoru a dolů a druhou mu jemně podebrala a stiskla varlata. Věděl, že to již o moc déle nevydrží, a tak ji za ruku vytáhnul zpět nahoru.
„Jsi čarodjěnice,“ zamumlal, než ji opět vášnivě políbil. Sevřela jeho vlasy do hrsti a naklonila mu hlavu na stranu.
„Vem si mě,“ zašeptala do jeho úst, než se od něj odtrhla a přeběhla těch pár kroků ke královské posteli, kde v kleče čekala na pirátského kapitána, který se zatím snažil vymotat z vysokých bot a kalhot, aby se konečně mohl věnovat tomu, po čem toužil. Přistoupil k posteli a zcela automaticky se natáhl po přezce, která držela na místě manžetu na jeho rameni, ale ona ho na poslední chvíli zadržela.
„Ne, to ne,“ pronesla něžně. Hook se zmateně zamračil.
„Není to hračka, je to nebezpečná zbraň, můžu ti nechtěně ublížit,“ snažil se jí to vysvětlit. Moira jen zavrtěla hlavou.
„Nezraníš mě. Já vím, že mě nezraníš, Jamesi Hooku. Já tě alespoň jednou chci mít celého takového, jaký jsi. Se vším všudy a tohle,“ prohlásila bezelstně a něžně si ke rtům zvedla jeho hák, než ho políbila a pokračovala, “je tvoje součást. Jsi to ty a já tě chci.“ Ta slova způsobila, že mu v hrudi praskla poslední obranná hráz a zalila ho neskutečná úleva. V tu chvíli by prodal svojí černou duši jen za to, aby mohl zbytek svých nocí usínat s ní a zbytek svých dní trávit hádkami s touto podivuhodnou ženou, která rozčeřila hladinu jeho klidných dní svou drzostí, troufalostí a paličatostí.
Věřila mu a on se tomu okamžiku poddal. Vlezl k ní na postel a přitiskl k sobě její štíhlé tělo. Líbal ji, laskal a hladil, dokud proti němu nedorážela boky, jak chtěla víc. Čas od času její hebkou kůži pokoušel hákem a ona se pokaždé zachvěla. James Hook brzy pochopil, že ta jemná hrana nebezpečí jeho milenku vzrušuje stejně, jako jeho vášnivé polibky. Položil ji na záda a prolíbával si cestičku od jejích úst, přes její hebkou šíji, měkké polokoule ňader s růžovými hroty bradavek, až dokud se nedostal k jejímu bříšku, a pak k zastřiženým chloupkům na jejím ženství. Prudce jí roztáhnul nohy široko od sebe, aby se dostal tam, kde toužil být už velice dlouho. Jazykem překmitl přes její poštěváček a přitom sledoval její reakci. Zazmítala s sebou a rukama si stiskla ňadra. Jeho vzrušení už nemohlo být větší. Viděl dost na to, aby pokračoval v té lákavé ochutnávce, která se před ním rozprostírala. Hladil jí po vnitřní straně stehna, až dokud se konečky prstů neotřel o faldíky její sladké kundičky. Prudce nasál ten hrbolek a pokoušel ho zuby, zatímco se jedním prstem nenápadně otřel o její vchod, kde zjistil, že jeho milenka je více než připravená. Vklouzl do ní jedním dlouhým prstem, zatímco hákem položeným na jejím bříšku ji tlačil k posteli. Chytila ho za vlasy a podržela si ho v klíně, kde se jí opět hromadila slast. Hrdelně se zasmál, vyklouznul z ní, čímž si vysloužil nespokojené zavrtění a zklamaný povzdech jeho společnice. Avšak on na to nedbal a jazykem vklouzl do její kundičky. Přivítala ho ta nejkouzelnější a nejsladší chuť, jakou kdy poznal.
Nakonec její tělo překryl svým, jednou rukou se vzepřel, aby ji příliš netížil a něžně jí z čela hákem odhrnul pramen vlasů. Moira fascinovaně sledovala jeho pomněnkově modré oči. Ty samé oči, které ji pronásledovaly celý její život od doby, co si pamatovala. A teď se vznášely přímo nad ní a byla v nich obrovská vášeň a všechna se vztahovala k její maličkosti. To vědomí ji velmi těšilo. Do reality v kapitánově kajutě ji vrátil až lehký tlak proti její dírce. Uvědomila si, že její milenec to prodlužuje schválně a jen ji škádlí, ale ona mu to rozhodně nehodlala dovolit a nebo snad nedej bože ulehčit. Provokativně se na něj usmála, hluboce ho políbila, a pak mu nohy omotala okolo pasu a přirazila k němu boky. Ale on její plán pochopil a nedovolil jí, aby určovala tempo jejich milování. Zklamaně se na něj zamračila a zkusila to znovu. Opět marně, jen před ní znovu uhnul. Byla zklamaná, chtěla ho cítit uvnitř sebe a konečně dojít uvolnění, zatímco bude v ní.
„Prosím,“ zakňourala nakonec. Hook se vítězoslavně usmál a jedním plynulým pohybem do ní vniknul. Prohnula se v zádech a ještě o trochu zvedla boky, aby se mohl dostat úplně na doraz. Nebyla spokojená, dokud necítila, jak jeho žalud naráží přímo na její děložní čípek. Byla to přesně ta hranice mezi slastí a bolestí, po které dnes toužila. Hook se musel silně opanovat, aby se skoro okamžitě neudělal. Byla totiž velice úzká, že měl skoro až pocit, že se do ní nemůže vejít, ale povedlo se. Prohýbala se a sténala pod ním nikdy předtím nepoznanou slastí.
„Jsi moje,“ zavrčel, když opět přirazil do středu jejího těla. Stiskla mu pevný zadek a s jeho dalším přírazem jí před očima vybuchnul ohňostroj.
„Jamesi!“ vykřikla, než se jí tělo začalo neovladatelně otřásat. Jakmile ucítil, že ho v sobě pevně sevřela, tak vykřiknul slastí nad tím pocitem. Jeho vlastní jméno mu stále znělo v uších, zatímco se do ní ještě několikrát naposledy zanořil, než se v ní nakonec vzepjal a skropil její lůno několika velkými výstřiky svého semene. Byl to zcela úžasný a správný pocit, že naprosto zapomněl se včas odtáhnout. Když se mu vrátil zrak, tak pochopil, že se přestal ovládat. Utvrdilo ho v tom to, že matrace vedle jeho milenky byla proříznutá. Políbil ji na čelo a jemně vyklouznul z jejího nádherně horkého těla. Převalila se na bok, aby ho viděla, když se svalil na postel, aby ji pod sebou třeba nechtěně nerozmačkal. Sledovala, jak se mu prudce zdvihá a klesá hruď, zatímco se uklidňuje po prožitém milování.
Otevřel jedno modré oko a zbručel: „Co je?“ Neznělo to nedůtklivě, a tak to ignorovala. Jen zavrtěla hlavou a tajemně se usmála. V tom okamžiku pochopila, že toho nadutého pitomce s hodností kapitána má zažraného hluboko pod kůží a v srdci. Pomohla mu sundat manžetu, která spojovala jeho paži s hákem, a poté se k němu spokojeně přitulila. Pohrávala si s černými chloupky na jeho hrudi a prostě si jen užívala daný okamžik. Během noci se ještě několikrát milovali, dokud pozdě k ránu konečně tvrdě neusnuli vyčerpáním s údy zamotanými do sebe.