Milý pane Malfoyi2
2. kapitola
Hermiona měla být na pracovním setkání oddělení v 9 hodin ráno. Nedostavila se tam.
Poslala sovu se zprávou, že má migrénu a bude mít zpoždění.
Do háje. Stejně tam nakonec bude muset jít. Bude se do té práce muset zahrabat až po uši.
Co bude do háje dělat? Probudila se jen s matnými vzpomínkami na předešlý večer. Trochu moc toho vypila, to bylo víc než jisté. A napsala...něco...a odeslala to. Jenže co přesně...? Pamatovala si, že se tím nechala poměrně dost unést. Pamatovala si...
Do prdele! Ale to určitě nedala do toho dopisu, že ne? Dokonce ani ona nemohla být tak pitomá. Do prdele!
Tak či tak předešlý večer obsahoval tři jistoty:
Opilost.
Lucius Malfoy.
Korespondence.
Ošila se, a pak zakvílela, a pak si prudce prsty prohrábla vlasy. Bylo toho víc. Vzpomínky se vkrádaly zpět. Ach bože. Možná čtyři jistoty. Možná... sex.
Pravděpodobně. Nejspíš.
Věděla, že přemýšlela o Malfoyovi od chvíle, kdy ho viděla v Příčné ulici. Věděla, že...ne.
To určitě ne. To neudělala.
Nesměla.
Nemohla.
Pokud už něco napsala, jistě to bylo stručné, nepříliš popisné a nejspíše výstižné. Nebo snad ne?
Ano.
Tak to bylo. Stručné a výstižné.
Nic kvůli čemu by se musela strachovat.
Tk či tak se jí dost ulevilo, že Malfoy pobýval v těchto dnech ve Wiltshireu. Nebyla žádná šance, že by na něj narazila dnes na Ministerstvu.
Nakonec se jí vyčistila hlava natolik, že to na Ministerstvo zvládla na půl desátou. Svět se točil dál. Díky bohu nezaslechla nic na oplátku. Pravděpodobně tu proklatou věc ani neposlala. Její úzkost se vytrácela a ona začala nabývat sebejistoty, že její opilecká pitomost se jí nevymstila.
Po schůzce s Ministrem odešla z oddělení, stále se ještě smála Pastorkově vtipu a zamířila hlavní chodbou na oběd. Schůze akorát skončila a čarodějky i kouzelníci opouštěly komnatu, kde se konala. Vřele se se svými kolegy zdravila.
A ona se setkala tváří v tvář s Luciusem Malfoyem.
Otočila se na patě, běžela zpět do své kanceláře a prudce za sebou zabouchla dveře.
Hermiona pospíchala ke svému stolu a sebrala první dokumenty, které tam našla. Začala je pročítat, jako kdyby na tom závisel její život. Ne, že by vnímala byť jen jediné slovo.
Možná se jí to jen zdálo. Nebyl tam. Šel pryč. Prostě odešel pryč.
Ozvalo se zaťukání na její dveře.
Ještě dřív, než se zmohla na odpověď se dveře otevřely.
„Slečno Grangerová.“
Ten hlas mohl patřit jen jedné jediné osobě. Pomaličku zvedla hlavu. Srdce jí vynechalo úder. Tam ve dveřích její kanceláře stál vysoký, blond, bývalý Smrtijed s vycházkovou holí s hadí hlavou. Bez čekání na pozvání vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře.
„Ach Ježíši,“ pronesla.
„Ne tak úplně.“
„Co chcete, Malfoyi?“
„Dnes žádné pane?“ odbrouknul.
Jednoduše si sednul do židle před jejím stolem, dal si nohu přes nohu, a pak se na ni jednoduše zadíval. Šedé oči mu zářily soustředěním. „Myslel jsem, že je jen správné a vhodné, abych přišel a poděkoval vám osobně.“
„Poděkoval mi? A za co?“ Srdce jí bušilo tak prudce, že to musel slyšet.
„Něco jste mi poslala.“ Přes rty mu přeběhl náznak úsměvu.
„Opravdu?“
„Ach, jistě si na to vzpomínáte.“
„Zapomněla jsem.“
„Zapomněla?“ našpulil rty. „Jaká hanba, jelikož to bylo obzvláště...stimulující.“
Pohlédla zpět na své dokumenty, aby mu dala najevo jak moc ho ignoruje. „Absolutně netuším o čem to mluvíte.“
„Korespondence, slečno Grangerová. Mluvím o korespondenci, ve které jste byla opravdu...štědrá. Našla jste si čas, abyste mi napsala nebo spíše, abyste se rozplývala, abychom tak řekli. Byl to zdaleka ten nejzajímavější hulák, kterého jsem kdy obdržel.“
„Ach bože, hulák?“ zarazila se. Bylo to čím dál tím víc horší, a čím víc toho slyšela, tím víc si přesně vzpomínala, co to udělala. A do prdele. „Poslala jsem huláka?“
„Ach ano, to jste udělala a já si ho celý vyslechl. Každé jednotlivé slůvko z něj.“
Vzhlédla. Nepohnutě ji sledoval. Lícní kosti mu rámovaly jeho nádhernou tvář. Jeho arogance ho činila naprosto a nesporně žádoucím. Mnálada minulé noci se jí vrátila náhle a poněkud chaoticky. Komu se co snažila namluvit? Byla posedlá myšlenkami na něj. Na to být s ním, mít ho. Myšlenkami na to, aby on měl ji a to od okamžiku, kdy ho viděla ten přdchozí den. Nezvětě to iracionální, šílené, ale bylo nemožné to popřít.
Včer večer měla chvíli sama se sebou, jak tomu kulantně říkala. Ostatní by to nazvali masturbací, honění nebo nějak tak. Hermiona, vždy diplomatická lingvistka, to nazývala čas sama se sebou. Najednou si na to také náhle a úplně vzpomněla. A taky si vzpomínala, že vytáhla nějaký očarovaný pergamen. Každou jednotlivou věc, kterou si myslela během svého času se sebou, vložila do huláka. Teď se na to přinutila vzpomenout. A on to slyšel. Byl toho součástí. Věděl naprosto přesně, co chtěla. Srdce jí bilo jako o závod. Bojuj nebo uteč.
Nebo všechno popři.
Hermiona si sedla rovně, urovnala si své sáčko, pročistila hrdlo a s politickou korektností pronesla: „Omlouvám se, pane Malfoyi. Byla jsem pod vlivem alkoholu. Nic z toho jsem nemyslela vážně.“
„Aha, chápu. Ani jediné slovo.“
„Ani jediné slovo.“
„Přirozeně,“ zavrněl zcela jasně nepřesvědčen.
Nastalo ticho. Nepohnutě tam seděl a sledoval ji.
Hermiona vzhlédla s obočím pozvednutým v předstírané nevinnosti.
„Jde ještě o něco dalšího, pane Malfoyi?“
„Nyní zpět k pánovi...jak milé.“
„Mám práci. Pokud je to všechno, tak se k ní musím vrátit.“
Malfoy v zamyšlení trochu nakrčil obočí a propletl si před sebou prsty do stříšky. „Chápejte... Raději si mslet, že to alkohol povolil vaše zábrany.“
Do pekla s ním! Proč to prostě nemohl nechat být? Podrážděně ťukala brkem o desku stolu. „jsem zaměstnaná žena.“
Pokračoval. Stejně tak dobře prostě mohla mlčet. „Je to tak, že spíše než popírání upřímnosti to dovolí pravdě vyjít na povrch.“
Našpulila rty. „Dle mých zkušeností ze sebe lidé chrlí naprosté hovadiny, když jsou opilý.“
„Možná se jen vyjadřují poněkud víc svobodomyslně, než obvykle, to uznávám, ale většinou jde o pravdivé hovadiny.“
„Ano, dobře, jak jsem řekla... nemínila jsem vážně ani jediné slovo.“
Nadzvedl jedno obočí. „Takže tu část o tom, že jste vzrušená jen z mých očí jste nemyslela vážně?“
„Ne.“
„Nebo tu část o tom, že kňouráte jako kočka, pokud vám to nedám?“
„Ne.“
„Nebo tu část o tom, že mé prsty učiníte nesmírně vlhkými, když se vás dotknu.“
„NE!“
„Nebo snad tu část o tom, že chcete být zcela naplněna mým obrovským-“
„MALFOYI! PROSÍM!“
„Ano, to jste taky zcela jistě řekla. I když to bylo výrazně...naléhavější.“
Složila si hlavu do dlaní a promluvila. „Malfoyi, pro lásku boží, tohle je šílené. Já na celou tu věc prostě chci jen zapomenout!“
„Jste si jistá?“
Podívala se přímo na něj, otevřela ústa, že řekne ano, ale nevydala ani hlásku. Pokoušela se dívat kamkoliv jinam, než na něj.
Opět se samolibě usmál. „Nejsem si tím moc jistý.“ Malfoy se naklonil. „Slečno Grangerová.“ Vyčkával. Nakonec si nedokázala pomoci, aby se opět nesetkala s jeho očima. „Já nechci zapommenout. Vaše malá korespondence mě učinila tvrdým jako – jako – jako kámen.“
Hermiona se okamžitě postavila a rachle zamířila ke dveřím. „Musíte odejít.“
Také se postavil a zastoupil jí cestu. „Nemusím.“
Zlostně na něj hleděla se zrychleným dechem. „Vypadni, Malfoyi. Nenávidím tě. V tomhle ohledu se nic nezměnilo.“
„Dobře. Jak už jsi řekla – i nenávist může rozdmýchat vášeň.“
Stál až nebezpečně blízko. Tak blízko, že až mohla cítit teplo, které z něj vyzařovalo. Zdálo se, že do ní jeho teplo přímo proniká. Jeho temně černé oblečení bylo rozprostřené na pevné, široké hrudi. A ta jeho vůně...to bylo něco, co si předtím nedokázala ani představit. Zhluboka se nadechla a málem omdlela. Hermiona pevně zavřela oči a otočila hlavu jinam. Mohla říct, že on přistoupil ještě blíž.
Jeho další slova byla pronesena tichým úmyslným šeptem a byla určena jen jí. „Chceš to vědět, že ano?“
„Vědět co?“
„Zda ta tvoje úchvatně zvrácená, malá hlavička měla ty detaily správně.“
Vzhlédla k němu v pokusu vzdorovat, ale zvládla jen to, že jí žaludek poskočil nespoutaným chtíčem.
Postoupil ještě víc k ní. Pohnula se o dva kroky zpátky blíže ke zdi. On opět přešel k ní.
Napjala se a pokusila se přivolat pohoršení. Zdálo se však, že to mělo naprosto opačný efekt. Pokusila se vzdorovitě pokrčit rameny. „Nemohlo by mě to zajímat méně. Dnes je zcela nový den.“
„Zcela přesně,“ zavrněl. „Pojďme začít tak, jak jsme zamýšleli.“
Opět se posunula dozadu. Pohnul se s ní, dokud nenadskočila leknutím, jak narazila na zeď. Přinutilo ji to prudce se nadechnout. Byl přímo tady. Vysoký, vášnivý muž v nejlepších letech. Muž, kterého chtěla tak moc, že se jí z hrdla vydral vzlyk stejný, jako zvuk, který popsala noc předtím ve svém hulákovi.
Pohledem přeskakoval od jejích očí k jejím ústům, než vydechl jejím směrem. „Vím, že to chceš. Řekni slovo a já ti to dám.“
Nedokázala mu odpovědět. Kdyby odpověděla, tak už by nebylo cesty zpět. Pohlédla ke dveřím a zamumlala dvě zaklínadla. Jedno zamykací a druhé ztišující. Co to sakra dělala? Co u všech čertů?
Arogantně se usmál. „Hodné děvče. Jen řekni to slovo. Jen to řekni.“
Zadívala se mu do očí. Zvedla ruce nad hlavu a dala k sobě zápěstí, aby tak napodobila postoj, který měla ve své fantazii. „Chci to.“
Jeho úsměv se prohloubil. Pak s nečekanou silou zvedl levou ruku a uchopil její zápěstí, aby ji přišpendlil ke zdi.
„A já...ty nádherná, trýznící, inteligentní mudlovská šmejdko...to chci taky. Chci tě tak moc, že mě můj chtíč až bolí a můj penis je v agonii. Takže mám v úmyslu ti to dát. Hodlám ti dát svého ptáka tak tvrdě, že nebudeš ani vědět, co se ti stalo. Rozumíš tomu?“
Přikývla.
„Ale nejdřív... se podíváme, jak moc vlhká opraavdu jsi.“
Pomalu, tak strašně pomalinku sáhl pod její sukni a našel její kalhotky. Přesně jako v její fantazii je vzal, odtáhl je stranou a serval je z ní, čímž je pohrdavě zničil. Pak ji pohladil po vnitřní straně stehna, zatímco jeho druhá ruka se vzdala sevření na jejích zápěstích a přesunula se namísto toho k jejímu hrdlu.
„Děsí tě to, že mám svojí ruku tady?“ Jen o malilinkato přitvrdil ve svém sevření.
Zavrtěla hlavou.
„Mohl bych tě zabít. Jedno malé zmáčknutí a už víc nebudeš.“
Prostě na něj jen upřeně hleděla. Usmál se. „Ale ne...myslím, že si takhle užijeme víc legrace.“
Prsty se posunul po jejím stehně a našel ji. Pokud to bylo vůbec možné, tak snad byla ještě vlhčí, než včera v noci. Rty se mu zvlnily v okamžitém úsměvu spokojeného uznání. „U všech bohů, děvče, jsi úplně mokrá. A to všechno kvůli mně. Obávám se, že jsem tím poněkud polichocen.“
„Víc,“ vymáčkla ze sebe. Prsty se probíral jejími faldíky a zkušeně se vyhýbal jejímu naběhlému klitorisu, ale přejížděl přees její jeskyňku, kde se na něj nepřestávala řinout její šťávička.
„Kurva!“ řekl. „Jsi tak kurevsky mokrá.“ S těmito slovy našel její vchod a tvrdě do ní vrazil dva prsty. Hrdelně nad tím prvotním průnikem zasténala a přirazila k nim. Malfoy vtáhl do plic roztřesený dech, jeho vlastní chtíč byl zcela jasný a nezkrotný. „Tak, přesně tak. Nech mě, abych tě cítil.“
Přirážela k jeho ruce. Zpracovával ji prsty a ona je v sobě svírala v zoufalé touze ho cítit tak, jak jen mohla. „Ach bože, Malfoyi, chci tě v sobě. Chci to.“ Nelítostně se o něj třela, naklonila se k němu a on jí konečně dal svá ústa. Zaútočili jeden na druhého, jako šílení přwsně jak si představovala. S otevřenými ústy se mu oddávala a on jí do nich přirážel jazykem v rytmu prstů přirážejících do její kundičky. Poddala se mu, sála ho. Chtěla ho, chtěla ho celého pohltit.
S hrdelním zavrčením se vzdal sevření na jejím hrdle, jen aby sáhl dozadu a prudce si ji k sobě přitáhl.
„Ochutnej mě, ochutnej,“ mumlal mezi těmi nádhernými polibky. „Tak jak jsi to už dělala, tak jak jsi to dělala...kousni.“
Zachyytila do úst jeho spodní ret, tvrdě za něj potáhla, a pak rychle jako pouliční kočka ho chytila mezi zuby a kousla ho. Vykřiknul a ostře se odtáhl. V očích mu bleskl triumfální chtíč a zvedl ruku, aby na ní nalezl svou krev. Pak se s úsměvem bolestného potěšení podíval zpátky na ni. „Ano. Dáváš a já přijímám. Já dávám a ty přijímáš.“
„Tak si to přijmi, ty bastarde,“ prohlásila a přitáhla si ho zpět k sobě. Rty a zuby se střetly a jazyky spolu zápasily.
Uprostřed tohoto šíleného spojení ucítila jeho prsty na své košili. Trhl za ni, čímž ji bez váhání rozerval. Sáhl do košíčků její podprsenky a osvobodil tak její pevná a plná ňadra, čímž je vystavil světu na odiv. Pak se slastným zamručením Malfoy sklonil hlavu k bradavce a nasál ji. Sál ji tak tvrdě, že Hermiona vykřikla, a tak natáhnul ruku a dal jí ji přes ústa. Milovala ten pocit, když ji takto umlčel a tisknul. Sála tu dlaň, která ji umlčela stejně, jako on sál její bradavku. Jeho ruka našla druhou bradavku, kterou tiskla a kroutila s ní. Pokud bylo možné, aby zvlhla ještě víc, tak se to právě stalo. Mužova ústa i ruce naprosto úžasně mučily její kozičky. V kundičce jí pulzovalo, skoro ji to až bolelo, tak moc ho potřebovala, že zvažovala, že ho kousne do ruky, aby ho trochu popohnala. Bylo to však tak úchvatně a bolestně slastné. Byla chycena na hraně nože, kde je bolest slastí, takže ho nakonec nechala, aby pokračoval ve svém hodování na jejím těle.
Pak nakonec s velmi dlouhým posledním potáhnutím jí dal záchvěv konečné agonie, když se odpoutal od její bradavky mezi svými zuby a arogantně se na ni usmíval s jasným záměrem.
Vědomá si toho, že to nejlepší teprve přijde, se zoufale natáhla po jeho opasku a rychle mu rozepnula kalhoty.
„Nech mě se podívat, nech mě se podívat,“ sténala, když ho trochu odstrčila, aby měla lepší výhled. Sáhla dolů a vysvobodila to. Hermiona se zasmála očekáváním. Byl dokonce ještě větší, než ve své mysli doufala. Pohlédla na něj a usmála se, než se jednou rukou chytila jeho ramene a druhou do sebe naváděla jeho zduřený penis. „Ošukej mě s ním.“
„To mám zcela přesně v úmyslu.“
„No tak, pospěš si, pospěš si sakra,“ vzdychala, jak ji jeho vytříbené škádlení rozčilovalo. Tvrdě mu zabořila palec do ramene., ale on prostě jen dal ruku zpět na její hrdlo. Nakonec se jí však konečně tdostalo toho, co chtěla: žalud jeho penisu dorážel na její vlhkou a připravenou kundičku. Pohlédla mu do očí. Arogantní úsměv byl pryč. Oči mu ochladly jakousi jistotou a ústa měl pevně sevřená.
„Prociť to.“
Započal svůj postup dovnitř. Nebylo to rychlé nýbrž pomalé, ale možná že tak to bylo nejlepší. Byl tak velký, že si nebyla jistá, zda by to její úzká dírka zvládla. „Ach Ježíši!“ zakňourala. „Je velký!“
Proniknul hlouběji a ona cítila, jak ji napíná. Oči měla doširoka otevřené stejně, jako ústa. „Je tak příšerně, kurevsky velký.“ Byl ještě hlouběji, další a další napínání a naplnění. Cítila, jak se jí v očích sbíhají slzy. Malfoyovi na krku poskakovaloo Adamovo jablko.
„Do prdele, čarodějko, tohle je těsné. Jsi tak úžasně vlhká a horká a těsná.“
„Víc, prosím, prosím, víc,“ žadonila, prosila ho. Vniknul ještě hlouběji a jí padla hlava do zadu, jak našel její bod-G. „Kurva, ach ano!“
„Včera v noci jsi mě taky prosila.“
„Ano, ano, žadonila jsem, prosila. Prosím ojeď mě, Malfoyi.“
„Osedlej si ho. Osedlej si mě. Využij to.“
Nenechala se znovu pobízet. Zvedla druhou nohu a obtočila ji kolem něj, zatímco se opřela o zeď za sebou. Svírala mu ramena a on ji podpíral rukama, zatímco ona si osedlala jeho velký penis. Kroužila, přirážela, zpracovávala ho v sobě, využívala ho. Jejich oči i těla byla spojená. Její drobná postava k němu pasovala tak dobře, že neměl problém ji udržet a podpírat zátkou, kterou se v jejím těle stal jeho klacek.
Kňourala a kňučela, přirážela a kroutila se, pohybovala se na jeho penisu tak, aby z její kundičky vyloudil ty nejúžasnější pocity.
„Chci tohle napořád. Chci to pořád, chci abys mě naplňoval.“ Byl to pocit, jak by to mělo být. Tohle byl pocit, který znamenal vymazání prázdnoty. Už nikdy víc nebude tak úžasně naplněná. Bože, byl tak velký, že to až bolelo, avšak ona si užívala každou jeho žílu, hrbolek i pulsování, prostě každičký pevný palec jeho délky. Malfoy sténal, jeho slast byla nepředstavitelná. „Perfektní prostě perfektní šoustačka.“
Hodila hlavou dozadu a zakvílela. „Chceš se udělat? Já totiž chci, aby ses udělal. Chci aby ses udělal uvnitř mne a vší svou velikostí mě pěkně utěsnil.“
„Udělej se první. Udělej se pro mě první, mudlovská šmejdko.“
„Za to oslovení tě nenávidím. Nenávidím tě, Malfoyi, ty čuráku. Nenávidím tě tak kurevsky moc...a kurva! Tvůj klacek je naprosto senzační. Perfektní šukací nástroj!“ Opět k němu několikrát přirazila a to svinuté klubko úchvatného napětí se uvolnilo. Dosáhla intenzivního vyvrcholení, pulsovala a třásla se na jeho pevném klacku tak tvrdě, že neměl jinou možnost, než se k ní připojit. Když kolem něj pulzovala a svíjela se, tak přímo vybuchnul. Jeho vyvrcholení se z něj vyřinulo rychle a tvrdě do její horké, vítající, chvějící se kundičky. Vykřikl jen z čiré síly orgasmu; nikdy se ještě tak tvrdě neudělal.
Přineslo jí to další postorgasmické záškuby až se musela prudce nadechnout. Její končetiny sebou cukaly tím šokem.
Nechal podklesnout kolena, nebyl prostě schopen tomu zabránit, takže se společně zhroutili na podlahu, kde z ní velice neochotně vyklouznul. Ležela zády opřená o zeď se zavřenýma očima a těžce oddechovala.
„O můj bože. O můj bože, o můj bože,“ opakovala svou mantru blaženosti.
Malfoy silou vůle přinutil své oči se otevřít, takže ji uviděl přímo před sebou. Nohy měla rozhozené a z její nedávno pořádně protažené kundičky vytékalo jeho bílé semeno. To on ji tak ojel. Byl to výjev čiré nádhery. Opřeli se, neschopni se ještě nějakou dobu pohnout a snažili se vstřebat to, co se mezi nimi právě stalo.
„Nemyslela jsi vážně ani jedno slovo?“ zeptal se po chvíli s očima stále napůl zavřenýma.
„Ani slovo,“ odpověděla.
„Myslím, že bys měla opětovně dokázat, že jsi nemyslela vážně ani jedno slovo. A to opravdu brzy.“
„Souhlasím.“
„Dnes večer. Panství. Přemísti se k bráně.“ Nakonec dokázal vstát a shlédnul na ni dolů se spokojeně uspokojeným úsměvem.
„Končím v šest.“
„Zvládneš tam být deset minut po šesté?“ Malfoy si upravoval oblečení.
„Zvládnu tam být už pět minut po šesté.“
„Výborně.“ Přešel ke dveřím, zastavil se a ohlédl se na ni, než odešel. „Nepřijďte pozdě, slečno Grangerová:“
Hermiona Grangerová nikdy nechodila pozdě.