Milý pane Malfoyi1

1. kapitola

Možná si toho nejste tak úplně vědomi, ale existují různé druhy huláků. Ne všechny jsou určeny na to, aby vás veřejně káraly. Huláci jednoduše tlumočí sdělení, které vyžadují, aby čtenář či spíše posluchač, otevřel dopis dřív, než exploduje. Ještě zajímavější je důvod proč poslat huláka spíš než normální rukou psaný dopis. Huláci jsou obvykle posíláni, jako urgentní zpráva a jistá sdělení mohou být tlumočena jistým tónem hlasu, toho samého hlasu, který do něj byl nahrán.

Díky občasnému vznícení, a tak nějak nepředvídatelné povaze huláků, jsou používáni nepříliš často. Nemohou být ani odvoláni ani pozměněni. Nikdo se nemůže odvolávat na absenci tónu hlasu, jako u tištěného textu, kde mohl dojít k nedorozumění. To, co slyšíš je to, co dostaneš.

Ačkoliv, většina huláků je odeslána v momentálním popudu, což vede k tomu, že toho dané osoby často litují.

Nebylo to však dříve, než přístího rána, kdy Hermiona Grangerová s pulzující bolestí hlavy, litovala toho, že odeslala huláka, kterého minulý večer vytvořila. Ale tehdy už samozřejmě bylo příliš pozdě.

-xxoOoxx-

Lucius Malfoy seděl u snídaně.

Užíval si mimořádně dobrý šálek darjeelingu, zatímco si prohlížel Denního věštce. Domácí skřítek akorát uklidil jeho talíř od snídaně, ale on seděl a vychutnával si čaj, zatímco studoval stav svých investic. Podíly u Gringottových klesly vzhledem k potížím na finančním trhu ve východní Evropě. Nesouhlasně zamlaskal. Možná by své úspory měl rozdělit ještě jinam?

Se zašustěním podrážděně odložil noviny a dal si další lok čaje. Později ho na Ministerstvu čekalo setkání s komisí pro Artefakty. Nějaké obtěžování kvůli jeho chrličům, jak vyrozuměl. Copak ho nikdy nenechají na pokoji? Zrovna včera byl v Příčné ulici; dnes by mnohem raději zůstal doma. Počasí bylo čím dál horší a on by si rád otevřel skotskou, co mu dal Draco k narozeninám. Jenže to ne, on musí do společnosti. Těmto dnům prostě něco chybělo.

Odložil šálek a užíval si cinknutí čínského porcelánu o podšálek. Hodiny odbily třičtvrtě. Už by se měl začít připravovat.

Zrovna v tom okamžiku se k němu snesla jeho sova a položila obálku přímo před něj. Okamžitě poznal, co to bylo, ale ne to, čí rukou byla nadepsána ona obálka. Byl to hulák, který okamžitě začall zářit. Pokud ho okamžitě neotevře, tak vybuchne.

Zasraná práce. Cožpak Ministerstvo přišlo na jeho malou dohodu s rumunským velvyslancem? To jistě ne. Mají mnohem důležitější věci, kterými se mohou zabývat.

S drobným záchvěvem obav zvednul nyní již teplou obálku a otevřel ji.

Obálka se okamžitě zformovala do plných, tmavých rtů a promluvila k němu neuvěřitelně svůdným, ženským hlasem.

Milý pane Malfoyi... Luciusi... Malfoyi?

Nejsem si jistá, jak tě oslovovat. Jen chci říct, že tohle bude asi poněkud nesouvislé. Je pozdě, jsem zase doma, jsem sama. Byla jsem venku, víš jak se to stává – nebo možná nevíš – někdy, když lidé jdou ven, tak konzumují alkohol. Tak jsem to dělala. Měla jsem to. Ten alkohol myslím. Docela hodně. A teď jsem zpátky doma a mysl se mi toulá. Nebo si představuje. Asi obojí.

Poznal ten hlas. Poznal by ho kdekoliv. Byl to ten hlas. Ten hlas, který ho frustroval a přitom fascinoval déle, než byl ochoten přiznat. Byl to hlas slečny Hermiony Grangerové.

Momentálně opilé slečny Grangerové. Vida, vida. Lucius naslouchal s pomíjející úzkostí a vzrůstající zvědavostí.

Viděla jsem tě včera. V Příčné ulici. Tys mě neviděl. Byl jsi přede mnou a vykračoval sis skrz dav tím svým obvyklým arogantním způsobem. Vysoký, skoro si plachtil bez viditelné námahy s tou svou zatracenou nadřazeností tak jako vždycky. Některé věci se nikdy nezmění, že ano, Malfoyi? Bylo to tehdy, kdy jsem si to uvědomila poprvé – no tedy tak nějak poprvé, a tak nějak vlastně ne – ale bylo to poprvé, kdy jsem si to skutečně přiznala. A protože jsem totálně v hajzlu, emocionální a nadržená jako blázen, tak ti to teď všechno řeknu.

Tak tady to je. Tady ti to řeknu. Teď hned. Tady. Říkám ti to.

Připraven?

Luciusi Malfoyi, jsi zatraceně sexy.

Kurevsky sexy.

A já tě chci.

A je to. Řekla jsem to.

Neměj ale strach, stále tě nenávidím. Ty nenávidíš mě. Já nenávidím tebe. V tomhle ohledu se nic nezměnilo. Faktem však zůstává, že jsi kurevsky přitažlivý. Hádám, že protiklady se přitahují, a tak vůbec. A hádám, že vášeň může stejně dobře vycházet i z nenávisti, jako z čehokoliv jiného. No dobře,vlastně to vím bo tady ležím na své posteli úplně nahá (jen přemyšlím, zda rto tam taky zařadit) a myslím na všechny ty věci, které bych opravdu, opravdu, opravdu moc chtěla, abys mi je udělal (ach ano).

Lucius zíral na obálku před sebou, tmavé rty se stále hypnoticky pohybovaly. Nedokázal se pohnout; byl naprosto a úplně ohromen tím, co právě slyšel. Co bylo tím podnětem? Co jí zavdalo příčinu tohle udělat? Zjistil však, že ho to ani nezajímá a ani to vlastně nechce vědět. Jednoduše to prostě chtěl slyšet celé. Dýchal zrychleně a kalhoty mu začínaly být těsné.

Chceš, abych ti řekla, co to bylo za věci? Už jdu na to. Hádám, že to ze sebe potřebuju dostat nebo mě to bude užírat. Právě teď se sama sebe dotýkám, Malfoyi, a myslím na tebe. Dotýkám se a jen říkám, že pouhá myšlenka na tebe způsobila, že jsem úplně mokrá, a tak příšerně vzrušená.

Vraťmě se zpět k té malé scéně v Příčné ulici z předešlého dne. Prostě si představ, že já jsem nešla do Krucánek a Kaňourů a ty ke Keprníkovi a Frivolitce, a že jsem tě nenechala tvé povznesené náladě. Prostě si představ, že jsem tě následovala. Jen si to vykresli. Já tě sleduji a zkoumám každý tvůj pohyb. Když zastavíš a podíváš se do výkladu, taky se zastavím. Když vejdeš do obchodu, tak já taky. Říkej tomu pronásledování jestli chceš. Vyrovnej se s tím. Koneckonců je to jen v mé hlavě.

Když si prohlížíš police, tak pootočíš hlavu a spatříš mě. Dívám se přímo na tebe. Nejdříve ti v očích zahoří nepřátelství – staré zvyky umírají jen pomalu – ale já to vydržím a díván se na tebe a ty zase nazpět.

Uděláš to první. Domýšlivě se usměješ. Ten nesnesitelný, ale zasraně sexy drobný, povýšený úsměv. Jen maličko. Jen drobné zacukání v koutku tvých úst. Jsem tak strašně vlhká, a to jak v mé fantazii, tak i ve skutečnosti. Jen ti to říkám. Moje prsty jsou všude na mojí vhké nahotě, to jen abys se mnou udržel tempo, protože ti to vše potřebuji říct.

Takže kde jsem to byla? Usměju se na oplátku, jen lehce, sotva patrně, ale ty si toho stejně všimneš. Teď je míček na tvé straně hřiště. Vyjdu pomalu ven a zamířím někam jinam. Kamkoliv půjdu, ty mě následuješ, i když si držíš slušný odstup. Jenže já vím, že tam jsi. Každou chvíli se ohlédnu, abych se ujistila. Pokaždé se naše pohledy setkají. Bože, máš ty kurevsky nejvíc nejkrásnější oči. Může se někdo udělat jen tím, že se na něj někdo upřeně dívá? Jestli to někdo dokáže způsobit, tak ty, Malfoyi.

Tak hrozně moc to potřebuju. V mé představivosti to mohu dostat, jenže tady a teď, Malfoyi, se dotýkám sama sebe. Dotýkám se a myslím na tebe. Bože, jak tě chci. Jelikož tu nejsi, tak mám jen své prsty a robertka. Zpět k fantazii.

Dobrý bože, ženská!

Procházím uličkou, zahnu za roh, a pak znovu. Dýchám jen povrchně, protože tě tak moc chci. Bolí mě břicho, v kundičce mi to pulzuje a hrudník mě bolí od toho, jak trhaně dýchám protože potřebuji tebe a tvého ptáka. Tvlj pták je velký, že ano? Musím říct, že jsem si ukradla pár pohledů ve skutečném světě, dokonce i v dobách nebezpečí. Třeba jako tehdy v tvém domě. Nedokázala jsem si pomoci. Nazývej to zvědavost. Jeden veliký, tvrdý penis. Musí to být, protože to potřebuji cítit. Potřebuji cítit,jak mě napíná a vyplňuje. Čekám tam v té uličce. Dáváš si na čas, protože jsi prostě zasranej bastard.

Tu urážku by jí prominul, když zvážil vše kolem a jeho penis byl tak tvrdý, že se o to ani nestaral.

Ale pak se objevíš a pomalu ke mně zamíříš dlouhým krokem. Přejdeš ke mně a zastavíš se na krok nebo tak ode mne. Vpíjíš se do mě očima a já tě nechávám. Prostě jen čekám a stěží se soustředím. Nakloníš se ke mně, soustředíš se na mé rty. Zakňourám jako kočka nebo něco takového, jak jsem zoufalá po něčem víc. Samolibě se usměješ a zastavíš se. Necháš můj chtíč dosáhnout vrcholu, takže si tě buď přitáhnu a nebo ti natáhnu takovou, že upadneš.

Znovu ses pohnul, ale místo abys mě políbil, tak mě chytneš za zápěstí a hrubě mi je vytáhneš nad hlavu, čímž mě přišpendlíš ke zdi. Překvapením prudce vydechnu, ale zbožňuju to. Neměla bych, ale zbožňuju. Ale pak nakonec, už sakra konečně, mě políbíš. Vychutnáváš si mě. A já tě nechávám. Otevřu se ti, ty mě pleníš jazykem a já to miluju. Odpovídám ti, dávám ti sama sebe. Stále mi držíš paže vysoko nahoře, ale přitiskneš se ke mně a já tě můžu cítit, jak jsi tvrdý a naléhavý. Ten tvůj úžasný klacek, o kterém jsem snila a sním o něm tady a teď. Otírám se o tebe a ty mi zamručíš do úst. Je to tak zasraně vzrušující zvuk, že tě chytím za spodní ret, nasuju ho do úst a nakonec tě kousnu, což způsobí, že se překvapeně odtáhneš. Teď je řada na mně, abych si samolibě usmála. V očích ti něco zableskne, ale pak už jsi zpátky u mě. Jednou rukou mi stále svíráš zápěstí, zatímco tu druhou mi obtočíš kolem krku a tvrdě mě k sobě přitáhneš.

Nějakou chvíli mám pocit, že se v tobě utopím nebo ty ve mně. Útočíme na ústa toho druhého. Jsou to samé chtivé rty, jazyky a zuby. Je tam i krev, mohu ji ochutnat, ale to jen způsobí, že moje touha po tobě je tak nesnesitelná, že vykřiknu a zabořím ti patu tvrdě do stehna. Po tom se odtáhneš. Tvůj dech je zrychlený a nezkrotný. Tvé oči jsou nezaostřené, ale i tak hledíš pevně do mých očí, zatímco tvá pravá ruka zamířila dolů, aby mi vyhrnula sukni. Tvá druhá ruka mě však stále pevně drží. Trochu se zavrtím, abych ukázala odpor a ty mě s majetnickým zavrčením přitiskneš ještě tvrději ke zdi. Kurva, to mě tak strašně vzrušuje. Jsem příšerně mokrá, Malfoyi, tak strašně mokrá.

Mám na sobě jen kalhotky a ty je odtáhneš stranou. Roztrhneš je a necháš je rozervané spadnout na zem. Místo nich jsou tam tvé prsty a já ti je okamžitě pokryju svou vlhkostí. Jsem tak mokrá, že se na mě sotva dokážeš udržet, ale nakonec najdeš můj střed a vjíždíš do něj dvěma prsty, které se skoro okamžitě lehce ohnou.

Nakonec do mě plně vklouzneš a já to zbožňuji. Přirážím na tvé prsty, jako nějaké divoké zvíře. Opět se natáhnu k tvým ústům a ty mi je na okamžik věnuješ. Je to stejně drsné, jako předtím. Ústa doširoka otevřená, jazyky se o sebe třou a rty se snaží drsně ovládnout toho druhého. Tvé prsty mě šukají. Není to jemné, ale tvrdé přirážení, pronikání a narážení. Kurva málem jsem se tu udělala. Budu to muset trochu zpomalit, Malfoyi, protože jsem si ještě neužila ani robertka.

Urychleně dáš pryč své ruce jen proto, aby sis rozepnul opasek. Miluju ten zvuk, ten neviditelný zvuk, když cvakne kov a protáhne se sponou kůže. Bláznivě se zazubím a začnu kňourat nad tím co chci, abys mi udělal.

„Udělej mi to, ojeď mě, ošukej mě. Udělej mi to tvrdě a hluboce tím svým ptákem. Chci, abys mě ojel svým klackem a to teď, teď hned, Malfoyi. Ošukej mě, tak ošukej, prosím dej mi svého ptáka a udělej mi to.“

Podívám se dolů, abych ho uviděla. Velký, ano je velký, tvrdý, plný a odkapává z něj tvá touha. Zubím se jako divoká kočka. Stále jsem přišpendlaná jednou tvojí rukou, ale i tak dám nohu na stranu, abych ti usnadnila přístup.

„Vem si to, ty mudlovská kurvičko,“ zavrčíš, a pak – ACH DO HAJZLU!

Kurva! Mám tě v sobě. A máš toho nejúžasnějšího ptáka ze všech. Ach bože, Malfoyi, můj robertek je ve mně tvrdý, ale není to dost. Nejsi to ty. Musím se jím tvrdě ojíždět, ale nejsi to ty, nejsi to ty.

V mojí představě mě naplňuješ, jsi přímo ve mně a já cítím, jak mě napínáš. Ach bože, jsi tak velký, což je přesně to, co potřebuju. Tak strašně moc a moc to potřebuju. Naplňuješ mě, vyplňuješ tu prázdnotu, nutíš mě znovu cítit, nutíš mě znovu žít. Nakonec tvoje ruka pustí moje zápěstí a ta bolí, bolí v místech, kde mě svíraly tvé prsty a bolí mě i to, že mě už nedržíš. Ty však přesuneš svou ruku k mému krku a přitáhneš si mě opět k polibku, který je stále tak majetnický, naše jazyky hluboce zkoumají ústa toho druhého a přirážejí přesně do rytmu tvých přírazů. Zajíždíš do mě i ven pěkně tvrdě, vytahuješ svého ptáka tak, že až kňourám nad tou ztrátou, a pak do mě vrážíš zas až po kořen, čímž mě nutíš třást se proti zdi. Pokaždé, když mi vnutíš své péro, tak hrdelně zamručíš. Hluboké, hrubé a syté zamručení, které do mě narazí pokaždé stejně, jako tvé péro naráží na můj G-bod. Už na mě nedokážeš udržet svá ústa. Máš rozostřený pohled a tvé potěšení se stupňuje. V pozici, ve které jsi, narážíš i na můj poštěváček, o který se otíráš s každičkým přírazem. Och kurva, už tam skoro jsem, už brzy budu. Hořím slastí, mrznu očekáváním. Jsem tady i tam, držíš mě a já létám.

Malfoyi, Malfoyi, udělej mi to, ojeď mě.

Tvá ruka na mém hrdle se otočí a tvé prsty ho obkrouží. Poskytuje mi to vzrušení z nebezpečí, po kterém prahnu. Přitvrdíš o maličko své sevření, zatímco ten tvůj klacek pokračuje v mém dobývání. Hluboce, tvrdě a šíleně, tak šíleně moc mě naplňuješ a šukáš mě.

„Udělej se pro mě, děvko, udělej se pro mě, mudlovská šmejdko,“ říkáš. Tvé prsty opět přitlačí, tvůj penis se do mě boří ještě hlouběji, skoro to až bolí. Bolí to, uchvátilo mě to a naplnilo.

Ježíši, už budu! Už budu, Maalfoyi, už budu, budu, budu, budu!

I ty se uděláš pěkně hluboko a horce ve mně. Skoro to cítím. Tu explozi bohaté, bílé smetany, kterou do mě liješ. Chci to, chci to, chci abys mě tím naplnil a vykoupal mě v tom. Dej mi to, dej mi to, tak mi to dej.

Kurva.

Ach do prdele. Do hajzlu.

Už se vracím na zem, Malfoyi. Pomalu. Ach kurva, kurva, to bylo tak...ach bože.

Stále jsem tady, Malfoyi. Tohle jsi mi udělal. Udělal jsi mi to. Chci to. Chci to. Chci to tak strašně moc, že snad umřu.

Prosím.

S naprosto napopiratelným chtíčem,

Hermiona Grangerová (slečna)

Lucius Malfoy seděl naprosto nehybně. Příliš šokovaný, než aby cokoliv dělal a to i navzdory faktu, že měl penis stále tak neuvěřitelně tvrdý, že pravděpodobně rozpáře šev jeho nyní mokrých kalhot. Hermiona Grangerová zrovna masturbovala před hulákem a poslala mu ho. Masturbovala, zatímco myslela na něj. Zatímco myslela na to, jak jí to dělá, jak ji tvrdě a zběsile šuká proti zdi někde v uličce.

Dobrá, dobrá. Kdyby tu měl někoho, s kým by mohl mluvit, tak přiznal, že by pro jednou neměl co říct.

Hodiny odbily půl. Měl se dosatvit na Ministerstvo během hodiny.

Zvedl svůj šálek darjeelingu a vyprázdnil ho, pak se samolibým úsměvem zvažoval, co dělat dál.

Slečna Grangerová pracovala na Ministerstvu.

Zjevně to nakonec bude přece jen docela dobrý den.