Hermiona pohlédla dolů na to, jak Lucius rozvazoval svůj balíček. „Ach, to je přesně to, po čem jsem toužila,“ zaúpěla. „To je pohled pro mé citlivé oči!“

„Je to to, co jsi chtěla?“ usmál se samolibě.

„To o čem jsem snila, Luciusi! Jsou tak jemné a pevné. Chtěla bych je jen olíznout!“

„Dávej si pozor. Mohla bys dostat více, než jsme si ujednali,“ brouknul, sklonil se dolů a celé je odhalil. „Slyšel jsem, že je to docela sousto.“ Lucius je opatrně vyndal z jejich obalu.

„No, jsem připravena to zjistit!“

 

Přišla k němu blíž, oči radostně rozšířené, když spatřila ty dva kulaté objekty tak blízko.

„Už jsi je omyl?“ zeptala se Hermiona. „Vypadají velice čisté.“

„Ano, jen pro tebe. Vždy se ujsitím, že jsem dobře připraven. Podívej se na sebe, ty hladové děvče. V očekávání se koušeš do rtu. No tak. Podrž je.“

 

Hermiona se zazubila, natáhla se dolů a vzala si ty malé koule a jemně je zakryla svýma rukama. „Aach, způsobují, že jen pohled na ně mi vhání sliny do úst,“ broukla. „A pokud jde o tohle!“ Zalapala po dechu, když uviděla ten dlouhý, tvrdý klacek zvedající se mezi nimi. „Nemůžu se dočkat, až kolem toho sevřu rty!“

„No, není to jenom o tom, jak je použiješ, vzhled je také důležitý a to od začátku. Jedná se o to nejlepší dostupné – stojí to za nějaké to trápení se vzhledem.“

„Můžu říct, že jsi je připravil opravdu dobře – omyté a odrbané a všechny ty chlupaté kousky jsou od základu pryč. Věř mi, společně je to kombinace, ze které se sbíhají sliny.“

„Souhlasím. Většina lidí se soustředí jen na ten dlouhý klacek, jako takový, ale nesmíme zapomínat ani na doprovodný prvek.“

„Ach, já vím,“ usmála se. „Užívat si všechno společně je vskutku zkušenost a zadostiučinění.

 

A tak po pečlivé přípravě se Hermiona posadila, v očekávání jí tekly sliny a ona nenasytně hltala Luciusův pokrm z citrónů a chřestu.