Lekce biologie
„Co máš za problém, Mycrofte?“ ozvala se znenadání Enola, když už ji unavoval nesouhlasný výraz jejího nejstaršího bratra.
„Naprosto nic, sestro,“ odpověděl bez mrknutí oka. Navenek byl zcela klidný a bez emocí. Uvnitř něj to ale vřelo. Nechápal, kde se to v něm vzalo. Nikdy nic takového nepocítil. Nikdy až do nynějška. Hleděl na svou sestru, kterou něčím viditelně popudil. Nic nového. Měl pocit, že pouhá jeho přítomnost stačí k tomu, aby se Enola začala rozčilovat.
„Něco ti viditelně vadí, bratře. Možná by pomohlo se někomu svěřit. Pokud to nechceš či nemůžeš říct mně, řekni to Sherlockovi nebo nějakému příteli. Není dobré v sobě něco držet. Časem by tě to mohlo užírat zevnitř,“ vysvětlila mu s hlasem stále poznamenaným rozčilením. Stála před ním v jednoduchých denních šatech s vlasy sčesanými dozadu. Jejímu zevnějšku se zrovna v tuto chvíli nedalo nic upřít. On však věděl své. Už už se chystal něco říct, než zavrtěl hlavou, otočil se a odcházel. Ve dveřích se ještě otočil.
„Přeji pěkný den, Enolo.“
Tohle jeho chování ji vždy dokázalo rozčílit. I když to velice nerada přiznávala, tak měla ráda nejen Sherlocka, ale i Mycrofta, i když ten jí dokázal pít krev už jen svou přítomností. Ať už byl jakkoliv nepříjemný a panovačný, tak to pořád byl její bratr.
Jejich matka byla svérázná osoba a všechny její tři děti byly vyjímečné. Každé však svým vlastním způsobem. Sherlock se snad nikdy nedal ovládat emocemi, měl dokonalé pozorovací schopnosti a obrovský intelekt. Mycroft byl tvrdý a nehybný jako skála, dokázal by nejspíš bez hnutí ustát i hurikán. Ani on se však moc nenechával ovládat emocemi. A nakonec tady byla ona. Nejmladší z celé Holmesovi rodiny. S bystrým intelektem, rychlým úsudkem, ale občas s poněkud naivním pohledem na svět.
Mycroft by měl být šťastný, že se jeho sestra zasnoubila s vikomtem Tewkesburym, jenže opak byl pravdou, i když dost dobře nechápal proč. Ani za mák se mu to nelíbilo. Vikomt mu nepřišel pro jeho sestru dost dobrý, i když pár let nazpět by mu s radostí líbal ruce, kdyby si jeho sestru vzal a on by se tak zbavil svého břímě. Enole bylo nyní dvacet let. Vyrostla v krásnou, i když možná příliš nezávislou ženu. Nikdy se nikomu nepodařilo zlomit jejího ducha, ale i ona se dokázala alespoň na první pohled přizpůsobit společnosti.
Místo, aby seděl doma, kde by na něj mohla sestra narazit, tak se oblékl a vyrazil do sportovního klubu. Doufal, že mu ta trocha fyzické námahy pomůže se odreagovat. Po několika kolech v boxerském ringu se cítil lépe. Šel se převléknout a rozhodl se, že si ještě půjde někam sednout na skleničku. Zdálo se mu to jako vhodný způsob ukončení dnešního dne. Netušil však, jaké překvapení se mu ten večer ještě naskytne.
Popíjel už několikátou sklenku, když se mu podařilo všimnout si mladého muže. Nebyl to však nikdo jiný, než vikomt Tewkesbury. A co víc, ten pitomec tu byl ve společnosti nějaké ženy. Mycroft nemohl říct, že by to byla obyčejná prostitutka, spíše nákladná milenka. Byla moc hezká. Ne však tolik, jako jeho sestra. Měla plavé vlasy, štíhlou postavu s velmi obdařeným hrudníkem a díky korzetu vynikl její vosí pas a širší boky. Jeho podezření se potvrdilo v okamžiku, kdy uviděl, jak se ruka vikomta posunula poněkud jižněji, než jak žádalo slušné vychování. Jeho společnice mu věnovala vědoucí úsměv, než se k němu naklonila a něco mu zašeptala. Mycroft vztekle bouchl dopitou sklenicí na stůl. Musel se držet zuby nehty, aby tomu chlapci nevrazil jednu pořádnou do zubů za to, jak jeho sestru ponižuje.
Nedokázal si pomoci, aby Tewkesburyho nesledoval pro případ, že by se mýlil. Jenže se nemýlil. Netrvalo dlouho, než mladý vikomt dorazil i se svou společnicí na jejich místo určení. Tewkesbury neodešel. Následoval svou společnici dovnitř. Mycroft už nic víc nepotřeboval. Tohle mu zcela stačilo. Zaťal zuby, odchytl si nejbližší drožku a nechal se zavést domů.
V několika oknech se ještě svítilo. Jeho sestra zcela zjevně opět ponocovala. Povzdechl si a v duchu se připravoval na to, jak tyhle novinky sdělí své sestře. Připravoval se na hádku, kterou jeho odhalení jisto jistě vyvolá. Bylo mu jasné, že mu nebude věřit. Jenže on nehodlal dopustit, aby se jeho sestra vdala, aniž by znala pravdu o svém vyvoleném. Věděl, že kdyby on měl snoubenku, jakou byla Enola, nikdy by se nesnížil k tomu si ještě držet milenku. Jediné nad čím rozmýšlel bylo, zda jí to sdělí ještě nyní a nebo vyčká do rána. Když se svlékl z kabátu a odložil si klobouk, tak byl pevně rozhodnut jí to říct ihned pouze v případě, že bude ještě vzhůru.
Bohužel nebo možná bohudík na ni narazil v obýváku. Byla zabraná do nějaké knihy, kterou měla rozloženou na klíně.
„Musím s tebou mluvit, Enolo,“ pronesl bez jakéhokoliv úvodu. Jeho normálně panovačný hlas byl plný obav, což okamžitě přivábilo její pozornost. Vzhlédla k němu.
„Stalo se něco, Mycrofte?“ ptala se se zvednutým obočím. Její bratr jen přikývl, než si rukou prohrábl vlasy. Nějak najednou nevěděl, kde začít. To nečekané gesto zvedlo Enolu z místa, kde seděla.
„Mycrofte, co se děje? Vypadáš úplně mimo,“ sdělila mu s obavami v očích, když ho chytila za ruku, kterou si nervózně ťukal do stehna. Podíval se na ni. Viděl, jak najednou nakrčila nos.
„Je z tebe cítit hospoda a alkohol,“ oznámila mu to, co sám dobře věděl.
„Ano, byl jsem si sednout na skleničku, po odchodu ze sportovního klubu.“
„A nezůstalo jen u jedné,“ podotkla.
„Hmm,“ souhlasil. Stále si byl až příliš jasně vědom toho, že ho držela za ruku. „Ale problém není to, co jsem vypil, ale to, co jsem viděl,“ pronesl záhadně s výrazem odsouzence. Enola svraštila obočí, jak se snažila jeho slova rozluštit, jenže k tomu neměla potřebné informace. Jemně mu položila ruku na tvář. Mycroft se přitulil k její ručce a dřív, než se dokázal ovládnout, tak jí do dlaně vtiskl rychlý, cudný polibek. Mladá žena ruku stáhla, jako kdyby se spálila. Ve tváři měla najednou ruměnec.
„Viděl jsem tvého snoubence, vikomta Tewkesburyho v hospodě,“ řekl hrobovým hlasem.
„A? Nemůže si snad dojít na skleničku, stejně jako ty?“ ptala se nechápavě. Mycroft jen zavrtěl hlavou.
„Ne, Enolo, nechápeš to.“
„Tak buď tak laskav a vysvětli mi to.“
„Jde o to, že tam nebyl sám. Byl tam s pohlednou mladou ženou.“
„Nejspíš nějaká jeho přítelkyně,“ pokrčila rameny. Mycroft znovu zavrtěl hlavou.
„Enolo, někdy jsi tak strašně naivní. Věř mi, že to byl zcela jiný druh přítelkyně, než ty máš na mysli. Navíc spolu odešli domů a rozhodně se s ní nerozloučil na zápraží,“ vysvětloval jí. Uviděl, jak se v sestřině pohledném obličeji prostřídalo v rychlém sledu několik výrazů. Nejvýraznější z nich byl vztek, který se okamžitě obrátil proti němu. Bez rozmyslu mu vrazila pořádnou facku. Na okamžik se zatvářila zhrozeně nad tím, co provedla.
„Lžeš!“ vykřikla nakonec.
„Jsem v tvých očích možná netvor, ale věř, že bych ti nikdy takhle neublížil, kdyby to nebyla pravda. Pokud mi nevěříš, tak se zeptej svého nadutého vikomta,“ odpověděl jí klidně. Vztekle na něj přimhouřila oči.
„To si piš, že se ho zeptám,“ zavrčela, než vztekle odešla do svého pokoje. O několik úderů srdce později uslyšel prudké bouchnutí dveří, jak se zavřela u sebe v pokoji.
Litoval toho, co musel udělat, ne však toho, že to udělal. Nechtěl nic víc, než aby jeho sestra byla šťastná. Myšlenka na to, že by se jí Tewkesbury dotknul potom, co ho viděl s tou ženštinou, mu vařil krev v žilách. Ten smrkáč byl pouhý panák. Žalostná napodobenina muže. A jeho sestra si rozhodně po svém boku zasloužila muže. Někoho, kdo si jí bude vážit, kdo si ji podmaní, ale nezlomí jejího ducha, kterého se dokonce i on naučil obdivovat. Bude se muset poohlédnout po vhodných kandidátech sám, až se jeho sestra vzpamatuje z té zrady, kterou jí způsobil chlapec, o němž si myslela, že byl její první láskou. Jenže docházel k názoru, že žádný muž nebude dost dobrý pro jeho malou sestřičku. Jen představa, že na ni nějaký jiný muž sáhne intimním způsobem mu způsobila hořkou pachuť v ústech. Jiný? Ano, někdo jiný, například on. Konečně si to připustil, i když jen na prchavý okamžik. Miloval svou sestru láskou, která byla v očích společnosti i boha zakázaná. Ještě, že Mycroft Holmes nepatřil k věřícím a společnost ho zajímala jen do jisté míry, i když si většina lidí myslela opak. Unaveně si promnul kořen nosu.
-xoOox-
Enola se následující den probudila brzy. Nesešla dolů na snídani. Měla příliš sevřený žaludek, protože se obávala, že to, co jí minulý večer sdělil Mycroft, se ukáže jako pravda. Bylo jí jasné, že musí konfrontovat svého snoubence. A to, co nejdřív. Oblékla se, vyčesala si vlasy a zajistila je sponkami. Nikdy nebyla z těch, která by potřebovala asistenci komorné. Přišlo jí hloupé někoho zatěžovat tím, že by jí oblékal, svlékal a česal. Nebyla přece panenka, aby tyhle věci nezvládla sama. Dokonce se velice dobře naučila si i zašněrovat korzet. Ačkoliv ten kus oblečení svým způsobem nenáviděla, tak ho stejnou měrou i milovala, protože jí nejednou zachránil život, když se dostala do problémů v době, kdy vyšetřovala nějaký případ.
Bylo pozdní dopoledne, když se konečně přinutila zazvonit na zvonek Tewkesburyho Londýnského domu. Otevřel jí postarší majordomus, který ji s profesionálním úsměvem odvedl do salonku, kde čekala, než přijde její snoubenec. Pro zdejší personál byla známou tváří. Nikomu tedy nepřišlo nic divného na tom, že se tu zastavila, i když je jejich pán o její návštěvě nezpravil předem. Enola při čekání nervózně přecházela sem a tam po útulném salonu. Těch několik chvil, než se objevil jako vždy dokonale upravený Tewkesbury, jí přišlo jako věčnost.
„Má drahá, tohle je velmi příjemné překvapení,“ pronesl v okamžiku, kdy se za ním zavřely dveře. Enola po něm sekla vzteklým pohledem. Narovnala se v zádech, zvedla vysoko hlavu a prudce vyrazila k místu, kde stál její nic netušící snoubenec. Zastavila se asi na krok před ním. Převyšoval ji, i když ne tolik jako Sherlock nebo Mycroft. Navíc si uvědomila, že v porovnání s jejími bratry je mladý muž před ní víc chlapec, než dospělý muž a to i přesto, že byl o něco starší, než ona. Zhluboka se nadechla, aby si dodala kuráž, čímž nechtěně přivábila mužův pohled na svou hruď cudně zakrytou látkou šatů.
„Dívej se mi do očí,“ zpražila ho okamžitě. Tewkesbury byl zaskočen její panovačností, nedovolil si však neuposlechnout. Takhle rozzlobenou ji snad nikdy nezažil.
„Je pravda, že jsi včerejší večer strávil s milenkou?“ obvinila ho bez dalších průtahů. Mladík na ni překvapeně vytřeštil oči.
„Cože?“ Enola si pohrdavě odfrkla.
„Byl a nebo nebyl jsi včera večer v hospodě s ženou, se kterou jsi pak odešel do jejího bytu?“
„Byl, ale není to tak jak si myslíš,“ snažil se zachránit situaci. Enola cítila, jak se jí do očí derou slzy vzteku a ponížení. Jenže mu nehodlala dopřát to zadostiučinění, že by se před tím zrádcem rozplakala.
„A jak to tedy je? No, vysvětli mi to!“ Tak strašně chtěla, aby tohle všechno byl jen zlý sen, ze kterého se probudí a nebo nějaký strašně hloupý a nepovedený vtip. Jenže tohle byla realita. Tvrdá, hnusná a bolestivá realita.
„Víš, ve společnosti se od muže čeká, že bude mít jisté zkušenosti,“ začal zeširoka. Nevěřícně na něj zírala. Tohle nemohl myslet vážně?! Nebylo to tak dávno, co jí šeptal, jak ji miluje, když se ocitli alespoň na okamžik sami.
„Takže?“
„Víš, lásko, není lehké s tebou občas držet krok. Takže jsem se rozhodl si doplnit vzdělání v oboru milostných znalostí.“
„Ty ses tedy rozhodl, že prostě zničíš to, co jsme měli a odskočíš si za milenkou, abys už nadále nebyl panic? To se mi tu snažíš říct, Tewkesbury?“ obviňovala ho. Provinila si prsty prohrábnul vlasy. Když to řekla takhle, znělo to hrozně.
„Zjednodušeně řečeno. Enolo, pochop, že jsem se potřeboval naučit, jak uspokojit ženu, abych pak mohl uspokojit tebe. Co je tak těžkého na tom to pochopit?“
„Všechno!“ prskla po něm. Cítila se ještě víc zrazená po tom, co jí to přiznal a čekal, že ho pochopí, odpustí mu a zapomene.
„Ty to máš ve společnosti jako žena jednoduché. Od tebe se přece očekává, že vstoupíš do manželství neposkvrněná, jenže u muže je to horší. Jsou na nás kladeny mnohem vyšší nároky,“ snažil se jí to vysvětlit, i když možná poněkud neohrabaně a arogantně. To byla pro Enolu Holmes poslední kapka. Rozpřáhla se a vrazila mu vší silou facku. Se zadostiučiněním se dívala na rudý obtisk své ruky na jeho pohledné chlapecké tváři.
„Jsi odporné, arogantní prase, vikomte Tewkesbury! Nechci s tebou mít nic společného. Od této chvíle tě neznám. Najdi si jinou husu, která ti na takové kecy skočí, já toho mám dost!“ křičela na něj, zatímco mladý muž si ohromeně tiskl ruku k tváři.
„Co to má znamenat, Enolo?“
„To znamená, že s tebou končím. Jsi arogantní kluk, který si nevidí ani na špičku nosu a nebere ohledy na pocity někoho druhého. Klidně si utíkej za tou svojí milenkou a mě nech být. Ruším naše zasnoubení a přeji pěkný den, vikomte Tewkesbury markýzy z Basilweatheru!“ zakřičela na něj nakonec, než se na patě otočila a vyběhla z jeho Londýnského domu. Mladý muž se nezmohl na nic krom lítostivého pohledu za ženou, která měla brzy být jeho manželkou. Jenže s tím byl viditelně konec. Stále nedokázal pochopit, co udělal špatně. Vztekle zaťal pěst. Žádná žena přece nechtěla mít za manžela nezkušeného panice, který by ji nedokázal uspokojit, nebo ne?
Enola dorazila domů. Byla rozčilená na hranici únosnosti. Oči se jí leskly neprolitými slzami. Avšak místo, aby se zavřela ve svém pokoji, tak zamířila do obývacího pokoje, kde věděla že najde nějaký alkohol, který si tam Mycroft schovával. Nalila si sklenku whisky a hodila jí do sebe na jeden zátah. Měla co dělat, aby se nerozkašlala, když se jí alkohol propálil hrdlem do žaludku. Chtěla si nalít druhou, když si konečně všimla, že v křesle v potemnělém rohu někdo sedí. Vinila za svou nepozornost prožitý šok.
„Jen do toho. Z dlouhodobého hlediska to nepomůže, ale pro tuto chvíli by mohlo,“ vyzval ji Mycroft. Jistě, kdo taky jiný, že?
„Byla jsem u Tewkesburyho,“ přiznala Enola, když vyprázdnila i druhou sklenku. „Měl jsi pravdu, Mycrofte, ten idiot opravdu má milenku. Jak mohl?“ vzlykla, zatímco si hřbetem dlaně otřela oči. Mycroft se zvedl a přešel ke své sestře. Toužil ji obejmout, ale neodvažoval se.
„Je mi to líto, drahá,“ pronesl s účastí v hlase. Enola dál vzlykala. Mycroft jí nabídl kapesník a v tom okamžiku se v ní něco zlomilo. Měla pocit, že se snad zadusí. Začala bušit pěstmi do bratrova hrudníku, jako kdyby byl nějaký cvičný panák. Mycroft ji nechal. Její rány s ním ani nepohnuly. Na to neměla dost síly. Když ucítil, že prvotní nával vzteku odezněl, tak ji opatrně a neohrabaně obejmul. Opřela se čelem o jeho hruď, prudce oddechovala a snažila se načerpat sílu z jeho stoického klidu.
„Mycrofte,“ zavzlykala nakonec zoufale.
„Pššt,“ uklidňoval ji. „Bude to dobré. Časem se to zlepší, uvidíš,“ mumlal dál tiše, než se na okamžik neovládl a políbil ji na vršek hlavy, zatímco si ji k sobě tisknul. Její bolest, jako by byla i jeho bolestí. Nedokázal snést, že se trápila, i když v koutku duše se radoval, že se konečně osvobodila od vlivu toho nedomrlého chlapečka.
Po chvíli ji odmanévroval na pohovku. Jeho malá sestra se ho celou dobu držela jako klíště. V tuto chvíli byl její kotvou v tomhle nedobrém světě.
„Proč si musel mít pravdu? Tak proč, Mycrofte?“ ptala se ho vyčítavě, zatímco mu hlavou spočívala na rameni.
„To nic, Enolo. Slibuju, že už nikdy nikomu nedovolím, aby ti tak ublížil,“ uklidňoval ji Mycroft tichým, konejšivým hlasem, zatímco ji hladil po zádech a pažích. Nakonec se dokázala uklidnit. Opatrně zvedla hlavu a dívala se od pláče zarudlýma očima na svého nejstaršího bratra.
Její mysl zcela nepatřičně porovnávala Mycrofta s jejím snoubencem. Bývalým snoubencem, opravila se v duchu. Mycroft se svými širokými rameny a svalnatou postavou byl pevná síla. Byl jako skála, o kterou se mohla opřít. Vždy dokázal dostát svému slovu a byl i docela pohledný. Začátek jejich vztahu nebyl zrovna jednoduchý, ale časem si k sobě našli cestu. Mladá žena měla občas dokonce pocit, že má vedle sebe někoho, komu na ni záleží. Někoho, kdo ji dokáže ochránit, ať už se bude dít cokoliv. Její bývalý snoubenec byl přesný opak. Ačkoliv mu bylo kousek přes dvacet let, tak navenek působil stále ještě hodně jako chlapec. A jak se Enola bolestivě přesvědčila, tak jeho smýšlení bylo taktéž dětinské. Nakonec možná měla štěstí, že se za něj neprovdala. Viditelně by to nebyl šťastný svazek.
I přes oblečení cítila teplo bratrova těla. Bylo to uklidňující. Byl o tolik starší a měl zkušenosti, o nichž si ona mohla nechat ve svých dvaceti letech jenom zdát. Pošetile zatoužila, aby znala víc, než jen lidskou anatomii z učebnic. Teorie jí toho sice odhalila hodně, ale praktickým zkušenostem se nic nevyrovnalo. Což zjistila už před nějakou dobou z polibků ukradených jejímu bývalému snoubenci. Odtáhla se od bratra, otřela si uplakané oči a naprosto nežensky se vysmrkala do kapesníku. Mycroft nad tím jen pozvedl obočí, což u Enoly vyvolalo lehoučké pousmání koutkem úst.
„Děkuju, že jsi mi to řekl. Sice to tak nevypadá, ale jsem ráda, že jsem se to dozvěděla dřív, než po svatbě.“ Její bratr na to konto už nic neřekl, jen přikývnul. „Půjdu si lehnout, pokud ti to nevadí. Cítím se vyčerpaně.“ Starší muž si stoupl a obřadně jí nabídl rámě. Enola se zachichotala, než vstala a chytila se ho. Nechala se doprovodit až ke dveřím svého pokoje, kde mu vysekla výsměšnou poklonu. Z nenadálého popudu si stoupla na špičky a políbilo ho na tvář, kde ji zaškrábalo jeho jednodenní strniště.
„Potřebuješ ještě něco, drahá?“ Mladá žena jen zavrtěla hlavou.
„Měl by ses oholit,“ prohodila ještě, než se urychleně uklidila do bezpečí svého pokoje. Věděla, že tam za ní bez pozvání nevkročí. Když se za ní zabouchly dveře, padla do postele a přepadl ji další záchvat pláče.
-xoOox-
„Slyšel jsem, že jsi zapříčinil rozchod naší sestry s tím nanicovatým vikomtem,“ prohlásil Sherlock bez úvodu.
„Nachytal jsem toho idiota s milenkou. A co říkala Enola, tak se hájil tím, že potřeboval získat zkušenosti na milostném poli. Ubožák,“ ulevil si. Sherlock si bratra zamyšleně prohlížel.
„A co teď?“
„Oba bychom měli dohlédnout na to, aby si k sobě naše malá sestra příště vybrala muže a ne chlapce,“ prohlásil zatvrzele Mycroft, zatímco upíjel ze svého šálku čaje.
„Máš na mysli někoho konkrétního?“ přeptal se ledabyle Sherlock. Jenže starší z bratrů se nedal zmást, v odpověď pouze zavrtěl hlavou, i když v hlavě měl naprosto jasnou představu toho, kdo by měl mít po boku jejich sestru. Nebyl si však jistý, že by to jeho sourozenec pochopil. Věděl, že jeho touha by byla lidmi chápána jako odporná a zvrácená, jenže on si nedokázal pomoci. Cítil k té mladé ženě, co byla jen pouhou shodou okolností jeho sestra, to co nikdy nepocítil k žádné jiné. Rozčilovala ho, doháněla ho k šílenství, ale zároveň byla neskutečně svůdná ve své nevinnosti a k tomu ho ještě dokázala i rozesmát, což byl obdivuhodný výkon.
„Já žádného muže nepotřebuju!“ ozvalo se za nimi vztekle a rozhořčeně.
„Neměla bys tajně poslouchat cizí rozhovory, Enolo,“ pokáral ji automaticky Mycroft. Mladá žena jen protočila oči v sloup, než sebou plácla do volného křesla. Sherlock se jejímu výstupu pousmál.
„Jak se cítíš?“ zeptal se jí Sherlock. V jeho očích viděla skutečný zájem.
„Zrazená, ponížená,“ rozhodila rukama, než si je založila na prsou.
„Chceš si o tom promluvit?“
„Ne.“
V pokoji zavládlo poněkud dusné ticho. Mycroft se nakonec omluvil, protože měl ještě nějakou neodkladnou práci. Enola zůstala sama se Sherlockem. Ticho se ještě nějakou dobu natahovalo, než ho mladá žena konečně prolomila.
„Sherlocku?“
„Hmm?“
„Vím, že to vyzní asi strašně divně, ale myslíš, že bych tě mohla políbit? Čistě ze studijních důvodů,“ dodala rychle, zatímco cítila, jak jí rudnou tváře. Zmateně na ni hleděl.
„Prosím?“
„Zapomeň na to,“ prohlásila nakonec.
„Jsem tvůj bratr, Enolo.“
„Proto se tě ptám. Cizího muže dost dobře jen tak políbit nemůžu, abych se ho zeptala, zda to bylo dobré. Pokud tě to pohoršilo, omlouvám se a na všechno zapomeneme,“ vysvětlovala mu důvody své netradiční prosby.
„Pojď sem,“ vyzval ji po nepříliš dlouhé chvíli, kdy vše pečlivě zvažoval. Mladá žena poslušně přešla místnost a sedla si na pohovku vedle bratra.
„Opravdu to chceš?“ Jen souhlasně přikývla. V jeho modrých očích uviděla něco, co nedokázala pojmenovat. Neděsilo ji to však. Spíše naopak. Takhle se na ni ještě žádný muž nedíval. Vzrušovalo ji to.
„Jistě už jsi se líbal, takže máš zkušenosti, což je skvělé, protože potřebuji zjistit, zda v tom jsem vůbec dobrá. Ber to jako experiment,“ snažila se ho přesvědčit podle ní naprosto logickými důvody.
Sherlock jí věnoval jeden ze svých úsměvů. Ucítila, jak se jí z toho divoce rozbušilo srdce. Najednou jí korzet přišel až příliš těsný. Zrychleně dýchala, zatímco seděla s rukama v klíně. Sherlock se jí nějakou dobu díval do očí, jako by v nich něco hledal. Zdálo se, že to našel, protože se natočil tělem tak, aby k ní seděl čelem.
„Položím ti jednu ruku dozadu na krk, pak se k tobě nakloním, ale poslední krok nechám na tobě. Až budeš připravená, tak prostě přitiskneš své rty na moje,“ instruoval ji tlumeně. Enola přikývla. V další chvíli se ocitla navlas od bratrových úst. Nervózně si olízla spodní ret, než nakonec přitiskla rty na jeho. Ten polibek byl velice cudný. Srdce jí přitom bilo jako o závod. Nakonec se odvážila položit roztřesenou ruku na Sherlockův hrudník. Cítila, že i on má zrychlený tep. Podvolila se jemnému tlaku a pootevřela ústa. Jaké bylo její překvapení, když jí do pootevřených úst vklouzl Sherlockův jazyk. Zkoumal ji, mazlil se s jejími sladkými ústy. Enola při tom pocitu nejdříve prudce otevřela oči, ale pak se uvolnila a pokoušela se laskání bratrovi oplatit. Bylo to zvláštní. Zvláštní a vzrušující. Když ucítila jak jí jedním dlouhým prstem přejel po jemné kůži vzadu za uchem, tak mu odevzdaně vzdychla do úst. Sherlock spokojeně zamručel, zatímco dál plenil její nevinná ústa. Nakonec se však přinutil odtáhnout. Enola několikrát zmateně zamrkala a snažila se vstřebat to, co v ní Sherlockův polibek probudil. S Tewkesburym nikdy takový příval vzrušení necítila. Zvláštní, pomyslela si.
„S trochou tréninku budeš brzy mistr, sestřičko,“ pochválil ji. Mladá žena se po jeho pochvale rozzářila.
„Líbilo se ti to?“ Enola jen přikývla. Obávala se, že kdyby to vyslovila, zradil by ji hlas.
„A tobě?“ ptala se s jasně čitelnými obavami.
„Mnohem víc, než bych mohl komukoliv přiznat,“ svěřil se jí. Věděl, že tohle jejich malé tajemství bude u ní v bezpečí. Věnovala mu něžný úsměv.
„Myslím, že je čas, abych se vrátil do svého bytu. Pokud budeš ještě někdy potřebovat trochu cviku, tak se neboj ozvat, sestřičko,“ rozloučil se s ní a bratrsky ji políbil na čelo.
Enola omámeně sledovala, jak odchází. To, co se mezi nimi stalo, jí nepřišlo ani trošku odporné nebo nechutné. Bylo to vzrušující. Okusila svůj první skutečný polibek a bylo to s velkým Sherlockem Holmesem. Oproti tomu jemné doteky rtů vyměněné s jejím snoubencem zcela bledly. Mladá žena měla pocit, že takhle je to správné. Pozastavila se nad tou myšlenkou, i když jen na zlomek vteřiny. Bylo to tak. Cítit na sobě Sherlockovy ruce bylo správné a v pořádku. Cítila se s ním sebejistě, křehce a silně zároveň. Navíc v ní dokázal vyvolat tak bouřlivou reakci, o které se jejímu snoubenci mohlo jen zdát.
-xoOox-
Uběhla už nějaká doba od okamžiku, kdy se líbala s Sherlockem a její mysl se stále zaobírala tím, co v ní vyvolal jeho dotek. Nedokázala tomu nijak zabránit. Svým způsobem to bylo děsivé. Občas se přistihla, že přemýšlí o tom, jaké by to asi bylo, kdyby ji políbil místo Sherlocka Mycroft. Bylo by to stejně vzrušující a opojné? Nebo by se jí snad vysmál a zhnuseně nad ní ohrnul nos? Enola nevěděla, ale nebyla by to ona, kdyby to netoužila zjistit. Věřila, že oba její bratři by jí toho mohli opravdu hodně naučit.
Toužila po další hodině biologie, pro nedostatek lepšího názvu. Jenže to nebylo tak jednoduché. Nemohla jen tak napochodovat k Sherlockovi na Baker Street. No vlastně mohla, ale riskovala by, že se tam střetne s jeho spolubydlícím – doktorem Watsonem, kterého mu ve své mladické naivitě sama dohodila a nyní nad tím lamentovala. Tušila, že Watson je jiný, než ostatní lidé. Už jen proto, že s jejím bratrem dokázal skutečně dobře vycházet, což bylo samo o sobě neuvěřitelné. Jenže si nemyslela, že by to pochopil. Snažila se nějak zaměstnat mysl, jenže to bylo marné. Neměla žádný případ snad věky, takže jí nezbývalo nic jiného, než se potulovat po domě, číst si, malovat, chodit na procházky a podobné nesmysly. Byla znuděná do morku kostí, což jen posilovalo její touhu po dalším polibku od Sherlocka. Chtěla se učit. Zlepšovat se.
„Enolo, nechceš jít se mnou a s Sherlockem večer do divadla?“ ozval se jí za zády Mycroftův hlas. Prudce se otočila. Že by dnes večer přece jen mohla mít Sherlocka pro sebe? Ani za mák netoužila po divadle, ale vyhlídka na pouhou možnost další lekce z biologie jí rozzářila obličej. Radostně přikývla.
„V kolik necháš přistavit kočár?“ zeptala se s nefalšovaným nadšením. Mycroft ji sledoval lehce podezřívavě. Jeho sestra nikdy neprojevovala velké nadšení pokud šlo o divadlo nebo podobné společenské události. Přišlo jí to nudné a otravné.
„V sedm bys měla být připravená,“ oznámil jí, než se zavrtěním hlavy odešel.
Divadlo nebyl její šálek kávy. Hra nebyla špatná, to vůbec ne, jenže ona se nemohla dočkat až dojedou zase do bezpečného úkrytu, kterým se stal Mycroftův dům, kde dnes Sherlock stráví večer. Bylo to tak vždy, když už se staršímu bratrovi podařilo Sherlocka někam vytáhnout. Stalo se z toho jakési nepsané pravidlo. Ne, že by u nich pokaždé přespal, ale strávil tam minimálně pořádný kus večera.
Cesta v kočáru se nekonečně vlekla. Její bratři si povídali o kousku, který zhlédli, avšak ji to nezajímalo.
„Enolo,“ ozvalo se důrazněji její jméno. Roztržitě se podívala na staršího z Holmesů.
„Hm?“
„Slyšela jsi, co jsem říkal?“ Mladá žena po pravdě zavrtěla hlavou na znamení, že ne. Sherlock jí věnoval pobavený úsměv. Byla neodolatelně upřímný a bezprostřední. To se mu na ní líbilo asi nejvíc. Pomineme-li fakt, že v jeho očích byla neskutečně přitažlivou ženou.
„Ptal jsem se, jak ti jde studium biologie?“ ptal se Mycroft. Enole se na okamžik zadrhl dech v hrdle, než poplašeně pohlédla na Sherlocka. Ten se však tvářil jako nevinnost sama.
„No, musím uznat, že potřebuji trochu pomoci,“ pokrčila nakonec rameny ve snaze tvářit se naprosto obyčejně.
„Zvláštní, Sherlock tvrdí, že ti to jde dobře,“ zajímal se dál její nejstarší bratr.
„S vhodným učitelem bych jistě brzy excelovala, ale takhle je trochu náročnější do tohoto oboru proniknout,“ vyjádřila se nakonec pečlivě zvolenými slovy. Celou dobu upřeně hleděla na Mycrofta ve snaze zjistit, co všechno ví. Sherlock si odkašlal, aby zamaskoval smích, který se mu při její poznámce dral na rty.
„Slibuji, že ti budu nápomocen tak dlouho, jak budeš potřebovat nebo chtít, sestřičko,“ pronesl nakonec Sherlock s kamennou tváří, když se mu podařilo dostat emoce pod kontrolu. Enola jen přikývla. Mycroftovi ani Sherlockovi neušlo, jak jí při té poznámce zajiskřilo v očích.
Seděli v obýváku, v krbu plápolal oheň a všichni Holmesovi v tichosti popíjeli brandy. Sem tam někdo z nich nadhodil téma k hovoru, ale většinou si v tichosti užívali společnou blízkost. Bylo příjemné užívat si tu sounáležitost, která mezi nimi po letech konečně panovala. Mycroft se nakonec omluvil a šel si lehnout. Měl za sebou dlouhý den. To byla chvíle, na kterou Enola celou dobu čekala.
V okamžiku, kdy si byla jistá, že je její bratr pryč, tak se přesunula k Sherlockovi.
„Chci další lekci,“ vyhrkla dřív, než by si to dokázala rozmyslet. Sherlock jí věnoval široký úsměv.
„Čekal jsem to dřív,“ poznamenal jenom. Enola cítila, jak rudne. Místo odpovědi jen pokrčila rameny. Tentokrát si Sherlock stoupnul. Převyšoval ji dobře o hlavu. Enola si proti němu připadala skoro křehce.
Držela v dlaních jeho obličej a pomalinku si ho k sobě přitáhla. Zvedla se na špičky, aby mu byla co nejblíž. Okamžitě ucítila, jak se jedna jeho ruka usídlila opět vzadu na jejím krku, zatímco druhou jí jemně položil na křivku pasu. Enola neztrácela čas a přitiskla svá ústa na jeho. Bratr jí okamžitě vyšel vstříc. Nepospíchal na ni. Nechal ji, ať sama prohloubí polibek, pokud o to bude stát. Přece jen tu zastupoval roli učitele a ona byla jeho žákem. Nadaným žákem, pomyslel si potěšeně. Když ucítil, jak mu jazykem přejela po spodním rtu, tak ani na okamžik neváhal. Vklouzl jí do úst jazykem. Nedokázal se ovládnout, aby k sobě pevně nepřitiskl její mladé, poddajné tělo. Enola mu položila ruce kolem krku, kde si hrála s jeho krátkými vlasy. Sherlock spokojeně zamručel do jejích sladkých úst. Líbala ho, jako smyslů zbavená. Pokud tomu nechá ještě chvíli, tak to dopadne špatně. Věděl, že v její přítomnosti se na svou neochvějnou, chladnou logiku nemůže tak úplně spolehnout. Odtrhl se od jejích úst. Zadýchaně si opřel bradu o vršek její hlavy. Cítil, jak se v něm probouzí touhy, které dost dobře nemohl naplnit se svou mladší sestrou.
„J-jak si stojím?“ zeptala se roztržitě. V hlase jí byla slyšet jasná touha. Jenže Sherlock měl prostě obavy, že by se možná nedokázal zastavit, kdyby nechal tohle jejich malé dostaveníčko pokračovat.
„Jsi talent od přírody, má milá,“ pochválil ji, zatímco čekal, až se mu uklidní srdce.
„Je ještě něco s čím bych ti mohl pomoci ohledně tématu lidské sexuality?“ zeptal se přiškrceně, zatímco ji hladil po zádech. Nebyl takový pokrytec, aby si nepřiznal, že toužil po té mladé ženě ve své náruči.
„Zatím ne, ale jistě dokážu na něco přijít,“ ujistila ho.
„Už půjdu, potřebuju si ještě něco zařídit,“ vymluvil se nakonec. Sledoval sestřino zamračení, když se od ní odtáhnul.
„A co?“
„Musím vyřídit ještě jednu velmi neodkladnou záležitost,“ pronesl neurčitě. Díky bohu za její nevinnost, pomyslel si v duchu. Enola nakonec jen přikývla. Dostalo se jí něžného políbení na čelo.
„Dobrou noc.“
„Dobrou noc i tobě,“ rozloučila se s ním tiše.
Sherlock roztržitě dorazil domů a okamžitě se zavřel do své ložnice. Urychleně se svlékl, než se natáhnul do postele. Jen při pouhé vzpomínce na konec dnešního večera ucítil, jak tvrdne. S hrdelním zasténáním sjel rukou po břiše dolů do slabin. Bez jediného váhání vzal do ruky svůj penis a začal pohybovat rukou nahoru a dolů. Za zavřenými víčky měl obraz nádherné mladé ženy, která ho vášnivě líbala. Jeho sestry. Necítil ani tu nejmenší výčitku svědomí, že masturboval a představoval si u toho, že ruka, která svírá jeho penis, je drobnou rukou Enoly. Sevřel se silněji, když ucítil, jak se mu napínají varlata. Stačilo ještě několik rychlých pohybů ruky nahoru a dolů, malé potoočení zápěstí a s hrdelním stenem ucítil, jak se přes něj přelil orgasmus. Cítil, že mu v několika rychlých výstřicích na břicho dopadlo jeho sperma. Chvíli jen tak ležel, těžce oddechoval a přemýšlel, co bude dělat, pokud se tohle bude opakovat. Netušil, zda je jeho sebeovládání dostatečně silné na to, aby nadále byl vhodným kandidátem na učitele své sestry, pokud by po něm chtěla něco víc, než jen polibky. I to bylo náročné. Když se mu tep vrátil do normálu, tak se otřel a přetáhl přes sebe přikrývku. Spánek ho do své náruče přijal téměř okamžitě.
Enola ve svém pokoji přemýšlela o tom, co asi byla ta Sherlockova naléhavá záležitost. Při představě, že pospíchal za nějakou ženou ucítila bodnutí žárlivosti. Na to ale přece neměla právo nebo snad ano? Byla trochu zmatená. Zároveň zpětně zkoumala to, co všechno cítila, když se s bratrem líbala. Seděla jen ve spodním prádle a korzetu před zrcadlem, kde si rozčesávala kadeře dlouhých vlasů. Jediné, co ji znepokojovalo byl pocit vlhkosti v jejím rozkroku. Byla si ohledně toho nejistá. Netušila, co přesně to znamená. V duchu si umínila, že se příště bude muset zeptat bratra na jejich další hodině biologie. Ten jistě bude vědět, kde se tam ta podivná vlhkost vzala. Chtěla se převléct do noční košile, jenže se jí nepodařilo rozšněrovat si korzet. Podívala se na hodiny. Bylo půl jedné ráno. Služebnictvo už dávno spalo. Začínala maličko panikařit. Mohla zašmodrchanou tkanici na zádech prostě přestřihnout, jenže neměla po ruce nůžky. Několikrát ještě vztekle zatahala za tkanici, ale ta viditelně nehodlala povolit. Vzala si tedy svíčku a vydala se do ztichlého domu hledat nůžky.
Mycrofta probudil zvuk tichých kroků na chodbě. Vylétl z postele jako blesk, zahalil se do županu a do ruky si vzal vycházkovou hůl. Nebyla to zrovna nejlepší zbraň, nic jiného však po ruce neměl. Tiše otevřel dveře a vykoukl na chodbu. Spatřil dámskou postavu ozářenou světlem svíčky. Jinak v chodbě panovala naprostá tma. Který zloděj by se plížil domem s nezakrytou svíčkou? Napadlo ho zmateně. Pak jeho spánkem omámené mysli došlo, co vidí.
„Enolo?“ zvolal s úlevou. Postava se prudce otočila, až se plamen svíce divoce rozkmital a málem zhasl. „Proč nespíš?“ Nerozhodně tam stála.
„Zauzlovala se mi tkanice na korzetu a nemůžu tu proklatou věc sundat. Hledala jsem nůžky.“ Už v okamžiku, kdy to vyslovila, jí to přišlo hloupé. Její bratr si unaveně přejel rukou po obličeji.
„Měla jsi zazvonit na služebnou.“
„Je půl jedné, Mycrofte, všichni už spí,“ odbroukla netrpělivě.
„Pojď sem,“ mávl na ni, než zmizel ve svém pokoji. Enola opatrně vkročila do čistě pánsky zařízené místnosti. Tapety na zdech i nábytek byl v sytých, hřejivých odstínech. Nebylo tu ani památky po něčem světlém či pastelovém, jako tomu bylo v její ložnici. Zaujalo ji to. Ani si nevšimla, že Mycroft rozsvítil olejovou lampu, takže bylo v místnosti lépe vidět.
„Máš nůžky?“ zeptala se s nadějí, že se již brzy zbaví toho tuhého kusu oblečení.
„Ne. Teď pojď sem a stůj klidně,“ rozkázal jí. Při jeho panovačném příkazu ucítila zalechtání touhy. Přistoupila k němu, odložila svou svíčku a otočila se k němu zády.
Mycroft se nadechl, aby se mu přestaly třást prsty. Tohle bylo šílené. Zrovna ženě, která ho mučila ve snech, svlékal korzet. Přitáhl tkanice jejího korzetu, aby měl lepší přístup k uzlu, který se jí tam nějak podařilo vytvořit. Mladá žena cítila, jak jí do tváří stoupá ruměnec a zrychluje se jí tep. Bylo to podobné, jako když ji Sherlock líbal a přece jiné. Nechápala, jak Mycroft dokázal, aby se vzrušením zadýchávala, když se jí ve skutečnosti ani nedotýkal. Možná za to mohl fakt, že před ním stojí skoro nahá. Nebo možná to, že ani on na sobě neměl zrovna přehršel oblečení. Z myšlenek jí vytrhla úleva, když korzet konečně povolil a svezl se jí k nohám.
„Díky,“ vydechla spokojeně, když se jí konečně uvolnil hrudník a ona mohla dýchat bez omezení.
Mycroft neodolal a přitiskl se k jejím zádům, touha držet ji v náruči zvítězila nad zdravým rozumem. Ruce měl položené na jejích pažích.
„Co-co to děláš?“ vyhrkla mladá žena nejistě, i když jí jeho dotek dělal dobře.
„Víš vůbec, jak strašně jsi krásná?“ mumlal jí do vlasů, zatímco jí přejížděl po pažích. Cítila, jak jí vyschlo v ústech.
„Krásná?“ opakovala po něm zmateně.
„Ano,“ ujišťoval ji. „Jsi ta nejsvůdnější žena, jakou jsem kdy viděl,“ šeptal dál. „Kéž bys jen byla někým jiným,“ toužil, než jí jednou rukou přejel přes klíční kost na hrdlo. Nesvíral ji pevně, jen tak, aby jí dal najevo svou přítomnost.
„Proč?“ zeptala se, když chytila dech. Ani jejím uším neunikl lehce žárlivý podtón.
„Protože bych ti pak mohl ukázat, po čem toužím tak moc, že mám pocit, že se zblázním,“ svěřoval se jí.
Opřela si hlavu o jeho hrudník. Nevědomky mu tak poskytla ničím nerušený výhled na svá ňadra s hroty bradavek jemně nadzvedávajícími tenkou látku spodní košilky. Mycrofta se při tom pohledu zmocnil ještě větší hlad. Hlad, který neměl co dělat s běžným jídlem. Tohle bylo mnohem primitivnější. Překvapovalo ho, že se jeho sestra ještě neodtáhla a s křikem neutekla do svého pokoje. Naopak se zdálo, že si jeho doteky užívá. Vzplála v něm jiskřička naděje. Možná, že i ona cítila to samé, když byla v jeho přítomnosti. Tu zoufalou touhu, která hraničila s jasným šílenstvím. Pak dostal skoro dokonale zvrhlý nápad.
„Stále chceš ještě učitele biologie?“ přeptal se hrdelním hlasem. I když tohle bude spíš lidská anatomie, pomyslel si potěšeně. Enola se zachvěla očekáváním.
„Ano, ano, ano,“ vydechla tak tiše, že kdyby stál jen o kousek dál, tak by ji neslyšel. Tenhle vývoj večera rozhodně neočekávala, ale líbilo se jí to.
Sjel jí rukou z hrdla na hruď. Jeho prsty byly lehké, jako motýlí křídla. Mladá žena zadržela dech, když ucítila, jak jí hladil těsně pod výstřihem spodní košilky. Hlavu měl skloněnou, ústa těsně vedle jejího ucha. Pořád ještě čekal, až se mu vysmekne a uteče. Jenže neutekla, stále tu před ním stála jen ve spodním prádle. Opatrně sjel rukou na její ňadra zakrytá tenkou látkou. Nechala ze rtů uniknout ten nejjemnější povzdech, když ty dvě kouzelné polokoule začal opatrně hníst. Stiskl jí bradavky mezi palcem a ukazováčkem, než opatrně stiskl. Další povzdechnutí, tentokrát hlasitější.
„Vidíš, jak jsou ženská ňadra citlivá?“ šeptal jí tím zvláštně zhrublým hlasem, který jako by mu ani nepatřil. Nepřestával se jí dotýkat. Hladil pevná ňadra, čas od času poškádlil bradavku. Chtěl si být jistý, že si tuhle lekci dobře zapamatuje.
„Mhm,“ odbroukla, zatímco si se zavřenýma očima vychutnávala jeho doteky.
Nakonec sjel velkýma rukama na ploché bříško. Políbil ji na hebkou kůži přímo za uchem, než pokračoval níž na stranu jejího krku. Hladově líbal horkou kůži. Škádlil ji zuby i jazykem. Loudil z ní ty nejkrásnější zvuky, jak se poddávala pocitům, které v ní vyvolával.
„Krk dokáže být také nesmírně citlivý. Je to velmi erotická zóna, i když ne každý si to uvědomuje,“ mumlal do hebké kůže.
Enola cítila, jak se jí v podbřišku probouzí žár, který ještě nikdy předtím necítila. Jediné, co ji trápilo, byl pocit vlhka, který měla mezi stehny. Nedokázala se však přinutit, aby se ho zeptala. Zatím ještě ne.
Vyjel rukama zpět nahoru až k jejím ramenům. Cítil, jak se pod jeho dotekem zachvěla. Doufal, že to nebyl strach, nýbrž očekávání. Tak pomalu jak jen dokázal jí začal sunout ramínka košilky dolů. Mladá žena se zatajeným dechem čekala, co bude následovat. Ucítila závan chladného vzduchu na holé kůži. Její spodní košilka se ocitla u jejích nohou. Byla jen ve spodních kalhotách.
„Jsi krásná, miláčku,“ šeptal jí naléhavě, zatímco konečně ucítil hebkost jejích ňader pod svýma rukama. Enola nervózně přešlápla z nohy na nohu. Ta divná vlhkost v jejím klíně byla stále více zřejmá. Začínalo ji to trápit. Obávala se, že je to špatně.
„Mycrofte,“ vydechla mezi steny.
„Ano, lásko?“odpověděl jí, zatímco ji chytil za zápěstí a zvedl jí ruce k jejím ňadrům. Bezmyšlenkovitě je stiskla a začala se laskat tak, jak jí to před chvílí ukázal. Nedokázal se toho pohledu nabažit. A ona se najednou nedokázala přinutit vyslovit svou otázku.
„Všechno je to naprosto přirozené. Poznávej své tělo. Ukaž mi, co se ti líbí,“ žádal ji hladově. Enola opět zasténala, když si silněji stiskla jednu bradavku. Bylo to zvláštní. Lehká bolest, následovaná skoro okamžitou slastí, která se usadila přímo v jejím podbřišku.
„Mycrofte,“ zkusila to znovu. Její vlastní hlas jí zněl podivně cize. „Mám otázku.“
„Ptej se, Enolo, ptej se na cokoliv. Ostatně je to tvoje lekce, takže dotazy jsou na místě,“ povzbudil ji. Mladá žena se několikrát zhluboka nadechla. Mycroft si hrál s konečky jejích vlnitých vlasů, které jí padaly až do pasu. Dával jí tím čas. Věděl, že je pro ni všechno nové, a tak ji nechal, aby si srovnala myšlenky.
„Já…“ začala. Nedokázala však větu dost dobře dokončit. Nakonec sebrala všechnu odvahu, kterou našla a pokračovala. „Mám takový divný pocit v rozkroku. Je to normální?“ vymáčkla ze sebe nakonec to, co ji trápilo. Mycroftovi se zadrhl dech vzrušením z toho, co právě řekla.
„Jaký divný pocit. Musíš se vyjadřovat přesněji, popiš mi to.“
„Je to zvláštní. Jako by se mi v podbřišku hromadil tlak a v klíně cítím vlhkost,“ přiznala. Doufala, že ho tím neodradila. Bála se, že ji od sebe znechuceně odstrčí. Jenže opak byl pravdou. Jednou rukou kolem pasu ji k sobě přitiskl tak pevně, že se bála, že jí zlomí vejpůl. Nechápala, co u něj vyvolalo onu nečekaně silnou reakci.
Místo odpovědi jí rozšněroval spodní kalhoty a nechal je spadnout na podlahu. Stále před ním úplně nahá. Nestyděla se. Spíš se bála, že by ji shledal nějak nedostatečnou a poslal by ji zpět do jejího pokoje, kde na ni čekala jen studená postel a nic víc. Prsty jí sjel do trojúhelníku chloupků, a pak zamířil přímo mezi její štíhlá stehna. Instinktivně se maličko rozkročila, aby se mohl dostat dál.
„Tady?“ ptal se zadýchaně, když jedním prstem vklouzl mezi její stydké pysky. Místo odpovědi jen přikývla. Její mozek byl zahlcen líbivými pocity šířícími se přímo z jejího klína.
„To je naprosto normální. Patří to ke vzrušení, které cítíš. Pokud je muž se ženou trpělivý a jí se jeho laskání líbí, tak se stane tohle. Je to přirozená reakce těla. Usnadňuje to mužovu penisu, aby do ženy mohl lehce proniknout a přinést jí potěšení. Pokud by tam tahle vlhkost nebyla, tak by pohlavní styk byl pro ženu bolestivý a nepříjemný a to není to, po čem milenec touží,“ osvětlil jí to. Vlhkým prstem obkroužil její klitoris a byl vděčný, že ji jednou rukou stále svíral v pase, protože se jí podlomila kolena.
„Co kdybychom v téhle lekci pokračovali na posteli, abych tě nemusel podpírat?“ navrhl jí. Dával jí tím poslední příležitost k tomu, aby odešla. A dokonce i Enole Holmes, omámené slastí a touhou, to došlo. Jenže ona nebyla z těch, kteří by utíkali. Navíc bratrovy doteky byly tak příjemné. Byl neskutečně něžný a trpělivý učitel. Přikývla, než se od něj odtáhla a lehla si do jeho rozestlané postele.
„Lásko, chceš, abych si sundal župan? Chceš vidět, jak vypadá mužské tělo, které touží po ženě?“ přeptal se jí opatrně, zatímco si nervózně pohrával se zavazováním. Pokud by řekla ne, tak byl odhodlán zůstat oblečený. Jenže to by nebyla jeho sestřička, aby se nechtěla dozvědět něco nového. Věděl, že měla nastudovanou lidskou anatomii z učebnic, ale pochyboval, že ji to připravilo na okamžik, kdy uvidí vzrušeného muže z masa a krve přímo před sebou. V koutku duše se navíc bál, že ho shledá ošklivým nebo nějak nedostatečným. Nikdy předtím se s dámou takhle necítil. Neměl důvod. Na žádné mi totiž nezáleželo tolik, jako na ní, přiznal si v duchu. Žádná z žen, kterou kdy poznal nebo se kterou kdy spal nesahala jeho sestře ani po kotníky. V jeho posteli ležela bohyně a on byl jejím oddaným služebníkem.
Enola si bezmyšlenkovitě olízla rty. I v mdlém světle olejové lampy viděl, jak má oči temné touhou nebo to, jak má zardělé tváře.
„Chci tě vidět,“ zachraptěla hlasem poznamenaným hladovou touhou, kterou v ní ze všech mužů vyvolal zrovna on. Její bratr. Nepřišlo jí to ani maličko špatné. Naopak, zdálo se jí, že byla stvořená právě pro jeho doteky. Ani na okamžik neváhal a bleskově ze sebe setřepal župan. Okamžik jen strnule stál na místě, aby si ho mohla prohlédnout. Cítil, jak mu těma hladovýma očima přejíždí po těle. Klouzala pohledem od jeho tváře, přes širokou hruď a pevné břicho s pevně vyrýsovanými svaly. Byla tak jiný, než ona. Zatoužila se dotknout změti chloupků na jeho hrudi, která se na břiše zúžila, dokud se nespojila s chlupy v jeho slabinách. Měla pocit, že jí na několik úderů vynechalo srdce, když svým očím konečně dovolila pohlédnout na jeho penis. Bylo to skoro nepopsatelné. Byl velký, tvrdý a čněl přímo před něj. Přišlo jí až neuvěřitelné, jak moc je ta věc velká a to nejen svou délkou, ale i průměrem. Při jejím pohledu sebou několikrát cuknul, jako by se snažil ji k sobě přivábit. Okouzleně ho pozorovala, když došel k posteli a usadil se u jejích nohou.
„Jsi tak strašně…“ začala, ale nebyla schopná slovy popsat to, co viděla. Mycroft jí věnoval zamyšlený pohled.
„Co?“
„Obrovský,“ dokončila nakonec nevěřícně. Přemýšlela jak je možné, že se mu jeho penis vůbec vejde do kalhot. Jistě v tom musel být nějaký trik, pomyslela si ohromeně. Ze zamyšlení ji vytrhl bratrův smích.
„Já nemyslím jen tvůj penis, Mycrofte!“ okřikla ho. Cítila, že jí tváře hoří studem. „Oproti mně jsi tak strašně jiný. Celý jsi obrovský. A chlupatý,“ dodala.
„Znechucuje tě moje ochlupení?“ Enola jen zavrtěla hlavou. Pokud by ji to znechucovalo či odpuzovalo, tak byl ochoten se kvůli ní hrudník klidně i oholit.
„Mně…mně se to líbí,“ přiznala. Mycroft se tiše uchechtnul.
„Ještě nějaké otázky než budeme pokračovat?“
„Myslím, že ne,“ zavrtěla hlavou.
„I nohy dokáží být velice erotickou zónou,“ poučoval ji, když jí položil ruku na kotník. Enola se zachvěla očekáváním věcí příštích. Mycroft něžně přejel rukou na její nárt, než pomalu vyjížděl nahoru přes hebké lýtko. Zastavil se na koleni, sehnul se a vtiskl na vnitřní stranu jemný polibek, zatímco pozoroval sestřin výraz. Ležela na jeho posteli s rozhozenými vlasy, zavřenýma očima a pootevřenými ústy. Bolestivě pomalu vyjel rukou po jejím stehně vzhůru. Kdyby nyní roztáhnul prsty, přejel by přes její venušin pahorek.
„Uvolni se,“ vybídl ji. Mladá žena jen přikývla, než si se slastným povzdechem opět stiskla ňadra. Mycroft měl pocit, že se zblázní. Ve slabinách mu bolestivě tepalo. Jeho vzrušení však mohlo počkat. V téhle lekci byla mnohem důležitější jeho sestra.
Sklonil se, aby jí políbil na stehno. Přejel jazykem po vnitřní straně. Enola si povzdechla a maličko se zavrtěla. Usmál se do její kůže, než jí opatrným tlakem přinutil, aby pro něj rozevřela kolena. Podvolila se mu. Hladil vnitřní stranu jejích stehen, než se sklonil a začal ji líbat tam, kde před chvílí byly jeho prsty. Pokračoval dál, dokud nebyl jen kousek od jejího klína.
„Co-co to děláš, Mycrofte?“ zajíkla se.
„Chci tě ochutnat,“ pronesl roztouženě. Jeho dech ji zalechtal v klíně.
„Tohle se dělá?“ ptala se fascinovaně.
„Někteří muži ústy rádi těší ženu, jiní ne, je to individuální, jako ostatně vše,“ vysvětloval jí trpělivě, i když by nejraději ze všeho nemluvil nýbrž konal. Po několika okamžicích, kdy nepřišla žádná další otázka se spokojeně vrátil k tomu, co leželo přímo před ním.
Prsty rozhrnul její ženství, než přejel jazykem po celé délce její mušličky. Když přejel špičkou jazyka, přes ten tajemný hrbolek, tak sebou trhla, zatímco z hrdla jí uniklo překvapené zasténání. Mycroft provlékl jednu ruku pod jejím stehnem a položil jí ji na boky, aby ji udržel na místě. Zaměřil své laskání na její klitoris. Kroužil kolem něj, pokoušel ho zuby nebo ho nasál do úst ve snaze zjistit, co jakou reakci u jeho sestřičky vyvolá. Nemohl se nabažit její vůně ani chuti. Věděl, že se několikrát ocitla velice blízko, jenže on nechtěl, aby byl konec.
Mladá žena se pod jeho laskáním svíjela, tiskla si ňadra a v podbřišku jí neustále rostl tlak. Jazyk a ústa jejího bratra v ní vyvolávala úplnou smršť nových vjemů. Když jí z úst unikl obzvlášť hlasitý sten, tak si zakryla ústa rukou. Bála se, že by je mohl někdo nachytat. Druhou ruku pak položila Mycroftovi do vlasů. Nejspíš ve snaze ho u sebe udržet.
„Mycrofte! Mycrofte, prosím,“ žadonila, aniž by věděla o co přesně. Nepoznávala se. Při zvuku svého jména z jejích úst se nedokázal zastavit. Opatrně do ní vklouzl jedním prstem, zatímco znásobil úsilí na jejím klitorisu. Trvalo to jen několik jeho zkušených pohybů, než jeho sestra přepadla do náruče orgasmu. Vyšel z ní tlumený výkřik, rukou svírala jeho vlasy tak silně, že to skoro bolelo. Uvnitř ní běsnila bouře. Z klína konečně zmizel ten tlak. Chvěla se a cítila se, jako kdyby v ní řádila slastná bouře. Když to odeznělo a Mycroft se položil vedle ní, aby ji k sobě přitisknul, tak měla pocit, že pokud by se nyní postavila, tak jí bylo jasné, že by se jí podlomila kolena. Byl to asi ten nejúžasnější zážitek.
„Páni,“ pronesla nakonec, než se zahihňala, jak se v ní proháněly endorfiny. Její bratr nic neříkal, jen ji k sobě tisknul. Věděl, že toho na ni asi muselo být trochu moc. Stále ji cítil na jazyku. Bylo to, jako to nejsladší víno, které kdy okusil.
„Je možné takhle uspokojit i muže?“ ptala se ho zvědavě. Mycroft jen při pouhém pomyšlení na to, co navrhovala, na sucho polknul.
„Ano,“ odpověděl nakonec, když zahnal představu jejích úst kolem svého penisu.
„Smím to zkusit?“ Mycroft zavrtěl zamítavě hlavou. Když však uviděl její zklamaně našpulené rty, tak povolil. „Ne dnes, lásko,“ zachraptěl a políbil ji na čelo. „Jsou i jiné způsoby,“ vysvětloval jí. Oči jí hořely zvědavostí.
Vzal ji za jednu malou ručku a vtiskl si ji do klína. Opatrně přes celou jeho délku přejížděla prsty. Zkoumala ho, vychutnávala si tu tvrdou hebkost. Kousala si spodní ret, když ho sevřela. Z bratrových úst se ozvalo skoro bolestné zasténání. Okamžitě ho pustila.
„Bolelo to?“ ptala se starostlivě. Odměnil ji jeho hrdelní smích.
„Ne. Pokud chceš, tak pokračuj,“ vyzval ji. Enola ho opět držela v ruce. Pohybovala s ní nahoru a dolů. Mycroft jí občas ukázal, co dalšího má dělat, aby mu přinesla rozkoš. Byla skvělou studentkou. Stačilo, aby jí jednou možná dvakrát nasměroval.
Stiskla ho pevněji a ještě jednou nebo dvakrát zapumpovala rukou, než uslyšela, jak hrdelně zasténal a jeho mužství sebou několikrát cuklo, než se z něj v několika mocných výstřicích vyřinulo jeho semeno. Potřísnilo mužovo břicho a Enoliny prsty. Enola zvědavě studovala sperma, které jí ulpělo na prstech. Nakonec neodolala a trošku ho olízla. Ta chuť byla nezvyklá, ale ne nepříjemná. Trochu slané. Mycroft to celou dobu fascinovaně sledoval, zatímco se jeho srdce uklidňovalo po prožité rozkoši. V ten okamžik si uvědomil, že nikdy v životě nedovolí žádnému muži, aby ji od něj odvedl. Byla jeho. Nikdo jiný nikdy nebude mít tu výsadu svírat ji nahou v náruči.
„Myslím, že budu časem potřebovat další lekce,“ odtušila s tak vyzývavým úsměvem, až měl pocit, že se mu rozskočí srdce.
„Nemyslím, že by jich bylo třeba nějak moc. Jsi talent od přírody.“ Při jeho chvále zrudla jako vlčí mák. Věděl, že mají jen málo času, ale nechtěl aby po tom všem odešla do svého pokoje. Chtěl ji mít u sebe, i kdyby jen na pár hodin, než bude muset odejít, aby se Londýnem nezačaly šířit zkazky a pomluvy.
Jako kdyby mu četla myšlenky, tak se přitulila k jeho velkému tělu. Položila si hlavu na jeho rameno, zatímco jí pod dlaní bilo její srdce. Ležela vedle něj a cítila se v bezpečí. Přišlo jí, že takhle je to správné. Netrvalo dlouho, než se jí zavřely oči a ona konečně usnula. Mycroft usnul nedlouho po ní.