Jednou budu tvá... 2
2. kapitola
Naposledy se ohlédla na pomalu se vzdalující pobřeží Braavosu. Posledních několik let to bylo něco jako domov. Nyní však nastal čas, aby se vrátila zpět do Sedmi království. Již se nemohla schovávat před sebou ani světem. Byl čas se všemu postavit čelem. Přemýšlela, kdo ji asi bude čekat. Sansa se svými ohnivými vlasy a nevinně modrýma očima? Nebo snad Bran se svými brýlemi se širokou obroučkou a v kolečkovém křesle? Možná kudrnatý Rickon, který se tak moc podobal Robbovi? A nebo snad milovaný Jon s upřímnýma očima? Nevěděla, ale bavilo ji přemýšlet o tom.
Vrátila se ve vzpomínkách k tomu, jak její teta Lysa s radostí přijala její oznámení o tom, že hodlá nastoupit na akademii v Braavosu. Sansa byla zhrozená, ale nekomentovala to. Arya vzpomínala na těžké začátky a snahu jejich profesorů, aby se z ní i všech jejích spolužáků stal nikdo. Mnoho jich nevydrželo a odešli, ti co zůstali, byli zoceleni. Škola byla celkem drsné místo, avšak ona nedokázala litovat. Ne vše, co jí to místo přineslo bylo zlé. Se smíšenými pocity si vzpomněla na pár světle modrých očí a vůni hřebíčku, kterou si s ním vždy spojovala. Ačkoliv byl jejich trenér přes bojové techniky, tak se nakonec stal i jejím milencem. Byla do něj zamilovaná čistou první láskou, ale pro něj nic neznamenala. Byla pouze dalším studentem, který jen potřeboval trochu motivace. Zavřela oči, když si vzpomněla na svou poslední zkoušku, kde měli splnit zakázku na život. Nakonec ji splnila, i když ne tak, jak znělo zadání. Na druhou stranu jí to povedlo uvědomit si, kým skutečně byla. Již dále nemohla předstírat, že byla nikdo. Byla Arya Stark ze Zimohradu.
Stále viděla jeho krásný obličej. Nehnul ani brvou, ačkoliv mu na krk mířila ostrou čepelí. Nyní jí došlo, že měl možná celkem spokojený výraz, když ji nechal odejít. Kvůli němu málem zemřela. Nehodlala se tím dále zabývat. Jaqen byl její minulostí a ona mířila kupředu do své budoucnosti. Nebo v to alespoň doufala. Kromě několika povolených dopisů nesměla se svou rodinou komunikovat, a tak vlastně ani nevěděla, jací teď po letech jsou. Sžírala jí šílená zvědavost. V tom okamžiku zalitovala, že si nevybrala cestu letadlem místo lodí.
Těch pár dní plavby nakonec uplynulo rychle. Čas od času byla samotným kapitánem pozvána na sklenku, partičku karet a nebo partii cyvasse. Byla za ta nabourání monotónosti vděčná. Neznala jeho důvody, avšak nezkoumala to. V zásadě jí to bylo jedno, dokud ji nějak neohrožoval, což neměl v úmyslu.
Vstoupila do přístavu, kde se to hemžilo lidmi čekajícími na odvoz, rodinu, známé či prostě jen tak okounějících. Nadechla se vzduchu nasyceného vůní moře a života, hodila si na záda svůj batoh s těmi pár věcmi, které vlastnila a propátrávala očima dav. U východu ji zarazila cedule s jejím jménem a neuměle vyvedeným vlkem pod ním. Zazubila se a zamířila k muži, který ji držel. Šla pomalým krokem a přemýšlela, kdo to asi je. Vzdáleně jí byl povědomý. Dorazila k němu a srdce jí vynechalo úder, než se opět rozeběhlo v šíleném tempu. Měl sice dlouhé vlasy a na tváři jednodenní strniště, ale bez nejmenší pochyby to byl Jory Cassel.
„Ahoj, Jory,“ vymáčkla ze sebe nakonec a zadívala se mu do očí. Muž na ni ohromeně zíral. Neviděl ji pět let. Pět dlouhých, mučivých let a nyní stála přímo před ním. Vždy věděl, že bude krásná, ale tohle předčilo jeho očekávání. Nasucho polkl.
„Aryo?“ přeptal se poněkud zmateně. Zvonivě se zasmála.
„Tváříš se, jako kdybys viděl ducha,“ pousmála se.
„Změnila ses,“ okomentoval naprosto zřejmé. Z jeho milé holčičky se stala nádherná žena. Malá, vyhublá housenka konečně dovršila svou proměnu v překrásného motýla.
„To se za pět let stane. Tak půjdeme nebo tu na mě budeš jenom zírat?“ přeptala se trochu kousavěji, než měla původně v úmyslu, ale nedokázala si pomoci. Cítila se pod jeho pohledem, jako kdyby tam stála nahá.
„Dnes máš rezervovaný hotel, letenky jsou zamluvené na zítra. V této době budu tvým osobním bodyguardem,“ pronesl strojeně. Arya měla pocit, že se jí ten muž vzdaluje. Její jedinou útěchou bylo, že jí nevykal. Alespoň malá vítězství, pomyslela si v duchu.
Cestou mezi nimi panovalo podivné ticho. Stejně tak, když ji doprovodil do hotelového pokoje, který byl malý, ale příjemně zařízený.
„Kde budeš spát?“ přeptala se udiveně. Jory kývnul hlavou směrem k velkému gauči uprostřed místnosti.
„Děláš si srandu, že jo?“
„Ne. Dostal jsem jasné instrukce a dost omezený rozpočet na tenhle výlet,“ přiznal bez mrknutí oka. Arya cítila, jak se v ní začíná hromadit vztek.
„V tom má prsty moje drahá tetička,“ procedila skrz zaťaté zuby.
„Myslím, že je to její poslední tečka, než budeš z jejího dosahu,“ vysvětlil.
„Omlouvám se za to.“
„Nemůžeš za to, vlče,“ ujistil ji, než si konečně sundal sako i kravatu. Arya ho pozorovala upřeným pohledem. „Tohle je lepší,“ povzdechl si s úlevou, když se konečně mohl volně nadechnout. Nesnášel kravaty. Arya se tiše zasmála. Střelil po ní nečitelným pohledem, který nedokázala rozluštit.
„Ten transparent jsi kreslil sám?“ změnila najednou téma, když na sobě až příliš intenzívně cítila jeho pohled. Pobaveně se ušklíbl tím způsobem, který si s ním spojovala.
„To Rickon. Trval na tom, že to připraví sám,“ vysvětlil.
„Škoda. Možná jsem si chtěla myslet, že ti na mně záleží na tolik, aby sis s tím dal práci,“ utahovala si z něj, dokud nespatřila, jak se jeho pobavený křivý úsměv změnil v podivně bolestný výraz. V duchu se profackovala za svou neomalenost. „Jdu si dát sprchu. Můžeš prosím objednat k večeři pizzu?“ Odpověděl jednoduchým přikývnutím.
Vrátila se ze sprchy s ještě vlhkými vlasy. Měla na sobě kraťasy a volné tričko, které jí bylo příliš velké. Najednou mu až bolestně připomněla tu nevinnou dívenku, kterou byla před všemi těmi lety, než se její svět zhroutil a obrátil vzhůru nohama. Plácla sebou naprosto nežensky na gauč, složila si nohy pod sebe a vzala si kousek sýrové pizzy, která byla na stolku před nimi.
„Ty si nedáš?“ divila si, jakmile spolkla první sousto. Věnoval jí ten křivý poloúsměv, než si vzal svůj kousek pizzy. „Už jsem se lekla, že se ti něco stalo,“ podotkla spokojeně. Snědli pizzu a spláchly to pár pivy, které objednal s pizzou. Arya se cítila, jako by se opět vrátila zpátky. Jako kdyby mezi nimi nezela propast uplynulých let.
Ležela s hlavou opřenou o opěradlo pohovky a sledovala svého společníka. Konečně vypadal uvolněný a víc sám sebou. Ve svých dvaceti už věděla, že ji už kdysi přitahoval a dle toho, jak jí i nyní při jeho pouhém úsměvu bušilo srdce, se na tom nic nezměnilo. Aryo Stark, jsi pěkně v hajzlu, pomyslela si.
„Oženil ses?“ přeptala se tiše. Jory se k ní otočil, aby jí viděl do obličeje. Její otázka ho zaskočila. V koutku své zvrhlé duše však doufal, že za její otázkou je i něco trochu víc, než jen obyčejná zvědavost.
„Nepotkal jsem tu pravou,“ poznamenal.
„Možná si ji jen nenašel,“ snažila se ho povzbudit.
„A možná našel,“ pronesl záhadně.
„To bys byl šťastný muž,“ pronesla bezbarvě. Její nálada najednou klesla pod bod mrazu. Nechtěla si připustit proč, byl přece její přítel, a tak mu chtěla přát to nejlepší. Jen to ze sebe nedokázala vymáčknout.
„A co ty, vlče?“ promluvil tiše.
„Měla jsem vztah, který mě málem zabil, ale už je konec. Jednou pro vždy jsme si to vyříkali,“ odpověděla bezbarvě, zatímco si ho prohlížela velkýma očima. Pousmál se jejímu popisu. Věděla, že netuší, že to myslela doslova a přála mu jeho sladkou nevědomost. Hodlala dát svému starému životu vale a začít žít znovu s čistým štítem.
Dopila poslední plechovku piva, odložila ji na stolek a dívala se na něj. Prohlížela si ho, hodnotila ho a užívala si, co vidí. Sice možná zestárl, ale kdo ne? Roky se všem počítají stejně nemilosrdně. Čas nikoho nešetří, i když dle jejího mínění, Jorymu stárnutí sluší. Měl trochu méně plné tváře, než jak si ho pamatovala z dřívějška. Vlasy nyní nosil o něco delší, než kdysi její otec. Měl je stažené gumičkou nahoře, aby mu nepadaly do očí, ale zbytek mu splýval volně pod ramena. Tak moc se lišil od mužů z Braavosu, že cítila, jak ji svrbí prsty. Zoufale toužila se ho dotknout, ale věděla, že na to nemá právo. Nakonec vzdala svůj vnitřní souboj a alespoň ho pevně objala kolem krku. Zabořila mu obličej do ramene a vdechovala jeho vůni. Jory byl nejdříve zaskočený jejím chováním, ale pak ji chlácholivě objal a držel ji u sebe, dokud se neodtáhla na délku paží, kterými ho stále objímala kolem krku. Hleděla mu do zelenohnědých očí, které nebyly ledové. Jeho obličej nebyl jen maskou bez jakékoliv emoce. Záviděla mu. Tak strašně mu záviděla, až jí ze sebe samé bylo zle.
„Myslíš, že se konečně zúčastníš lukostřeleckého turnaje?“ zeptal se poněkud zastřeným hlasem. To u ní vyloudilo upřímný záchvat smíchu.
„Bude se pořádat?“
„Co vím, tak vynechaný byl jen jednou,“ přiznal jí. Hleděl do jejích velkých, šedých očí. Toužil v nich vidět plamen vášně. Musel několikrát zamrkat, aby se přinutil vrátit do přítomnosti. I když to skutečně moc nepomohlo. Stále v náruči svíral ženu, ke které ho to i po těch letech nesnesitelně táhlo. Nebo spíš teď ho to k ní táhlo i po fyzické stránce a to byla nebezpečná kombinace.
„Aryo, nechci být hrubý, ale prosím můžeš mi už slézt z klína?“ přeptal se přiškrceně, jak si až příliš uvědomoval blízkost jejího štíhlého, pružného těla. Okamžitě ho pustila a vlezla si zpět na svou stranu gauče.
„Omlouvám se, chovala jsem se nepatřičně,“ odvětila okamžitě. Jory svého rozhodnutí ihned litoval, ale nehodlal ji nijak uvést do rozpaků, což by se jistě brzy povedlo, kdyby si ji ještě chvíli ponechal v náruči.
„Měla bys jít spát, vlče, ráno brzy vstáváme,“ připomněl jí nakonec. Ještě jednou se na něj zamyšleně zadívala, než přikývla.
„Dobrou,“ pronesla klidně, než se otočila a s pohupováním boků odešla do jediného pokoje. Jory za ní ještě dlouho hleděl, než se přinutil uložit se na gauči, který pro něj byl příliš krátký, než aby se na něm mohl pohodlně natáhnout.
Arya se celou noc neklidně převalovala. Pořád jí v mysli vyvstával obraz Joryho očí. Těch krásných, hřejivých očí, které byly tak nepodobné ledovým očím jistého Loraťana. Bylo pro ni vysvobození, když Jory zaklepal na dveře a ona mohla konečně vstát, obléct se, vzít si svůj batoh a nechat se odvézt na letiště.
Let trval jen pár hodin a Arya z nich několik málo dokázala i prospat s hlavou na Joryho rameni. Probudilo ji, když s ní jemně zatřásl.
„Za chvíli jsme na letišti, a pak už jen chvíle autem a jsi doma,“ ujistil ji s úsměvem. Arya přemýšlela, zda to opravdu bude její domov nebo jen místo, kde bude nějakou dobu přebývat, než zjistí, kam ji její cesta povede dál. Jediné co nechtěla, bylo vrátit se na Jih. S Jihem se pro ni pojilo příliš mnoho vzpomínek a málokteré byly dobré.
-xoOox-
Přijížděli na Zimohrad hlavní branou. Arya fascinovaně sledovala okolí a snažila se vybavit si, jak to tady vypadalo v době, kdy odsud odešla. Nakonec došla k názoru, že se toho sice změnilo dost, ale přece jako kdyby to stále bylo to stejné místo. Jako kdyby nikdy neodešla. Z myšlenek ji vytrhlo zastavení auta, když Jory parkoval před hlavním vchodem do sídla.
Arya vystoupila a nejistě přešlapovala na místě. Najednou se cítila odhalená, nejistá a nepatřičná. Zatoužila mít vedle sebe někoho blízkého, kdo by ji v jistém smyslu ukotvil na místě. Věděla, že v obličeji se jí nezračí žádná emoce, když upřeně zírala na vstupní dveře, které se najednou otevřely a objevili se v nich dvě postavy. Jedna vysoká, se širokými rameny a tváří zarostlou několikadenním strništěm. Druhá postava byla o něco menší, štíhlejší a po ramenou jí padala kaskáda ohnivě rusých vlasů. To nemohl být nikdo jiný, než její starší sestra, i když tím mužem si nebyla jistá, kdo to skutečně byl.
Nadechla se a s batohem přes jedno rameno se vydala směrem k místu, které kdysi bylo jejím domovem a ona doufala, že se i kdyby jen na chvíli, opět jejím domovem stane. Potřebovala místo, kde by si mohla vyléčit svou roztříštěnou duši. Klidná jako voda, vytanulo jí v mysli z ničeho nic. Pokračovala dál, až dokud nestála přímo před těmi dvěma.
„Vítám tě doma,“ pronesla kultivovaně její sestra s úsměvem přilepeným na krásném obličeji. V Arye se opět probudily staré křivdy z doby, kdy ještě byly děti. Vnitřně se obrnila, než přikývla a bez jakékoliv emoce se podívala na muže vedle její sestry. K jejímu překvapení měl známé oči i základní rysy tváře. Pak jí to secvaklo.
„Jone!“ vykřikla, než upustila batoh a skočila adoptivnímu sourozenci kolem krku. Nohama ho objala kolem boků, zatímco rukama ho držela kolem krku. Musel o několik kroků ustoupit, aby se i s ní v náruči nezhroutil na zem.
„Taky tě rád vidím!“ ujistil ji pobaveně, než ji k sobě přitiskl tak silně, jak si jen troufnul, aby jí neublížil. Ani jeden z nich si nevšiml rozpačitých pohledů od Sansy a Joryho. A pokud si jich přece jen všimli, bylo jim to jedno. Jon ji nakonec opatrně spustil na zem, než za Sansina popohánění oba zmizeli směrem k obývacímu pokoji, kde už na ně čekalo malé občerstvení v podobě různých sladkostí, čaje a kávy. Sansa jako vždy nic neopomněla a dostála povinnostem vzorné hostitelky.
Arya si nalila hrnek kávy a zůstala s ním stát. Nehodlala si hrát na pohodovou rodinku, kterou nikdy nebyli. A navíc věděla, že to Sanse půjde na nervy.
„Jakou jsi měla cestu?“ přeptala se Sansa s hranou starostlivostí.
„Celkem dobrou, díky,“ odpověděla suše, když si hlasitě usrkla ze svého hrnku kávy. Udělala to úmyslně. A dočkala se dalšího nesouhlasného pohledu od Sansy, která způsobně seděla na okraji pohovky s rovnými zády a rukama složenýma na klíně. Arya nikdy nepochopila, proč je její sestra tak posedlá tím, aby vše bylo dokonalé a hlavně aby se vše dělalo řádně. Tak trochu v tom poznávala jejich matku a práci jejich vychovatelky. V místnosti vládlo napjaté ticho.
„Jak dlouho hodláš zůstat, Aryo?“ ptala se dál Sansa. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak by měla pocit, že se ptá z čiré zvědavosti, ale v hlase své sestry cítila podivný podtón obav.
„Proč? Neboj, nehodlám tě sesadit z tvého trůnu korunní princezny,“ odmávla její obavy Arya, než dopila svou kávu a s hlasitým cinknutím položila hrnek na tác. Viděla, jak její sestra při těch slovech zbledla. Nic však neřekla, jen stiskla rty do tenké čárky.
„Omlouvám se, ale jsem utahaná, půjdu do svého starého pokoje,“ oznámila nakonec, než sebrala svůj batoh a zmizela z dusné atmosféry, která vládla v obývacím pokoji.
„Proč se alespoň nemůžeš tvářit, že ji ráda vidíš?“ ptal se zamyšleně Jon s pohledem upřeným na rusovlásku. Sansa po něm střelila nevěřícným pohledem modrých očí.
„Já? Slyšel jsi, jak se mnou mluvila? A podle tebe já jsem ta špatná?“ ptala se nevěřícně mladá žena.
„Možná kdyby ses nesnažila být tak moc dokonalá, tak by to bylo jednodušší. Ona ti nechce vzít tvé místo, ať už si o tom myslíš cokoliv. Prostě se jen chtěla vrátit domů, je tak moc těžké tomu uvěřit, San?“ snažil se jí to vysvětlit Jon. Sekla po něm nabroušeným pohledem. Jon v ní v ten okamžik viděl její matku Catelyn. Příliš jižanská, než aby skutečně pochopila, jaký je Sever, pomyslel si Jon smutně.
„Proč ji tak bráníš?“
„Protože nikdo jiný kromě tvého otce to nikdy nedělal. Ty jsi měla ostatní sourozence a matku. Ona měla jen mě a Neda,“ vpálil jí nakonec svůj poslední argument. Sansa na něj ohromeně hleděla.
„Říkáš hlouposti,“ usadila ho. Jon jen zavrtěl hlavou, až mu do čela spadla jedna neposedná kadeř.
„Ty sis to nikdy neuvědomila, ale tebe všichni hýčkali, jako princeznu. Arya nic z toho skutečně neměla. Možná je to dcera Catelyn, ale ona ji nikdy skutečně nepochopila. Snažila se z ní dostat to, čemu Eddard říkal vlčí krev. Mají to v sobě všichni Starkové. Někteří více, jiní méně. Ale tvá matka to nikdy nepochopila. Snažila se to z ní dostat. Aby mohla Arya dělat to, co ji baví, tak se musela potají krást z domu a lhát o tom, co dělá, všem kromě mně, Joryho a Neda. Víš, že tvá matka jí stejně jako ty dávala najevo, že není dost dobrá, protože se podobá Starkům a ne Tullyům, jako všichni ostatní sourozenci? A tys taky nebyla zrovna milá starší sestra. Pořád jsi jí ty i tvoje přítelkyně ubližovala ať už vědomě nebo ne. Vysmívali jste se jí a to jen proto, že podle vás nesplňovala nějaké ujeté nároky na údajnou krásu. Takový byl svět jejího dětství, tak si nehraj na neviňátko a neobviňuj ze všeho jen ji!“ rozčílil se Jon. Sansa na něj ohromeně hleděla. Takového ho nikdy neznala. Nikdy nezvýšil hlas. Nikdy, až do této chvíle. Chtěla něco říct, ale nedokázala se k tomu přimět. Jeho slova v ní zanechala ošklivou ránu. Nechtěla tomu věřit. Odmítala tomu věřit.
Arya se v noci vyplížila ze svého pokoje do toho, kde kdysi bydlel Jon. Překvapilo ji, že pode dveřmi bylo světlo. Nesměle zaklepala, než nakoukla dovnitř.
„Čekal jsem, zda přijdeš,“ přivítal ji Jon úsměvem.
„Jsem nervózní z toho zítřka. A mám pocit, že přijet sem nebyl dobrý nápad,“ vyjevila mu své obavy.
„Papíry už čekají jen na tvůj podpis. Lysa vše již podepsala a nechala poslat s právníky sem na Zimohrad. Je to už jen formalita, než budeš moci volně disponovat svým dědictvím. Není čeho se bát,“ snažil se ji utěšit, než jí podal pivo a nabídl místo k sezení. Arya se konečně cítila, jako kdyby byla skutečně doma.
„Díky.“
Povídali si o všem a o ničem. Tak jako kdysi. Bylo to příjemné, než se ozvalo zaklepání na Jonovy dveře.
„Dále,“ vyzval narušitele jejich oázy klidu. Ve dveřích se objevila ruka svírající lahev ginu, než se objevil i ten, kdo ji přinesl. Nebyl to nikdo jiný, než Jory.
„Doufám, že máš i tonic,“ ozvala se Arya, kterou nemohl ze svého místa ve dveřích vidět. Viděla, jak zaváhal.
„Pojď dál jsi-li přítel, odejdi jsi-li nepřítel,“ zadeklamoval Jon, což u mladé ženy vyvolalo záchvat upřímného smíchu. Jory s úsměvem vešel dál, zabouchl za sebou dveře a položil gin na stůl. Tonic neměl. Arya protáhla obličej.
„Vážně to budeme pít samotné?“ ozvala se otráveně.
„Srabe,“ ozval se Jon. Arya jen přimhouřila oči.
„Co tu děláte? Schováváte se před bouří?“
„Tak nějak,“ potvrdila mu s posmutnělým úsměvem.
Láhev mezi nimi kolovala už několikáté kolo. Všichni tři se dobře bavili. Smáli se hloupým vtipům i dvojsmyslným narážkám, kterými se častovali. Arya se po dlouhých letech cítila ve své kůži. Konečně si mohla vydechnout. Nemusela se hlídat, nemusela kalkulovat každý další budoucí krok, nemusela předstírat, že je někdo jiný. Nemusela být nikdo. Konečně mohla být Arya Stark ze Zimohradu.
Líně se protáhla, čímž na sebe přilákala pohled obou mužů. Volné tričko se jejím pohybem napjalo a pod ním vystoupil obrys kulatých ňader. Oba muži od ní nedokázali odtrhnout pohled.
„Co je?“ divila se jejich náhlému zmlknutí.
„Jsi nádherná,“ vysoukal ze sebe bez dechu Jory a Jon mu v duchu dával za pravdu, i když nahlas by to nikdy neřekl. Arya se po jeho tvrzení upřímně rozesmála. Nevěřila mu ani jediné slovo.
„Dala bych si horkou koupel,“ zatoužila najednou. Tím oba muže rozesmála.
„S tím kolik jsme toho vypili by to nebyl dobrý nápad,“ usadil ji Jory. Jako vždy zastával hlas logiky.
„Já vím, ale i tak po tom můžu toužit,“ zazubila se. „Asi bych měla jít spát,“ poznamenala, než se suverénně natáhla na Jonovu postel.
„Nechceš jít do svého pokoje?“ ptal se starostlivě Jory. Arya na něj vrhla otrávený pohled, než odpověděla.
„Ne.“ Jon se té krátké odpovědi zasmál.
„Měla bys jít spát k sobě. Alespoň pro dnešek, Arry,“ přiznal nakonec, protože si najednou nebyl tak moc jistý, jak by to asi dopadlo. Arya na něj udělala obrovské psí oči, ale on jen neoblomně vrtěl hlavou.
„Nechci, abys byla svědkem mé příšerné ranní kocoviny,“ snažil se jí dát nějaký pádný důvod.
„Hmm,“ odbroukla, než se rozmrzele zvedla a zamířila do svojí studené postele. Oba muži sebou trhli, když uslyšeli, jak za ní prudce bouchly dveře do jejího pokoje.
-xoOox-
Už byla na Zimohradu přes týden a její jediní společníci byli ti čtyřnozí a sem tam za ní přišel Jon nebo Jory. Sestra se jí naštěstí vyhýbala. Nevěděla, co přesně bude dělat, ale bylo jí jasné, že takhle to nepůjde na pořád. Cvičila a trénovala. Večer bývala dost unavená na to, aby upadla do hlubokého spánku. Dnes to ale nepůjde, večer bude nucena přestát společenskou konverzaci, falešné úsměvy a možná i tanec. Jen z té představy se jí dělalo nevolno, avšak Sansa měla vyjímečně na své straně i Jona, který tvrdil, že je to vhodná příležitost, jak dát najevo, že Starkové se opět vrací domů na Zimohrad. Po nedlouhé úvaze mu nakonec musela dát za pravdu, ale ani tak se jí to nelíbilo.
Pozorně si prohlížela dlouhé zelené šaty, které tu pro ni nechala Sansa. Její sestra dokonce i myslela na boty, protože vedle postele stály jednoduché černé sandály na podpatku. Šaty vypadaly taktéž jednoduše. Arya byla zvědavá, jak v nich asi bude vypadat. Jediné, co se Sanse nedalo upřít, byl smysl pro módu, to dokázala uznat i Arya.
Nervózně se usmála na vlastní odraz do zrcadla. Šaty jí padly, jako ulité. Na obou stranách měla rozparky asi do poloviny stehen. Díky tomu se sice mohla volně pohybovat, ale zároveň při každém pohybu odhalila nohu ve vysokých podpatcích. Záda šatů byla krom překřížených špagetových ramínek volná. Když se Arya dokázala oprostit od toho, že je to ona, tak uznávala, že ty šaty jsou skvěle jednoduché. Taková perfektní volba pro tento večírek. Věděla, že bude muset Sanse poděkovat. Sčesala si vlasy hladce dozadu, smotala je do drdolu a zajistila ozdobnou sponou pod drdolem. Pak už zbývalo jen nazout boty a nalíčit se. Nehty si naštěstí nalakovala už během dne, takže v tomhle ohledu bylo o starost méně. Podívala se na své skromné zásoby zkrášlovacích prostředků. Na ženu toho nebylo zrovna mnoho, ale ona se nikdy pořádně nelíčila. V Braavosu k tomu byla příležitost jen málokdy. Nanesla si do bronzova laděné oční stíny, trochu zdravíčka na tváře, pak neodolala a nanesla si spodní linku v zelené barvě. Vše dokončila řasenka.
Opatrně vklouzla do sálu a zamíchala se mezi pár již přítomných hostů. Usmívala se, vhodně konverzovala a čas od času se napila či uzobla z přítomného občerstvení. Přemýšlela, kde asi je její drahá sestra nebo alespoň Jon. Cítila se tu, jako ryba plavající mezi hejnem žraloků, kteří jen čekají na nějaký její chybný krok, aby ji mohli rozcupovat na malé kousky. Stála v rohu za rozrostlým ibiškem, kde věděla, že ji ze sálu nebude tak snadné zahlédnout.
Ucítila na rameni něčí dotek a málem vyletěla z kůže. Prudce se otočila a ohromeně si prohlížela muže před sebou. Zavřela pusu a snažila se odvrátit od něj pohled, ale nějak moc jí to nešlo.
Rty jí vykroužily nehlasné wow. Ten chlap byl úžasný. Arya měla pocit, že se jí v břiše třepetají motýli. Tisíce a tisíce motýlů.
„Schováváš se?“ zeptal se s pobavením. Arya se okamžitě narovnala do své plné výšky a bojovně vystrčila bradu.
„Máš mě snad dovést do sálu a hodit těm žralokům?“ přeptala se pobaveně. Jory jen zavrtěl hlavou.
„Nejsem ve službě, jsem tu jako Jonův host,“ přiznal s tím svým pokřiveným úsměvem, u kterého se Arye málem podlomila kolena. Stál u ní tak blízko, že cítila, jak voní směsí mýdla, čistého prádla a něčeho kořeněného.
Nejraději by si ji k sobě přitisknul a políbil. Kéž by dokázal alespoň na okamžik vytěsnit ty nepatřičné myšlenky z hlavy, ale nedokázal to. Nijak tomu nepomáhal ani fakt, že měla na sobě krásné saténové šaty a viditelně jí bylo chladno. Donutil se pohlédnout jí do tváře. Hleděla na něj těma svýma stříbřitě šedýma očima, jako kdyby ho vyzývala.
„Zabírám si jeden tanec,“ řekl nakonec.
„Beru tě za slovo, snad ti nepošlapu boty. Nejsem zrovna kdo ví jak dobrá tanečnice,“ zasmála se.
„Pojď, brzy bude čas na přípitek a oficiální začátek party. Myslím, že bys měla být po boku Sansy a Jona,“ přiznal důvod proč ji vyhledal.
„Já vím, chtěla jsem být jen chvíli sama, ale i tak jsi mě tu našel,“ přiznala bez mrknutí oka s jemným náznakem úsměvu. Nabídl jí rámě, kterého se s radostí chopila. Cítila pod prsty pevné svaly jeho předloktí. Ten pocit se jí líbil.
Přestála přípitek na počest svého návratu a toho, že Starkové opět začínají novou éru na Zimohradu. Na tváři měla úsměv, který však tak úplně nedosahoval k jejím očím. Nikdo si toho nevšiml. Byla dobrá v tom, co její tvář prozrazovala. Alespoň většinou. Zatančila si pod vedením Jona několik pomalých tanců. Bylo jí příjemně. V jeho společnosti se dokázala uvolnit a být alespoň trochu skutečnou Aryou, která se nemusela rvát o každý kousek něčeho, co chtěla.
„Sluší ti to. Myslím, že bych tě v šatech rád vídal častěji,“ dobíral si ji Jon. Arya po něm sekla znechuceným pohledem, než jí na tváři vykvetl pobavený úsměv.
„Ty podpatky mě zničej,“ odpověděla nakonec. Jon se upřímně zasmál, než ji provedl otočkou po parketu.
„Ale konečně mi vidíš do očí,“ poukázal na zjevný fakt, že konečně nemusela zaklánět hlavu, aby mu viděla do obličeje. Arya se na něj zašklebila. V očích měla jasně napsáno, že tohle mu ještě někdy vrátí. Najednou ji Jon předal jinému tanečníkovi. Arya se s lítostí pustila svého adoptivního bratra a zcela automaticky zaujala taneční postoj s dalším partnerem, než zvedla hlavu a zjistila, že se dívá do zelenohnědých očí svého spojence z dětství.
„Říkal jsem, že si zabírám tanec,“ pronesl s úsměvem, který mu dosáhl k očím. Arya mu ho zcela automaticky oplatila.
„A já doufám, že ti vážně nepošlapu boty,“ odbroukla.
„Tak na to půjdeme pomalu,“ pronesl vážně a díval se jí do očí. Arya se podvolila jeho tlaku a nechala se přitisknout blíže k jeho tělu. Na bedrech až příliš jasně cítila jeho ruku. Najednou zatoužila, aby byli někde sami bez lidí a všech těch zvědavých pohledů. Koutkem oka zahlédla nesouhlasný pohled Sansy. Pro jednou si z toho však nic nedělala. V Joryho náruči se cítila bezpečně. Nakonec se však musela od Joryho odtrhnout. Věnoval jí úklonu a políbil ji na hřbet ruky. Jeho rty na její kůži jí poslaly skoro až elektrické zajiskření do celého těla. V hrdle se jí zadrhl dech. Vzpamatovala se natolik, aby mu odpověděla pukrletem.
Po zbytek večera korzovala mezi lidmi, střídmě usrkávala víno a čas od času se zapojovala do probíhající konverzace. Posměšně si pomyslela, že její sestřička z ní musí mít radost, že se chová tak, jak má. Rozčilovalo ji však, jak se Petyr Baelish drží vždy nedaleko její sestry. Neměla toho muže nikdy ráda a jeho přítomnost tady v domě, kde vyrostla, se jí nezamlouvala. Neřekla však ani slovo. A to dokonce ani ve chvíli, kdy Baelish její sestru ochranitelsky objal kolem ramen a odváděl ji stranou.
„Ještě to není oficiální, ale brzy oznámí zasnoubení,“ ozvalo se jí u ucha. Otočila se s nefalšovaným překvapením vepsaným ve tváři.
„Cože?!“ vyhrkla nevěřícně.
„Slyšela jsi dobře. Brzy budou chtít oficiálně oznámit zasnoubení. Petyr se ji chystá brzy požádat.“
„Je úplně pitomá?“ Jon jen zavrtěl hlavou.
„Tys byla poslaná do školy v Braavosu, ale ona zůstala v Králově přístavišti a tam na ni dohlížel hlavně Petyr, který tam má své obchodní záležitosti. Původně jsem si myslel, že to bylo jen přátelství, ale ona tvrdí, že ho miluje a za hodně mu vděčí,“ vysvětlil jí Jon s pokrčením ramen.
„Asi budu zvracet,“ podotkla zhnuseně Arya. „Omlouvám se, ale po tomhle už tady fakt být nemůžu. Snad si alespoň ty i Jory užijete dnešní večer,“ pronesla kysele.
„Jory?“
„Jo, viděla jsem ho stát stranou v obležení místních dam,“ odvrkla kysele. Nevšimla si ohromeného výrazu svého adoptivního sourozence, když mu došel význam jejích slov.
„Žárlíš,“ pronesl se smíchem k jejím zádům. Arya se však ani neobtěžovala ohlédnout. Po tom, co se dozvěděla o Baelishovi a Sanse, tak zatoužila zalézt někam hodně hluboko pod zem.
-xoOox-
S úlevou se vyzula z podpatkových sandálů a shodila ze sebe šaty, co měla na party. Nedalo jí to a pověsila je do skříně, aby se zbytečně nemačkaly. Nakonec se vysoukala i z tang, co měla na sobě, zahalila se do krátkého saténového župánku, co jí sahal do půli stehen. Byla to její jediná, skutečně luxusní věc, kterou si pořídila sama za těžce vydělané peníze ještě v Braavosu. Nazula si domácí pantofle a opatrně se plížila domem do jedné z nejstarších částí domu, kde byly staré lázně, které stále sloužily svému účelu. V dnešní době, kdy horká voda byla běžnou součástí v každé koupelně, je už však nevyužíval skoro nikdo.
Opatrně nakoukla dovnitř. Nikdo tam nebyl. Rozsvítila tlumené osvětlení, které tu nechal nainstalovat už její dědeček, než zamířila k nejbližšímu bazénku s úžasně teplou vodou přímo z pramenů vyvěrajících pod Zimohradem. Župánek nechala položený kus vedle, kam si položila i ručník a se slastným zasyknutím se nechala až po krk obklopit horkou vodou. Seděla na jedné z mnoha kamenných lavic, které se nacházely v každém z několika bazénků. Hlavu měla opřenou o hladké kameny okraje.
Nechala svou mysl bloudit. Nemyslela na nic konkrétního, prostě se jen nechala konejšit horkou vodou. Bylo to tak strašně příjemné. Tohle byla pro mladou ženu pravá tvář Severu. I v létě chladivý vzduch, zatímco pod povrchem se ukrývalo vlídné teplo. Takový byli i Seveřené. Na povrchu dost často drsní a nevlídní, ale uvnitř byla ukrytá vřelost a dobrota. Jen málokdo se ji obtěžoval odkrýt.
Před očima jí najednou vyvstal obrázek Joryho, když jí políbením ruky děkoval za tanec. Přemýšlela, co přesně v jeho očích viděla, ale nedokázala to přesně pojmenovat. Vzpomněla si na ten pocit, když se jeho rty dotkly její kůže a jedna její ruka jí samovolně sjela přes ňadra na břicho, než nakonec zakotvila mezi jejími stehny. Jemně kroužila prsty okolo klitorisu. Dráždila se a schválně nepřidávala tlak. Užívala si slast, která se jí pomalu budovala v podbřišku. Stále v duchu viděla Joryho tvář a přiznávala si, že pro toho muže měla vždy jakousi podivnou slabost. Druhou rukou si tiskla jedno ňadro a plně se oddala své fantazii o muži, který ji k sobě přitahoval, jako k sobě láká světlo plamene můru. Byla tak zabrána do laskání sama sebe, že si ani nevšimla, že někdo tiše vstoupil do místnosti. V okamžiku, kdy se u ní zastavily kroky, tak poněkud zpanikařila. Okamžitě zašátrala rukou tam, kde nechala ručník, ale nenahmatala nic kromě hebké látky. Staré zvyky umírají jen pomalu. Cítila, že je v obličeji rudá, ale i tak se přinutila přejet pohledem od naleštěných společenských bot, přes kalhoty s nažehlenými puky, sněhobílou košili až k hnědozeleným očím, o kterých ještě před pár okamžiky snila, když masturbovala.
Otočila se tak, aby se celým předkem těla tiskla ke stěně bazénku.
„Děje se něco?“ přeptala se otráveně. Jory jen zavrtěl hlavou.
„Vše je v pořádku, teda až na to, že jsem se tu chtěl schovat před dotěrným hejnem slípek, co mi celý večer nedávají pokoj,“ prohlásil otráveně, než odvrátil pohled od její nejen horkem zarudlé tváře. Přišla mu nádherná. Nádherná a zoufale nedostupná.
„Tak pojď do vody, ale nejdřív zamkni dveře,“ zazubila se na něj s větší dávkou odvahy, než jakou skutečně cítila.
Jory cítil, jak se mu při těch slovech krev přemístila do jižněji položených míst, než kde byl jeho mozek. Sundal si kravatu, navlékl ji na kliku, než dveře zase zavřel a pro jistotu ještě zamknul. Nechtěl, aby je někdo vyrušil, i kdyby celý Zimohrad hořel. Bylo mu jasné, že její pozvánka byla přátelského ražení, ale nedokázal si pomoci. Té mladé dívce, kterou kdysi byla by odolat dokázal, ale téhle ženě, která s ním tančila a zadrhl se jí dech, když ji políbil na hřbet ruky, té odolat nedokázal. A ani nechtěl. Alespoň natolik byl k sobě upřímný.
Otočil se k ní zády a pomalu se vysvlékal ze svého oblečení. Arya fascinovaně sledovala, jak se mu na zádech i ramenou napínají svaly. Nevědomky si olízla rty, když spatřila jeho svalnaté nohy a pevný zadek. Stále k ní byl otočený zády a měl na sobě boxerky. Všeho ostatního oblečení se už zbavil. Ohlédl se přes rameno a uviděl, že si ho ta malá potvora nepokrytě prohlíží.
„Budeš se snad koupat v trenkách?“ přeptala se ho s vyzývavým úsměvem a mnohem větším sebevědomím, než jaké skutečně cítila.
„Otoč se, prosím,“ požádal. Poslechla ho, takže měl čas urychleně odhodit i poslední kousek oblečení a rychle vklouznout do stejného bazénku, kde byla i Arya.
„Už se můžu podívat?“
„Ano,“ ozvalo se těsně za ní. Překvapeně se otočila. Nebyl od ní ani na délku paže. Tak blízko a přece tak daleko, pomyslela si posmutněle.
Konečky prstů ji svrběly, jak se ho toužila dotýkat. Chtěla cítit pod prsty jeho pevné svaly, tentokrát však bez bariéry v podobě oblečení.
„Už tě nebavilo obletování vdavekchtivých dam?“ vyhrkla nakonec, zatímco pečlivě studovala jeho obličej, aby jí neušla žádná jeho reakce. Jory se však zatvářil znechuceně a zamračil se.
„O žádnou z nich nemám zájem. Té, které patří moje srdce, nesahají ani po kotníky,“ přiznal konečně s očima zabodnutýma do jejích. Arya nejdříve zajásala, poté však ucítila dutou prázdnotu a uvnitř hrudi se jí něco sevřelo.
„A prozradíš mi konečně, která je ta šťastná?“ přeptala se na oko lhostejně. Jory se na ni zazubil.
„Kéž by to bylo tak snadné,“ přiznal s povzdechem. Arya se zamračila.
„Co je k čertu tak těžkého na tom říct mi, která žena tě tak uchvátila?“ čílila se mladá žena. Jory ji pocákal vodou. Z toho, jak pečlivě se hlídala, mu bylo jasné, že se jí ta myšlenka nelíbí.
„Pojď sem,“ pozval ji nataženou paží blíž k sobě. Arya zdráhavě poslechla. Rychle se k ní sklonil a cudně ji políbil na rty. Chvíli mu těkala očima po obličeji, než mu přitiskla rty na ústa. Hladově ho líbala. Jemně mu vklouzla do úst, kde si pohrávala s jeho jazykem. Cítila, jak ji k sobě tisknul. Pod rukama měla Joryho pevná ramena. Nehty mu jemně přejížděla po hrudi, ramenech, zádech i krku. Prostě kamkoliv, kam na něj dosáhla. Sjel jí ústy na krk, kde ji líbal i pokoušel zuby. Arya s povzdechem zaklonila hlavu, aby měl lepší přístup k jejímu hrdlu. Zamotala mu prsty do dlouhých vlasů. Nakonec se od ní odtrhnul a zadíval se jí do touhou rozzářených očí.
„Ty jsi ta jediná, kterou jsem kdy chtěl. Jenže ti nemůžu nabídnout to, co si zasloužíš. Díky, že jsi mi dovolila ochutnat tvá ústa. Díky, že jsi mě nechala tě držet v náruči,“ mumlal jí do vlasů, když si ji k sobě pevně přitiskl.
Arya se opájela jeho blízkostí. Nakonec ji však do jeho blízkostí omámené mysli pronikla jeho slova. Odtáhla se natolik, aby mu viděla do tváře. Nohy mu obtočila kolem pasu a pohodlně se tak usadila na jeho klíně. Dávala si však pozor, aby se nedotýkala jeho slabin.
„Jory?“ vydechla opatrně. Místo odpovědi ji jemně políbil na čelo. „Nedovolím ti to. Nenechám tě odejít ze svého života. Prožila jsem spoustu zlého i ještě horšího a ty nemáš právo rozhodovat o tom, co si zasloužím a co ne,“ varovala ho. Chtěl něco říct, ale přitiskla mu prst na ústa, a tak poslušně zmlknul. „Víš, co mě ale všechny ty roky drželo při smyslech? Vzpomínka na tebe, Jona a mého otce. Ale hlavně na tebe. Víš, že jsem do tebe byla v dětství platonicky zamilovaná?“ usmála se na něj. Jory na ni udiveně vykulil oči. Stále však mlčel. „Kdybych byla jen obyčejná Arya Snow, tak by tě nezastavil ani náš věkový rozdíl, že ne?“ ptala se, i když odpověď již znala. Chtěla to však slyšet přímo z jeho úst. Sledovala každé hnutí v jeho obličeji, když pátrala po lži, která však nepřišla.
„Ne,“ potvrdil jí. Arya si smutně povzdechla.
Jory cítil, jako by uvnitř něj něco zemřelo. Měl tu ženu doslova v náruči a přece pro něj byla nedosažitelná. Dělila je ona pověstná propast jejich postavení ve společnosti. Opřel si čelo o její, zatímco ji velkýma rukama držel pevně v pase, aby od něj nemohla utéct. Na druhou stranu se nemohla ani přiblížit. Tak blízko a přece tak daleko.
„Kéž bych se narodil, jako někdo jiný,“ povzdechl si. Aryu zabolelo u srdce, když slyšela v jeho hlase tu hořkost.
„Ne! Nevěřím v to. Nevěřím v pitomé sociální třídy, tak jako v ně nevěřil ani můj otec,“ promluvila s upřímností sobě vlastní. Vložila do svého hlasu sílu své víry v jejich společnou budoucnost. Tu si nehodlala nechat ukrást. Ne teď, když si konečně uvědomila, že tenhle muž je přesně to, co od života chtěla nejvíc.
„Nevíš o čem mluvíš, lásko,“ chladil její rozhořčení. Trhla hlavou dozadu a ostře se na něj dívala očima, jejichž barva nyní ze všeho nejvíc připomínala roztavené stříbro.
„Tak mi to řekni!“ čertila se s bojovně vystrčenou bradou.
Jory se zhluboka nadechl, aby dokázal sebrat odvahu na to jí odpovědět. Mladá žena v jeho náruči už si začínala myslet, že jí neodpoví, když promluvil.
„Nehodlám ti zničit život. Máš vyhlídky na dobrý sňatek a spokojený život po boku někoho, kdo tě bude hoden víc, než já. Možná jsem býval cosi, jako společník a k tomu ještě šéf bezpečnosti, ale ty doby jsou pryč a ani tehdy bych se neodvážil tvého otce požádat o povolení se ti dvořit. Zasloužíš si mnohem víc, než co bych ti kdy mohl dát, Aryo,“ řekl upřímně. Arya v jeho očích spatřila hluboký smutek nad tím, co pronesl. Položila mu ruku na tvář a on naklonil hlavu stejně, jako to dělají i kočky.
„Nikdo nemá právo rozhodovat o druhých, Jory Cassele,“ odpověděla. „Co si skutečně přeješ, Jory?“ ptala se měkce. Jory prudce otevřel oči. Zabodával se do ní očima, jako by se snažil si do paměti uložit každičký její výraz i rys obličeje, každé hnutí svalu v její tváři, aby nikdy nezapomněl. „Pověz mi to. Beze strachu a předsudků. Co je to, co si nejvíc přeješ. Ne to, co si myslíš, že máš chtít, ale to, jak to cítíš tady,“ pronesla tiše, zatímco mu ruku zlehounka položila na hrudník přímo nad jeho bijící srdce.
„Nemůžu,“ zašeptal skoro zlomeně.
„Ano, můžeš. Prostě odpověz, Jory. Prokaž mi tu laskavost a buď upřímný.“ Smutek v jeho očích byl téměř hmatatelný. Viděla, jak sám se sebou svádí bitvu o to, co je dle něj správné a o to, co by sám doopravdy chtěl. Věděla, že je to od ní svým způsobem kruté, ale potřebovala to od něj slyšet. Ať už jí odpoví cokoliv, tak věděla, že ji to posune dál.
„Nechci vidět, jak si najdeš muže a založíš s ním rodinu. Nechci, aby se tě kdokoliv jiný dotýkal. Nechci, aby ses usmívala na někoho jiného, než jsem já,“ řekl, než stiskl rty do tenké čárky.
„Řekl jsi, co nechceš, ale já se ptala, co chceš,“ upozornila ho jemně. Cítila, jak stisk jeho rukou na jejím pase zesílil. Nyní to bylo skoro bolestivé. Nedala na sobě nic znát. Tohle bylo nic v porovnání s tím, co už zažila. Navíc věděla, že Jory by jí schválně nikdy neublížil.
„Vím, že to není správné vzhledem k tomu, co vše nás od sebe dělí, ale chtěl bych tě vidět s tváří zčervenalou od milování. Chtěl bych, aby ses na mě dívala tak, jako se díváš nyní. Chtěl bych, abys nebyla Arya Stark,“ zachraplal.
„A kým bys chtěl, abych byla?“ přeptala se netečně.
„Arya Cassel,“ zašeptal tak, že kdyby chtěla, mohla by předstírat, že ho neslyšela. Jeho prohlášení ji naprosto odzbrojilo.
„Chci a vždycky jsem chtěl to, aby ses mohla stát Aryou Cassel. Mojí přítelkyní, milenkou, manželkou a možná jednou i matkou mých dětí,“ chraplal dál, zatímco se jí jeho prsty bořily do zad v místech, kde ji držel. Věděla, že zítra bude mít modřiny, bylo jí to však jedno. Momentálně ji zaplavila vlna endorfinů. Cítila jeho zranitelnost stejně, jako žralok cítí krev. Jenže ona nebyla žralok, nehodlala na něj zaútočit a roztrhat ho na kousky.
„Tak pojď. Půjdeme třeba teď hned do Božího háje a před očima našich starých bohů složíme manželskou přísahu,“ řekla naprosto upřímně. Nedělala si z něj legraci, skutečně to tak cítila.
Věnoval jí ten svůj pokřivený úsměv, který se jí vždy tak líbil. Jenže tentokrát byl ten úsměv naplněný smutkem.
„Děláš mi to těžší, než to je.“ Arya se zamračila. Byla zmatená.
„Jory,“ zašeptala něžně. „Myslím to vážně. Na ničem z toho mi nezáleží, chci být s tebou,“ ujišťovala ho, než se naklonila kupředu a začala ho líbat na krk.
„Aryo,“ vydechl, než si dovolil zapomenout na to všechno, co mu ještě před pár okamžiky běželo hlavou.
Cítila, jak jeho ruce kloužou po jejích bocích vzhůru, až dokud palci nepřejel přes obliny ňader a růžové bradavky. Okamžitě se prohnula v zádech a nechala hlavu padnout dozadu. Rukama se držela jeho ramen. Cítila jeho horká ústa na krku, rameni, klíční kosti až se nakonec hladově přisály k jedné její bradavce. Laskal ji jazykem, pokoušel zuby a jemně sál. Sledoval každou její reakci. Nechal se navádět jejím zrychleným dechem a tichounkými steny, které jí unikaly z hrdla. Měl pocit, že se zblázní. O tomhle za osamělých nocí ve své studené posteli snil. A nyní se jeho sny zhmotnily a seděly mu v klíně.
„Aryo, Aryo, Aryo,“ mumlal do horké kůže jejího hrdla, jako kdyby její jméno bylo zaklínadlem. Drobnýma rukama ho chytila za obličej a přitáhla si ho vzhůru, aby ho mohla políbit. Přitiskla se k jeho ústům a přejížděla mu špičkou jazyka po plnějším spodním rtu. Trvalo jen chvilku, než jí vyhověl a pootevřel ústa. Okamžitě toho využila a vklouzla mu do nich jazykem. Zatímco se mazlila s jeho ústy i jazykem, tak nechala své ruce, aby mu zajely do nyní vlhkých vlasů. Přitáhla se k němu blíž, dokud se prsy nepřimáčkla k jeho hrudi. Cítila jeho hrubé chloupky na jemné kůži svých prsou. Bylo to zvláštní a vzrušující. Pro ni to byl zcela nový pocit. Nikdy neměla muže, který by měl zarostlou hruď. V Braavosu se to považovalo za nepříliš atraktivní rys, a tak se tamější mužská populace chloupků na hrudi zbavovala. Arya toho nyní litovala. Líbilo se jí to. Na podbřišku cítila přitisknuté jeho tvrdé mužství.
Velkýma prací zhrublýma rukama jí sjel přes záda na zadeček, zatímco se oddával jejich vášnivému polibku. Zuby jí stiskl spodní ret a jemně za něj potáhl. Spokojeně zavrněla a přitiskla se k němu snad ještě těsněji, než ho opětovně líbala s onou neuhasitelnou vášní, která se v ní skrývala, a kterou přiživoval každičký jeho dotek či polibek. Pevně tiskl její půlky, než se odtrhl od jejích úst a vážně se jí zadíval do očí. Arya viděla, jak mu v jinak hnědých očích vystoupily zelené flíčky, které se normálně v hnědi jeho duhovek skoro ztrácely. Položila mu ruce na ramena. Využila to, jako oporu a nadzvedla se natolik, že pokud by chtěl, mohl do ní vklouznout. Věděl, že tohle je naposledy, kdy ji od sebe může odstrčit. Pokud udělá ten poslední krok, tak již nebude cesty zpátky. Ani pro jednoho z nich. Jory si byl vědom toho, že pokud to udělá, tak ji nebude schopen nechat odejít ze svého života. Nikdy.
Díval se jí do touhou zářících očí, obličeje zčervenalého touhou, laskáním i horkou vodou v lázni. Rty měla naběhlé od jejich nesčetných polibků. Byla prostě nádherná. Usmála se na něj a to byla poslední kapka, než jeho pomyslný pohár sebeovládání přetekl. Bohové, pomozte mi, pomyslel si ještě, než se špičkou žaludu dotknul jejího ženství. Byla to jeho poslední souvislá myšlenka, než ji skoro až k zbláznění pomalu nechával sklouznout na svůj tvrdý penis. Arya vzrušeně zalapala po dechu, když cítila, jak ji napíná a pomaličku vyplňuje. Ten pocit byl nepopsatelně úžasný. Konečně byl celý uvnitř jejího těla. Ztěžka oddechoval. Arya cítila, jak se mu napínají svaly a spatřila, jak mu na straně krku vyskočila žíla. Sklonila se a kousla ho do toho místa. Bylo to dost silně na to, aby to cítila, ale ne dost silně, aby po jejím kousnutí zůstaly stopy.
Chtěl se s ní milovat pomalu, ale zdálo se, že jeho společnice na to má jiný názor. I Jorymu již bylo jasné, že jejich první milování nebude sladce nevinné a něžné, jak si kdysi dávno představoval. V klíně mu seděla vášnivá žena ne nevinné děvčátko. A on za to byl rád. Když konečně popadl dech, tak ji začal nadzvedávat dokud z ní skoro úplně nevyklouzl a zase spokojeně zajel zpět hluboko do jejího těla. Několikrát to zopakoval, ale Arya se začala nespokojeně vrtět. Tázavě na ni pozvedl obočí. Usmála se na něj, jako malá čarodějka.
„Rychleji,“ vydechla. Jory jí okamžitě vyhověl. Začal do ní přirážet rychleji a tvrději, zatímco ona mu pomáhala tím, že se přizvedávala za oporu jeho širokých, pevných ramen. Jejich tempo nabíralo na zběsilosti, jak z nových milenců konečně opadávaly i ty poslední zábrany. Jejich polibky se proměnily v souboje o nadvládu nad tím druhým. Arya cítila, že je blízko, a tak sklouzla jednou rukou mezi jejich těla a dopomohla si několika rychlými tahy přes její naběhlý klitoris. Hlasitě vykřikla, když do ní přirazil silně až po kořen zrovna v okamžiku, kdy se přes ni přelila vlna orgasmu. Nehty mu zaryla silně do ramene. Cítila, jak se kolem něj její tělo stahuje v orgasmické křeči. Tak silný orgasmus ještě nikdy nezažila. Kdyby neseděla, tak si byla jistá, že by se jí podlomila kolena. Jory sledoval, jak pomalinku doznívá její orgasmus, zatímco on do ní dál nemilosrdně přirážel. I kdyby chtěl, tak se nemohl zastavit. Cítil, jak se mu napjala varlata a pokusil se z ní vyklouznout, ale ona mu to nedovolila. Pevně ho tiskla nohama v pase. Byl v pasti upletené z jejího těla.
„Aryo!“ vykřiknul nakonec skrz zaťaté zuby, když ho dohnal jeho vlastní orgasmus. Cítila, jak v ní sebou několikrát trhnul a naplnil ji horkým semenem. Cítila, jak každý výtrysk jeho spermatu narazil do stěny její ztýrané kundičky. Její tělo ho v odpověď na jeho orgasmus ještě párkrát sevřelo.
Vyčerpaně se mu stulila do náruče. Obličej mu zavrtala do ohbí krku, kde vdechovala jeho osobitou vůni, která ji konejšila. Cítila, jak jí prsty lenivě přejíždí po zádech a do vlasů jí tiskne polibky. Nemluvili. Prostě si jen užívali blízkost toho druhého po prožitém milování. Prsty jedné ruky se probírala chloupky na jeho pevné hrudi. Nakonec ucítila, jak z ní jeho nyní měkké mužství vyklouzlo a zklamaně si povzdechla. Najednou ucítila, jak se napjal, když mu došly možné následky toho, co před pár okamžiky dělali.
„U všech bohů,“ zaúpěl zoufale. Arya se okamžitě narovnala, aby mu viděla do obličeje. Prohlížela si jeho poplašený výraz, než se z ní začal drát pobavený smích, který nedokázala zdusit. Při pohledu na jeho tvář se prostě nedokázala ubránit.
„Musíme k maestrovi, aby ti dal léky, hned,“ prohlásil s tím stále tak zoufalým pohledem. Na nic nečekal, postavil se a oba je vytáhl z lázně na kamennou podlahu. Arya ležela na vyhřáté podlaze a pořád se chichotala, zatímco sledovala, jak se snaží obléct si kalhoty na mokré tělo, což se mu samozřejmě nedařilo.
„Oblékni se. Honem, musíme si pospíšit!“ urgoval ji. Arya se nakonec přestala smát, když si uvědomila, že jeho panika není hraná. Opravdu cítil zoufalství. Postavila se a šla k němu, aby ho uklidnila. Objala ho kolem pasu s tváří položenou na jeho širokých zádech.
„To je dobrý, Jory. Uklidni se,“ zaříkávala ho, jako by byl vyděšený kůň. Jory zaúpěl.
„Ne, Aryo, já...já chtěl, ale tys mi to nedovolila. Musíme jít. Musí ti dát léky, aby to bylo v pořádku. Ty to asi nechápeš!“ vykřiknul, jak začínal ztrácet svou příčetnost. Obešla ho, aby mu viděla do obličeje.
„Chápu to. Všechno chápu, ale ty se teď uklidni. Beru antikoncepci, Jory, rozumíš? Antikoncepci,“ pokusila se ho uklidnit, i když její hlas nezněl tak pevně, jak to původně zamýšlela. Uviděla, jak se okamžitě uklidnil, když do jeho zpanikařené mysli pronikla její slova.
„Díky bohům,“ oddechl si nakonec.
„Jsem ráda, že se ti ulevilo,“ pronesla kysele, odstoupila od něj a zabalila se do svého hedvábného županku.
„Špatně jsi to pochopila. Aryo, počkej!“ zavolal za ní zrovna v okamžiku, kdy se jí konečně podařilo odemknout dveře.
„Co ještě chceš? Nabídla jsem ti všechno, Jory, ale ty…“
„Já tě miluju,“ dořekl za ni tiše. Sledoval jako ve zpomaleném záběru, jak se k němu otočila s očima do široka rozevřenýma úžasem i překvapením. Nedokázala mu odpovědět. Jeho slova ji zasáhla hluboko v duši, nejraději by mu řekla, že i ona jeho, ale nedokázala ze sebe ta slova vypravit. Nikdy předtím je nevyřkla.
„Já…“ zakoktala se, než zmlkla, jak jí na rty přiložil jeden dlouhý prst.
„Nemusíš mi odpovídat, ale chtěl jsem, abys to věděla,“ ujistil ji, než ji políbil na čelo. Vzal ji za ruku a odváděl ji starými chodbami k jejímu pokoji. Trefil by tam i poslepu.
„Dobrou noc, maličká,“ popřál jí, než si na sebe hodil košili a zapnul ji, aby byl v jakéms takéms přijatelném stavu na cestu domů.
-xoOox-
K nelibosti Aryi se stýkali tajně. Nesčetněkrát se milovali, procházeli se ruku v ruce po pozemcích kolem Zimohradu a povídali si. Kdyby se Jory stále nesnažil, aby je neviděl nikdo z její rodiny, tak by v jejím světě nebyl žádný mráček. Ale ta hra na schovávanou se jí nelíbila. Nakonec tahle podivná tajná idylka vydržela jen několik málo týdnů, než ji konfrontovala její drahá sestra se svým neodlučitelným společníkem Baelishem.
„Můžeš mi to vysvětlit, Aryo?“ ozvala se Sansa napjatým hlasem u snídaně, když všichni dojedli.
„Co přesně?“ přeptala se.
„Tohle,“ ozval se Petyr s úlisným úsměvem, než před ni položil fotografie. Bez zájmu se na ně podívala. Ve tváři ani v očích se jí neobjevil žádný výraz. V jejich společnosti neměla nejmenší problém s tím, aby byl její obličej nečitelný. Na fotografiích byla zachycena s Jorym, jak vchází k němu do domu, drží se za ruce, smějí se spolu a dokonce i jedna, kde se líbají.
„A co má být?“ optala se zdvořile, zatímco pečlivě studovala jejich obličeje. Sansa byla rozčilená a rozhořčená, zatímco Petyr vypadal poněkud samolibě. Dala si dvě a dvě dohromady. Baelish ji dal sledovat na jejích procházkách a nejspíše by řekl, že to bylo jen pro její vlastní bezpečnost vzhledem k tragédiím, které kdysi postihly jejich rodinu.
„Aryo, tohle není legrace,“ poučovala ji Sansa. Na její dokonalé tváři naskočilo pár rudých skvrnek rozhořčení.
„Ne to opravdu není legrace strkat nos někomu do soukromí,“ potvrdila mladší z obou žen.
„Chtěla jsem jen vědět, co to u všech Sedmi vyvádíš.“
„Chodím s Jorym Casselem,“ odpověděla prostě.
„Prosím?“ zeptali se unisono Sansa i Petyr.
„Já a Jory jsme spolu. A věř mi, že je to báječný muž a já jsem s ním šťastná.“
„To nemyslíš vážně. Okamžitě to ukonči, Aryo, ten chlap je pod tvoji úroveň,“ kárala ji Sansa. To Aryu dopálilo. Prudce vstala od stolu, až se její židle převrhla dozadu a rukama se zapřela o desku stolu. Cítila, jak jí v krvi koluje zlost, jako by to byl živý oheň.
„Ten chlap je tím nejlepším, co mě v životě potkalo. A tobě to může být jedno. Chodím s ním já a ne ty, Sanso. A uvědom si, co říkáš. Jory býval poradcem našeho otce, i když neoficiálním a navíc nás učil, že nezáleží odkud člověk pochází, ale co se v něm ukrývá. To už jsi to zapomněla? Stal se z tebe takový snob, že jsi ochotná pošlapat cizí štěstí jen proto, aby se tvoje jméno neocitlo ve spojení s někým, kdo se musí živit prací? Já ho miluju, Sanso, a to je to jediné na čem tady záleží!“ Arya na konci svého projevu už křičela. Očima probodávala Sansu tak, že kdyby to byly dýky, byla by její krásná sestřička na místě mrtvá. Sansa se na ni dívala ohromeně, jako kdyby ji viděla poprvé v životě. Takhle si tu debatu nepředstavovala.
„Plácáš hlouposti,“ odbyla ji nakonec.
„A tys tady Petyrovi řekla, že tvůj podíl ve firmě mu po vašem sňatku nepřipadne a nebude mít žádné rozhodovací právo ohledně Stark Enterprises? Dle vašich výrazů tipuji, že neví, že ty v podstatě jen hlídáš firmu pro našeho brášku Brana, dokud nedostuduje. Dřív, než se začneš hrabat v životech ostatních, tak by sis měla zamést před vlastním prahem, Sanso!“ pronesla ledově hlasem, ve kterém zvonila ocel. Sansu Stark poprvé v životě zamrazilo z toho, co viděla v očích své sestry. Nebyla tam nenávist ani podobná silná emoce, zbyl tam jen chlad a nekonečná prázdnota. Jako by se dívala do nicoty.
„Nemusíš se bát, nehodláme žít s vámi pod jednou střechou. Na to si Joryho i sebe až příliš vážím,“ pronesla Arya tiše do napjatého ticha panujícího v místnosti.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ ozval se Petyr, který se z těch dvou vzpamatoval nejdřív. Arya se otočila ve dveřích. Sjela ho ledovým pohledem.
„Domů,“ odpověděla jednoduše bez jakéhokoliv zaváhání.
Vyběhla do svého pokoje, naházela všechny věci, které měla do své velké krosny, hodila si ji na záda a odešla pryč z domu, kde vyrostla, ale který se nakonec stal jejím vězením. Cestou k Jorymu ještě napsala Jonovi SMSku, co se přihodilo, a že se stěhuje k Jorymu. Nechtěla, aby si o ni dělal starosti. Odemkla si klíčem, který jí Jory dal a ona ho zatím nosila pověšený na krku na řetízku. Nechala batoh opřený v ložnici o postel.
Jory se odpoledne vrátil a na tváři měl zamyšlený výraz. Arya se mu vrhla kolem krku. Potřebovala cítit, že je skutečný.
„Co se stalo, lásko?“ ptal se ustaraně, zatímco ji k sobě tisknul.
„Díky Baelishovi už o nás ví Sansa, takže není co dále skrývat. Nechápeš? Konečně jsme volní,“ drmolila. Jorymu spadl kámen ze srdce. Konečně může skončit ta šaráda se skrýváním. Už dlouho toužil dát všem na vědomí, že je jeho. Vyvinul se z jejího sevření, než před ní padnul na kolena.
„Staneš se mou ženou?“ zadeklamoval. Neměl zásnubní prstýnek, ale to nevadilo. Byl zastáncem starých zvyků, stejně jako jeho vyvolená. Jediný prsten, který dostane bude až v jejich svatební den. Tedy pokud bude s jeho nabídkou souhlasit.
Zhroutila se k němu na zem a prudce ho objala kolem krku, zatímco šeptala svou odpověď.
„Ano, ano, ano, ano, Jory, ano.“ Když se odtáhla, tak spatřil, jak jí z očí stekly dvě osamocené slzy. Něžně je setřel bříškem palce.
-xoOox-
Přípravy na svatbu oběma budoucím manželům připadaly nekonečně dlouhé. Bylo třeba toho tolik zařídit a pořešit, že každý večer padali unavení do postele. Bohužel to byla daň za to, že toužili mít svatbu, co nejdříve, a tak to, co by se normálně dělalo několik měsíců, nyní hodlali stihnout za pár týdnů. Bylo to únavné a vyčerpávající nejen psychicky, ale i fyzicky. Jory na svou budoucí nevěstu naléhal tak dlouho, než nakonec svolila a poslala pozvánku i Sanse. Udělali kompromis v tom, že Sansa sice dostala pozvánku na obřad, nikoliv však na oslavu po tom. Byl to dobrý kompromis, který nezpůsobí zbytečné problémy v jejich velký den.
„Uvědomuješ si, že brzy mě budeš mít na krku do konce života?“ utahovala si z něj, když se chystali do postele. Chytil ji rukama v pase a zatočil se s ní dokola. Odpovědí mu byl její smích.
„Nikdy jsem po ničem jiném netoužil,“ přiznával. „ Vždy jsem tajně doufal, že jednou budeš má. To přece víš, ne?“ Přikývla, než mu vlepila mlaskavou pusu na tvář.
„I já tajně doufala, že jednou budu tvá. Tvá jediná. Tebe mi totiž do života seslali bohové, před kterými už pozítří odříkáme svá slova a náš osud bude zpečetěn. Opravdu si jsi jistý, že tohle je to, co chceš, Jory?“ ujišťovala se. Sama sobě slíbila, že tohle je naposledy, kdy se na to zeptá, pak už nebude cesty zpět. Ani pro jednoho z nich.
„My dva. Navždy. Můj sen, lasičko,“ pronesl s rozzářenýma očima a tím tak typickým pokřiveným úsměvem, který na něm zbožňovala.
Večer před jejich svatebním dnem se rozloučili. Až do obřadu se již neuvidí, jak si žádala tradice. Arya se nedokázala odtrhnout od jeho úst.
„Je to jen jeden den,“ ujišťoval ji s úsměvem, když ji k sobě ještě naposledy přitisknul v medvěsdím objetí.
„Já vím, ale stejně dobře by to mohla být i věčnost,“ zubila se na něj statečně, ačkoliv v břiše jí hlodala předsvatební nervozita.
„Dobrou noc, děvčata,“ popřál jim ještě, než za nimi zabouchnul dveře vedoucí do bytu Meery Reed, která Arye pomůže se všemi přípravami na svatební obřad a pohlídá, aby vše bylo jak má být, co se nevěsty týče. Arya si Meeru celkem rychle oblíbila, když zjistila, že kudrnaté děvče má podivnou slabost pro jejího mladšího brášku. Dívka však byla příliš nesmělá, co se týkalo opačného pohlaví. Bran na tom není o moc lépe, pomyslela si pobaveně Arya, když si v duchu vybavila svého mladšího bratra věčně zalezlého u počítače.
Arya s Meerou se rozhodli otevřít si láhev vína a koukat na nějaký akční film, který zrovna běžel v televizi, aby si ukrátili večer. Na spánek bylo prostě ještě příliš brzy. Nevěsta doufala, že jí těch pár skleniček vína pomůže usnout. Za poslední měsíce si zvykla, že usínala a probouzela se vedle Joryho teplého těla. Nyní měla spát sama v pokoji. Najednou zatoužila alespoň po tom, aby tu měla Jona. Ten by jí jistě dokázal uklidnit už jen svou vyrovnanou přítomností. I když Meera byla zábavná společnice, tak to nepomáhalo odvést Aryiny myšlenky od její zítřejší svatby. Meera si toho všimla, a tak o půlnoci zavelela, že je čas jít spát. Nevěsta s kruhy pod očima by mohla lidi vyděsit. Arya se přiškrceně zasmála, ale v duchu souhlasila. Musí se pokusit vyspat.
Ráno přišlo rychleji, než by se jí bývalo líbilo. Její společnice navíc až nechutně sršela energií. Arya v rukách hýčkala hrnek horké kávy a snažila se probrat. Věděla, co všechno jí během dnešního dne čeká. Jen z toho pomyšlení ji zamrazilo.
Den nakonec ubíhal v šíleném kolotoči a než se Arya Stark nadála, tak byl skoro čas na obřad. Ještě naposledy se prohlížela v zrcadle v improvizované převlékárně ve stanu nevěsty. Meera zaúkolovala Jona, aby hlídal. Jasně mu nakázala, že kromě něj sem mají muži vstup zakázán. Arya nevěřícně zírala na tu krásnou ženu, která na ni hleděla ze zrcadla. Dlouhé rovné vlasy jí rámovaly obličej. Na místě je přidržovala tenká stříbrná čelenka bez zdobení. Oči jí zvýrazňovaly bronzové oční stíny a řasenka. Rty zvýrazňovala jen jemná růžová rtěnka. Kolem krku měla tenký řetízek, na kterém se pohupovala malá vlčí hlava. Její dárek od Jona k jejímu zasnoubení. Saténové svatební šaty měly jednoduchý střih. Dlouhé rukávy jí obepínaly paže, skoro jako druhá kůže. Uhladila si živůtek šatů až k bokům, kde se šaty rozšiřovaly v sukni, která se vzadu prodlužovala do krátké vlečky. Na nohou měla jednoduché bílé lodičky na středně vysokém podpatku.
Dovnitř nakoukla Jonova kudrnatá hlava. Zastavil se pohledem na Arye a uznale hvízdnul.
„Páni, jsi nádherná,“ složil jí kompliment.
„Díky. Už je čas?“ přeptala, zatímco si nervózně mnula ruce. Jon na znamení souhlasu přikývnul.
„Hodně štěstí,“ rozloučila se Meera, než odběhla zaujmout své místo, kde bude při obřadu. Nabídnul své ne již tak malé sestřičce rámě, hrdě se napřímil a čekal, než začne znít hudba, která byla narážkou pro ně.
„Neboj se,“ šeptnul tiše. Arya se zhluboka nadechla a vydechla, doufala, že vše proběhne tak, jak si to naplánovali. Největší útěchou jí bylo, že obřad bude v podstatě velice krátký, a pak už je čeká jen hostina a party. Tou dobou už nervózní určitě nebude. Snad.
Zavěšená do Jona pomalu procházela uličkou, na jejímž konci stál prastarý čarostrom se svou podivnou tváří pokrytou červenou mízou a kůrou bílou, jako staré vybělené kosti. Červené listí tajuplně ševelilo v lehkém vánku. Díky pochodním na obou stranách uličky neměla šanci přímo vidět do tváří hostů, za což byla vděčná. Šla hrdě s hlavou vztyčenou. Na konci se Jon zastavil na místě, kde ji již brzy předá ženichovi.
„Kdo v tuto noc předstupuje před staré bohy?“ ozval se oddávající hlubokým hlasem, který se příjemně rozléhal.
„Arya z rodu Starků, přišla aby byla provdána. Je to žena dospělá, čisté krve a urozeného původu. Tato žena přichází prosit o požehnání bohů. Kdo o ni přichází žádat?“ ptal se Jon zvučným hlasem. Ve své roli byl vážný. Arye problesklo hlavou, že Eddard Stark by na ně na oba byl pyšný.
„Jory z rodu Casselů. Kdo ji předává?“
„Jon Snow, který byl adoptivním synem jejího otce.“
„Lady Aryo, berete si tohoto muže?“ zeptal se opět oddávající. Arya se na Joryho zářivě usmála.
„Já, lady Arya Stark, si beru Joryho Cassela, muže který zde o mě žádá před očima starých bohů.“ V ten okamžik Jon předal Aryu Jorymu a odstoupil do pozadí.
„Tímto před zraky bohů prohlašuji váš svazek za právoplatný. Smíte si vyměnit první novomanželský polibek,“ dokončil svou řeč. Dav propukl v jásot, zatímco si ženich s nevěstou vyměnili velice cudný polibek, poté se Jory odtáhl a nasadil jí na prst její snubní prsten. I ona mu navlékla jeho prsten, který jí podala Meera. Konečně byli manželé a přímo před nimi se rozpínala jejich společná budoucnost. Nic je nemohlo zastavit.