1.kapitola

 

Ani se neobtěžovala upravit, když po snídani pospíchala hned ven. Přímo před dveřmi ji však zastavila silná ruka, která jí dopadla na rameno. Pozvedla oči vzhůru a setkala se s protáhlou severskou tváří svého otce.

„Ano?“ přeptala se nevinně. Otce však neošálila. Měl ji přečtenou.

„Kam se ženeš, Aryo?“ přeptal se vážně. Věděla, že bude muset odpovědět po pravdě. Lhát otci se neodvažovala.

„Cvičit,“ pronesla neurčitě. Věnoval jí chápavý úsměv.

„Lukostřelba?“

„Hm,“ broukla jenom. Cítila, jak jí jeho velká ruka pocuchala vlasy.

„Matce to neřeknu, ale musíš být na oběd zpátky,“ upozornil ji, čímž si od ní vysloužil ohromený úsměv a vřelé obejmutí. Nikdy jí nedokázal nic odmítnout a navíc ji rád podporoval v jejích sportovních ambicích. Připomínala mu jeho dávno zesnulou sestru. Bývala podobně divoká. A dokázala být i stejně paličatá.

„Slibuju,“ houkla jenom, než se zase rozeběhla pryč tam, kam původně mířila. Eddard jen zakroutil hlavou, než zamířil do své pracovny. Musel toho ještě hodně vyřídit.

 

Arya běžela celou cestu, než dorazila na místo, kam chodívala trénovat. Bylo to mimo těsné okolí hlavního domu, a tak věděla, že ji tady nebude hledat její matka, která její záliby neschvalovala. Podle ní nebyly vhodné pro mladou dámu.

 

Z vnitřku staré věže vytáhla svůj luk a toulec se šípy. Opatrně zbraň vybalila, než si ji prohlédla, zda na ní nebyla nějaká vada. Otec jí vtloukal do hlavy, že starost o zbraně je prvořadou věcí každého, kdo s nimi chce zacházet. Byl jejím tajným spojencem, stejně tak i její adoptivní bratr Jon. Občas měla pocit, že jsou ti jediní, kteří ji chápou a berou ji takovou, jakou je.

 

Zrovna se chystala ztrestat terčovnici další sadou zásahů, když jí někdo zvedl loket o něco výše. Nechala se opravit, než pustila tětivu a její šíp tentokrát trefil přesný střed. Šťastně se zazubila nad svým výsledkem, než se otočila.

„Jon tu není,“ oznámila nově příchozímu něco, co mu bylo jasné hned, když uviděl, že dnes cvičí sama.

„Musíš si dávat pozor na postoj, jinak nikdy nebudeš tak dobrá, jak bys mohla být,“ upozornil ji s podivně pokřiveným úsměvem, který se jí na něm líbil.

„Je těžké se hlídat,“ pronesla otráveně.

„Musíš si to jen osvojit, jakmile si správné návyky zažiješ, tak už o tom nebudeš ani trochu přemýšlet a tvoje tělo to samo vykoná,“ vysvětloval jí trpělivě, zatímco hleděl na její podlouhlý severský obličej s velkýma šedýma očima.

„Tobě se to říká,“ broukla otráveně.

„I já jsem se to musel naučit. Taky jsem musel tvrdě trénovat,“ uklidňoval ji, ale viděl, že mu to zrovna moc nevěří.

„Ale když vydržíš trénovat, tak ti můžu slíbit, že se dostaneš z rozstřelu až na hlavní turnaj, který bude za pár měsíců,“ ujistil ji, než jí hravě pocuchal vlasy. Obličej mladé dívky se celý rozzářil nad jeho poznámkou, než se opět chopila luku a začala střílet. Snažila se poddat jeho vedení a naslouchat jeho radám. Stál přímo za ní a opravoval její postoj, dokud nebyl spokojený. Vždy, když polevila, tak ji svědomitě opravil. Byla dobrým žákem.

 

Když už se jí únavou třásly ruce, tak to konečně vzdala. Na čele se jí perlil pot, který jí přilepil drobné pramínky vlasů k obličeji a krku. Spokojeně sledoval, jak každý jednotlivý šíp prohlíží, než je uklidila do toulce. Stejně pečlivě prohlédla i svůj luk, než ho zabalila do voskované kůže a i s toulcem je uložila na jejich místo ve staré věži.

„Díky,“ ozvala se vděčně, než se svezla na svěže zelenou trávu u paty věže. Jory ji bez rozpaků následoval.

„Pomůžeš mi trénovat, Jory?“ zeptala se nakonec nejistě, zatímco v prstech žmoulala dlouhé stéblo trávy.

„Chtěla bys?“ Na to konto Arya divoce přikývla, až jí culík dlouhých vlasů poskočil kolem hlavy. Jory se pousmál tak, jak se smál jen na ni. Arya ucítila podivný pocit kolem žaludku. Nevěděla, co to je, ale nebylo to nepříjemné. Jen poněkud zvláštní a jaksi neznámé.

„Tak tedy domluveno. Máme na to celé prázdniny,“ ujistil ji ještě naposledy, než zavřel oči a užíval si vyjímečně teplý den.

 

„Kruci!“ vykřikl dívčí hlas vedle něj. Jory se okamžitě probral ze svého snění a zmateně se rozhlížel kolem.

„Co se děje, Aryo, jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě, zatímco očima těkal po okolí i její postavě, aby zjistil, co se stalo. Mladá dívka se kysele ušklíbla.

„Zatím. Slíbila jsem, že budu doma na oběd,“ pronesla otráveně. Jory se přidušeně zasmál, než na sobě ucítil tíhu jejího nabroušeného pohledu. Pokusil se v sobě zdusit ten smích, ale zcela to nedokázal.

„Jsem ráda, že se bavíš. Ale ty nevíš, čeho je moje matka schopná,“ bručela otráveně, než se opět podívala na hodinky. Protáhla obličej. „Budu muset běžet, abych to stihla, jinak mě máti zabije,“ skučela dál.

„Nic se nejí tak horké, jak se to uvaří.“

„Ha, ha, ha,“ protáhla beze stopy humoru, než po něm šlehla dalším nabručeným pohledem. Jory věděl, že je to nevhodné, nedokázal si však pomoci, aby jí ještě neplácnul po zadečku, aby ji popohnal. Nechtěl, aby se kvůli němu dostala do trablů. Na to ji měl moc rád.

 

-xoOox-

 

„Tvoje sestra bude brzy lepší, než její bratři,“ podotkl mimochodem Jory, zatímco se rozvaloval na Jonově gauči v jeho pokoji. Jon se při jeho poznámce zamyšleně zamračil.

„Myslíš?“

„Vím to, kamaráde, v tomhle mi můžeš věřit. Jednou a nemyslím, že to bude trvat moc dlouho, vám v lukostřelbě natrhne triko,“ zazubil se. Jon si jen povzdechnul při pomyšlení, jak si to Arya slízne, až její matka přijde na to, co dělá.

„Neměli bychom ji v tom podporovat,“ poznamenal po dlouhém tichu Jon. Jory se na něj nechápavě zamračil. Nedokázal pochopit, proč by se někdo měl vzdávat něčeho, co ho viditelně baví a jde mu to. A pokud by k sobě byl upřímný, tak on se popravdě nechtěl vzdát ani minuty, kterou trávil ve společnosti nejmladší z dcer svého zaměstnavatele. Byla plná ohně, života a vášně. Jenže on byl dospělý muž a ona dívka na prahu dospívání. Když se nad tím zamyslel, tak mu jeho záliba v její společnosti přišla skoro až perverzní.

„Proč?“

„Catelyn,“ odpověděl jen suše Jon. Jorymu mezi obočím naskočila vráska, jak se snažil pochopit. Bylo to však naprosto marné. Věděl, že Eddard Stark svou nejmladší dceru bezmezně miluje, jako všechny své děti a stejně jako ostatní i ji podporuje v jejích zálibách. Catelyn však byla něco úplně jiného. Jonovi i Jorymu občas přišlo, že je na Aryu mnohem přísnější proto, že jako jediná ze svých sourozenců nenese žádnou stopu matčiny jižanské krve. Jako kdyby jí zazlívala, že se podobá svému otci. To však byla určitě jen jejich představivost.

 

Seděli u Jona v pokoji ještě dlouho, dokud se venku nesetmělo. Pak se Jory zvednul, aby se vrátil do svého malého domku, který zdědil po otci.

„Nezlob se, kamaráde, ale už vážně budu muset jít. Je dost pozdě a já mám zítra práci,“ rozloučil se nepříliš nadšeně Jory. Jon ho s kývnutím vyprovodil. Bylo na čase, aby se vrátil domů, kde ho čekal jen studený krb a ještě studenější postel.

 

-xoOox-

 

Arya nemohla usnout, a tak se jen v kraťasech a tričku na spaní vyplížila ven. Chodba byla tmavá a jen zpod dveří Brana a Jona se linulo světlo. Arya se pousmála. Bran nejspíše zase seděl u počítače a zběsile něco hrál nebo programoval. Jeho společnost však nebyla to, o co stála. Tichounce otevřela dveře a opatrně nakoukla dovnitř. Její adoptivní bratr seděl na posteli a četl si nějakou knihu.

„Můžu?“ přeptala se pro jistotu tiše. Jon se po ní podíval, než zavřel knihu a sednul si na posteli, než rukou poplácal na místo vedle sebe. Opatrně vešla dovnitř, tiše zavřela dveře a sedla si do postele.

 

Jon vyčkával. Věděl, že jeho sestra má něco na srdci, když se mu opět vplížila v noci do pokoje. Byl to jejich zvyk už z doby, kdy byli malými dětmi. Ze všech sourozenců si oni dva byli nejblíže. Oba mezi ostatními Starkovými dětmi silně vyčnívali jak povahou, tak i vzhledem. Možná proto si k sobě tak snadno našli cestu.

 

„Tak co tě trápí, Arry?“ pokusil se ji jemně pobídnout Jon. Arya se na něj jen podívala, než opět sklopila pohled. Neodpověděla. Jon se začal obávat, že se stalo něco skutečně vážného. Takhle zamlklou svou sestru neznal. Objal ji kolem ramen, zatímco se začínal děsit toho, co z ní vypadne. Se stále sklopenou hlavou nakonec odpověděla.

„Myslíš, že jsem hezká?“ dotázala se nejistě.

„Co prosím?“ podivil se. Arya se zhluboka nadechla, než svůj dotaz zopakovala.

„Proč se na to ptáš?“

„Protože...protože si tak nepřipadám. Kdykoliv musím jít do společnosti, tak mě všichni přehlíží a mají oči jen pro Sansu,“ pronesla hořce. Jon se kousnul do jazyka. Sansa byla skutečná kráska. Ale taky věděl, jak krutá dokáže být ke své mladší sestře.

„Trápila tě zase Sansa se svými kamarádkami?“ přeptal se ostře. Arya si místo odpovědi jen propletla prsty s jeho.

„Víš, začínáš dospívat a možná nikdy nebudeš tak okatě krásná, jako Sansa, ale podle fotografií se hodně podobáš své tetě Lyanně a to byla skutečná severská kráska. Neboj, lasičko, tvůj čas přijde a rozkveteš,“ ujišťoval ji upřímně. Nebyla v tom falešná útěcha, skutečně svá slova myslel vážně.

„Hm,“ broukla nakonec v odpověď, než si položila hlavu na jeho rameno.

 

Nějakou dobu setrvávali ve svém mlčení, než Jon vycítil, že jeho adoptivní sestřička má na srdci ještě něco dalšího.

„Tak už to vyklop. Vrtíš se, jak kdybys seděla v mraveništi,“ pousmál se. Opět neodpověděla ihned. Tahle nová stránka mladé dívky mu byla podivně cizí. Cítil její nejistotu i rozpaky.

„Jak poznáš, že se někomu líbíš?“ Jon vykulil oči nad její otázkou, než si uvědomil, že i Arya už dorostla do onoho věku, kdy začínala objevovat svět poněkud jinýma očima, než byly oči dítěte.

„To se neptáš na správném místě, vlče,“ poznamenal upřímně. Arya se posadila, aby mu viděla do tváře. Viděl zmatek a obrovskou otázku v jejích šedých očích.

„Tohle by spíše příslušelo někomu, kdo má nějaké větší zkušenosti s muži či ženami,“ snažil se jí to oklikou vysvětlit. „Někdo se ti líbí?“ změnil nakonec směr konverzace. Když uviděl, jak její jinak bledá tvář rudne rozpaky, jako vlčí mák, tak se zatvářil samolibě. Konečně mu všechny ty její otázky začaly skutečně dávat smysl.

„Já vlastně ani nevím, ale když jsem v jeho společnosti, tak je mi moc fajn. Navíc, když se občas omylem dotkneme nebo třeba jen stojí vedle mě, tak mám pocit, že se mi podivně svírá žaludek. Není to nepříjemný, spíše vzrušující,“ vysypala ze sebe v rychlém sledu.

„Podle toho, co popisuješ, ses nám asi zamilovala, Arry,“ zazubil se na ni. Praštila ho drobnou pěstí do ramene, čímž si od něj vysloužila upřímný smích.

„Můžu dneska přespat u tebe, nechci být sama.“ Jon jen přikývnul, než si lehnul na bok a přitáhl si ji k sobě jako menší lžičku, než přes ně přehodil přikrývku.

„Díky, jsi ten nejlepší brácha,“ zavrněla ještě, než zavřela oči.

 

Spali takhle nesčetněkrát, ale až nyní si Jon poprvé skutečně uvědomil, že vedle něj nespí malé děcko, ale dospívající mladá žena. Ta myšlenka mu klid zrovna nepřidávala. Několikrát si v hlavě musel zopakovat, že je to jeho sestra, než uslyšel malý podvratný hlásek, který mu říkal, že on je adoptovaný, takže ta mladá dívka není ve skutečnosti jeho sestra. Po dlouhé době se i jemu nakonec podařilo usnout, i když vedle sebe měl rušivý element, kterým se tak zničeho nic stala jeho adoptivní sestřička.

 

-xoOox-

 

Každý den poctivě trénovala, dokud neměla pocit, že konečně došla do bodu, kdy její tělo automaticky vykonávalo pohyby a činnost, aniž by nad tím musela přemýšlet. Skoro každý den na ni přišel dohlédnout Jory, Jon nebo její otec. Byla za jejich pomoc vděčná a z jejich uznání ji hřálo u srdce. A to obzvlášť platilo u jejího otce.

 

Domů se vracela vždy jen na jídlo, aby na to, co dělala, nepřišla její matka nebo sestra, která by to matce s radostí vyžvanila. Věděla, že na Joryho i ostatní se může spolehnout, ale nikomu jinému v tomhle ohledu prostě věřit nemohla.

 

„Kam letíš, mladá dámo?“ ozval se za ní přísný hlas její drahé matky. Arya jen protočila oči, ale nakonec se donutila si na tvář přilepit úsměv.

„Chtěla jsem se projet na koni,“ prohlásila bez mrknutí oka. Ulpěl na ní podezíravý pohled.

„S kým pojedeš?“

„Sama. Nejsem Sansa, abych potřebovala ochránce při jízdě na koni,“ odtušila drze. Věděla, že se její tón matce líbit nebude, avšak nedokázala si pomoci. Začínala toho věčného vyzdvihování její starší sestry mít plné zuby a obzvlášť od jednoho ze svých rodičů. Bojovně vystrčila bradu a čekala, kdy dopadne katovská sekera.

„Aryo, myslím to s tebou dobře,“ pronesla Catelyn káravě. „Chci pro tebe jen to nejlepší, stejně jako pro každé své dítě. Ale je to s tebou těžké. Jsi divoká a nezvladatelná. Kéž bys v sobě měla alespoň půlku ženskosti a poddajnosti, jako Sansa,“ povzdechla si, než si prsty promnula kořen nosu.

„Takže můžu jít?“ zeptala se nadějně Arya. Catelyn jen mávla rukou, než se otočila na patě a vykročila za svými povinnostmi paní domu. Arya nechápavě zírala na její vzdalující se záda. Absolutně neměla tušení o tom, co se to tady právě stalo. Měla pocit, že jí tady něco uniká, jen nedokázala přesně zjistit co. Dráždilo ji to.

 

Místo své obvyklé trasy musela jít zacházkou do stájí. Pozdravila pomocníka ve stájích a zamířila přímo do boxu ke své jemné klisničce. Pozdravila ji pohlazením po hlavě a sametovém čumáku, který jí zvíře automaticky zabořilo do kapes, aby zjistilo, zda mu přinesla něco dobrého. Arya ji se smíchem odstrčila.

„Dnes ne, holka, ale vyjedeme si spolu ven, ano?“ Klisna jen pohodila hlavou. Dívka odešla pro její uzdu, opatrně ji zvířeti nasadila a vyvedla ji ze stáje. Se sedlem se neobtěžovala. Když nemusela, tak ho nepoužívala. Nejraději jezdila bez sedla, kdy pod sebou přímo cítila své zvíře a jeho svaly. Vyskočila na hřbet klisničky a krokem zamířila ven. Jen co byla za bránou panství, tak klisnu pobídla do klusu a později do cvalu. Přitiskla se ke krku zvířete, když se před ní objevil padlý kmen, který s úsměvem od ucha k uchu překonala. Až nyní si uvědomila, jak moc jí jízda na koni chyběla. V duchu ji napadlo, že si dnes dovolí vzít od poctivého tréninku den volna.

 

Byla venku několik hodin, než si uvědomila, že bude muset brzy jet domů, aby se stihla osprchovat a převléct před večeří. Otráveně vedla svého koně krokem k velkému domu na panství, když jí došlo, že se před ní tyčí obrysy malých, i když velice pěkně udržovaných domků. Bývalé domky pro služebnictvo, uvědomila si. Projížděla kolem a čas od času potkala známou tvář někoho, kdo pracuje kolem hlavního domu. Oni ji ve většině ignorovali, jako by byla dalším kouskem scenérie. Ti, co ji poznali jí pokývli hlavou či rukou na pozdrav.

 

Sesedla před posledním domkem v řadě. Stála tam a najednou nevěděla, co má dělat. Nervózně si protáhla prsty, než popošla blíž. Opatrně zvedla ruku, než rychle zazvonila. Dost dobře ani netušila, co tu vlastně dělá. Věděla, že je jen malá pravděpodobnost, že tu Joryho najde. Zavřela oči a ještě minutu nebo dvě čekala. Dveře zůstaly zavřené. Najednou měla pocit, že je s ní něco špatně. Přece není normální, aby jí bylo tak dobře ve společnosti někoho, kdo byl minimálně o deset let starší. Zavrtěla hlavou, aby z ní dostala ty podivné myšlenky, než opět vysedla na koně, otočila ho a klusem opatrně zamířila k hlavnímu domu. Z pro ni nepochopitelného důvodu byla rozladěná kvůli tomu, že Jory nebyl doma. Měla by ses dát dohromady, holka, napomenula se v duchu. Chmurné pocity jí to však z hlavy nevyhnalo.

 

Odstrojila koně, vytřela ho do sucha a pověsila uzdu na její místo vedle ostatních postrojů, než se opatrně vykradla ze stájí k zadnímu vchodu do domu. Měla v úmyslu se proplížit do svého pokoje. Chtěla se osprchovat a převléct, aby opětovně nedostala kázání od matky, že je cítit maštalí. O to rozhodně zájem neměla. Schody brala po dvou. Ztratila se ve svých myšlenkách, a tak si nevšimla, že tam není sama. Do něčeho vrazila, zavrávorala a chytila ji silná ruka.

„Dávej pozor,“ peskoval ji ten hlas. Až příliš známý hlas. Překvapeně vzhlédla k tváři, na které pohrával ten podivně pokřivený úsměv, díky kterému se jí poslední dobou svíral žaludek a rozbušilo srdce.

„Promiň, zamyslela jsem se,“ odpověděla pokorně. V uších jí zazvonil jeho hrdelní smích.

„Všiml jsem si. Byla jsi trénovat?“ Arya jen zavrtěla hlavou. Nehodlala se svěřovat, že musela lhát matce, a tak měla smůlu ohledně tréninku. Navíc jí ta malá projížďka na koňském hřbetě udělala dobře.

„Pokud si zlomíš ruku, tak nebudeš moct závodit,“ škádlil ji dál, aniž by jí pustil.

„Pokud mě matka uvidí provozovat tuhle nedámskou činnost, stejně nebudu moci závodit, tak co na tom,“ odvrkla nepřítomně. Cítila, jak ji vzadu v krku škrábe pláč. Odmítala komukoliv udělat tu radost, že by ji viděl na kolenou.

 

Jory se na ni soucitně podíval. Takhle poraženeckou ji neznal. Obvykle se se vším a všemi rvala zuby nehty. Dnes však ne. Zdálo se, že ji něco skutečně trápilo. Nechtěl se ptát na důvod jejího rozpoložení. Pokud by o tom chtěla mluvit, tak by o tom mluvila. Nehodlal na ni naléhat. Na to mu byla příliš blízká. Cítil se bezmocný. Nejraději by ji objal, ale bál se sám sebe.

„Neboj, vlče, něco už vymyslíme,“ pokusil se ji povzbudit, než ji pustil. Arya místo odpovědi jen němě přikývla. Pustil ji.

„Ahoj,“ rozloučila se rychle. Zmizela na úzkém schodišti bez toho, že by se třeba jen jednou ohlédla. Jory tam ještě okamžik stál a přemýšlel o tom, co k té malé žábě cítil. Už před nějakou dobou si přestal namlouvat, že to bylo jen pouhé přátelství. Jsi v pěkným průseru, chlape, pomyslel si unaveně.

 

-xoOox-

 

U večeře vládla podivně napjatá atmosféra. Zdálo se, že to vnímají všichni, až na jejich nejmladšího sourozence a Sansu, která matce vyprávěla nějaký svůj nejnovější nápad či objev. Když dojedli, tak se jejich otec napil vína, než si odkašlal, aby si pročistil hrdlo. Všichni kromě Catelyn na něj upřeli zvědavý pohled. Jejich matka jen stiskla rty do tenké čárky. Celý její postoj i mimika vyjadřovali nesouhlas.

 

„Budu muset zhruba na rok odcestovat na jih do Králova přístaviště v pracovní záležitosti. Jde o naše další akce spojené s firmou Baratheon corporation. Bylo by to oboustranně velice výhodné a já bych rád, aby se mnou odcestovala Sansa i Arya. Myslím, že pobyt na jihu by jim udělal dobře,“ pronesl. Sansa vypískla nadšením a ihned začala vyjmenovávat, co vše si chce zabalit. Arya jen tupě zírala před sebe.

„Ale to bych musela opustit všechny kamarády,“ pronesla zachmuřeně. Otec se na ni omluvně podíval.

„Nastoupila by jsi na školu v Králově přístavišti. Sansa tam dostuduje střední a ráda by dle toho, co jsem slyšel šla na místní univerzitu. Nebylo by to na pořád a kdo ví, možná se ti tam zalíbí. Myslím, že je důležité, abyste hlavně vy dvě byly více spolu. Vaše matka samozřejmě nesouhlasí, ale v tomto ohledu hodlám být neoblomný,“ odvětil vážně. Arya jen přikývla, Sansa žvatlala své nesmysly a Catelyn se prostě jen tvářila neosuhlasně.
„Kdy chceš odjet?“ přeptala se Arya střízlivě. Eddard na ni pohlédnul, jako kdyby ji viděl poprvé. Myslel si, že ona se bude bránit ze všech nejvíc, avšak mýlil se.

„Co nejdříve to bude možné,“ pronesl. Arya přikývla a snažila se nedat najevo, jak moc ji mrzelo, že se nebude moci zúčastnit lukostřeleckého turnaje.

 

Té noci se opět vplížila do Jonova pokoje.

„Jone?“

„Co je, Arry?“ přeptal se starostlivě. „Zase srdeční záležitost?“ škádlil ji. Jeho malá sestra jen zavrtěla hlavou.

„Ty už tu nebudeš, až se vrátíme, že ne?“ přeptala se. Jon jen zavrtěl hlavou. Hodlal se vydat ve stopách strýce Benjena a dát se na vojenskou akademii.

„Po prázdninách nastupuju na vojenskou univerzitu dál na Severu. Chci být voják, jako strýc Benjen. Myslím, že pak budu moci být naší zemi užitečný,“ vysvětloval jí své pohnutky. Arya však jen popotáhla nosem, než ho objala tak prudce, že kdyby neseděl na posteli, tak by jistě upadl.

„Bude se mi strašně stýskat,“ stěžovala si mu s tváří schovanou na jeho rameni. Pevně ji k sobě přitiskl, zatímco ji hladil po zádech. Nakonec se s omluvným výrazem odtáhla.

„Něco jsem pro tebe nechal vyrobit,“ přiznal se, než sáhnul pod polštář. Zvědavě sledovala každý jeho pohyb. Vložil jí do ruky něco zabaleného v černém sametu. Dychtivě balíček rozbalila a oněměla úžasem.

„Není to hračka,“ upozornil ji Jon. Arya se na něj zářivě usmála.

„Díky, Jone, budu jí říkat Jehla,“ zubila se dál, zatímco si štíhlý mečík prohlížela kritickým a zároveň obdivným pohledem.

„Víš, jak se to používá?“ provokoval dál. Arya přikývla.

„Tím ostrým koncem se bodá,“ zubila se dál šťastně.

 

Jon přemýšlel, jak bylo možné, že se od ostatních Starkových dětí zrovna ona tolik odlišovala. Nakonec došel k názoru, že to bylo tím, jak moc byla podobná Eddardovi, který v sobě nesl dědictví seveřanů.

 

-xoOox-

 

O několik měsíců později…

 

Arye i Sanse se zhroutil svět v okamžiku, kdy k nim do jejich prosluněného bytu přišla policie, aby jim oznámila, co se stalo. Obě tam jen tiše seděly na pohovce a nevěřícně hleděly na dva policisty, kteří jim právě oznámili, že jejich otec i Robert Baratheon zemřeli při leteckém neštěstí. Předběžné ohledání místa nehody potvrdilo, že nešlo o sabotáž, ale poruchu na letadle. Byly ujištěny, že policie vše do posledního detailu prošetří.

 

Arya slyšela, jak její sestra vedle ní hystericky brečí, zatímco ona nebyla schopná uronit před těmi cizími muži ani slzu. Stiskla sestře ruku v němém gestu podpory.

„Děkujeme za vaši ochotu, pánové, ale rády bychom nyní se sestrou byly o samotě. Je potřeba, aby byla informována naše rodina. Nepochybuji, že jste již alespoň telefonicky informovali naši matku Catelyn Tully-Stark?“ přeptalo se vyrovnaně mladší z děvčat. Policisté na ně ohromeně zírali. Starší z děvčat se před nimi ukázkově zhroutilo a to mladší chladně vypočítávalo, co je vše potřeba udělat. Ohromilo je to. Pokud něco, tak čekali, že to bude naopak.

„Samozřejmě, slečno Stark, vaše matka by již měla být na cestě,“ ujistil je starší muž. Arya jen přikývla. Policisté se najednou zvedli a pod bedlivým dohledem Joryho, který byl hlavou domácí ochranky Starků, odešli ke dveřím.

„Přijměte naši upřímnou a hlubokou soustrast, slečny,“ pronesl ještě ten mladší a vyšší z důstojníků, než opustili jejich byt, který se najednou zdál ledově chladný.

 

Jory opatrně odvedl kvílející Sansu do jejího pokoje, kde jí dal něco na uklidnění a uložil ji do postele. Arya zatím stále pokojně seděla na pohovce a zírala před sebe. Její otec byl mrtvý. Silný Ned Stark padl za oběť nějaké závadě v motoru letadla a nyní byl mrtvý. Již neexistoval. Byl pryč. Navždy.

 

Zavřela oči a soustředila se na dýchání. Když vedle sebe ucítila, jak se pod něčí vahou prohnula pohovka, tak se ani neotočila.

„Sansa bude nějakou dobu spát, dal jsem jí tabletky na uklidnění,“ upozornil ji mužský hlas vedle ní. Ten hlas by poznala kdekoliv a kdykoliv.

„Díky,“ odpověděla bezbarvě. Ucítila, jak ji objal, ale nedokázala se přimět k žádné reakci. Byla uvnitř prázdná.

„Nic už nebude jako dřív, ale slibuju, že časem ta bolest poleví a vybledne, až nakonec zbudou jen ty šťastné vzpomínky,“ utěšoval ji s bradou opřenou o vršek její hlavy. Neodpověděla. „Vím to proto, že jsem to sám zažil, když zemřel můj vlastní otec, tak mi prosím věř,“ mluvil klidně dál, zatímco ji rukama hladil po pažích, které se zdály ledové i přes letní slunce, které žhnulo venku.

„Děkuju, Jory,“ šeptla jenom, než se co nejvíce stulila do jeho náruče, aby načerpala něco z tepla, které vyzařovalo jeho tělo.

 

Nakonec se nechala odvést do svého pokoje, ale odmítla sedativa. Chtěla mít co možná nejvíce jasnou hlavu.

„Jory, prosím, nenechávej mě samotnou,“ zaprosila skoro zoufale, když z postele sledovala, jak má v úmyslu odejít.

„Není vhodné, abych tu s tebou zůstával o samotě,“ pokusil se na ni jít s racionalitou.

„K čertu s etiketou, k čertu se vším, já tu nechci být sama. Klidně nech otevřené dveře, ale neopovažuj se odejít,“ skoro na něj zoufale křičela. Byla to první skutečná emoce od okamžiku, kdy jim před několika hodinami policisté oznámili, že hlava jejich rodiny je po smrti. Zaskočila ho, to nepopíral, avšak na druhou stranu za to byl vděčný. Více ho děsila její netečnost, než projevené emoce.

„Dobře,“ souhlasil, než si přitáhl židli k její posteli a posadil se na ni. Arya vděčně přikývla.

„V tomhle ohledu mi strašně chybí Jon,“ přiznala. Jory se nechápavě zamračil. Netušil, jak přesně to myslela. „Víš, už jako malé děti jsme se jeden druhému vkrádali do pokoje, schovali jsme se pod peřinu a vykládali jsme si svá tajemství či příhody. Každý jsme byli svým způsobem outsider v naší rodině, a tak jsme jeden k druhému přilnuli. Jenže Jon je na vojenské akademii a můj otec je mrtvý. Strašně mi chybí ta možnost se zase schovat pod deku,“ vysvětlovala tiše. Jory pochopil a najednou Jonovi příšerně záviděl, že s touhle mladou dívkou sdílel nejen lůžko, ale i svá nejhlubší tajemství. V hlavě mu vytanula představa, že namísto Jona je v její posteli on a ona je přitulená k jeho tělu, jako menší lžička. Nasucho polkl, než tu představu vyhnal z mysli. Teď na to nebyla ani vhodná chvíle ani místo.

„Škoda, že nemůžu vrátit čas a být zase malá holka, kdy svět a všechno v něm bylo v pořádku a moje největší starost byla Sansa a její pitomé kamarádky, co si utahovaly z toho, jak vypadám,“ povzdechla si.

„Já vím, vlče,“ pronesl tiše, zatímco ji držel za ruku a palcem ji hladil po hřbetu ruky. Seděl tam ještě dlouho po tom, co konečně usnula. Seděl tam, dokud se neozvalo zaklepání na vchodové dveře.

 

„Madam, upřímnou soustrast,“ pronesl okamžitě, jakmile otevřel a před ním se zjevila nynější hlava rodiny.

„Děkuji, Cassele, kde jsou mé dcery?“

„Slečna Sansa měla hysterický záchvat, podal jsem jí sedativa a teď už několik hodin spí. Slečna Arya byla klidná a asi před dvěma hodinami usnula. Pokud mohu doporučit, tak bych je nebudil. Je pozdě v noci a spánek jim prospěje, stejně jako vám, madam,“ vysvětlil Jory bez mrknutí oka. Rudovlasá žena přikývla. Byla stejného názoru. Spánek všem zúčastněným prospěje.

 

Pohřeb se konal na Severu. Ostatky Eddarda Starka byly uloženy do prastaré rodinné krypty přímo pod hlavním domem Zimohradu. Obřad v Božím háji byl tichý, i když účast byla obrovská. Hlavu rodu Starků měli rádi obyčejní lidé i ti z tak zvaných lepších kruhů. Po pohřbu bylo započato dědické řízení, děvčata však byla těchto jednání ušetřena a směla se pod dozorem Joryho a několika dalších opatrně vybraných lidí vrátit na svou školu, aby dochodila své ročníky. Dohlížet tam na ně měl mimo jiné i matčin starý přítel Petyr Baelish. Jediná podmínka jejich matky spočívala v návštěvách psychologa, kterého jim v Králově přístavišti sjednala.

 

-xoOox-

 

Blížil se konec školního roku a Arya se musela rozhodnout na jakou střední půjde. Buď se mohla vrátit zpátky nad Sever pod taktovku své matky a nebo to zkusit zde. První varianta rozhodně nepřicházela v úvahu, po smrti otce se s Catelyn ještě více odcizily. Nikdy by nebyla schopná jí vyhovět nebo se jí zavděčit. Nebyla v tomhle ohledu, jako její starší sestra, která si dokázala každého získat svou krásou i mírnou povahou. Jediné plus toho, že zůstala na Jihu byl Jory, který se jí stal nevýslovně blízkým přítelem. Našla si v Králově přístavišti i několik kamarádů, ale ti by matčiným schválením rozhodně neprošli. Byli totiž pod její úroveň, jak jí několikrát opakovala Sansa. Arya nechápala, co s tím její sestra i matka pořád mají. Rodiče si nikdo nevybírá a nezáleží na tom, do jaké rodiny jste se narodili, ale jací jste. Otec jí to vtloukal do hlavy dostatečně dlouho na to, aby to vzala za své.

 

„Aryo?“ zavolala Sansa z kuchyně.

„Hmm?“ zabručela, když se vypotácela z koupelny jen v obrovském pánském tričku a kalhotkách. Sansa si ji změřila nesouhlasným pohledem, neřekla však nic.

„Matka volala, že náš strýc se konečně rozhodl oženit.“ Arya na ni nechápavě hleděla.

„Benjen?“ ptala se fascinovaně. Sansa se v přehnaném gestu plácla do čela.

„Edmur Tuly, ty hloupá. Nemáme jen jednoho strýce, víš?“

„Edmur se nikdy jako náš strýc nechoval, na rozdíl od Benjena,“ pronesla upřímně to, co si myslela. Sansa jen na svou sestru zlostně přimhouřila oči. Viditelně její názor nesdílela. Arya jen pokrčila rameny.

„Jdi si zabalit, vyjíždíme do hodiny, abychom chytili letadlo. Doprovodí nás Malíček s Jorym a dvěma muži z naší ochranky,“ řekla nakonec naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. Jako vždy dokonalá dáma, pomyslela si kysele Arya.

 

Konečně se doplácali do hotelu, kde jim matka udělala rezervaci. Bylo to celé apartmá rezervované pro jejich rodinu. Arya se překvapeně rozhlížela po drahém interiéru. Byl to prostě koncentrovaný luxus, což se jí už z podstaty nelíbilo. Podle ní to bylo až příliš okázalé od naleštěných parket na podlaze po vázy z jemného porcelánu stojící diskrétně v rozích na stolcích z drahého, leštěného dřeva.

 

Arya byla nucena sdílet pokoj se Sansou, z čehož ani jedna ze sester nebyla zrovna nadšená. Naštěstí byly obě unavené z dlouhého letu, a tak se zhroutily do královské postele. Sansa skoro okamžitě usnula, zatímco Arya se nakonec jen převalovala. Nedokázala usnout i přes obrovskou únavu. Když už asi po desáté dostala od Sansy loktem do žeber, tak se vzdala. Vstala a poslepu došla z chodby do obývacího pokoje.

 

„Chceš prášek?“ ozval se z křesla ten tak známý hlas.

„Nemyslím, že by to pomohlo,“ zavrtělo děvče hlavou. Jory jí věnoval jeden ze svých úsměvů, čímž způsobil, že se jí na okamžik silně rozbušilo srdce.

„Chceš o tom mluvit?“ přeptal se jí pro jistotu.

„O čem přesně?“

„O čemkoliv budeš chtít,“ odvětil přátelsky.

„Proč jsi na mě vždycky tak hodný, Jory?“ Jory se na okamžik zamyslel, než dokázal dát dohromady nějakou odpověď.

„Protože tě mám rád a myslím, že v sobě máš obrovský potenciál.“ Arya cítila, jak jí hoří tváře.

„Otec říkával, že v sobě mám to, čemu se v rodině Starků říkalo vlčí krev. Prý její náznak měla i teta Lyanna a pořádnou její dávku měl i strýc Brandon. Říkával, že právě to je přivedlo do předčasného hrobu a já bych si měla dát pozor na to, abych neskončila stejně,“ pronesla melancholicky. Vzpomínky na otce stále bolely.

 

Jory k ní natáhl ruku, kterou bez nejmenšího zaváhání přijala.

„Jsi tvrdá a nepoddajná, jako samotný Sever, ale dej si pozor, abys nikdy nezapomněla na to, kým hluboko uvnitř jsi. Nenech se pohltit žalem,“ zamumlal, když se usadila na opěrce jeho křesla.

„Nikdy pro ni nebudu dost dobrá,“ posteskla si unaveně. Jory se ani nemusel ptát, koho měla na mysli. Nejraději by jí vysypal, že v jeho očích bude vždycky tím nejlepším a nejúžasnějším děvčetem, ale moudře držel jazyk za zuby. Nebylo to vhodné. Už jen z toho hlediska, že byl v podstatě jejím zaměstnancem. Nemluvě o věkovém rozdílu, který mezi nimi zel jako nepřekročitelná propast. Deset let. Stejně tak to mohlo být i tisíc, pomyslel si zoufale.

 

Ráno přišlo podle dívčina mínění až příliš brzy. Sansa už několik hodin šílela, že její make-up, účes i boty nejsou tak dokonalé, jak by měly být. Už asi po desáté nechala ubohou stylistku, aby jí předělala kompletně celé líčení. Když byla spokojená i s vlasy, tak konečně uznala, že mohou odjet. Arya už tou dobou byla nervózní, protože díky sestřině mánii měli minimálně patnáct minut zpoždění. Matka je zabije. Jela napřed i s chlapci už brzy ráno, aby pomohla s posledními detaily a kladla jim na srdce, aby dorazili včas. Což se viditelně nepodaří.

 

Venku na ně čekala limuzína, ve které již seděl Petyr Baelish, který se nabídl, že je doprovodí. Arya si myslela, že je sice svým způsobem pohledný, ale něco se jí na něm nelíbilo. Měla z něj nepříjemnou husí kůži. Její sestra na něm naopak mohla nechat oči. Bylo jasně vidět, že se jí jeho pozornosti a komplimenty líbí. Arya se otřásla. Vedle řidiče seděl Jory ve svém na míru šitém obleku bodyguarda, kterým se díky přání jejich matky stal. Arye ho bylo líto. Byl neoficiálním společníkem v otcově firmě a zároveň i hlavou jejich ochranky, což bylo možná na první pohled neobvyklé, ale Eddard Stark si jeho inteligence a chytrých nápadů vážil a naprosto se neohlížel na jeho původ. Catelyn však jeho postavení zredukovala pouze na obyčejného člena ochranky.

 

Akorát přijížděli k sídlu Freyů, když přímo před nimi vypuklo peklo na zemi. Ozval se ohlušující výbuch a pak štěkot automatických zbraní. Řidič neotálel a okamžitě zařadil zpátečku, aby se dostal z dosahu. Obě děvčata byla bledá, jako stěna. Před hotelem jim Jory nakázal počkat v autě, dokud nezkontroluje byt. Věděl, že tohle nebyla náhoda a nehodlal riskovat životy, které mu byly svěřeny. Pečlivě vše v pokoji prohledal, a díky bohům nic nenašel. Vyzvedl dole obě sestry a za pomoci Baelishe je odváděl do jejich pokoje. Sansa se zhroutila v okamžiku, kdy překročily práh a Arya upadla do své strnulosti, kterou již tak dobře znal.

„Kdy se dozvíme oběti?“ přeptala se pragmaticky. Sansa znovu zakvílela, než se ještě víc schoulila do sebe a začala se houpat dopředu, dozadu na gauči, kde se posadili.

„Nevím, ale doufám, že jsou všichni v pořádku,“ ozval se Jory. Mladšímu z děvčat bylo jasné, že je myšlenkami u jejích tří sourozenců, kteří tam už byli před nimi.

„Sanso, zmlkni už!“ utrhla se Arya na starší sestru. Sansa na ni zlostně pohlédla od pláče zarudlýma očima, než se schoulila do ochranitelské náruče jejich společníka, kde se opět ponořila do svého hysterického pláče.

„Každý není tak bezcitný jako ty,“ ozvala se nakonec zdušeně, jak měla hlavu zabořenou na Baelishově hrudi. Arya se chystala něco říct, ale ucítila na rameni velkou ruku. Vzhlédla a spatřila Joryho, jak na ni zamítavě vrtí hlavou. Bylo zbytečné se hádat.

 

O několik hodin později…

 

Navštívili je vyšetřovatelé. Sansa měla od pláče opuchlé oči a Arya si je tvrdě prohlížela očima, které vypadaly jako dva kusy ocele, zatímco čekala, co jim sdělí.

„Došli jsme ke zcela jasnému názoru, že to, čeho jste byli svědky, byl nepochybně útok nějaké teroristické skupiny. Bohužel zde bylo mnoho obětí. Většinu se nám podařilo identifikovat ihned, jakmile jsme ty teroristy dokázali zneškodnit. K naší škodě jsme žádného z nich nezajali živého. Nyní však k věci, na seznamu mrtvých je bohužel i jméno Catelyn Tully-Stark a Robert Stark,“ pronesl chmurně jejich velitel. Arya cítila, jak jí vzadu v krku štípou neprolité slzy. Sansa opět plakala opřená o Petyra Baelishe.

„Váš bratr Brandon Stark je v nemocnici v kritickém stavu. Rickon Stark je v těžkém šoku, ale jinak mu nic není. Leží ve stejné nemocnici, jako bratr,“ odpověděl ten muž na jejich nevyslovenou otázku. Arye se nebetyčně ulevilo. Alespoň nějaké dobré zprávy.

„Děkuji, pánové, teď bychom rády byly sami, abychom mohly truchlit nad naší ztrátou,“ pronesla Arya ledově, než vyšetřovatele vyprovodila z hotelového obývacího pokoje.