Grapeovské ohnivé koule

 

Rozhodně s ní nepůjde nakupovat oblečení do Prasinek. Naprosto ne. Bylo to absurdní. Nikdy si nedovolil ten risk toho, že by ho mohli poznat. Na místo toho museli jít nakupovat do Londýna.

 

A tak se stalo, že stál na rohu rušné Londýnské ulice a netrpělivě na ni čekal. Byl nucen přeměnit jednu ze svých bílých košil do dámské blůzy a obléct si hábit, který přeměnil v lehký kabát. Sukně byla stále poněkud problém. Doufal, že si neuvědomí, že má pokaždé tu samou. A punčocháče? No, udělal chybu, když si myslel, že by nemusel mít nic pod nimi a v tu chvíli si připadal nepříjemně obalený. Asi jako by byl slimák chycený v pavučině.

 

Hustý závoj na jeho klobouku změnil všechny a všechno v šedé stíny, takže neměl být překvapen, že si jí nevšimnul, dokud ho najednou nevzala za ruku.

 

„Paní Grapeová!“ Zatáhla ho za paži a pokusila se ho políbit na tvář, avšak on včas ztuhnul a ona ho trefila na krk, hned nad okraj límečku. Nemohl si dovolit mít ji tak blízko své tváře, obzvlášť ne v jasném světle dne uprostřed Londýnských ulic.

 

Ale stejně jako obvykle, se zdála nevzrušená jeho podivným, strojeným a mlčenlivým chováním a vyprávěla mu, jako by byli staří přátelé. Vzala ho za ruku a zamířila přímo k jejímu oblíbenému obchodu, zatímco mu vyprávěla o nových malbách, které začala tvořit, o tom, že navštívila své dobré přátele Harryho a Ginny a jejich děťátko. Stejně tak mu vyprávěla o hádce, kterou měla se svým domácím a o spoustě různých myšlenek, které ji napadaly a to vše stihla za dobu, kdy prošli půl bloku.

„Tady to je,“ oznámila a zahleděla se do vytríny obchodu. „Musím vám říct, proč jsme tady, paní Grapeová.“ Obrátila se k němu. „Byla jsem požádána o rande.“

 

Severus ztuhnul.

„Je to chlapík z práce,“ pokračovala. „Žádal mě už nejméně tucetkrát a já vždycky řekla ne, ale,“ povzdechla si,“došlo mi, že zrovna nemládnu a , víte, má dobrou práci a no, pomyslela jsem si, co vlastně můžu ztratit?“

 

Pokrčila rameny a vyčkávavě na něj pohlédla. Nedokázal by promluvit ani kdyby chtěl.

 

Uvědomila si, že jí nehodlá odpovědět, a tak se otočila ke dveřím. „Takže opravdu doufám, že to, co byste pro mě mohla udělat, paní Grapeová, je dát mi nějakou tu ženskou radu ohledně nových šatů.“

 

Dobrý bože! Myslel si, že bude čekat, postávat kolem a nosit tašky. Ne, že...

 

Škubnutím otevřela dveře a vtáhla ho dovnitř tak rychle, že skoro vynechal schod a musel si sevřít klobouk, aby mu nespadnul.

 

Okamžitě k nim zamířila dobře oblečená žena. „Mohu vám pomoci?“ Rysy jí prosvětlil naučený úsměv.

„Ach ano, prosím,“ přikývla vzrušeně Hermiona. „Ráda bych si vyzkoušela nějaké z vašich šatů. Má přítelkyně je tady proto, aby mi pomohla vybrat.“

 

 

Ženin úsměv jen lehounce ochabnul, když se zavěsila do vysoké, závojem zahalené ženy, na které ta pěkná holčina visela, jako na bezpečné přikrývce.

 

Další výhodou toho tmavého závoje bylo, že Severus mohl protočit oči nad tím, co nyní udělal a uvědomil si, ja moc je v prdeli. Žije v bizardní deziluzi od chvíle, kdy neobratně utekl z kina – přemýšlel nad ní, onanoval nad ní, myslel, že mají nějaký druh vztahu. U Merlinových syfilitických koulí! Dokonce i přestal pít. A kvůli čemu? Protože ho donutila být lepší osobou? Ach do hajzlu s tím! Ty pitomej, posranej onanisto!

 

Ale to už stáli před těmi šaty. Na ramínkách spočívala řada za řadou drahých materiálů. Žena zvedala jeden po druhém a Hermiona na některé ukazovala a jiné zamítala. Bylo to, jako by stál mimo své tělo a sledoval nějakou podivnou dětskou hru. Nádherná mladá žena nevědomky visící na Zvířeti, Velkém zlém vlku – Pročpak máte tak velký nos, paní Grapeová; To abych tě lépe cítila, zlatíčko. A paní Grapeová, pročpak máte tak hluboký hlas – to abych ti mohla dobře lhát, zlatíčko; A co to kurva máte v kalhotách, paní Grapeová?

„Paní Grapeová!“ přetrhla mu Hermiona myšlenky. „Líbí se vám?“

 

Severus ztracen v moři svých myšlenek jednoduše přikývnul.

„Fajn, tyhle zkusíme taky,“ usmála se Hermiona na ženu.

 

A tak se s náručí plnou šatů, jako lesklou horou neštěstí, vydali směrem ke zkušebním kabinkám.

 

„Paní Grapeová, chci abyste byla uvnitř se mnou, takže bych nemusela vycházet ven,“ řekla a vtáhla ho do vnitřku jedné z místností.

„Můžeme sem dostat židli pro paní Grapeovou, prosím?“ pronesla k ženě, která okamžitě přikývla a odchvátala, aby nějakou sehnala.

 

Musíš odejít! Hned uteč! Ale jak by jí to jen mohl vysvětlit? Tohle by nevysvětlil. Prostě už by jí nemohl znovu vidět. Nevěděla, kde žil. Vždyť ani nevěděla, kdo je. Opět začal nervózně zatínat ruce a Hermiona k němu vzhlédla, protože jeho gesto zaměnila za vzrušení nebo ujištění.

„Věděla jsem, že si to zamilujete,“ řekla. „Není nic lepšího, než dvě holky, které si spolu jdou zkoušet a nakupovat oblečení.“

 

Potlačil zavrčení, když se žena vrátila s židličkou a postavila ji do rohu jejich zrcadly obložené kostky.

„Řekněte, kdybyste potřebovaly nějakou pomoc,“ usmála se na ně, nže za sebou zatáhla závěs.

 

Severus se posadil na okraj židličky, a byl šťastný, že mohl svírat svou kabelku, kterou nyní strategicky umístil přímo na svůj klín.

„Myslím, že první vyzkouším tyhle. Můžete mi je zatím podržet?“ Položila mu do klína modré šaty a začala se svlékat.

 

Naprosto by tam neměl být. Rozhodně by se neměl koukat. Díky hustému závoji zřejmě ani nevěděla, zda má otevřené oči, ale tohle všechno bylo naprosto špatně. Kdyby jen věděla, že její bývalý profesor lektvarů momentálně seděl asi tak stopu nebo dvě od ní, sledoval ji jak se svléká, tak by měla hysterický záchvat a nejspíš by ho trefila nějakým zaklínadlem přímo do koulí. Jo to by přesně udělala.

 

Avšak nedokázal ani odvrátit pohled a ani zavřít oči, když skopla boty do rohu a nenuceně si začala rozepínat knoflíčky košile od vrchních po spodní, čímž odhalila světlounce růžovou podprsenku ze saténu a krajek. Pootevřel ústa a začala se mu těžce zdvihat hruď. Byla tím nejúchvatnějším stvořením, které kdy spatřil. Její hebká, krémově bledá pleť, pokrývající symfonii měkkých křivek a štíhlých svalů, byla tou nejúžasnější poctou ženské kráse. Nechala svojí košili spadnout na zem a rozepnula si knoflík na džínech, než je rozepla a sloupla je ze sebe. Udělala to tak bezelstně, bez jediného pohledu do zrcadla, což mu přišlo ještě mnohem dráždivější, než kdyby si toho byla vědoma a záměrně tak lákala k tomu, aby se díval. K podprsence měla pasující kalhotky, které se částečně stáhly i s jejími džínami, čímž odhalily polovinu bledé obliny jejího zadečku.

 

Hyperventiloval. Strašlivě se chtěl natáhnout a dotknout se jí.

 

Bezmyšlenkovitě si vytáhla kalhotky zpátky na místo, než se natáhla pro šaty a vzala mu je z rukou a zcela zjevně si nevšimla, jak se mu chvějí.

 

Vklouzla do šatů a požádala ho, aby jí zapnul zip. Jemně spočinul prsty na jejích zádech, zatímco vyjížděl zipem nahoru, dokud nebyl zapnutý.

 

Pohlédla do zrcadla. „Na mě nevypadají zrovna moc dobře,“ prohlásila, než se otočila k němu, aby jí zip zase rozepnul.

 

Že na ní nevypadají dobře? Jak by cokoliv na tomhle tělo nemohlo vypadat dobře?

 

A tak probíhala následující půl hodina. Zkoušela si jedny šaty za druhými, on je držel, zapínal, věšel, zapínal a stahoval. V jednu chvíli ho vzala za ramena, když jí pomáhal stáhnout těsně padnoucí číslo dolů přes boky. Její prsa, byla doslovně v jeho obličeji, a poskakovala, jako krémové kopečky panna cotty. V ústech se mu sbíraly sliny, zatímco jeho mužství s sebou škubalo a trhalo. Celý ten proces byl pro jeho zoufalého kamaráda, čirým mučením, když s sebou házel, jako zvíře lapené v síti, co se pokouší utéct. Do budoucna by pravděpodobně mohl zvážit potřebu přeměnit něco v nějaký druh korzetu na penis?

 

A pak, když se pokoušela ukázat mu problém s lemem jedněch šatů, se nohou opřela o jeho židli a to přímo mezi jeho nohama. Otírala svou horkou nožku přímo kolem spodní strany jeho koulí.

 

Zalapal po dechu. „Souhlasím.“ Ona přikývla. „Je to pěkně mizerně udělané. To si koupit nehodlám.“

 

Pak si povzdechla. „Vím, které z nich bych si koupila nejraději, ale jako obvykle, je to mimo dosah mé cenové kategorie. Myslím, že namísto toho odejdu s těmi černými. Co myslíte?“

 

Věděl naprosto přesně, o kterých to mluví. Měly lehounce tmavší odstín růžové, než její spodní prádlo a ona v nich vypadala úchvatně. Ty černé byly taktéž hezké. Všechny byly hezké. Mohla by nosit všechno nebo klidně nic. Raději to nic. Ale to byl jen pouhý názor šedivějícího, starého, perverzního profesora a ne mladého muže, s kterým půjde na rande. Neměl by mít žádný názor.

 

Přikývnul.

 

„Strašně moc děkuju,“ věnovala mu úsměv plný ocenění, že cítil, jak mu do tváří stoupá červeň. Pak se naklonila kupředu, lehce poodtáhla závoj na stranu a políbila ho. Její hebké rty se dotkly koutku jeho úst. A on vyskočil.

„Jste v pořádku, paní Grapeová?“ V obavách ustoupila dozadu.

 

Horečnatě přikývnul, než vypadnul z té krychle za závěsem a odspěchal k regálům s oblečením. Vzal něco, co vypadalo veliké, a odspěchal zpátky, nakouknul do krychle a ukázal to uvnitř.

„Ach, taky si chcete něco vyzkoušet?“ usmála se Hermiona od ucha k uchu.

 

Ochotně přikývnul.

„Výborně!“ vykřikla.

 

Pátral po kabince, která bude co nejdál od té její. Když ji našel, tak vešel dovnitř, hodil přinesený svršek na zem, pak popadnul závěs a sbalený v pěsti ho zatáhnul a podržel ho proti zdi. Nechtěl, aby přišla dovnitř. Nebo ta zpropadená prodavačka. Pak si jednou rukou vyhrnul sukni, aby odhalil nejneupraveněji vypadajícího ptáka, kterého kdy viděl. Vypadal, jako maskovaný bandita, který spáchal loupež. On naprosto přesně věděl, do koho by nejraději vniknul a kam proniknul, ale k zadostiučinění bude muset stačit rychlý ruční „únos“.

 

Serval si punčochy dolů, sevřel svou nyní skvrnitou kládu a začal ji jemně hladit. Zhluboka vydechnul, a dovolil si uvolnit se do rytmu. Už byl tak strašně blízko díky tomu, jak dlouho se pohyboval na hraně. Vše, co musel dělat, bylo vyčarovat si v mysli ta dokonalá ňadra, která měl přímo před obličejem, ten výstřih, temný a svádivý – a představil si, jak mezi nimi přebíhá jazykem.

 

„Aaaaaaaaaaach.“ Nedokázal si pomoci, aby se mu z hrdla nevydralo zasténání, když mu hlava padla kupředu. Jeho sevření kolem jeho penisu zesílilo, jak po něm začal přejíždit dlouhými tahy d kořene až po špičku žaludu. Z červené štěrbinky ukápla preejakulační tekutina, a on byl skoro zoufale toužící po vyvrcholení i přes obtížné ráno. Jeho žalud dostal zdravější temně růžovou barvu a bezpochyby by raději narážel proti hebkému děložnímu čípku, než by byl ústředním motivem v nevkusné zrcadlové krabici. Žádná lepší možnost se tu však nenabízela.

 

Zrychlil nacvičené pohyby svého zápěstí a cítil, jak mu v koulích roste napětí. Myslel na ten perfektní zadeček, tak hebký, kulatý a...

„Uuuuaaa,“ zavrčel.

„Paní Grapeová? Jste v pořádku?“

 

Byla přímo přes kabinkou.

„Hmmmm,“ zavrčel, jak se mu napjal pták.

„Nezníte, že jste v pořádku.“ Ucítil, jaak tahá za závěs.

 

V tu chvíli se jeho koule se zastřiženými chloupky napjaly a on začal ejakulovat. Hrdelně zavrčel, když spršky jeho semen dopadaly na zrcadlo přímo před ním. Výstřik po výstřiku perlové tekutiny cákaly na naleštěný povrch.

 

Závěs se začal cukat ještě naléhavěji, a pak se najednou otevřel. V jednom okamžiku se otočil a bolestně lapil svého pulzujícího ptáka v elastické látce punčocháčů a shrnul si sukni.

„Paní Grapeová,“ Hermiona otevřela ústa. „Jste v pořádku?“

 

Nedokázal promluvit nebo se na ni podívat.

„Co je to na tom zrcadle? To je lepidlo?“

 

Asi to nebyla nejvhodnější chvíle na to, aby poznamenal, že je to „krém na ruce“, že ne?

„Ach, je to lepkavé!“

 

Zcela jasně se toho dotkla. Kurva.

„Paní Grapeová,“ její hlas byl vážný a hluboký. „Vy jste si kýchla?“

 

Nedokázal odpovědět. Dokázal jen stěží dýchat.

 

„Stále ještě máte to hrozné nachlazení a nic jste mi neřekla?“ povzdechla si. „Není to přece nic za co byste se musela stydět. V minulosti jsem prodělala pár opravdu ošklivých nachlazení a vím, jak mizerné to může být.“

„Podívejte se na mě.“ Otočila ho k sobě. „Vím, že nerada příliš mluvíte, ale přála bych si, abyste něco řekla. Vidíte, mohla jsem vám dát tohle.“

 

Sáhla do kabelky a vytáhla balíček kapesníčků. „Tady, jedny jsou vaše.“ Podala mu je. „A tohle to tady uklidím.“

 

Nechal to pohupovat v prstech a odhadoval, že to pravděpodobně nebude moci použít na to, aby si otřel svého ptáka. Pak pokračovala ještě se třemi dalšími kapesníčky, aby vyčistila zrcadlo. Nevěděl zda se má smát nebo brečet při pohledu na ni, jak pečlivě a opatrně stírá lepkavé stružky jeho uvolnění. Její tvář byla ukázkou soustředění. Růžový jazyk jí lehce vykukoval z úst, když se zaměřovala na očištění a následné vyleštění místa, kde byl ten jasný důkaz.

 

„Teď po tomhle všem, trvám na tom, abyste šla ke mně domů a vypila ten lektvar proti nachlazení.“ Zmrazila ho vážným zamračením. „Ne, neberu jako odpověď. A...chci vás namalovat. Ty vaše nádherné ruce. Prosím řekněte, že mě necháte?“

 

Opět mu věnovala ten něžný prosebný pohled. Když tohle děláš, tak sem v háji. Jeho racionální já toho viditelně už mělo dost. Ale když ona si tak láskyplně poradila s jeho výstřikem. Copak to za nic nestálo? Ne, ty pitomej idiote, ona si myslela, že je to tvoje nudle!

 

Nudle, ejakulát, cokoliv z toho, stejně půjde.