Rodinný odkaz 12

12. kapitola
 
Těsně před tím, než stihla Hermiona otevřít dveře od svého pokoje, tak se ozvalo zaťukání. Podrážděně zamručela, ale otevřela je. Stál tam Severus a na obličeji měl nasazen soustrastný výraz, který by Hermionu jistě rozesmál, kdyby jí tak strašlivě nebolela hlava.
Potřebuješ něco, Severusi?“ zeptala se a snažila se neznít hrubě. Severus k ní natáhnul ruku s lahvičkou.
Spíš ty něco potřebuješ. Tohle ti vyčistí hlavu,“ oznámil, než jí podal lahvičku a otočil se k odchodu.
Stůj,“ broukla za ním Hermiona. Okamžitě ji poslechl a vyčkávavě se na ni zahleděl. „Děkuju,“ pronesla, jakmile do sebe hodila obsah lahvičky a cítila, jak se bolest hlavy mírní. Severus se jen pousmál a už chtěl odejít, když se k němu Hermiona vrhla a pevně ho objala kolem krku. Málem ztratil rovnováhu, ale nakonec to ustál a obejmul ji kolem pasu.
Co se děje, Hermiono?“ zamumlal jí do vlasů a snažil se potlačit vzrušení z její blízkosti. Hermiona jen zavrtěla hlavou. Rukama jí kreslil uklidňující kruhy na záda a čekal.
Včera jsem se chovala, jako padlá ženská,“ zafňukala mu do košile. Severus potlačil uchechtnutí.
To nic, Hermiono, to nic. To ten alkohol, co jsi včera vypila,“ snažil se ji uklidnit, i když přesně netušil o čem to mluví. „Hmm, stalo se něco, čeho lituješ?“ zeptal se nakonec, když ustoupil její první nával sebelítosti. Mladá žena v jeho náruči jen zavrtěla hlavou.
Až na to, že jsem se líbala s Dolohovem, se nestalo nic,“ zamumlala. Severuse bodnul v hrudi osten žárlivosti, avšak skoro okamžitě ho potlačil. Podle toho, co zatím zjistili, neměl na tuto ženu nejmenší nárok. Zatím se totiž zdálo, že Malek Morgenstern udělal smlouvu neprolomitelnou. Takže i kdyby chtěl sebevíc, tak mu Hermiona nikdy nejspíše patřit nebude. Tedy zatím to tak vypadalo. Dívka se nakonec uklidnila a pohlédla mu do tváře.
Prostě se chovej, jako kdyby se to nestalo. U mě to většinou vychází,“ poradil jí nakonec to jediné, co mohl.
Jsi dobrý přítel, díky,“ pronesla s úsměvem a vtiskla mu pusu na čerstvě oholenou tvář. Severus se pousmál a konečně se opatrně vyprostil z jejího sevření.
 
Severus se rozhodl projít po pozemcích a poohlédnout se po rostlinách vhodných do lektvarů. Hodilo by se mu doplnit si zásoby. Stejně neměl nic jiného na práci a jen tak sedět a nic nedělat mu nebylo příliš vlastní.
Mikki pomoct pánovi s kytičkama,“ ozvalo se mu najednou za zády. Když se otočil, tak spatřil skřítka tvářícího se absolutně nadšeně tou vyhlídkou. Severus pokrčil rameny. Koneckonců se mu pomoc může hodit.
Tak pojď, Mikki, pomocník se mi hodí,“ vyzval ho Severus, než mu odříkal seznam všech bylin, které by se mu hodily. Mikki zakýval hlavou, až mu zapleskaly obří uši a nadšeně Snapea táhnul směrem, kde věděl, že některé z rostlin jsou.
 
Dobré ráno, med,“ pozdravila ji s vřelým úsměvem Valeriya a podávala jí šálek kouřící kávy. Hermiona ho s povděkem přijala a usrkla si horkého nápoje.
Děkuji, jsi anděl,“ pousmála se Hermiona, když odložila šálek. Valeriya se zvonivě rozesmála.
Myslím, že můj syn by s tebou rozhodně nesouhlasil, med,“ podotkla Valeriya pobaveně.
Ačkoliv to nedává najevo, tak tě má upřímně rád. Je mu to vidět v očích, když s vámi mluví,“ pronesla upřímně mladší z obou žen. Valeriya ji poplácala po ruce, nyní už chápala, co na ní Antonina i Severuse tak upoutalo. Hermiona byla možná výbušná a tvrdohlavá, ale měla dobré srdce a byla velmi všímává a inteligentní. I se šálky se odebraly do salonu, kde se usadili na pohovku.
 
Co všechno mi můžeš říct o mojí rodině, Valeriyo?“ zeptala se nakonec Hermiona zvědavě. Žena se její dychtivosti usmála, odložila si šálek s černým čajem a dala se do vyprávění.
 
Víš, Hermiono, prvně bys měla vědět, že Dolohovovi a Morgensternovi byli dva z asi nejmocnějších rodů celé kontinentální Evropy. Malek a Petr Michajlovič byli přátelé již ze studentských let.“
Petr Michajlovič?“ zeptala se Hermiona nechápavě.
Ano, tak se jmenoval Antoninův otec,“ vysvětlila Valeriya, než opět pokračovala ve vyprávění.
 
Oba byli velmi inteligentní a podobní jeden druhému. Jenže to mělo háček v tom, že Malek se krom Petra s nikým moc nestýkal. Neměl rád hloupé lidi, jak je s oblibou nazýval,“ vysvětlovala s melancholickým úsměvem. „Víš, Hermiono, tohle bylo předtím, než jsem se provdala za Petra, a takhle to vyprávěl i on mně. Ale to už je dávno, až příliš dávno. Když nic jiného, tak díky mojí přítomnosti a jedné mojí přítelkyni Malek nakonec pookřál a čím dál častěji jsme ho vídali i mezi lidmi bez toho, že by mu Petr musel vyhrožovat násilím, aby se tam objevil,“ vyprávěla a sama pro sebe se usmívala. I Hermioně se při tom vyprávění stočily koutky úst vzhůru v úsměvu. „Ačkoliv ho společnost označovala, jako podivína, jemu to nevadilo. Občas mám pocit, že to bral jako kompliment. Ať tak či onak, faktem zůstává, že vládl neobyčejně obrovskou mocí a k tomu i výbušnou a tvrdohlavou povahou. Což byla nepříliš zdraví prospěšná kombinace, abych tak řekla. Vím, že to byl v jádru dobrý muž, ale občas mi z něj běhal mráz po zádech. Měl obrovské znalosti snad skoro ve všech oborech magie. Ničeho se neebál a rád experimentoval,“ odmlčela se na okamžik Valeriya a napila se čaje, aby si svlažila z vyprávění poněkud vyschlá ústa. Malekova dcera ji pozorovala se zamyšleným výrazem ve zlatavě hnědých očí a v tu chvíli měla Valeriya pocit, že na ni hledí oči hlavy rodiny Morgensternů. Zahnala ten nepříjemný pocit, nadechla se a chtěla pokračovat, avšak Hermiona ji přerušila.
Kdo byla ta vaše přítelkyně, díky které se alespoň trochu změnil?“ zeptala se s nepředstíraným zájmem Hermiona. Vysloužila si poněkud káravý pohled za to vyrušení, ale jinak nic.
Byla to Dahlia de Vere, tvá matka. Dokázala si Maleka obtočit kolem prstu svou nevšední krásou i bystrým intelektem a toho si podle Petra Malek vážil mnohem více, než toho, že ta žena měla všechny zuby a bezchybnou pleť,“ rozesmála se Valeriya, čímž vykouzlila úsměv i ve tváři své společnice, která jí visela očima na rtech. Antoninova matka byla vskutku skvělá vypravěčka.
 
Ona byla francouzka?“ zeptala se překvapeně Hermiona. Valeriya jen zavrtěla hlavou.
Kdepak, moya dorogaya, rodina tvé matky se datovala až k samotnému Vilému Dobyvateli, takže správně by asi bylo ozančení normanka, i když část její rodiny odešla s Dobyvatelem do Anglie a část utekla sem,“ vysvětlovala Valeriya. „Ale vraťme se zpět k tomu, co ti ještě mohu říci o tvých rodičích. Víš trvalo to dlouho, než se Malek vyslovil a Dahlia samozřejmě souhlasila. Svatba nebyla nijak moc okázalá, ale to nikomu nevadilo. Vše se zdálo krásné, dokud Dahlia nezačala mít sny o tom, že její rodině hrozí nebezpečí. Tehdy jsi ještě nebyla na světě, a ačkoliv byl Malek paranoidní, tak tyto sny přičítal tomu, že jeho žena byla těhotná. Ale ty jsi se narodila a sny nepřestávaly. Naopak se to zhoršovalo. V té době přestali chodit na veřejné akce a kromě nás k sobě nikoho nepustili. Jak jsi rostla, tak se tvůj otec obával, co s tebou bude, kdyby se něco přihodilo a proto tě zaslíbil Antoninovi. Petru Michajloviči to samozřejmě obrovsky zalichotilo a i mně potěšilo, že se naše děti jednou vezmou i přes to, že Antonin v době sepsání té smlouvy byl asi o čtrnáct let starší, než ty. Jakmile jsi začala mluvit a pořádně chodit, tak se tě Toshka nedokázal nabažit. Každou volnou chvíli byl s tebou, hrál si s tebou, četl ti staré ruské pohádky a učil tě mluvit rusky. Všem nám to přišlo roztomilé,“ vzpomínala se smutkem v hlase Valeriya a opět upila ze svého šálku.
To nikomu nevadil ten věkový rozdíl?“ zeptala se trochu znechucená a šokovaná Hermiona.
 
Víš kolik bylo mně nebo tvé matce, když jsme se provdali?“ Hermiona jen zavrtěla hlavou a lehce podezíravě přimhouřila na svou skoro tchyni oči. Valeriya jí věnovala shovívavý úsměv. „Mně bylo 20 a tvojí matce 19, když jsme se vdávali. A abych odpověděla na tvou nevyslovenou otázku, tak moje manželství s Petrem bylo dohodnuto prakticky ještě před tím, než jsem se narodila. V době,
kdy mně bylo dvacet let, tak mému snoubenci bylo třicet tři let. Dušenka, tvá matka se sice provdala v devatenácti, ale v době, kdy jí bylo devatenáct, tak Maleku Morgensternovi bylo už čtyřicet pět let, i když je pravda, že na to ani trochu nevypadal,“ podotkla Valeriya a sledovala, jak Hermioně poklesla čelist úžasem nad tím, co jí právě bylo řečeno.
 
Nevím proč, ale myslela jsem si, že ty a moje matka jste byli vrstevnice podle toho, jak o ní mluvíš,“ podotkla Hermiona. Valeriya jen smutně zavrtěla hlavou.
Bohužel ne, seznámila jsem se s ní na jednom večírku nadaných, padli jsme si do oka a stali se z nás přítelkyně. Ale abych zodpověděla tvou otázku, tak jsem starší o dvanáct let, než Dahlia. Tedy pokud dobře počítám a neklame mě mysl,“ pousmála se Antoninova matka jen při té představě.
Takže mi můžeš věřit, že věkový rozdíl mezi tebou a Antoninem byl to nejmenší, co by nás zaráželo,“ vysvětlovala trpělivě Valeriya.
Moje matka se provdala za Morgensterna, který byl o dvacet šest let starší, než ona?“ zírala na ni Hermiona nevěřícně. Starší žena jen přikývla a vychutnávala si nelíčené překvapení ve tváři své společnice.
 
Ale věř mi, dušenka, že Malek na to rozhodně nevypadal. Ale vraťme se k našemu příběhu. Takže smlouva o zasnoubení Antonina a tebe byla uzavřena, když ti byl rok. Dlouze jsme o ní debatovali a nakonec se shodli na tom, že ji vytvoří Malek a ošetří ji kouzly, aby ji nikdo nemohl zrušit. Je mi to líto, Hermiono, ale obávám se, že ať už chceš nebo ne, tak ta smlouva je absolutně závazná.“ Hermioně se v očích rozhořel vztek a ve vlasech zapraskaly jiskřičky magie. Její vztek však nebyl určený její společnici, a tak se snažila co nejrychleji opanovat.
 
Dahlia věřila, že s Antoninem nakonec budeš šťastná, tak jako ona byla šťastná s Malekem. Oba žili ve strachu, ale nikdy nám neřekli, co přesně jim ten strach nahání. Věděla jsem jen o těch snech, co mívala Dahlia. Myslím, že by všechno bylo jinak, kdybyste mohli společně vyrůstat. Vím, že má můj syn své chyby, ale v jádru je to dobrý člověk. Mohu ti klidně odpřísáhnout, že by na tebe nikdy nevztáhnul ruku ani tě nepodvedl. Ale když vidím tvůj výraz, tak je mi jasné, že se i tak pokusíš vymyslet, jak tu smlouvu zrušit, že ano?“ zeptala se nakonec Valeriya klidným hlasem bez náznaku v podstatě jakékoliv emoce.
Věřím, že je váš syn dobrý muž, i když to v tom případě velice obratně skrývá. Ale mně osobně se nelíbí skutečnost, že jsem něčí majetek, aniž bych o tom mohla já sama alespoň rozhodnout,“ vysvětlila jí Hermiona. Valeriya chápavě přikývla.
Vím, jak se cítíš. I já se celý svůj život cítila podobně, ale nakonec jsem s Petrem nalezla své štěstí a dokonce mohu říct, že jsem s ním našla i lásku. Pokud to nepůjde jinak, tak se nakonec i ty smíříš se svým osudem. Jen prosím, nezlom Antoninovi srdce,“ poprosila ji.
Co se stalo potom?“ ignorovala její prosbu Hermiona.
 
Ten medailonek, co nosíš, byl původně tvé matky. Je to symbol rodu de Vere. Erb rozdělený na čtyři části, kde v levém horním rohu je jediná hvězda. Měl tě ochraňovat. Dahlia do něj vložila mocnou magii, aby se ti nestalo nic zlého. Pak nad tebou Malek vyřknul svou kletbu a přišel i s Dahlií, která si mohla vyplakat oči, k nám. Řekli nám, že abys byla v bezpečí, tak uzamknuli většinu tvých schopností a nechali tě v sirotčinci i se smlouvou o tvém zasnoubení a tvým křestním jménem. Bylo to bolestné, ale když nám vše řekli, tak se rozloučili a nikdy jsem je již neviděla. Jako kdyby se po nich slehla zem. To je vše, co ti o tvé rodině mohu říci, Hermiono,“ zakončila své vyprávění Valeriya, které se v koutcích očí sbíraly slzy.
 
Hermiona jí položila ruku na rameno a snažila se ji utěšit.
Děkuji za vše, co jsi mi řekla, moc si toho cením,“ pronesla Hermiona tiše. Valeriya se na ni usmála, ačkoliv jí po tváři stékala jedna jediná slza.
Pokud se ti podaří zjistit, co se s nimi stalo, tak mi dej prosím vědět. Dahlia mi chybí,“ zaprosila Valeriya a Hermiona nemohla jinak, než souhlasně přikývnout. I ona sama chtěla najednou vědět, co se stalo s jejími rodiči. Tak nějak doufala, že toho Antoninova matka ví víc, ale i toto málo stačilo, aby si udělala jakýsi obrázek o svých rodičích. Rozhodla se, že už svou skoro tchýni nebude nadále trápit dalšími otázkami, a tak dopila svou kávu, rozloučila se a přesunula se na lavičku v zahradě, kde se věnovala svým úvahám o tom, co podniknout dál.
 
Pozn. autora:
moya dorogaya – moje drahá
dušenka - dušička