Modrá hlubina 7

7. kapitola
 
Hook se probudil dřív, než Moira a poprvé po dlouhých týdnech se probral s čistou hlavou. Všechen alkohol z něj vyprchal a musel uznat, že je to úchvatný pocit probudit se vedle milované bytosti. Neodvážil se jí dotknout, aby ji neprobudil, i když ho touhou bolestně bolely prsty. Místo toho zlehka vstal z postele a rozhlédl se po Moiřině pokoji. Zaujal ho stůl zavalený papíry. Opatrně k němu přešel a začal se jimi probírat. Ohromeně se zadíval na její kresby. Byla tam často vidět jeho tvář či Jolly Roger. Ty kresby byly nádherné. Nikdy netušil, jaká umělkyně v Moiře je. Obdivoval její práci. Nakonec objevil i jeden zastrčený portrét. Byl vyvedený černým uhlem a jedinou barvu dala jeho očím, které byly vyvedeny v nejtemnější modři. Podoba byla dokonalá. Když se na tu kresbu zadíval po druhé, tak pochopil co ho na jeho tváři zaujalo. Na rtech měl náznak úsměvu. Náhle příšerně zatoužil být pro ní a kvůli ní tím mužem z jejího obrazu. Ona v něm viděla něco jiného, než ostatní, Hook však nevěděl, co přesně to bylo. Jedno však věděl naprosto jistě – dokud bude po jeho boku, tak nebude nic, co by nedokázal. Byla světlem v jeho temnotě.
 
„Je čas vrátit se domů,“ pronesl tiše. Moira rozespale otevřela oči a natáhla k němu ruku, aby ho přilákala zpátky do hřejivé postele. Hook však jen zavrtěl hlavou a dál stál u jejího stolu. Moira si zklamaně povzdechla a vyhrabala se z postele. Měla na sobě jen dlouhou, původně nejspíše pánskou košili. Objala ho v pase a přitiskla ucho na jeho hruď, aby slyšela tlukot jeho srdce.
„Co s námi bude nyní?“ zeptala se, když konečně sebrala odvahu. Hook ji pohladil po rusých vlasech rozcuchaných spánkem.
„Půjdeme domů,“ pronesl bez váhání. Moira se trochu odtáhla a zahleděla se do té dokonale řezané tváře s očima, které znala od dětství. Byl jejím prokletím i spásou.
„Slibuješ?“ optala se tichým a poněkud nevěřícným hlasem. Hook jenom přikývnul.
„Copak jsem lhář?“ pronesl pobaveně. Moira zvedla jedno obočí, jako kdyby se ptala zda to myslí vážně. Na to konto se pirát zazubil a posléze i krátce zasmál hrdelním smíchem. Moiře se ten zvuk líbil. Nevycházel z jeho hrdla příliš často a o to byla šťastnější, že ho nyní uslyšela.
„Jsi pirát, Jamesi Hooku, to myslím říká naprosto všechno,“ pronesla nakonec s úsměvem od ucha k uchu, než ho políbila na hruď.
„A přesto, že to víš, tak ses ke mně vrátila,“ pronesl samolibě. Moira ho praštila drobnou pěstí do hrudi ve snaze z něj vymazat tu jeho samolibost. I tak věděla, že je to marný boj.
 
Balení jí zabralo v podstatě jen chvilku. Hook trval na tom, že později pošle pro její kresby lodního bocmana. Moira souhlasila, i když vyřadila pár portrétů, které předala dole Molly, aby je dala jejich vlastníkům. Přítelkyně a nyní již bývalá zaměstnavatelka se na ni ohromeně zadívala. Věděla, že každou chvíli něco kreslila, avšak netušila, že je to takový talent.
„Budeš mi chybět, děvče,“ prohlásila upřímně, když ji objala. Moira cítila, jak jí do očí stoupají slzy vděčnosti.
„I ty mně, Molly. Nikdy ti nebudu moci splatit tvoji laskavost.“ Molly jen mávla nad jejími slovy rukou.
„Ta, která hodlá žít s touhle starou treskou,“ mávla rukou směrem k opodál stojícímu Hookovi, který se na ni ohromeně podíval,“si zaslouží vděčnost nás všech,“ zazubila se škádlivě. Moira Darling se upřímně rozesmála.
„Není tak špatný,“ podotkla a do tváří jí při tom přiznání stoupla zrádná červeň.
„Kdyby si tě nevážil, tak přijď za mnou a já už mu to vytmavím,“ ujistila ji. Moira se zazubila od ucha k uchu.
„Myslím, že vím, jak si s ním poradit, ale i tak díky.“ Hook netrpělivě přešlápl z nohy na nohu. Obě ženy po něm střelily pohledem.
„Tak už jdi, Jolly Roger na vás čeká,“ pronesla a naposledy mladší ženu objala, než si otřela oči.
„Nashledanou,“ rozloučila se Moira, než se otočila a nečekaje na Hooka vyšla ven.
 
Stála na pobřeží a hleděla na obrovskou loď s příhodným jménem Jolly Roger. Obdivovala ho a přišla si stejně, jako když ho spatřila úplně poprvé. Ohromená, užaslá a uchvácená. Dokázala by tady stát celý den a nebyla by tím pohledem znuděná. Sáhla po jeho levé ruce a když ji našla, tak ji pevně stiskla. Úkosem na ni pohlédnul, aby viděl, jak se tváří. Těšilo ho, co viděl v jejích zelených očích.
„Tak pojďme domů,“ pronesla nakonec a nastoupila do malého člunu, který je měl dopravit z pobřeží. Chtěla se chopit vesel, avšak její pirát jí to nedovolil. I když měl místo jedné ruky hák, tak mu to šlo dobře. Moira se po pár okamžicích přistihla, jak potěšeně sleduje svaly napínající se mu na pažích a hrudi pod látkou košile. Hook nedokázal z hlavy vytěsnit myšlenku na to, jak pojmenovala Jollyho Rogera – řekla mu domov. Hookovi se to velice zamlouvalo. Opatrně přirazil k boku větší lodi a skoro okamžitě se dolů jako had snesl provazový žebřík. Moira se k němu postavila z boku, protože ze zkušenosti dobře věděla, že tak se jí bude lépe šplhat, chytila se příček a začala stoupat vzhůru. Nahoře jí pomohly silné ruce. Jeden muž z posádky jí vytáhl nahoru, jako kdyby nic nevážila. Pak k němu vzhlédla a uvědomila si, že je to pan Argent – kormidelník. Věnovala mu děkovný pohled, zatímco čekala až se nahoře objeví vlnitá hříva jejího milence.
 
Hook se bez nejmenší pomoci vydrápal na palubu a jeho boty s duněním dopadly na palubu. Posádka se najednou dala do pohybu a postavila se do dvouřadu, který jim lemoval cestu. Mladá žena nechápavě zírala, co se to stalo, ale když viděla jejich usměvavé tváře, tak neváhala a vydala se vpřed. Při každém kroku, kterým minula jednoho z mužů, tak dotyčný smekl klobouk a přiložil si ho na hruď. Přišlo jí to jako nějaký podivný rituál, ale byla tak šťastná, že je konečně na palubě téhle obrovské lodi, že to nehodlala rozebírat. Na konci stál pan Smee, který smeknul svou vždy přítomnou rudou čapku.
„Vítejte zpátky, slečno,“ prohlásil nakonec.
„Děkuji,“ odpověděla dojatě. Hook ji bez skrupulí za pochechtávání posádky odmanévroval do jejich kajuty. Moira zrudla, když si uvědomila, co si o jejich spěšném odchodu myslí.
 
Když vstoupila do kajuty, tak ji přivítal odér doutníkového kouře a všimla si pár dopitých lahví, které tu zřejmě pan Smee zapomněl, jinak tu totiž bylo uklizeno. Děsilo ji, že ten muž tak zpustnul za její nepřítomnosti. Přejela prsty po stole poškrábaném letitým používáním stejně jako vrypy po jeho háku. Povzdechla si. Hook zatím odhodil její věci stranou a sledoval ji zpoza clony hustých vlasů. Vztáhla k němu ruce v jasně čitelném gestu.
„Piráte?“ oslovila ho, když nereagoval a jen si ji prohlížel.
„Vypravěčko?“ opětoval jí oslovení s arogantně vyklenutým obočím. Zamávala na něj prsty. Nehnul se ani o krok. V duchu zaúpěla nad jeho paličatostí. Ale něco ji napadlo. Andělsky se na něj usmála a začala si rozvazovat korzet, který pak prostě odhodila na zem. Lehce se pohupovala v bocích a sáhla na šněrování své košile, které začala pomalinku rozvazovat. Otočila se k němu zády, když si ji stahovala z ramen a pohlédla na něj přes rameno, aby viděla jeho výraz. Nezklamal ji. Viděla, jak se snaží ovládat, ale prozradily ho ty temně modré oči. Žhnuly, jako dva drahokami a to, co je rozsvítilo byla vášeň a chtíč. Obojí tak syrové, že cítila, jak se jí sevřel podbřišek. Nechala košili, aby spadla na zem a rychle si rozpletla vlasy, které ji zahalily. Podle jistého piráta šlo o nejkrásnější a nejsvůdnější plášť ze všech, hlavně když se k němu otočila a skrz rusé vlasy občas sem tam prokmitlo bledé ňadro a nebo růžová bradavka.
 
Moira byla jen v kalhotách a botách. Usmívala se, jako siréna. James na sucho polknul, ale stále se ani nepohnul. Sklouzla si rukama přes boky až k poklopci kalhot, kde je prostě nechala jen položené v němém příslibu.
„Je řada na tobě, sundej si košili,“ vyzvala ho napůl šeptem. I když její tón nedával místo pro odpor. Pirát se nedal pobízet dvakrát a rychle si přes hlavu přetáhnul košili, kterou měl na sobě. Moira vykulila oči a prakticky všechna hravost z ní skoro na místě vyprchala. Jamesovy kyčle výrazně vystupovaly, stejně jako se na hrudi pod ostře vystouplými svaly dala hravě spočítat jeho žebra.
„Ach bože,“ zamumlala a zakryla si ústa rukou.
„Málo jídla a nezřízené pití,“ odmávl to. Moira však zavrtěla hlavou.
„Omlouvám se,“ pronesla nakonec, než k němu popošla, aby mu ruce položila na prsa. Kůži měl stále stejně hřejivou, jak si pamatovala, ale ta vyhublost ji děsila. Přitiskl ji k sobě tak silně, jak jen si troufnul, aniž by jí ublížil.
„Už je to pryč, lásko,“ pronesl konejšivě a hákem jí zvednul bradu, takže na něj musela upřít pohled obrovských zelených očí. Těkala pohledem po jeho tváři a i tam viděla jasné znaky toho, že zhubnul, i když předtím si toho pořádně nevšimla. Lícní kosti mu ostře vystupovaly a jeho tvář tak působila mnohem dravěji. Hook se nakonec sklonil a něžně ji políbil.
 
Okamžitě pootevřela rty a dobývala se do jeho úst jazykem. Hook spokojeně zamručel, než pootevřel ústa. Bojovaly o nadvládu nad tím druhým. Moira ho chytila kolem krku a zamotala si prsty do jeho vlasů. Hook ji na oplátku chytil pod stehny a vyšvihnul si ji na sebe. Odtrhla se od něj, opřela se mu o čelo a zadívala se svému pirátovi zblízka do obličeje. Měla nohy zaklesnuté kolem jeho pasu. Jemně ho zuby zatahala za kůži na krku, než ho tam v okamžiku políbila, aby to místečko ukonejšila. Hook si to nějakou tu chvíli ještě nechal líbit, než si i s ní na sobě sednul na postel, která se pod jejich společnou vahou lehce prohnula. Moira se zachichotala a odkulila se z něj. Pomalu si začala sundávat kalhoty, v čemž ji Hook neprodleně napodobil. Nakonec se ozvalo dvoje duté žuchnutí, jak oba skoply pevné boty. Hook se natáhnul na bok s rukou pod hlavou a hákem jí opatrně přejížděl po obnažených ňadrech, klíční kosti a dovolil si dokonce sjet až dolů k vnitřní straně jejích stehen. Moira se zavřenýma očima přijímala jeho laskání, jako kdyby nešlo o nebezpečnou zbraň, ale o obyčejnou lidskou ruku. Těšilo ho to. Najednou ucítil, že má v klíně její nenechavé prsty. Několikrát zapumpovala pomaličku rukou nahoru a dolů, což ho donutilo spokojeně zavřít oči a rychle se nadechnout. Rychlým pohybem se vyšvihnul nad ni a bez otálení se sklonil k jejím ňadrům, jejichž bradavky škádlil ústy, zuby i jazykem tak dlouho, dokud se neprohnula v zádech a nevrněla pod jeho doteky jako spokojená kočka. Vklouzla si rukou mezi nohy, dokud nenarazila na ten drobný citlivý bod a nezačala ho třít. Vzrušení se v ní rychle stupňovalo. Moira toužila jen potom, aby ho už měla v sobě.
 
„Jamesi,“ vyzvala ho a on bez otálení vklouznul mezi její již rozevřená stehna. Uvědomil si, že je tvrdý jako kámen a neví, jak dlouho vydrží v jejím sladkém těle, které mu bylo tak dlouho odpíráno. Ušetřila ho jeho rozjímání, když mu dala nohy kolem pasu, kde je překřížila v kotnících. Hook už se nemohl nechat dále pobízet a vklouznul do té těsné horkosti. Hrdelně zaúpěl, když se uvnitř ní ocitnul celý. Chytila ho za ramena a drsně ho políbila. Pirát se nrzopakoval a zatímco plenil její ústa jazykem, tak se v ní začal pohybovat. Nejdříve pomaličku, ale potom stále rychleji a prudčeji. Moira mu hleděla do temně modrých očí planoucích chtíčem a s každým jeho přírazem cítila, jak se v ní hromadí vzrušení, které ji každým okamžikem hrozilo strhnout. Sténala nahlas a bylo jí zcela jedno, zda ji někdo uslyší. Klidně by v tuhle chvíli vykřičela celému světu, že James Hook je nejlepší milenec, kterého kdy měla. Cítila, jak jí několikrát narazil až na čípek a její steny se změnily v kňourání, jak se bolest měnila okamžitě ve slast.
„Jamesi!“ vykřikla najednou a zaryla mu prsty do zadku, zatímco ho křečovitě svírala, jak se přes ni přelil orgasmus. Cítil, jak se kolem něj sevřela její dokonalá kundička a donutil se ještě několikrát pohnout, což úplně stačilo k tomu, aby se v ní několikrát vzepjal a se spokojeným zasténáním do ní explodoval. To jí způsobilo další vlnu orgasmu, a tak z něj vyždímala i tu poslední kapku, která by v něm snad zbyla.
 
Nakonec se z ní donutil vyklouznout. Lehl si vedl ní a ona se mu stulila s hlavou položenou na jeho rameni. Moira se spokojeně usmívala, zatímco si prsty pohrávala s černými chloupky na jeho hrudi.
„Teď už se mě nezbavíš,“ pronesla spokojeně. Hook se zasmál.
„O to ani nestojím, lásko,“ odpověděl. Víc slov už nebylo třeba. Všechno se zdálo být takové, jaké to mělo být vždy.